Stran: [1] 2 3
  Tisk  
Autor Téma: Přejídání, přejídání, přejídání  (Přečteno 7958 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
0 0
« kdy: 06. Březen, 2010, 07:11:28 »

Tohle by mělo být částečne v anglické sekci, ale nakonec jsem se dost rozepsal česky, tak to dávám sem.

Sharleen se včera pustila ve svém blogu do analyzování jejího neustáleho stavu přejídání se v makrobiotice.

http://www.macrobioticsandme.com/living-the-macro-life-my-blog/2010/day-4-12/

Můj čistě osobní názor na toto téma:

Je to poprve co od ní čtu takové myšlenky/výčitky.
Tohle téma jsem již komentoval nedávno někde jinde.
Ale z toho co pozoruju a bavím se s lidma, dlouholetýma makroušema, je tohle opravdu zakořeněný fenomén systému makrobiotika.
Je to trošku jako nutnost organismu, aby tohle dělal než najede po dlouhé době na spokojenou vlnu.
Člověk je jídlem posednutý, nedokáže nejíst každé 3 hodiny... nemyslet částečně pořád na jídlo.
Nebýt schopen svobodně cestovat, a to jenom na obyčejné krátkodobé akce, musí mít neustále přichystané jídlo, krabičky, vše vychytané.
Ale o tohle by ani tak nešlo, jako nedokázat se odtrhnout od talíře, když už žaludek jasně dává najevo, že je plný - převládne v těle něco jiného (mysl?), co nás nutí se neodlepit a přejíst.

Sharleen se dostala podle mě do klasické slepé uličky svým vymýšlením mnoha zdánlivě logických důvodů proč se jí to děje.
Já sám jsem přesně stejným stylem vyplodil spoustu slov na svém US blogu (zplodil jsem to dost komickou angličtinou, na kterou hrdý nejsem.. nechal jsem to tam.. ale je to zbytečné číst, kdyby to někoho nedejbože napadlo) - ale o to nejde, jako o ten fakt, že znám spoustu lidí, které tohle sebeanalyzování "proč tak moc žeru" postihlo.
Respektive - neznám jediného makrouše, který by si tímto neprošel/neprocházel.

Mám jeden velice povzbudivý, rozhřešení dávající názor, od pro mě velice hodnotného zdroje - Wieke Nelissen - ta prej říká, že to trvá klidně i 10 let, než tohle období přejde.

Takže jezme, ládujme se, řešme to, ne že ne, ale bez výčitek, s větším nadhledem a radostí - analyzování proč se tak děje je určitě moc poučné, ale jsou to jen teorie, které v praxi nakonec vůbec nefungují, akorát nás uzavřou do nějakého bludného kruhu o sobě.. jakože moje nejžhavější teorie jednu dobu po tom všem byla - jíš, protože nemáš dostatek lásky, protože nemáš kvalitní vztah, tak to kompenzuješ jídlem - hodně jsem tomu jednu dobu věřil, ale podle mě to je zpětně blud - vztahy jsem měl a přežíral jsem se ještě víc.. ale tím tento blud nevyvracím, to bych si pěkně naběhl, protože by to mohlo znamenat, že mé vztahy stály zaprd Grin

Toť jen můj skromný názor na toto téma.

A Sharleen mě pěkně prudí s tím jejím blogem, kde není možné přidat komentář.. tohle bych ji napsal nejradši tam, nebo k dalším příspěvkům rád reagoval, ale ona ještě provokuje tím, že napíše otázku do blogu.. a neumožní komentáře, opravdu velice inteligentní (poučení pro majitele blogů - dejte na web možnost interakce!!).
Psal jsem ji to na mail.. ale nechce se ji učit jak tam zapnout komentáře - dobře jí tak Smiley
« Poslední změna: 06. Březen, 2010, 07:22:59 od neon » Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 801



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #1 kdy: 06. Březen, 2010, 11:17:33 »

Prejidani je neco s cim se stale potykam i ja. Sleduji ze to delam spis v praci ve vsedni den nez doma o vikendu. Denne si s sebou do prace nosim plnou tasku krabicek s jidlem, snim pak jen neco z toho, ale je to jako bych to delala z nejake potreby bezpeci? Je to podle me urcity druh zavislosti, zrovna tak jako kafe nebo cigara.
Cigaret jsem se po temer 20 letech zbavila necekane "snadne" a rychle pred 2 roky tim ze jsem si na to behem nekolika hodin totalne zmenila pohled pri cteni knizky. Bylo to hodne intenzivni cteni, pri kterem jsem si i zabrecela a zablila. Predtim jsem mela nekolik neuspesnych pokusu se silnou vuli a nahrazkami. Protoze tohle pro me fungovalo, tak myslim ze by se to dalo pouzit i na jine zavislosti. Jednalo se o metodu Easyway od Allan Carr. Pokusim se to shrnout do par bodu:

Co nas drzi v zavislosti:
- Vira ze je tezke to zmenit, ze to vyzaduje velkou vuli, disciplinu atd (proste ze to nebude vubec zadna legrace)
- Nahrazovani toho s cim jsme prestali, necim jinym (protoze s tim jde ruku v ruce vice ci mene vedome vira ze jsme se neceho VZDALI, neceho dobreho, co nam bude chybet)
- Nejruznejsi viry - napr "ja to kafe ted potrebuju, protoze se na tohle potrebuju pekelne zasoustredit", nebo "nemela bych se omezovat v jidle protoze pak si na to telo zvykne a dostanu se do syndromu yoyo-dieter" atd atd

Co pomaha:
- Koukat se na to jako dobrodruzstvi, jako posouvani osobnich limitu, jako vyzvu
- Affirmace ze chovani s kterym jsme prestali bylo pro nas skodlive - nejen nejake papouskovani, opravdu clovek musi rozumet co mu to dela a nekecat si o tom a nedelat vymluvy
- Tenhle bod se tyka spise jinych zavislosti nez prejidani - uvedomit si ze uleva od abstenecnich priznaku po dalsim poziti adiktivni latky je jako schvalne nosit prilis male boty aby si pak clovek mohl ulevit tim ze si je sunda - cili ze se pouze vracime do toho co je nas prirozeny stav.
- Po jidle si velmi dobre vsimat jak se citime, co s nami prejidani doopravdy dela a zeptat se sam sebe jestli si tohle chci delat
- Tribeni potravinove intuice a zbavovani se falesnych ver o jidle ktere jsme treba i nekde ziskali. To i znamena nebrat nic od druhych bez toho ze mi to osobne dela 100% smysl.

Jinak jeste osobne sleduju ze se vic prejidam nebo mam tendence k jinym nezadoucim chovanim kdyz prozivam nejake zlomove obdobi, kdy mam hodne zmatku atd. Nerekla bych ze je to nedostatek lasky, spis uteky. Kdyz je clovek prezranej, tak ty neprijemny veci na chvili zatlaci pod povrch. (Podobne s jinymi navyky).

EDIT:
Jo jeste dalsi oblibene je "Ja si to ted zaslouzim jako malou odmenu". Hmm - co si tim teda vlastne rikam? Ze si zaslouzim neco pro me skodliveho?

Pak jeste taky "Co by byl zivot bez takovych malych poteseni"

EDIT 2:
V posledni dobe jsem taky zacala pouzivat tohle:
Kdyz dojim co jsem si nandala jako primerenou porci, a citim ze jsem plna, ale presto mam chut si pridat, tak si
1) pripomenu co je moje idealni vaha a ze na ni momentalne nejsem - to uz samo o sobe me momentalne presmeruje
2) Taky si reknu ze prejidani je plytvani potravinami, a tim padem taky penezi a prirodnimi zdroji, kterych tahle planeta stejne nema nazbyt

Pokud jsem alespon v trochu rozumnem stavu tak tyhle veci zaberou. Pokud ne, no, tak to uz je horsi, to se pak prezeru.
« Poslední změna: 06. Březen, 2010, 15:46:47 od torquiose » Zaznamenáno

lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #2 kdy: 06. Březen, 2010, 18:01:52 »

Já mám s přejídáním se docela pravdidelné zkušenosti. Dřív to bylo myslím dané tím, že jsem prostě vařila tak "dietně", že tělu pořád něco chybělo a tak mě to nutilo něčím se dorážet, protože mozek neustále z určité část myslel na to, co je ještě kde k jídlu. Pak jsem začala vařit prostě kaloričtější jídla (víc oleje,víc bílkovin kompenzované víc pickles), kterých mi pak stačily menší porce a bylo to nějaký čas fajn.

V posledních týdnech do sebe ale opět cpu zase stále větší a větší porce i tyhle kaloričtější. A říkám si, že si tím zaplácávám určitou vnitřní prázdnotu (a to ne tu v žaludku, ale spíš nedostatek radosti). Mám  vypozorováno, že toho jednak strašně moc sním vždycky o  víkendech u rodičů, kde jednak navařeno je, ale hlavně, přostě tam přijedu, vypnu a tak nějak se cítím i tlačené do té role holčičky, co vlastně nic nemusí a nemůže, ale tím pádem se začne nudit a nedokáže se zabavit. Další zkušenost je přejídání se v práci, když u mě na stole přistanou úkoly, které dělám s krajní nechutí. Pak je to přejídání kompenzace nedostatku radosti z toho, co dělám, a snaha o odsouvání těch úkolů (tohle se ale tak nějak řeší samo, stačilo jen na hodnotícím rozhovoru s vedením jasně říct, co se mi na té práci líbí a co ne,naštěstí jako firma rosteme, agendy přibývá a moje pozice se bude dělit mezi 2 lidi, takže jsem mohla rozdělit "balík" těch aktivit na 2 dva menší balíčky, co se ještě nabalí o novou agendu, a ten pro mě nezáživný (marketing) dostane nová kolegyně/kolega). Tak jsem zvědavá, jak se to projeví na mých porcích jídla. Nemám tu pevnou vůli, abych na zmenšování porcí šla "silou" typu "nesmíš, je to plýtvání a nezdravé a budeš se pak cítit špatně", spíš si chci najít v životě najít zdroje radosti.
Zaznamenáno
Iren
Sr. Member
****
Příspěvků: 429


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #3 kdy: 06. Březen, 2010, 23:11:44 »

To tzv. přejídání je opravdu problém, potvrzuju. Ale není jen při makrobiotice, je třeba dodat. Aby nebyl pocit, že daní za přechod na mb je přejídání - které se teda často vysvětluje jako nedostatečná vděčnost těla za předkládané živiny a laskominy a tím potřeba se dotláskávat, aby se cítilo uspokojeně jako při dřívější stravě.

Já na rozdíl od vás, co jste se tu vyjádřili, bohužel nemám ještě vysledované příčiny. Ani to,
 zda jsou to příčiny psychického rázu (problémy si člověk vždycky k vyjmenování nějaké najde)
nebo jiného...
Řekla bych ale, že u mě to nepramení z toho, že by mb jídla neuspokojovala moje chuťové potřeby a chuťovou paměť na dřívější jídelníček (mb mi šmakuje ohromně)
nebo že by tělo neumělo ocenit živiny v této nové formě (sklony k "přirozené" stravě u mě převažují už dlouho)

Spíš mě napadá, že to možná je nějaká funkční porucha (žaludku? střev? nebo tvorby nějakého hormonu??). Mně se totiž pocit zasycení a uspokojení po snězení makrobiticky doporučeného množství jídla (zvíci pěsti? ještě že mám aspoň dlouhé prsty) hned tak nedostaví a žaludek neřekne, že má dost. A jídlo, co si udělám, mi tak chutná, že ho sním víc... A když sním rozumně míň, pak to třeba o to víc doženu v dalším jídle.

Nicméně váhu řešit nemusím (ťukťukťuk), netloustnu.  (Holky se víc bojí tloustnutí, kluci tady zas strašně řeší hubnutí...)

To, že tenhle problém nesouvisí s mb, můžu doložit i na sobě. Potřebu "dojídat se" jsem začala mít už kdysi dřív, ještě v éře stravování po klasicku doma a ve šk. jídelnách.

Měla jsem pocit, že nejsem ani normální makrobiotik, ale vidím, že ten problém je rozšířenější... Pak mě ale tady zaujal Neonův příspěvek ve smyslu - nedělat si z toho trauma a brát to, jak to je. To je osvobozující!

A když tedy tento problém má údajně většina, nebylo by vhodné posunout doporučení na trochu naplněnější mb talíř...? Smiley A bude o stres s mb míň... Jako kdyby nestačily svízele na cestách...
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #4 kdy: 07. Březen, 2010, 07:57:37 »

Citace
Já na rozdíl od vás, co jste se tu vyjádřili, bohužel nemám ještě vysledované příčiny.


Tohle byl hlavní důvod, proč jsem sepsal celý svůj příspěvek. Trošku se to ztratilo v celém kontextu.
Zopáknu svůj čistě osobní názor, žádný veřejný obecný makrobiotický pohled - můžeme najít plno důvodů a zahrabat se v nich na dočasnou dobu a vysvětlovat si tak své přejídání, budem je střídat za chvíli jak ponožky, utěšovat se chvíli jednou verzí pak druhou, mozek si musí vždycky najít nějaký důvod.
Po všech těch důvodech mi ale přijde jako nejpřijatelnější ten prostý důvod od Wieke Nelissen - makrouš se bude běžně 10 let přejídat. Tečka Smiley
Jasný, je to jen další důvod a třeba je mimo.
Ale mám pocit, že je tohle nejlepší vysvětlení na celou makrobiotickou situaci (tohle téma).

Stejně tak se dá nejlíp vysvětlit stejná situace, kdy člověk nemá na začátku makrobiotiky energii a tím začátkem myslím klidně i 3-5 let Wink
Jsou to všechno obrovské paradoxy.
To samé, že člověk ztrací a nenabírá váhu.. opět klidně 3-5 let.

Přijde mi, že hodně podceňujem jednoduchý fakt - v přírodě se věci dějí pomalu a to jenom naše mysl chce zázraky během měsíců, potom co jsme zanedbávali tělo spoustu let a neseme si nánosy i od předků.

Neznamená to pro mě, že nebudu řešit své přejídání.. ale mnohem míň si budu nalhávat, že je to proto a proto... i kdyby to byla částečně pravda, tak jsou to velice hrubé odhady (hlavně ty psychologické) a člověk se v tom zahrabe jen proto, aby si udělil rozhřešení a líp se mu spalo.

Pro mě je teď lepší rozhřešení: příjmi to jako fyziologický fakt těla (fyzickymentálního), tělo se musí spoustu let srovnávat s touto stravou, musí se celé přebudovat od základu, musí se naučit trávit a využívat makrobiotickou stravu a to bude trvat spoustu let, což neznamená absolutně nic negativního - a žij s tímto faktem, kterým 'trpí' 99% makrobiotiků, s poklidem.

On je trošku problém v makrobiotické komunitě, že nikdo pořádně (bohužel často ani zhruba) neví, jak ten druhý jí v soukromí a ze své zkušenosti bych si dovolil říct závěr, že bysme byli obrovsky překvapeni kam se poděla ideální makrobiotika!

Podle mě je tohle potřeba dávat najevo nováčkům, na které celý systém musí působit hrozně striktně a maj pocit, že ho nezvládnou a tím pádem jejich mozek vymyslí klasický úskok - buď naplno a nebo vůbec.
Kdyby věděli, že se v tom patláme mnoho let - že ládujem kdečím mimo ideální pásmo zdraví, že nekoušeme, že se přecpáváme.. ale i přesto všechno to má neuvěřitelný efekt a je to lepší než jíst běžnou stravu! Tohle podle mě lidem, kteří by rádi začali, uniká.

Sleduju na nich, že oni po zjištění o čem je makrobiotika, tak chytají depky jak celý život jedí špatně... namísto aby oslavovali, že odteď znají lepší cestu - chytnou depku a jdou ještě víc na dno a o to víc se zalepí běžným jídlem, aby na tuhle nechuť ze sebe zapomněli.

Proto jsem taky pro to, aby se tu veřejně publikovali deníčky toho kdo co sní (pokud to samozřejmě dotyčného baví) - je to velké poučení pro ostatní - ovšem, dělat to otevřeně, beze strachu co na to řekne komunita - dávat tam právě ty období, kdy jsem uletěl a nezkreslovat - nejenom ty ideální dny Smiley
« Poslední změna: 07. Březen, 2010, 08:56:43 od neon » Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 801



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #5 kdy: 07. Březen, 2010, 13:01:28 »

Ja ale u sebe ty duvody vidim. Ani se nemusim je nejak snazit vystourat. Preziracky prichazeji v krizovych obdobich. Je to skoro jako jeden ze symptomu kterym mi telo rika ze neco se musi zmenit. Nepouzivam ty duvody jako vymluvy, spis jsem si toho zase vsimla a tak se ted vic hlidam a jim s vetsim uvedomenim a hlavne koukam co to je co vlastne mam zmenit. Navic prejidani je u me utekem, ten problem se trochu zastrci, a to nepomaha ho resit.
A nebudu to jenom ja, psychika a problemy s jidlem nejsou zadnou novinkou. Slysim to i od pratel a vidim to na nich a na rodine a je to samozrejme bohate zdokumentovano v knihach.

Citace
A říkám si, že si tím zaplácávám určitou vnitřní prázdnotu (a to ne tu v žaludku, ale spíš nedostatek radosti)
To je presne to i u mne.
Citace
Další zkušenost je přejídání se v práci, když u mě na stole přistanou úkoly, které dělám s krajní nechutí.
Ja uz se musim smat (presto ze jsem pred minutou brecela). To je PRESNE jak ja se citim.

Jinak co se tyka pocitu naplneni, tak mam odpozorovano ze se proste dostavuje az po urcite dobe. Takze se snazim po snedeni primereneho mnozstvi pockat a uz na to pridavani nemyslet, a zabyvat se necim jinym.
Zaznamenáno

Iren
Sr. Member
****
Příspěvků: 429


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #6 kdy: 07. Březen, 2010, 22:30:25 »

Pořád to vidím i jako obecnější problém.
Jasně že ady do této diskuze spadá přejídání na makrobiotice - a pak jde buď o její určitou "odvrácenou tvář", kdo by to tak chtěl vidět (máme problém si na ni zvyknout a trvá to dlouho)
anebo teda důvody jsou u každého jednotlivce kdekoli jinde mezi nebem a zemí...

Ale poukazovala jsem i na to, že si tento nešvar můžeme přinést už z dřívějška, z doby, kdy jsme jedli starou klasiku.
A pak můžou být ty důvody taky tisiceré...

Ad deníčky - není špatná myšlenka asi, ale ne každý k tomu má chuť a už vůbec nemluvím o čase
A namítla bych, že i kdybychom tady měli možnost přečíst třeba deset dvacet deníčků s podrobným jídelníčkem lidí takto ochotných se sdílet, stejně to k pochopení celé věci podle mě nepřispěje. Nejde tu zobecňovat.

Každopádně jsem ráda, že se tu téma otevřelo. Pro mě zajímavý poznatek, že je nás hodně. Zároveň to vidím jako docela běžný jev dnešní doby (viz poruchy příjmu potravy; myslím, že někteří z nás mb jsou v tom taky trochu namočení). Že nemáme na starosti závažnější existenční otázky, které lidi řešili dříve nebo které dosud řeší populace jiných kontinentů třeba. Ale to je jiný sud a srovnávat nemá smysl
Zaznamenáno
xylda
Full Member
***
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 223


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #7 kdy: 08. Březen, 2010, 07:36:30 »

Taky jsem přemýšlela o smyslu těch deníčků. Jaký by mělo přínos, kdybych každý den nafotila všechy svoje snědené talíře a někdo se na ně mohl koukat? To bych se musela rozepisovat i o svých denních fyzických aktivitách, o psychickém rozpoložení, no, to už by byla analýza jako hrom Smiley
Každý jsme jiný, takže si každý musí najít vlastní cestu, vlastní velikost porcí Cool
Mimochodem, jak vlastně kdo poznáte, že se přejídáte?
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #8 kdy: 08. Březen, 2010, 07:47:43 »

Ty deníčky jsou čistě můj osobní směr uvažování - já jsem trochu postižený tou katalogizací a vedením si deníčků - takže rád dostávám pak zpětnou vazbu, dík.

Ale obecně bych si dovolil říct, že takový deníček a to včetně fyzické, psychické aktivity, by si měl člověk pravidelně na čas vést.
Tohle není z mojí hlavy, ale četl jsem to i od více makrobiotických lektorů a různých velkých osobností.
To zapisování nemusí být bráno velice sebe-analyticky. Člověk to nepochopí dokud nezkusí, ale hodně mu to dá - dostane pohled na život z jiné perspektivy, když to pak vidí sepsané na papíře a hlavně, když se k tomu může kdykoli (za roky) vrátit a porovnat.
Taky se nám ztrácí souvislosti mezi tím co bylo ráno a tím co je večer nebo druhý den ráno - ale ty souvislosti tam jsou veliké, jen je potřeba se nad nima zamýšlet - ten deníček to nádherně spojuje.
Do fotek bych se nepouštěl, to zabere opravdu enormně času, ale zapsat co dělám, jím, mi zabere tak 5-10 min denně.
Zaznamenáno
Mili
Full Member
***
Příspěvků: 166


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #9 kdy: 08. Březen, 2010, 08:02:34 »

Prejedanie makrobiotikov, aké sa tu rieši, pre nemakro nie je žiadnym prejedaním.

Milan Dvořák nám na kurze nakreslil stĺpcový graf, kde každý nasledujúci stĺpec bol 7x vyšší ako predchádzajúci. Zobrazoval potrebu danej látky pre telo.  Zobrazovali postupne : minerály, bielkoviny, sacharidy, energiu z  rotácie zeme a energiu  z vesmíru. Toto u mužov, u žien je najprv rot. vesmíru a potom zeme. /dúfam, že si to dobre pamätám, ináč ma opravte/
Stĺpce zobrazujú pomery jednotlivých látok, to znamená ak jeme urč. množstvo minerálov, potrebujeme k tomu 7x viac bielkovín, 7x viac sacharidov,  7x viac energie .
Ak na raňajky jeme veľa minerálov,  potom máme potrebu jesť veľa bielkovín aj sacharidov a na toto všetko máme veľkú potrebu energie zeme a vesmíru. Preto by sme ráno nemali moc soliť, nemali jesť silnú miso polievku, silný čaj, ale dať si napr. trochu bielej ryže ak sme pokročilí a dostatočne mineralizovaní. To neplatí pre začiatočníkov, ktorí majú minerálov málo. Tiež ráno nejeme veľa bielkovín, ináč budeme mať potrebu sa celý deň dojedať.
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #10 kdy: 08. Březen, 2010, 08:52:51 »

Díky Mili za popis této důležité teorie a základu makrobiotiky.

Mě k tomu ale samozřejmě naskakovalo a naskakuje spousta otázek.
Jako např. proč by mělo záležet jestli si dám více slanou miso polívku či luštěniny ráno, když by se měl neustále udržovat harmonický poměr těchto sedminásobků nezávisle na čase. Když si dám víc bílkovin večer, tak bych měl ráno (nebo kdykoli v blízké budoucnosti) teoreticky začít dorovnávat.

Ty rady pro méně slanější polívky ráno a bílkoviny večer a podobné mi spíš dávaly smysl z hlediska orgánových hodin a hvězdice pěti proměň.

Ale jinak to pravidlo 7mi násobku je dost důležité v makrobiotice.. to jen tak hlásím pro ty, co to neznají, tak ať se na to trochu zaměří.
Zaznamenáno
Mili
Full Member
***
Příspěvků: 166


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #11 kdy: 08. Březen, 2010, 10:01:24 »

Telo sa to snaží dorovnávať asi hneď a preto máme potrebu jesť, aj keď nie sme hladní.
Samozrejme že pravidlo orgánových hodín, ale hlavne kvality energií - hviezdica-  tu platí rovnako a neustále a nemožno to oddeľovať. Keď budeme jesť slané alebo bielkoviny ráno, čo je energia vody - noci,  je to čiastočná deštrukcia, pretože sa vraciame energeticky späť. Keď jeme slanšie večer, pripravujeme sa na energiu, s ktoru budeme v noci  v súlade.
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #12 kdy: 08. Březen, 2010, 10:14:15 »

Pokud by se to vyrovnávalo hned, tak to dává smysl.. tato teorie mě nenapadla, děkuju Mili Smiley
Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 801



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #13 kdy: 09. Březen, 2010, 14:00:45 »

Ja myslim ze denicky jsou dobry napad. Nejde podle me ani tak o tom aby ti to druzi posoudili a neni snad treba psat mnozstvi, ze toho bylo moc nebo trochu malo to clovek citi sam. Uz jen to ze si to zapises, privede vetsi uvedomeni o tom co jis.

Ja poznam ze se prejidam bud podle toho ze mam pak jakekoliv zazivaci problemy - i kdyz jen male, ale spis uz u jidla, podle velikosti porce a pokud jim pomalu tak taky ze uz jsem v urcitem bode plna.
Zaznamenáno

nat83
Newbie
*
Příspěvků: 4


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #14 kdy: 10. Duben, 2014, 16:20:08 »

Dobry den, rada bych vas pozadala o radu. Mb se stravuji asi rok a nedavno jsem zacala do sveho jidelnicku zahrnovat dezerty, protoze jsem „ujizdela“ na oriskach, ze kterych mi bylo pak dost spatne, tak mi pani doktorka Strnadelova doporucila jist dezerty. Ale mam problem s tim, ze jakmile jsem je zacala pravidelne jist, tak pak obcas zklouznu k obycejne cokolade. Jako by mi ty dezerty navodily chute na sladke a pritom mi zdravy dezert nestaci. Takze se nekolikrat stalo, ze jsem se pak neovladla a pokracovala v jezeni a snedla celou tabulku cokolady a hrozne se prejedla. Drive jsem s chutemi na sladke nemela problemy. Myslite, ze mam radeji sladke vypustit uplne?
 
Zaznamenáno
Stran: [1] 2 3
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení