Proč se muži bojí plodit děti?

[neon]

La Tibor: podle mě to chápeš moc dobře.. ty poslední věty musí znít holkám jako rajská hudba

[La Tibor]

Když budu řešit v osobní rovině, tak asi nejvíc hledám odpověď na otázku, má cenu se snažit tohle v mužovi změnit?

Ok. Na primou otazku, prima odpoved. Smysl to nema. Je mi lito. Ztracis energii, cas, vsechno. Zivot se ma uzivat a az najdes toho pravyho, se kterym si budes uzivat kazdou nanosekundu pritomnosti, tak ti to zahoji vse, i to usili, co budes muset ted vyvinout a vyvijet.

Bojovat proti společenskému problému? To já nechci, není to moje taktika..

To je spravne. Mam ted v hlave clanek na tema Nashova rovnovaha. Clovek ma resit svoje problemy, ne spolecenske problemy, ponevadz pak neudela nic. Fakt je ten, ze pokud tady v tom konkretnim pripade seberes silu a vydas se do cesty samoty a prazdna, s odevzdanim a doufanim, ze vse dobre skonci, tak tim prispejes i obecne k necemu peknemu. Ale samozrejme pomuzes predevsim sama sobe. Proste v tomhle se nejak stira hranice mezi JA a SVET. A tak to ma byt. Udelas neco moc bolestiveho a spravneho pro vsechno.

[El]

podvod bych opravdu neudělala, ale dokážu pochopit ženu, která to udělala, protože vím, jak se cítí.

S těmi výmluvami jsi to pochopil správně..

Skoro každý den se v práci setkávám s čerstvými taťky a a vždycky na ně koukám a přemýšlím, chtěl to dítě? přemluvila ho? uvědomil si to teď nebo už když jí rostlo břicho? (jen pro zajímavost, i když je tohle moje práce, nijak mě nebolí, že ony děti maj a já ne.. )

Mám z čechů podobné pocity jako ty...

Narovinu, mám teď jen na to, přemluvit se a vstát z postele... a pak se těšit, že už můžu zas spát.. 

[La Tibor]

podvod bych opravdu neudělala, ale dokážu pochopit ženu, která to udělala, protože vím, jak se cítí.

S těmi výmluvami jsi to pochopil správně..

Skoro každý den se v práci setkávám s čerstvými taťky a a vždycky na ně koukám a přemýšlím, chtěl to dítě? přemluvila ho? uvědomil si to teď nebo už když jí rostlo břicho? (jen pro zajímavost, i když je tohle moje práce, nijak mě nebolí, že ony děti maj a já ne.. )

Mám z čechů podobné pocity jako ty...

Narovinu, mám teď jen na to, přemluvit se a vstát z postele... a pak se těšit, že už můžu zas spát.. 

Muzu ti jen poprat silu, zimy v Cesku jsou mimochodem taky hrozny. Ja tak nejak taky chapu zenskou, co s tim deckem udela smecko, vic nez driv (pred 10ti lety prisaham, ze bych ji mozna i zabil), ale je to strasne spatne. Uplne stejne chapu nevernyho chlapa, co pak zatlouka zatlouka az uplne znici duveru. Je to lidsky pochopitelny, ale strasne spatne.

[El]

 s tím souhlasím, děkuju za tvůj pohled. Pomohl.. nebo spíš potvrdil co cítím..  i když nevím, jestli jsem to chtěla 

Pište i ostatní, zajímá mě to...

[Villona]

Já můžu přidat osobní zkušenost. Něco podobného jsme řešili před rokem... Já se cítila (a stále cítím) být připravená na miminko a můj manžel místo miminka chtěl motorku.... ... Tehdy to bylo buď a nebo...nebyli jsme v dobré finanční situaci a nakonec nebyla ani motorka ani miminko. Když jsem si chtěla jen popovídat na téma dítě, několikrát mi řekl, že o tom mluvit nechce, protože si nechce kazit náladu...Bylo mi z toho opravdu mizerně a byly dny, kdy jsem taky byla ráda, že vůbec vstanu z postele a první na co jsem ráno myslela, bylo, už abych tu zase ležela a spala...Hrůza...Přemýšlela jsem o odchodu z toho vzatu....po osmi letech...ale neudělala jsem to. Ale proč to píšu...u nás to bylo určitě tím materiálnem. Manžel teď má hodně moc dobrou práci, kterou opravdu zbožňuje a hlavně má pocit, že teď se o nás může postarat. A že chce...sám...a sám začal mluvit o miminku...hladit mi bříško... Já myslím, že s těma chlapama to není až tak příšerný, že nejsou až takoví sobci, jak píše Tibor (možná tomu jen sama chci věřit?). Mě spíš připadá, že dnešní chlap ztratil tu klasickou roli živitele, že má pocit, že nemá ve společnosti svoje pevný místo tak jako dřív...a když má práci, u který není přesvědčenej, že může zabezpečit rodinu a není v ní třeba úplně spokojenej, tak se prostě zasekne...že když není sám v pohodě, tak prostě nemá tu touhu plodit. Řekla bych, že v současný době začínají ženský dost tvrdě platit za svojí "rovnoprávnost"...
El, já nevím, kolik mu je...možná prostě to svoje místo ve světě hledá...asi bych mu dala čas pokud bych si byla jistá, že je to TEN chlap, se kterým děťátko opravdu chci. Mě se to, myslím, vyplatilo. Je to hrozně těžký, počkat, podřídit se, ale jak už tady padlo, kdybys udělala něco, co on nechce, někam ho zatlačila, tak on třeba bude mít snahu utíkat k nečemu jinýmu...k čemukoliv...Vem to třeba tak, že když teď odejdeš, tak v čem si pomůžeš...budeš tam, kdes byla...nebudeš mít ani potencionálního (ideálního) otce pro miminko...budeš na startovní čáře...není v tuhle chvíli lepší prostě chvilku počkat ikdyž to dost bolí?

[El]

To jsou přesně ty dvě cesty...  vím o nich. řeším to tu, protože už to trvá 3.rok...
Jsou dny, kdy si říkám.. jasně v pohodě počkám.. o nic nejde, ale pak zas období, kdy mě to celý fakt štve..

Opravdu budu ráda za hodně názorů...

[neon]

Moje idealistické názory jistě znáš.. pořád mám nutkání něco napsat a pořád to mažu.

Zahodit ego.. proč se berou vztahy tak vážně? Kdybysme se měli opravdu rádi, tak na prvním místě máme svobodu.
Svobodu nechat partnera jít, nechat ho být s někým jiným, kdo ho opravdu udělá šťastným (tak jako tu psal výborně Tibor).
Láska = odvaha = komunikace.
Vztahy = zrcadlo.
Máš sama odvahu? Pokud máš, tak proč pořád něco protahovat, proč nejít o dům dál, nebo si aspoň nedát pauzu.
Proč lidí podmiňují jakékoli rozhodnutí tím, že ten vztah táhnou (přežívají, válčí) již několik let. To má být důvod pro pokračování?
Prostě to useknu, dám si pauzu, budu sama, ujasním si myšlenky.
Ale to nesmíš mít první strach.
Strach = neláska (hlavně sama k sobě).
Máš strach, vztah ti to zrcadlí, máš co chceš, vyhýbáš se tomu, hledáš kličky... takhle vypadá cesta ke dnu a ne k vrcholu.. k větší síle.
Co tě nezabije to tě posilní.
Kdyby ses vykašlala na ego, tak dávno uděláš rozhodnutí, že kašleš na chlapa, který nechce děti a ani o nich nedokáže komunikovat.
Tenhle jangový postoj málokterý chlap zvládne a nakonec začne bojovat, protože konečně dostane bobky, že by o tebe vážně přišel.
Ale když ho posloucháš, on je ten dominantní.. co by mu chybělo? Snad jen ta motorka.
Ale tento jangový přístup taky bohužel plodí to, že chlap dočasně zamaká a tváří se, že se změnil.
Takového chlapa je ještě těžší vydržet než tu samotu.
Vždyť si v tom byla mockrát, točila se pořád dokola.
Buď silná a zkus si jít jednou v životě cestou odvahy.
Nemůžeš nic ztratit.. jen získat.
Vrátit se k sobě můžete vždycky.

[neon]

Tohle je pro mě klasický problém o tom - mít kompromis a nebo jít po tom nejlepším?
Neříkám co je lepší cesta - ale já jsem typ, který chce to nejlepší.
A tím nemyslím od druhých, ale od sebe.. druzí jsou jen zrcadlo, takže to přijde i od nich.
Když teď řešíte takové věci, dovedeš si vůbec představit co bude pak?
Pokud bys to měla nějak zmanipulovat a měli ste dítě jakkoli jinak, než z jeho lásky.. tak tě čeká zasekaný celý život až po uši.
Být sama není nic hrozného a popravdě to každý, kdo si tím pořádně neprošel, potřebuje!
Mít čas na sebe = mít energii na osobní rozvoj.
Zasekaný vztah = energie jde stále do osobních problémů.

One year before I was thinking about this

[paulina]

Tak jsem to vsechno sepsala a zase to smazala.. o tomhle mluvit je docela slozity. Tak jen strucne:

Deti jsem mit chtela, v budoucnu. Ale cim starsi jsem, tim vic se toho bojim a mensi chut do toho mam. V priteli problem neni (roky i materialno by bylo; prestoze deti jako takove nema moc v lasce, udelal by to uz jen proto, ze je chci ja a byl by urcite skvely otec), naopak mi to sam navrhl. Ale jak muzu do tohodle zkazeneho, deformovaneho, prevraceneho (...) sveta privest dite ja, ktera toho vim tak malo, ktera se musi sama jeste co ucit, objevovat, predne teda nalezt sama sebe. Proste se na to necitim pripravena, jen pri pomysleni mam zachvat paniky; myslim, ze si jeste porad hledam sve misto ve svete (nebo v sobe sama) a dite by byl jen unik, jen takova zasterka..
Tady to je tak: par se da dohromady..prijde prvni krize, k prekonani - svatba. Prvni manzelska krize, k prekonani - dite. Dalsi krize  - dalsi dite. Jsou to jen stimuly, podnety, aby se neco delo, aby se melo o cem mluvit, pretvarka na pretvarku.. Je mi z toho spatne.

a ten egoismus/cynismus uz fakt dochazi tak daleko, jak pise neon, ze i zensky deti nechteji (mozna je to ta maskulinizace sveta o ktere mluvi feministky)

ja to neberu jako egoismus/cynismus. Rekneme, ze tak branim sve potencionalni potomstvo (a potazmo i nas dva). Kam se podivas, tak je to samy scum, imigranti, lidi, co se ridi jenom svymi nizkymi animalnimi pudy, denodenne znasilneni, prepadeni, vrazdy.. a to se prosim nekoukam na televizi! Staci se projit po ulici a poradne se rozhlidnout kolem sebe...  Jak mam do tohodle pri plnem vedomi privest bytost, ktera by mi byla drazsi nez ja sama? Jak bych ji mela ochranit?? Co kdyz se ji neco stane??? Tohle si na triko vzit nemuzu.

[paulina]

Jeste teda konkretne k otazce, kterou El polozila.. proc se muzi boji plodit deti. Treba proto, ze se taky boji. Ta zodpovednost. Najednou tvuj zivot neni jen tvuj, ale krome toho, ze zijes pro sebe a pro partnerku, zijes i pro treti osobu, bojis se o ni, chces ji chranit.. Ale nemuzes ji nekam zavrit, schovat pred svetem, pred nemocema, pred vsim tim zlym.. Muzes ji zabezpecit, dat ji vse, ale nikdy nevis, co se muze stat..
No, volne jsem prelozila uhel pohledu meho pritele.   
 

[neon]

Pauli: podle mě si nebereš na triko nic, tohle je typické myšlení mozku, všechny ty strachy, coby kdyby, zvrácený svět

Nestačí na všechno odpověď - láska a ponechání věcí přírodě? Protože kdo se strachuje? Náš mozek jenom.. náš malý mozek, malá častečka v tom celém energetickém poli si vymyslela svoji omezující realitu a nakukala ti, jak je všechno špatné a jak jsi nevyvinuta a nepřipravená.
Když zahodíš myšlenky, vrátíš se k jiné čakře, třeba srdeční ke vědomí, k lásce.. tak co je potřeba řešit? Když s láskou oba partneři chtějí dítě, tak je podle mě blbost nad to nadřazovat mozkové teorie.
My jsme stejně nicky.. my za nic zodpovědnost neberem, wu-wej (nekonání, nechání věcí na přírodě) - pokud je motiv láska, tak bych to na té přírodě osobně nechal.
To že se chceme rozvíjet a připravovat je často taky projev egoismu, jak o tom neustále Tibor píše.

[neon]

Strach je výplod mozku.. takhle by se nikdo z nás nenarodil.
Smrt je přirozená, nebezpečí taky.. tak co, prostě to akceptuju a mám děti.
Vždyť pořád dokola vymýšlíme hororové story založené na našich nejhorších představách (uplně mimo realitu).. podle mě tohle jsou přesně ty výmluvy, kterýma se bráníme postavit se čelem k realitě a vidět ji tak jak je.. vytvoříme si naše iluze, subjektivní reality.
Jaké brýle si nasadíš, takové všechno bude.
Právě proto se pořád říká, dej si brýle Lasky a i peklo s tebou nehne.

[El]

Ten tvůj pohled co jsi popsala, jsem četla na jedněch stránkách o čakrách. Tohle o tom světě bylo u zablokované kořenové čakry...  a ještě tam bylo i to další- strach o ten nový život.

nikdy nikdo neví, jaká bude doba, co se změní a v čem ti další lidi budou žít. To nevěděli ani moje rodiče, ani jejich rodiče.. prostě žádní..  a přesto děti měli.
Je to podobné jako v práci- jsou tam starší kolegové, kteří /většina/ za žádnou cenu nepřispustí názor toho mladšího. Protože přece takhle se to dělá, takhle je to správně..  bojí se změny, bojí se pustit před sebe někoho novýho .. s tím že ho ochraňují před zklamáním..  s těmi dětmi je to stejné. Každá generace je před sebe musí pustit.. ať už jdou měnit cokoliv, ať už budou žít cokoliv.
Nikdy by mě nenapadlo jít za mými rodiči a říct jim, Vy jste teda hloupí , že jste mě vrhli do týhle doby.. to jste to mohli udělat jindy ? To jste nemohli mít víc peněz jako támhleten spolužák? Naopak, jsem ráda že jsem tady..  To je přijímání věcí tak jak jsou a děti tohle umí nejlíp. jen je člověk musí naučit správně v tomhle světě bojovat...

[paulina]

a jak poznam, jestli chci mit dite? jenom myslenka na ne mi navozuje tres rukou a polivani horkem a paniku!!!

ano, asi moc premyslim, mela bych vypnout.. ale je nezbytne mit dite? neni laska mezi dvema dostatecna? (klickuju? )

takze to, ze objevujes svet, zjistujes, jaky vlastne je, strhavas si pasku z oci...je to projevem egoismu?