Iren: mluvíš mi z duše, podle mě nepřemrštila.. genialita je odměna za pobyt v extrémech (pokud to člověk ustojí) - kdyby byli všichni blízko středu, tak tu nemáme takovou variabilitu lidí, kultury, knih, poznání, herců - nestěžovali bysme si, protože člověk vždy akceptuje s oblibou okolní stav, který souzní s jeho vnitřním - byli bysme spokojení.
Takhle to máme sice těžší, ale o to větší škola a sranda.
Vyrovnaný život blízko středové hladiny je v globálu podle mě utopie.
Museli by všichni chápat jak vesmír funguje a na základě toho se rozhodnout, že se budou udržovat blízko středu, jídlem počínaje - což je nesmysl.
Takže jakýkoli extrém musí splodit okamžitě extrém opačný a vibrace se rozjíždějí

Čím blíže je něco středu, tím více to malý závan vychýlí - to samé i v makrobiotice - nejde nám o hledání harmonie, ale o jemnou oscilaci blízko ní.
Ve stavu harmonie právě dochází k tomu sebenepatrnějšímu zabrnknutí a už je člověk mimo rovnováhu.. stejně jako provazochodec - neustále vyvažuje mírné oscilace, nikdy není v uplné harmonii.