Stran: [1] 2
  Tisk  
Autor Téma: Jak moc se věnujete správnému stravování?  (Přečteno 6052 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
cokito
Newbie
*
Příspěvků: 6


Zobrazit profil
0 0
« kdy: 15. Duben, 2010, 10:18:27 »

ahoj, jsem studentka a píšu diplomku o tom, jak správné stravování ovlivňuje osobní život člověka a hledám někoho, kdo se stravuje zdravě nebo jinak "nekonzumně". ráda bych se vás zeptala na vaše pocity, výhody a nevýhody správného stravování, co se změnilo od doby, kdy jste začali jíst zdravě apod. byl byste někdo ochoten si o tom popovidat? - asi tak na 20 minut. zároveň posílám dotazník a prosím kohokoli, kdo by byl ochoten mi jej vyplnit, napište mi svoje odpovědi. děkuju moc a přeju, ať se vám daří  Wink Eva


1. Věnujete se otázce správného stravování denně více jak tři hodiny? (např. nakupováním zdravých potravin, jejich vařením a konzumací, přemýšlením o stravě, čtením o ní, chatováním na toto téma na internetu)
2. Staráte se více o přednosti toho, co jíte, než o potěšení z toho jídla?
3. Obětujete ve prospěch správného stravování zážitky, které jste si dříve užíval/a? (např. nejdete na návštěvu, protože tam bude nezdravé pohoštění)
4. Jste na sebe co se týče stravy stále přísnější?
5. Cítíte vinu nebo jste na sebe naštvaní, když sníte něco, co je podle vašich stravovacích přesvědčení nesprávné?
6. Když jíte správně, pociťujete nadřazenost nad těmi, kteří tak nejedí?
7. Když jíte správně, přináší vám to uklidňující pocit naprosté kontroly?
8. Představujete si, co budete příští den jíst?
9. Izoluje vás váš způsob stravování od společnosti těch, kteří tak nejedí? (např. nechodíte do restaurace, protože tam nevaří zdravě)
10. Máte pocit, že vaše uspokojení ze života postupně klesá?

Děkuji za odpovědi, pište je buďto sem, anebo na můj mail: eva.paulickova@seznam.cz
« Poslední změna: 15. Duben, 2010, 10:20:24 od cokito » Zaznamenáno
pozorovatel
Sr. Member
****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 420


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #1 kdy: 15. Duben, 2010, 19:13:49 »

cokito : Ty otázky jsou bohužel položeny takovým způsobem, že je celkem jasné kam budou směřovat Tvé závěry (ortorexie), takže nerad se dostávám do oblíbeného klišé prezidenta Klause- ale tohle opravdu, ale opravdu nejsou dobře položené otázky  Grin
Zaznamenáno
Bystromila
Host
0 0
« Odpověď #2 kdy: 15. Duben, 2010, 19:54:49 »

1.   ano
2.   ne
3.   ne, na návštěvě jím jen to co chci a pokud jíst chci, nejím tzv."ze slušnosti"
4.   ne
5.   ne
6.   ne
7.   ne, nehledám takový pocit, nepotřebuji ho k životu
8.   pokud např. nakupuju potraviny, přemýšlím co budu zítra vařit, jinak se nezabývám předem tím, co budu jíst, vařím na co mám chuť
9.   ne, v restauraci si vyberu co mi vyhovuje a pokud je to restaurace, která mi nemá co nabídnout (např.fast food), jdu jinam
10. naopak
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #3 kdy: 15. Duben, 2010, 20:55:10 »

Já bych na většinu otázek odpověděl ano, ale musel bych to ano doplnit spoustou keců, jak to vlastně myslím, což se mi nechce a vyzní to teda dost divně (takže k čemu je to dobré?):

1.jak kdy
2.ano
3.ano
4.ano
5.ano
6.ano
7.ano
8.ano
9.ano
10.jak kdy

Spousta lidí na to podle mě odpoví tak, jak by si vnitřně přála aby to bylo, ale ve skutečnosti si to jenom nalhávají.
« Poslední změna: 15. Duben, 2010, 20:57:23 od neon » Zaznamenáno
Hanisek
Full Member
***
Příspěvků: 246


593846503
Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #4 kdy: 15. Duben, 2010, 21:21:33 »

...tak já bych odpověděla až překvapivě shodně, jen u 6 bych přidala taky "jak kdy"- nadřazenost až tak  nepotřebuju k životu, spíš je mi občas některých lidí normálně lidsky líto kvůli tomu,
 jak jsou schopní se z lenosti a hlouposti sebepoškozovat Wink

Zaznamenáno
Nufka
Jr. Member
**
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 76


353888642
Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #5 kdy: 15. Duben, 2010, 21:27:42 »

Tak já jsem na tom podobně, taky většinou ano, ale....

1. ano
2.ano, ale i přesto mi to přináší potěšení:-)
3.ne, jím to, co je jakž takž přijatelné
4.ano
5.někdy
6. nadřazenost není to správné slovo, spíš nerozumím tomu, když informaci mají a nic s tím neudělají a stále brečí nad svým zdravotním stavem:-(
7.ano
8.ano, večer, když namáčím luštěniny:-)
9.ne, když bych chtěla jít, najím se předem doma
10.naopak Very Happy
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #6 kdy: 15. Duben, 2010, 21:31:17 »

1. myslim, že ano, pokud vařím snídani oběd i večeři... nakupování mi tolik času nezabírá, většinou skočím jen pro zeleninku...Na forum chodim spíš pro zajímavost, zábavu..
2.ne
3.ne
4.ne , zezačátku jsem byla, ale to spíš kvůli alergii a problémům s ní.. pak jsem to zvolnila ...
5.ne...
6. dříve ano, ted s ostatními , kteří trpí spíš soucítím...
7.ne, není to pocit sebekontroly, ale vyrovnanosti..
8. ne, vařím to co mě napadne, když stojím ve špajzu Smiley
9. ne, do restaurace, jídelen jsem nechodila nikdy..  občas jdu na pizzu..teda nechám si ji dovézt Smiley
10. klesá ?  Grin neeeeeeeeeeeeeeeeeeee

Opravdu nešikovně položené otázky..  Wink
Zaznamenáno
Iren
Sr. Member
****
Příspěvků: 429


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #7 kdy: 15. Duben, 2010, 23:53:22 »

Souhlasím s Pozorovatelovým postřehem a Neonovým komentářem.
Otázky nejsou neutrální. Odpovědi buď nahrají kritickému názoru k našemu přístupu, nebo budeme odpovídat neupřímně, abychom si sami namluvili, že nejsme nijak "postižení", omezení. Obojí ze zorného úhlu lidí "zvenku", před kterými jako bychom se stále museli / jako bychom měli potřebu se obhajovat.
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #8 kdy: 16. Duben, 2010, 00:04:24 »

neřekla, bych že když někdo odpoví ne , znamená to hned že je neupřímný.. já můžu upřímně říct,že na začátku mb jsem se cítila, jak mám navrch... postupem času ten pocit zmizel..
Ale jinak souhlasím s tím, že je to špatně sestavené..manipulativně.. buď a nebo..
Zaznamenáno
cokito
Newbie
*
Příspěvků: 6


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #9 kdy: 16. Duben, 2010, 01:50:26 »

děkuju vám za postřehy a odpovědi. moje diplomka je skutečně na téma ortorexie. tento dotaznik (adaptovaný od Bratmana) ale podle mého modelu neni dostatečný na to, aby se o někom dalo říct že je nebo není ortorektik. použila jsem ho proto, abych zúžila skupinu lidí, které bych mohla oslovit a požádat je o rozhovor na toto téma. podle dosavadních výsledků většína lidí, kteří v dotazníku odpověděli ano na hodně otázek, vůbec není ortorektická. klidně proto odpovídejte upřímně, a pokud byste chtěli dát k těm otázkám nějaké dovysvětlení, tak jste to právě vy, se kterými bych ráda mluvila Smiley navíc se nejedná o skutečný "test" ale jen soubor projevů, a je tedy evidentně návodný a jde na něj odpovídat jedině na základě upřímné sebereflexe. díky Eva
Zaznamenáno
agarek
Host
1 0
« Odpověď #10 kdy: 16. Duben, 2010, 03:30:35 »

   Také si nejsem úplně jistý, zda takto sestavenými, formulovanými otázkami lze docílit nějakého seriozního výzkumu. Mám pocit, že tady snad ani nejde o nějaký výzkum, objektivní závěr, ale že jsou otázky dopředu formulovány takovým způsobem, aby už jen  něco potvrdily, co už je snad jakoby předem určené, v jakém stylu bude nebo by měla práce vyznívat.
    Zajímal by mě název práce? Máš sama na sobě nějakou dobu vyzkoušenou makrobiotiku? Ne že by to vadilo, pokud nemáš, ale.... Chápu co se myslí pojmem zdravá strava, ale dovolil bych si podotknout, že z mého pohledu je makrobiotika přeci jen něčím víc, než jen výživovým směrem.
   Přeci jen z hlediska orientální diagnostiky a braní v úvahu působení potravin na organismus z hlediska jinu a jangu..... Řekl bych, ucelenější systém, časem i životní styl, ekologie, změna životních hodnot, toho co je důležité např. materiálno trochu ustupuje do pozadí, nová televize není tak úplně vrchol mé blaženosti nebo smyslem proč pracovat, stejně jako případné poměřování toho kdo má lepší auto nebo větší dům, což ale neznamená, že takový pohled nemají i nemakrobiotici.
    
    Už jenom z hlediska jakési úživnosti Země, informace z ekologie zní, aby se vyprodukoval kilogram masa, je třeba několik kilogramů obilovin. Jaké konkrétní maso a přesný počet kilokramů už si nepomatuju.
     Makrobitika znamená také ekologické chování, protože z hlediska energií je výroba, zpracování a doprava potravin, pamlsků, masa, cukru, mléčných výrobků, pečiva v porovnání s energetickou hodnotou, energeticky, dle mého názoru, o dost náročnější než velmi výživná a na další energetické zpracování méně náročná miska obilí se zeleninou a trochou luštěnin.
    Mám na mysli celý proces zpracovávání potravin, tedy v živočišné výrobě energetickou náročnost na výrobu, zpracování, uchovávání a dopravu masa, mléčný průmysl na energetickou náročnost produkce mléka, jeho zpracování, výrobu jogurtů, smetany, cukrovinek a dalších polotovarů, zpracování obilí na mouku, výrobu pečiva a jeho následná energetická využitelnost oproti obilovinám, zpracování a balení různých sušenek, čokolád, cukrovinek, zmrzlin, polotovarů a jejich uchovávání a doprava.
    Obiloviny co do množství, přeci jen zasytí v určitém objemu více lidí na delší dobu, než některé jiné výše popsané potraviny náročnější energeticky více na zpracování. Obiloviny je možné odebírat ve větších baleních, tím by mohla klesat zátěž i v tomto smyslu, stejně tak nejsou náročné na skadování pokud jde o mrazící a chladící boxi.
    Zatímco u jiných potravin je obilovina, mléko, cukrová řepa, třtina, teprve na začátku zpracování, pokračující moukou, cukrem a dále výrobou cukrovinek, sladkostí, pečivem atd. Pro nás je většinově obilí na konci procesu zpracování, stačí uvařit.
     Logicky tedy nevzniká náročnost nejen na elektrickou energii při zpracování, výrobu strojů, které dále produkty zpracovávají, placení lidí, ale klesá i energetická využitelnost samotné potraviny. Kolik cukru je z jedné řepy? Na jak dlouho by nasytila ona zmíněná řepa, nebo něco jiného, co se mohlo vypěstovat místo ní a na jak dlouho nasytí vyrobený cukr z této řepy, podobně mouka versus obilí, maso versus obilí na vykrmení atd.
     Stejně jako energeticky náročné uchovávání masa, mléčných výrobků, polotovarů, tropické ovoce pomocí chlazení, případně dovoz některých potravin ze vzdálených oblastí, tropy, subtropy.
     Podobně ekonomicky, energeticky by šlo nahlížet na zdravotnictví, farmaceutický průmysl, zemědělství a jeho případnou změnu jsem zmínil, potravinářský průmysl, strojová výroba, hladovění ve světě, války, energetickou krizi.
     Máme tady systém, který může znamenat trvale udržitelný rozvoj, dodal bych život, něco co lidstvo hledá a potřebuje, systém, který dokáže ovlivňovat zdraví, myšlení, povahu člověka, psychiku. Chápu, že někoho takové řádky mohou odradit, může mít pocit fanatismu, zaslepení, přesto mám potřebu napsat, co si myslím.                
     Nejsou to jenom mé myšlenky, jsou to informace z literatury i přednášek například z ekologie, ale nechtějte po mě zdroje, protože je nemám, musel bych hledat a přiznám se, že se mi moc nechce. Jistě, že některá témata jsou nebo mohou být složitější, komplikovanější a může se tak jednat o určité zjednodušení v mém podání.
    
     Já nevnímám makrobiotiku jako něco jiného, divného, mimořádného, zdravého. Já vnímám mb stravu jako něco normálního, přirozeného.
    Mě přijde, že pokud se někdo více odlišuje od přirozeného způsobu stravování z hlediska tradičního, historického, ekologického, případně vlivu na zdravotní stav a z tohoto důvodu tedy i ekonomického, viz ekonomická krize ve zdravotnictví, je to ten kdo se stravuje tzv. běžným způsobem a ne já. Pro mě je makrobiotika běžnou a samozřejmou součástí života. Jíst se musí a tak si doma vaříme a jíme.
    Já bych snad ani nenapsal, že makrobiotika je zdravá strava. Snad méně škodlivá na lidské zdraví? Méně zatěžující pro organismus? Beru-li v úvahu stav naší půdy, našeho ovzduší, způsob pěstování potravin, kvalitu vody, způsob přípravy potravin, tak to vnímám jako kompromis, volbu menšího zla snad i.
    
    Pokusím se odpovědět na otázky:
    1)nakupuju jednou za čas, to bych tam nezahrnoval, asi by mě nebavilo denně nakupovat pečivo a podobně. Vaříme denně, obilí se vaří průměrně hodinu něco méně, tvrdé druhy luštěnin i déle např. fazole. Jím rád v klidu, v pohodě, užívám si to, nerad spěchám, raději nebudu jíst vůbec, než to do sebe bez požitku, v chvatu a spěchu kopnout. Občas čtu literaturu související s mb, ale už to není, co to bývalo.
     Mám-li tam počítat Orientální diagnostiku, Kuhiho díla jako je Preventivní energetická medicína nebo Dieta pro silné srdce, to jsou pro mě mistrovská díla i z hlediska filozofického, lidského, zdravotnického, zdravotního snad i ekonomického a politického. A jistě nejen tyto tituly včetně literatury od Ing. Průchové.
  Odpověď by tedy zněla jak kdy, tři hodiny mi přijde strašně moc, taky vaří manželka. I když tady si to pročítám s chutí, mám to do toho také počítat? Smiley Makrobiotikem jsem 24 hodin denně. Smiley
    
   2)Já jsem hodně velký gurmán, vždy jsem byl. Jedl jsem a jím rád, vychutnávám si to a baví i bavilo mě to. Navíc pocházím z venkova, z bývalé sedlácké rodiny, vyrůstal jsem a žil i s prarodiči a ctili se určité tradice z hlediska křesťanství a běžných svátků.
    Jídlo vždy něco symbolizovalo ve významné dni. Navíc prarodiče ještě zažili určitou chudobu a tak tam byla touha dopřávat si, když je to možné. Mám tedy pocit, že někdy jídlo sloužilo i jako jistá relaxace, ono se taky částečně uznávalo to, že sednout si je možné jen k jídlu. Smiley Jídlo je pro mě také symbolem domácí pohody, rodinné atmosféry, tzv. symbol tepla domova, pocit uspokojení této potřeby.
    Jsem rád, když je co jíst. Můžu si dopřávat půsty a rád si je občas dopřávám, ale na druhou stranu mě těší, že mám co jíst. Nemám v lednici třeba kus vepřového, makrobiotice se věnuju několik let, vnímám jí jako přirozenou součást mého života.
   Takže mám z jídla spíš potěšení, než že bych se více staral o přednosti toho co jím.

   3)Že bych nešel na návštěvu, kvůli jídlu, to si nemyslím. Ale, že bych si dal kvůli někomu Hovězí na smetaně a zajedl to Sachr dortem, tak to také nehrozí. Za to mi nestojí nikdo. Já nemám problém dlouho nejíst, kolektiv lidí, kde se  cítím fajn mě nabijí energií.
    Takže na návštěvě buď nejím, nebo si donesu své jídlo, mám na mysli svatby, pohřby, oslavy. Nikdy nemám problém dostat prázdný talíř, nalít si polévku z termosky. Nandat si jídlo z termosky na jídlo nebo z mističek. Kolikrát se lidem líbí barevnost talíře, kterou docílím zeleninou, případně jim přijdou exotické potraviny jako kuskus, bulghur, tempeh, tofu seitan, Sushi rolky atd.
   Nesmíte zapomenout, že pocházím z venkova, kde je řada těchto potravin ještě vnímána exoticky. Já si pochutnám, jsem spokojený, společnost se baví, občas někdo zavtipkuje na můj odlišný talíř, já jsem spokojený, že jsem si pochutnal, mám dobrou náladu, bavím se s hosty a je podle mě vše v pořádku.
    Návštěva makrobiotiků, tam není co řešit, na krátkých několikahodinových návštěvách většinou nejím, ale nikde by, si myslím, neměli problém, kdybych si dal něco svého, můžeme třeba přinést s ženou nějakou svou výrobu a nabídnout ostatním.
    Posezení v barech, restauracích. Jeden čas jsem chodíval hodně i jako makrobiotik, alkohol jsem nepil, studené vody sycené CO2 také ne. Většinou jsem si dal čaj, ten jsem nelouhoval a pil teplou, horkou vodu.
   To mám rád, teplé jídlo a tekutiny. Společnost si zvykla a lidi mě spíš hodnotí podle toho jak se se mnou cítí, než podle toho co jím nebo piju. Teď moc často nechodím hlavně proto, že mi vadí kouř, já to nesnáším, jsem odnaučený kuřák, ale kouř mi vadil, i když jsem kouřil. Rád si posedím s lidmi, tam kde se nekouří.
    Že bych ale jel na dovolenou, kde bych se stravoval klasicky, tak to nehrozí. Nemyslím si, že by mě to omezovalo, nebo bych to vnímal jako oběť. Před pár lety jsem vyzkoušel pobyt u moře s českou kuchyní, českými kuchaři a to se nedalo jíst. Samá sůl. Možná to byl záměr, titíž lidé pak prodávali české pivo a šlo jim dobře na odbyt. Smiley
    Moje žena ze začátku jedla na oslavách to co jí dali a většinou mi říkala, že si moc nepochutnala, jasně nějaké sladkosti jí chutnaly a někdy i jiná jídla, no a pak jí taky kolikrát nebylo moc dobře po tom co si dala a někdy mi docela mlsně pokukovala do mého talíře, myslím si teda, že nejen ona. Smiley

   4)Nejsem, to už snad ani nejde. Smiley A teď vážněji. Já se cítím šťastný a spokojený, uspokojený pokud jde o mé chutě více jak před mb. Mě přijde, že klasická strava je chuťově méně výrazná právě ve smyslu toho, že chuťové pohárky nejsou, skrz to množství soli, koření, tuku, masa, cukru a mléčných výrobků, vnímat jemnější chutě, kterých si myslím, že je při mb více, jak při běžné stravě.
    Jen se to nějakou dobu nemusí tak zdát. Nežiju v nějaké křeči, že tohle nebo tamto nesmím, tohle nebo tamto nemůžu. Já jsem se jedno období několika let poměrně intenzivně věnoval psychoterapii a tam mě třeba zaujal dotazník, který jsme dostali. Co byste dělali, kdyby Vám zbýval den, týden, měsíc života.
    Já tam tehdy napsal kouřil cigarety, pil alkohol, užíval si s ženama, hodoval. Ale přitom jsem v té době nepil, nekouřil, nežil promiskuitně.
    Dneska bych tam napsal, že bych si uvařil něco dobrého, sladkého. Třeba napařenou zeleninu, zeleninovou polévku, obilí, luštěniny a věnoval se svým blízkým. Je to podle mě o tom, aby to jak žiju, korespondovalo s tím co cítím. Jaksi vyrovnaná strava z hlediska energetického působení na organismus, to může nabídnout.
  
    5)Nemyslím si, ono já moc neujíždím, to už je let co jsem měl jiné než rybí maso, cukr, mléčné výrobky. A když rozvolním tím, že si dopřávám víc ryb, oleje nebo moučných jídel, no tak to si nijak nevyčítám. Já jsem třeba kdysi měl rád mraženou kukuřici, mám jí stále v mrazáku a když jí dlouho nejím a pak si jí dám, tak mi přijde, že mi ani moc nechutná, jakobych si na ní nejdříve potřeboval vytvořit návyk aby mi chutnala. A tak je to možná se vším.
     Poslední dobou jsme to nějak přeháněli s moukou a olejem, placky, ryby obalené na řízek, lívance, vdolky, halušky. A kdo má teď po dlouhé době vysmrkávat hleny, už jsem tomu odvykl a to jsem před mb míval rýmu celoročně a bez kapesníku jsem si nedovolil vyjít z domu. Že prý alergie na peří a kdesi cosi. Přikrývka bez peří mi nepomohla, naopak teď mi peří nevadí ani trochu. Řekl bych, že se pánům docentům vloudila někde chybička ve způsobu diagnostiky a léčby. Smiley
  
   6)Nadřazenost, tak při tomhle slovu se mi vybaví nadřazenost rasy, až se toho slova leknu. To mi přijde už trochu silné slovo. Nadřazenost necítím, proč? Respektuju odlišnost stravovávání, mám přátele i mezi nemakrobiotiky. Já ty lidi spíš obdivuju, že jsou schopní fungovat na tom co jedí a kolikrát relativně dobře, to já tedy poslední roky před mb moc schopný fungovat nebyl, o tom jak jsem před mb nezdravě a staře, na svůj věk, vypadal už raději pomlčím. Holt mají lepší konstituci. Mě přinutil nedobrý zdravotní stav, hledat alternativy a věnovat se mb. Moderní nedicína dlouhodobě nepomáhala.

   7) Uklidňující pocit naprosté kontroly, když jím správně? Tak ono, co to je správně jíst. Když si, de fakto, nemusím nic zakazovat a jím co mi chutná, jenže to bude asi tím, že je makrobiotická strava součástí mého života a nic jiného ani doma k jídlu nemáme a ani já nemám chuť na nic nemb, protože mě přijde, že vše klasické se dá nějak nahradit, i když to ze začátku nemusí tak vypadat.
     Že na mě jídlo, které mi chutná, působí příjemně, to ano. Nemyslím si, že se toužím naprosto kontrolovat v souvislosti, která je zde uvedená. Jakoby se po čase změní potřeby a když mi chutná obilí, zelenina a luštěniny, tak je to o naprosté kontrole nebo a plnění potřeb, chutí? Z výše uvedeného snad ani nemohu na otázku odpovědět, protože mám problém s termíny jíst správně a naprostá kontrola.

  8. Jídlo se podle mě trochu plánovat musí. Obiloviny, luštěniny se namáčí. Ryba se může vyndat z mrazáku, nakoupit suroviny co chybí. Rodina podle mě plánuje, žena, děti. Co si zítra uvaříme atd. Takže v této souvislosti ano. A když mi něco obvzlášť chutná, třeba vyzkoušíme nějaký nový recept, tak se těšíme až si to znovu uvaříme. Smiley

  9)Na to už jsem odpovídal. Nepočítám-li kurzy a jiné mb lidi, kteří jistě vaří také chutně, tak podle mě nejlépe vaří moje žena, sestra, máma a případně teta. Všichni makrobiotičky. Stačí mi, když se podívám na pořad Ano šéfe a trochu mě přejde chuť dát si něco v restauraci. Ale znám fajn mb restauraci. S oblibou říkám, že nejlepší restaurace je ta u nás doma, tam mi chutná moc. Smiley Tímto zdravím svou ženu. Smiley
    Jinak si myslím, že se dá v restauracích čím dál více docílit určité kompromisní stravy, která se dá vybrat. Je podle mě čím dál více restaurací, kde lidem jako jsou mbtici vychází vstříc, stejně jako narůstá počet nekuřáckých restaurací. Pardon, ale srandy typu, tento stůl je nekuřácký, sedněte si pane kuřáku o stůl dál, tak to za moc nekuřácké prostředí nepovažuju. Smiley
 
  10)Před mb a teď? Život je ve vlnách, přesto to co jsem zažíval posledních několik let před mb a to co zažívám teď, z velké části i díky mb, to se nedá srovnávat. Ten posun celkově, dlouhodobě k lepšímu je obrovský, hlavně po zdravotní stránce, fyzické a psychické, ale jsou tu i jiné aspekty. Že bych ale měl vždy dobrou náladu, nikdy mě nic netrápilo a vše mi vycházelo. Tak to určitě není.
      Ono by se mohlo argumentovat, no jo ten tomu tak věří, až je to pravda. Shodit se dá vše, to je jasné a kdo nechce, neuvěří. Leda, že by si to na sobě vyzkoušel každý sám, ale to se také každému nechce. Ono se to může zdát pracné. Může to působit jako cesta odříkání, askeze. Já to tak poslední roky nevnímám. Ale přeci jenom cukr, mléčné výrobky, maso, pečivo, tropické ovoce, přemíra soli, koření, tuků, je to návyk, závislost.
     Z duchovních a duševních hledisek je pro mě zajímavý osud, karma, intuice, to co člověk ze sebe vyzařuje, vnímání světa, života kolem sebe, lidí, mezilidské vztahy, potřeba seberealizace, uplatnění ve společnosti, potřeba lásky, základních životních potřeb z dalších věcí pak orgánová diagnostika, vliv stravy na psychiku a povahu člověka a hvězdice pěti proměn energií. Ale to už přesahuje toto vlákno.

  Chci říct, že se necítím svázaný. Pokud se rozhodnu si dojít zítra koupit něco s cukrem nebo uzeninu, tak to udělám, ale momentálně, ani v posledních letech, nevidím důvod, proč bych to měl udělat.
   Poslední tři roky nejím ovoce a přitom ho doma máme sušené, žena už ho taky moc nejí. Já ho měl za ty tři roky asi dvakrát, to samé platí o sladech. Obojí doma máme, ale mě to nějak neláká. Úplně jsem tomu odvykl.
   Když se rozhodnu, že se od zítřka začnu ovocem ládovat, tak to udělám, ale vůbec nemám tu potřebu. Zároveň si nemyslím, že už celý život nebudu jíst ovoce. Nedělalo mi moc dobře na zažívání, tak jsem to zkusil bez něj, je mi lépe a ovoce mi nechybí.
   Možná až si ho časem dám, tak zjistím, že už mi nevadí tolik jako dříve a začnu ho jíst, ale vůbec mě to neláká to zkoušet, nemám tu potřebu, podle mě je vše o návyku, zvyku a také o určité energetické vyrovnanosti. Pokud budu přesolovat, jíst hodně pečiva, masa, tak to budu asi chtít něčím vyrovnat.

  Omlouvám se, že jsem se nechal unést a napsal tak dlouhý text. Přemýšlím, zda bych si neměl začít programově zakazovat, vyhýbat se čtení na makrobiotikainfo. Nemyslím to tak úplně vážně, ale napadlo mě to. Poslední dobou mě to nutí, na můj vkus nějak moc často, přispívat, a nevím, zda je to dobře.    
     Začátek textu jsem začal psát před odpovědí Cokito a už jsem to nechtěl aktuálně nějak upravovat. 
     Vzhledem k délce textu a toho, že jsem si to po sobě moc nepřečetl, nemohu vyloučit nějaké nepřesnosti, přesto věřím, že nic zásadně nepřesného tam není, případně si to přečtu a doupravím později.
   
« Poslední změna: 17. Duben, 2010, 01:55:49 od agarek » Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #11 kdy: 16. Duben, 2010, 07:23:54 »

agarek: pro mě to bylo moc zajímavé počtení, díky

Nejhezčí tam pro mě byl ten úvod - výborně jsi popsal energetické souvislosti/náročnosti potravního/zemědělského systému.

Spousta lidí by mohla začít argumentovat, že makrobiotici dovážejí rýži a další specifika, ale podle mě to v celkovém energetickém součtu přijde pořád enormně lépe, než všechno to zpracovávání potravin, které jsi popsal.

Spíš je otázka nakolik makrouš přispívá k udržitelnému zemědělství - tam toho totiž nejde moc udělat, protože on málokdo pěstuje obilí bezorebně, bez hnojiv/postřiků z fosilních paliv - od koho bysme toto obilí, zeleninu, luštěniny kupovali - na tu zeleninu a luštěniny ještě není problém založit vlastní zahradu, ale to obnáší seznámit se s bezorebným pěstováním, jinak nám to bez hnojení bude plodit rok od roku méně - ale aspoň použijem organické hnojivo.

Makrobiotika + permakultura + Earthship model stavění domu = je pro mě utopicstické řešení populační krize - ale z jistých důvodů se tohle v globálním měřítku nemůže zrealizovat. A v individuálním měřítku se to zrealizuje do té doby, dokud nám nedojde skupina lidí co nic neumí, co nic nemá a hlavně má hlad, rozbít ciferníky.
« Poslední změna: 16. Duben, 2010, 07:27:04 od neon » Zaznamenáno
Vendulka
Full Member
***
Příspěvků: 131



Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #12 kdy: 16. Duben, 2010, 08:45:34 »

Agarku rozhodně si přispívaní na fóru nezakazuj  Wink, Tvé příspěvky moc ráda čtu a tento  byl pro mně velmi  zajímavý a obohacující. Dovedeš moc pěkně a trefně zformulovat své vnímání, pocity, názory  Poklona . Díky  Sparkle
Zaznamenáno
cokito
Newbie
*
Příspěvků: 6


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #13 kdy: 16. Duben, 2010, 09:45:58 »

agarkovi: já jsem si to taky moc ráda přečetla, díky. na tvůj dotaz - ano, mám zkušenosti s makrobiotikou, byla jsem dlouho vegetarián, pak vegan, makrobiotik, nakonec jsem vařila podle zenu.. všechny tyto zminěné stravovací filosofie z mnoha důvodů uznávám (energticky, eticky, tím že jsou sofistikované aj.) a nic proti takovému životnímu stylu nemám - naopak, začala jsem s tím kvůli "neřešitelným" zdravotním problémům a do roka bylo po nich. proti čemu se stavím není makrobiotika, ale posedlost. na nikoho neukazuju a nenálepkuju, mluvím teď zpětně hlavně o sobě - tak jsem se taky dostala k tématu svojí diplomky, protože jsem to stravování (zdravé, správné - což je relativní z hlediska každého) začala brát příliš vážně. zároveň jsem si všimla že s tím nemám problém jenom já, ale někteří moji kamarádi, a navíc že mě v tom okolí podporuje a moje bláznění mi de facto umožňuje. to mě vedlo k tomu se ortorexií zabývat v diplomce a s pomocí terapie jsem se z ní uvolnila (trvalo mi to přes rok). myslím si že s tím, jak roste znechucení některých lidí (např. moje) z konzumního stylu života, může se fenomén ortorexie vyskytovat častěji - proto si myslím,že je třeba o tom vědět, protože když se o tom ví, člověku se to nestane. a právě proto zpracovávám ortorexii, aby tu pro lidi jako jsem byla já existovala účinná pomoc, nebo ještě líp, aby k ortorexii vůbec nesklouzli, protože alternativní styly stravování (=míněno "nekonzumní") rozhodně podporuju.

ještě jednou všem díky za příspěvky, pokud byste byl někdo ochoten se o tom víc pobavit, budu ráda (napiste na: eva.paulickova@seznam.cz). můj výzkum nezpracovává výstupy z dotazníku, který jsem sem dala - to je pro mě pouze pomůcka, jak najít respondenty pro rozhovor. rozhovor se týká životního stylu, výhod a nevýhod zdravého stravování apod.,jak už jsem psala na začátku. trvá asi čtvrt hodinky. když by pak někoho zajímala diplomka, tak mi taky napište. díky Eva
Zaznamenáno
Vendulka
Full Member
***
Příspěvků: 131



Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #14 kdy: 16. Duben, 2010, 12:54:16 »

1) Ano, vzhledem k tomu, že zajišťuju kompletní servis 5-ti členné rodině  Wink, navíc mě to baví

2) Snažím se to skoubit ...aby mi jídlo přinášelo potěšení a navíc mělo své přednosti

3) Ne, vždy se najde nějaké řešení....

4) Přísnější to asi ne, jen už mi prostě nic neříkají potraviny, které mě dříve lákaly...

5) Ne vinu necítím, ale jsem na sebe naštvaná, když sním něco, po čem mi není dobře

6) Nadřazenost určitě ne, spíše mě mrzí, když vidím že si někdo svým způsobem stravování ničí zdraví, zejména pokud se jedná o blízké osoby.

7) Naprosté kontroly určitě ne, když jím správně, tak se cítím fyzicky i psychicky dobře

Cool Představuji si co budu vařit

9) Ne necítím se izolovaná, od některých lidí mě však vzdaluje způsob myšlení, ne způsob stravování. Do restaurací chodím.....mrzí mě však omezený výběr a to, že si na jídle většinou moc nepochutnám...těším se až bude více restaurací a možností stravování, které mě uspokojí

10) Naopak, mé uspokojení ze života stále stoupá  z95
« Poslední změna: 16. Duben, 2010, 12:58:05 od Vendulka » Zaznamenáno
Stran: [1] 2
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení