Stran: [1] 2
  Tisk  
Autor Téma: Hanísek  (Přečteno 4695 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
Hanisek
Full Member
***
Příspěvků: 246


593846503
Zobrazit profil Email
0 0
« kdy: 20. Duben, 2010, 10:13:06 »

Tak se hlásím mezi auto-vykecávače...Už jsem o tom uvažovala dřív a teď pro mně nastala ta správná doba - už  pár dní totiž svádím  dost silný vnitřní boj-po více než 4 měsících makrošky jsem se dostala do slepé uličky...Prostě cítím to,co je asi dost běžné- přestala jsem si být úplně  jistá,jestli tenhle systém fakt funguje-a nic nepomáhá-knížky, všemožné self-terapie...Prostě pánům doktorům se podařilo mně nahlodat.V žádném případě nechci litovat svého rozhodnutí nenechat se léčit klasicky (alespoň zatím to tak cítím), ale přece jen-nějak povolila má skálopevná jistota,že jsem se správně rozhodla.Co s tím?No asi nic-vytrvat a dát na intuici.A součástí toho je to "někam" napsat-třeba do deníčku...protože moje nejbližší okolí to absolutně nesmí tušit-ti by mi dali! Smiley
Tak snad v rámci slavnostího zakončení mého jarního blbnutí všemožnými eliminacemi  se konečně dopracuju  vyhrabat se i z tohohle-o to větší to pak bude sláva! A myslím že to že to píšu,může někomu dalšímu pomoct-tohle určitě nebude jen můj případ, někdo to ale na rozdíl ode mně drží v sobě, ale myslím, že to není úplně rozumné řešení Smiley

Už se zas potřebuju  pořádně radovat z každodenního života, tak vzhůru do boje... Cool

Zaznamenáno
Hanisek
Full Member
***
Příspěvků: 246


593846503
Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #1 kdy: 21. Duben, 2010, 17:15:06 »

Tak jsem se dnes snažila v Olomouci najít nějakou vhodnou restauraci, kde by se dalo nějak zaimprovizovat "ála MB oběd"-nějak se nezdařilo, tak jsem si v autě 100x požvýkala rýži s kroupama, Tekkou a zelenou cibulkou-no nic moc...tohle mně musí nejen vyléčit, ale snad se dostanu i do nebe, protože když jsem viděla co všichni kolem jedli,je to opravdu velice zásadní rozdíl! Wink
Zaznamenáno
Hanisek
Full Member
***
Příspěvků: 246


593846503
Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #2 kdy: 02. Květen, 2010, 11:00:10 »

Takže pokud bude někdo váhat, jestli MB kurzy ano nebo ne, je co dodat...možná budete nějak zvládat i bez kurzu,ale otázka je, jestli vůbec budete dělat makrobiotiku. Možná máte dost kamarádů kolem sebe, ale jen ti makrobiotičtí vás správně naladí a podpoří na vaší MB cestě. A setkat se se spoustou velmi fundovaných kvalitních lidí kteří vám mají hodně co předat, to vás ohromně posune dál.To všechno v případě kurzů Makrobioklubu navíc zasazeno do nádherné přírody. A ty spousty srdečných kontaktů s podobně zaměřenými lidičkami, ty taky mají nesmírnou cenu.Takže neváhejte - makrobiotika bez kurzů a kontaktů s MB kamarády - tudy prostě cesta nevede Kyticka
 
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #3 kdy: 02. Květen, 2010, 11:13:13 »

Otázkou je , jak si kdo makrobiotiku vysvětluje a co pro něj znamená....není tak snadné říct , že ten nebo ta mb nedělá.. co je mb a co už není? taky existuje individualita...   

Další otázkou je, jestli člověk opravdu potřebuje naladit od kamarádů....známých..  stejně nakonec člověk zůstane sám, musí se sebou umět žít a ladit se sám..

Dneska podle lidiček nejde nic bez kurzů... ať už jsou o čemkoliv... proč?  Eek



Zaznamenáno
Hanisek
Full Member
***
Příspěvků: 246


593846503
Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #4 kdy: 02. Květen, 2010, 17:02:44 »

Ahoj El,myslím že je to hodně o různých úhlech pohledu,předávání si zkušeností a pocitů,sdílení...ale máš pravdu,nemáme to všichni stejně... Smiley
Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 797



Zobrazit profil WWW
1 0
« Odpověď #5 kdy: 03. Květen, 2010, 18:58:11 »

Hanisku, hlavne naslouchej sama sobe. Ja te sice podporuji v tvem rozhodnuti se nelecit klasickou medicinou, ale neztrat kontakt s vlastnim instinktem a pokud ti treba jednou rekne neco jineho, nesestrel ho bez vyslechnuti. Na druhou stranu, pokud vnitrne vis ze MB je ta spravna cesta, tak se toho drz a nenech se doktorama zviklat. Porad naslouchej vnitrnimu hlasu.
Chapu jak tezke a osamele to pro tebe asi musi byt ze se nikomu z rodiny nemuzes sverit se svymi pochybnostmi, ale je fajn ze si to muzes vylejt tady.
Zaznamenáno

torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 797



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #6 kdy: 03. Květen, 2010, 19:21:45 »

Jeste me napadla jedna vec. V knizce od Valerije Sinelnikova jsem cetla ze kdyz se nas okoli snazi odradit od nejakeho rozhodnuti, je to vlastne vyjadreni nasich vlastnich pochyb o spravnosti toho rozhodnuti. Pokud si sami udelame uplne jasno a skutecne uverime ze jdeme spravnou cestou a osetrime vsechny eventuality, i okoli to vyciti a nebude nas uz viklat, ale podpori nas. Sice jsem nikdy nemela rozhodnuti tohoto typu (leceni zavazne nemoci MB vs klasickou medicinou), ale mela jsem mnoho situaci kdy se me okoli snazilo nejak ovlivnit a nesouhlasilo s nejakym mym rozhodnutim ci smerovanim. A pri zpetne retrospekci se mi zda ze to docela sedi. Pochybnosti meho okoli byly vlastne mymi vlastnimi pochybnostmi.
Zaznamenáno

Hanisek
Full Member
***
Příspěvků: 246


593846503
Zobrazit profil Email
3 0
« Odpověď #7 kdy: 09. Říjen, 2011, 10:42:07 »

Tak se zase ozývám po hodně dlouhé době...už nejsem tak striktní makrouš, občas lajdačím, ale zatím mi to prochází Wink...potřebuju být radostná, to cítím u sebe jako prioritu. Hodně mě potrápily a stále trápí depky, ale je přece jen nějaký vývoj...bylo mi tak moc blbě, že jsem zašla i na psychinu pro antidepresiva....a ejhle, moje přece jen stravou pročištěné tělo tohle drastické řešení nepřijalo, po Citalecu, který běžní smrtelníci užívají normálně jsem se cítila  jak po těžkých drogách, po dalším, které jsme zkoušely, to bylo zase špatné a navíc se mi zvětšily játra. Prostě tělo stávkovalo-nakonec jsem ráda, i když je to někdy hodně husté. Prostě moje tělo se z nemoci čistí přes psychiku, která byla zřejmě i jedním z hlavních důvodů nemoci (myslím to, co jsem si v sobě za roky vyrobila). Takže občas si musím pomoci něčím lehkým, ale na doporučení známé jsem začala zkoušet homeopatika - tzn. konkrétní, po promluvě s odbornicí v lékárně...v mém případě Arsenicum Album 30 ch....zatím jej neberu ani 14 dní, ale život se mi začal obdivuhodně rychle posunovat jinam, k lepšímu-ne zázrakem, ale změnou postojů, myšlenek...a pokud vím, takhle to u homeopatik taky funguje.Takže zkonzultuju pocity, příp. upravíme ředění a myslím, že jsem na správné stopě....takže kdo taky depkuje, rozhodně doporučuju, stojí to za pokus...a chemie se dá postupně vytěsnit.
Taky se snažím bojovat zvýšenou aktivitou...hodně cestuju, chodím hodně do přírody, cvičím (i lehčí babské posilování-dělá mi to dobře i psychicky, když tělo drží v kuse a nebolí záda)...prostě každý si musí najít svou cestu, která mu vyhovuje, z knížek a kurzů se dá získat základ, ale pokud má člověk vydržet, musí dělat po svém, jak ho to baví, jak to jemu konkrétně vyhovuje... Teď jedu za pár dní na intenzivní týdenní  angličtinu Hampson (mimochodem, našla jsem tenhle tip tady na fóru a jsem z něj nadšená, budu tam mít i MB stravu). Pokud bude mít někdo zájem, můžu po návratu sdělit dojmy...Na kontrolu k doktorům chodím jen jednou za půl roku na krev, teď po tom, co mi doktorka zjistila(následkem antidepresiv) zvětšená játra, zajásala, že mi konečně něco našla a nahnala mně na sono břicha a uzlin. Přestože mám velkou bouli blízko místa, kde mi původně vyoperovali uzlinku, ze které histologicky zjistili lymfom....té si náhodou(nechápu! ale jsem ráda) nikdo nevšiml. A výsledky byly všechny dobré....takže pokračuju dál...základ je pohoda, dělat věci, které člověka dělají šťastným-tzn.plnit si své cíle a přání, pohyb, čerstvý vzduch, meditace...a pochopitelně makrobiotika, i když třeba stejně jako u mně ošulená....lepší, než striktní, kterou by člověk časem neustál....takže pokud bych někomu svým příspěvkem vnukla jakoukoli poztivní myšlenku pro cestu životem, budu jen ráda!!!...zas se časem ohlásím Wink 47
Zaznamenáno
agarek
Host
0 0
« Odpověď #8 kdy: 10. Říjen, 2011, 08:07:05 »

 Poklona music334
Zaznamenáno
Hanisek
Full Member
***
Příspěvků: 246


593846503
Zobrazit profil Email
2 0
« Odpověď #9 kdy: 26. Listopad, 2011, 22:17:29 »

Koukněte na to...je to hodně dlouhé, ale je tam všechno-ekologické stavby, permakultura,možnosti úspory energií, samozřejmě nutnost změny myšlení a celkového přístupu k životu...mluví tam spousta známých lidí, včetně Stinga...přehledné, sympaticky udělané...jen je třeba překonat trochu nezáživný začátek. Vydržte!!! Je to lepší než čučet na nějaký film o ničem, tohle je o "něčem".... Wink



Zaznamenáno
Hanisek
Full Member
***
Příspěvků: 246


593846503
Zobrazit profil Email
1 0
« Odpověď #10 kdy: 27. Listopad, 2011, 09:33:06 »

...a ještě jeden podobný, zase "celovečerní"....zkuste vydržet, tentokrát pouze anglicky... :lov


http://www.youtube.com/watch?v=jqxENMKaeCU (The video's owner prevents external embedding)
Zaznamenáno
Tykev obecná
Full Member
***
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 181



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #11 kdy: 30. Listopad, 2011, 21:40:35 »

Ahoj, Hanísku,

zdravím Tě. Dnes jsem si četl v některých deníčcích včetně Tvého a zhlédl jsem také 2012: Čas na změnu (zaujal mě název) a jak říkáš, po přežití toho začátku, stálo za to. Tak ať se daří a přeji vše dobré Tobě i celé planetě!  Cool
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3440


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #12 kdy: 01. Prosinec, 2011, 15:54:09 »

Hani, tak me zas po nejakych zkusenostech neco napadlo. Zkusila prijimat vsechno tak jak je? Rikat vsemu ano, bez posuzovani? Vitat depresi stejne tak jako radost? Jsou to ohrane fraze, vim. Ale zkusilas to vazne (nebo kdokoli z nas)? Ono to logicky musi "fungovat" na 100%, protoze ustava myslenkovy proces neustaleho uprednostnovani jineho stavu nez je, ustavaji myslenky, ktere jen vytvari ten kruh trapeni. Ale problem je asi v te velke pasti, ze clovek musi prijimat cokoli co vyvstane, i to, ze prave nedokaze prijmout to co je, ze si to vycita, ze je nestastny z toho jak mu to nejde apod. Neustale si proste uvedomovat, ze zase jsem v te pasti, ze to neprijimam to co je, ale delam si iluze, jak by takove prijimani melo vypadat. Prijimat to co je proste znamena, ze prijmu i neprijimani. Ale chapu, ze to jsou jen teorie. Ja jen za sebe muzu rict, ze jsem se chytil, a mivam iluze o tom, jak by neco melo byt - hlavne kdyz chce clovek treba meditovat, dosahnout nejakeho stavu - neustale je nastaveny jak by takova meditace mela vypadat, jak by takovy stav po ni mel vypadat apod. a kdyz to nevyhovuje tomuto stavu, tak hleda jinde, zkousi jine meditace, jine knihy, jine mista - a pritom jedina mozna cesta je, ze se vse jen vedome prijima, pozoruje, akceptuje.

Prakticky pokud prijimame veci tak jak jsou, tak zde mizi nekdo, kdo neco vyzaduje. Ten nekdo je jen myslenka, ktera neco vyzaduje. Nic jineho nez myslenka tento svet, nase stavy nehodnoti. Takze bud muzu byt v kruhu, kdy mysleni nastavi hodnoty dobro/zlo a pak se v tom samo utopi, bezi v kruhu a Realite je to pritom jedno, ze jsem si tyto hodnoty vytvoril.

Ale rekl bych, ze pokud tohle clovek nepraktikuje v dobe radosti, ze ji proste prijima tak jak je, aniz by ji nejak pretezoval kladnyma vlastnostma, tak v dobe spatne se tezko naskakuje do rozjeteho vlaku. Proto kdyz je dobre, tak je urcite nejlepsi doba pro praxi.

Konci to u toho, ze kdo vlastne vse prijima, protoze "ja" je jen dalsi myslenkovy vytvor....

Tohle vse napsane jen klasicka teorie Advaita/Nedualita, ci mnoho jinych nazvu. Tak ja jen, jestlis to zkusila naplno Wink
« Poslední změna: 01. Prosinec, 2011, 15:57:30 od neon » Zaznamenáno
makroušek
Host
0 0
« Odpověď #13 kdy: 01. Prosinec, 2011, 16:11:23 »

Citace
Hani, tak me zas po nejakych zkusenostech neco napadlo. Zkusila prijimat vsechno tak jak je? Rikat vsemu ano, bez posuzovani? Vitat depresi stejne tak jako radost? Jsou to ohrane fraze, vim.

Co mám já zkušenost, tak tahle práce jde, když má už člověk určitý stav mysli, je na to přípraven, ale jinak si myslím, že deprese je i hodně o biochemii těla, mozku, jasně, je to propojené i s tím, co píšeš, ale jde to tak nějak ruku v ruce, řekl bych.

Já když jsem měl období, kdy jsem si prožíval deprese, tak lidi to nechápali, jak říká třeba Marek Vašut, zlomená noha je vidět, deprese ne. No a když mě to přešlo, tak jsem měl tendenci říkat lidem, vzmuž se, pochlap se, postav se na nohy, je to v hlavě. Je, ale v určité situaci už to jakoby nejde.

Jakoby je to clona při depresi, za kterou člověk je. Realita je asi jenom jedna, stále tatáž, ale záleží jak je vnímána. Což bude asi ta biochemie tělo, kondice křížená konstitucí. To uvědomění toho co  píšeš může přijít až bude člověk na to připraven. Nevylučuju, že jsem zatím nemusel vše plně pochopit, co jsi napsal.

Těch receptů jak z deprese bude více. Dobré jídlo, změna života, prostředí, vztahů, životního stylu vůbec, práce na sobě po psychické stránce, uvědomování si některých skutečností atp. Myslím si, že jde o to, obsáhnout celý tenhle celek. Ale taky je problém vystoupit ze svého stínu. A to myslím třeba i osudově z toho, co začalo před mnoha lety a někam nás to nasměrovalo.

Slyšel jsem, že co nás oslabí, to nás zase může posílit v tom smyslu, že pokud onemocníme z nedobrého jídla, postaví nás na nohy dobré jídlo, pokud ze špatných vztahů, je třeba je zlepšit atd., atp.
Někdy, někde už to jakoby nejde, někde končí vůle, síla. Čím je člověk starší, tím jsou možná ty změny obtížnější, to vystoupení ze svého stínu, když je něco roky nějak. Samozřejmě je to individuální, někdo je flexibilní do vysokého věku.

Ber to tak, že deprese může být stav šílenství, zoufalství. Je to spíše impulzivní, kontrola myslí nemusí moc fungovat. Ale za pokus to určitě stojí, zkusit to přijmout i když je to nepříjemné a hledat si v tom to dobré, takhle nějak to myslíš, ne?


« Poslední změna: 01. Prosinec, 2011, 16:19:30 od makroušek » Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3440


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #14 kdy: 01. Prosinec, 2011, 16:36:37 »

Jo, sam znam jake to je psycho, ze se tezko nejak pracuje s mysli, kdyz je clovek na dně. Nedelam si velke iluze, ze jsem napsal neco co to vyresi. Ale zaroven jsem to napsal proto, ze jsem vazne neustale padal do te male/velke pasti, kdy clovek stale hodnoti a pritom se snazi nehodnotit. Hodnoti to, jak se mu dari v te snaze nehodnotit. Jen mi prislo na poslednich par zivotnich zkusenostech, ze v moment, kdy prijmu ten stav "na dně", ale vazne prijmu, tak teprve pak se zacne nejak transformovat. Ale to "vazne prijmu" mi jde o to lepe, cim vice praktikuju kdykoli jsem "nahore".

To prijmuti jsem myslel ne z pohledu dalsi myslenky: "Jo, melo by to fungovat, mel bych se citit lepe, kdyz vse prijmu, tak jdu teda na to." V tom uz je prave zase dalsi predpoklad, myslenka. Ale prijmout pouhym pozorovanim. Byt si vedomy toho stavu a nic vic. Uvedomovat si, ze okamzite jak to zkousim, tak mi to prirozene hned nejde a okamzite vyskoci vzorec, kdy mysl zacne produkovat nestastne myslenky, pochybovacne a v tomhle bode to vetsinou skonci. Musi se dal pozorovat jakobyse nechumelilo, i ty myslenky, ktere zacnou pochybovat o tom vsem.

Aspon se to tak pise v moudrych knihach jako Eckhart Tolle apod Very Happy
Zaznamenáno
Stran: [1] 2
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení