Why the Kushi's Have Cancer

[neon]

Brand new article today!

http://www.macrobiotics.co.uk/kushis.htm

Aveline died after nine years of cervical cancer at the young age of only 78.

To young age mě nečekaně rozesmálo

[neon]

Článek postupně rozečítám, ale už teď mě dostává s jakou upřimností je napsaný.
Hodně stejných myšlenek se mi honilo hlavou a řekl bych, že i spoustě vás.
Zaujal mě logicky autor článku - Roger Mason - nic o něm nevím.
V článku je velice zajímavá úvaha ohledně striktní Japonské mentality a potažmo jejich stravovacího stylu.

Odkazuje tam na svou velice zajímavou knihu, kterou dává zdarma na internet:
http://www.youngagain.org/books/Zen.pdf

Takže dneska zase vše odkládám a začtu se.. jen co jsem ji skenoval, tak jsem hledal jestli je o něčem víc než o jídle a nebo jestli udělal autor stejnou chybu, že nezahrnul celý komplex života do své knihy - čtu si krátkou poslední kapitolu o meditaci a já mám jasno, ten člověk mě vážně zaujal

[neon]

Tahle otevřená diskuze kolem Kushiho, kolem celé jeho rodiny, rakovin.. tohle vyselo dlouho ve vzduchu a pokud se to nezačne veřejně debatovat, tak makrobiotika bude trpět dál - tak snad se to už rozpohybuje.

I když, pokud se Kushi nezapojí a bude dál odmítat se k tomu vyjadřovat, tak zůstane jen u spousty domněnek a drbů.

[Iren]

Letmo jsem si pročetla toho Rogera Masona a pár reakcí na jeho článek a připadá mi, že některé věci taky trochu vyhrocuje a mb zkresluje (i když inspirativní je). Ale do toho se nechci pouštět - stejně jako ne do soudu nad Kushim a jeho "selháním" coby propagátora mb, který přesto dostal rakovinu. Myslím, že Kushi asi dokázal díky makrobiotice na jedné straně víc než jen nepodlehnout rakovině, takže bychom onemocnění v jeho rodině neměli brát za důkaz toho, že mb funguje nebo nefunguje. O tom už tady někde byla řeč.

Co mě ale v poslední době napadá. Taky praktikuju makrobiotiku (nakolik umím a cítím), vyhovuje mi, chutná mi a věřím jí. I mi v něčem pomohla. Takže jsem stále ve fázi, kdy ji pokládám za správný směr. - Ale. Myslím si, že je "nezdravá" v jiném aspektu, a to tím, jak se vymezuje ke všem dosud fungujícím přístupům negativně. Odmítá všechno (všechno brát s rezervou) staré, zažité, většinové (teď to redukuju na to jídlo) a tím nás staví do tábora permanentní revolty. Stažení, asi... A makrobiotiků je tak strašně nedostačující menšina, která tady nový systém podle mě protlačit nedokáže.
A je nás tady na fóru nebo v tomto společenství kolem mb spousta nebo přímo většina, která protestuje proti mnoha jiným rysům celé dnešní společnosti, masy. (Za tím si ovšem taky stojím.)
A vezměte si, jak jsou dnes populární, přitažlivé a inspirativní různé duchovní nauky a směry nebo náboženství pocházející z jiných kultur, zejména z východu, než z naší domácí evropské. Takže zase postoj: co jsme měli, kam jsme my dospěli, je špatné - odmítáme, bouráme.
Ten třetí soudek je ale aspoň už poněkud rozšířenější a je asi obecnou tendencí.
Nejsem psycholog, ale zdá se mi, že tolik moc negativity v postojích nám na rozletu a lehkosti, radostném a hravém náhledu na svět kulatej (v tom vidím předpoklady zdraví) taky možná nemusí přidat.

Jasně, že změny stavu se jinak než protestem nedobereme, ale je to docela psychický záhul, když takhle pořád.

Opravdu asi nejlepší cesta je nedělat z ničeho dogma. Makrobiotická pravidla se tak přece jen tváří, pokud je z knížek, co napsali znalci někde - někde jinde než v našem prostředí, bereme automaticky a citujeme je coby argumenty.

[neon]

Jo, ten Roger Mason se postupně jeví jako dost hrotící a zkreslující člověk, jak to píšeš Iren.

Mě přijde, že v makrobiotické literatuře měl být více zdurazňován princip non-credo, nedogmatizování a bylo by to možná o něčem jiném. Kdoví.

A z pohledu rozšířenosti mnoha jiných směrů, teď myslím těch duchovních a nerozšířenosti makrobiotiky - určitě na tom nese velkou vinu i to, jak je makrobiotika presentována, ale největší vinu si podle mě nesou lidi sami - je to jen odraz jejich neustále tendence neřešit věci do hloubky - vrhnout se k nějakému duchovnímu směru a na jídlo si nenechat šáhnout a nebo jen minimálně.
Nejdou do podstaty a patlají se pořád na povrchu - "jídlo je přece tak materiální záležitost, já se věnuju něčemu mnohem duchovnějšímu".

Tahle malá rozšířenost makrobiotiky by mohla být jedním z ukazatelů na to, že na makrobitoickém systému opravdu něco pořádného je.
Opravdu účinný systém si nikdy nenajde masovou oblíbenost - vychází to ze základní lidské podstaty - masy jdou špatnou, pohodlnou cestou - jen skutečně hledající člověk do toho dá tu energii.

[dwarf]

Nejsem psycholog, ale zdá se mi, že tolik moc negativity v postojích nám na rozletu a lehkosti, radostném a hravém náhledu na svět kulatej (v tom vidím předpoklady zdraví) taky možná nemusí přidat.
Jasně, že změny stavu se jinak než protestem nedobereme, ale je to docela psychický záhul, když takhle pořád.

Ta negativita mě taky zaujala, dokonce mi připadá, že nejvíce jsem jí zažila u člověka s nejstriktnějším jídelníčkem. No nevím, na základě několikaletého pozorování jsem tak nějak dospěla k názoru, že přemíra vařené stravy nedává tělu všechno, co ono potřebuje, a proto pak nezbývá síla na to, brát věci s lehkostí a dělat si legraci. Konkrétně humoru se těmto stránkám nedostává, a kdyby tu nebyl neon, tak bych mohla mluvit přímo o absenci .. 
Podle mě to není náhoda, ale charakteristický rys a důsledek toho systému.

[dwarf]

Hihi, neone, kam zmizel ten tvůj dlouhatánský příspěvek? Stihla jsem ho velkou část přečíst .. 
Už jsem to uviděla, udělal jsi to jako nové téma. 

[Iren]

humoru se těmto stránkám nedostává

No já myslím, že to má i svůj důvod v tom, že tyto stránky (první co se nagoogluje, když se zadá "makrobiotika") vyhledají  možná často lidé, kteří si makrobiotiku vybrali jako léčebný prostředek (co jako že to je, když jim to někde bylo doporučeno) a že tu hledají radu. Jak někde nějak vyjádřil La Tibor, že si tu každý řeší nějakou svoji bolístku. A lidi s bolestí se nejdřív potřebují zaobírat tou svojí porouchanou tělesností, popř. duší. Mb u lidí asi často začíná jako terapie.
No nebo taky jako protest - naštvaného člověka - - kdo protestuje, je na něco naštvanej. I když tady sdílíme, že v zájmu dobré a lepší věci... Ale kdo je naštvanej, je vůči něčemu negativní.

Nevím, tolik fór na internetu neprobrouzdávám, a tak nemám řádné srovnání. Aspoň snad jen co jsem nahlídla (pod vlivem sem občas pronikajících "vetřelců", ostře polemizujících vitariánů a taky pod vlivem nedávno experimentujícího Neona) na diskusi vitariánů, můžu taky říct, že to tam poněkud víc bujelo, kvasilo a žhnulo, i humor tam vyšlehoval možná asi víc - ale připadali mi ti lidé zas takoví trochu moc natlakovaní a drsní. Ale to je jen subjektivní dojem.