Stran: [1] 2
  Tisk  
Autor Téma: Potraviny z našeho pásma  (Přečteno 4396 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
ryntintin
Newbie
*
Příspěvků: 14


Zobrazit profil
0 0
« kdy: 27. Květen, 2010, 14:30:08 »

Mám otázku v MB sa stále preferujú potraviny z našeho pásma,
preto nerozumiem tomu prečo sa potom preferuje napr. tekvica hokajdo namiesto našej cukyny, tekvici, patizónu....
A ako doplnky pri varení sa veľa využíva soj .omáčky, miso, moské riasy, shitaky, umeocot, ryžový slad....

Nedoporučuje sa veľmi jedenie chleba - pritom je to a bol základ stravy nás a našich predkov...
myslím si, že chlieb kváskový z bio múky s vareným bio obilím - podľa O.Reissa je ideálna povedal by som až liečivá potravina. 
Myslím si, že je tu dosť vecí kt. si protirečia, čo vy nato?
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3440


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #1 kdy: 27. Květen, 2010, 14:52:30 »

Kdyžtak si počti k tématu i zde - Lokální makrobiotika
Zaznamenáno
ryntintin
Newbie
*
Příspěvků: 14


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #2 kdy: 27. Květen, 2010, 15:48:21 »

Neon - aký máš názor na chlieb.....
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3440


Zobrazit profil WWW
1 0
« Odpověď #3 kdy: 27. Květen, 2010, 16:19:33 »

Nevím, já nemám vlastní názor (na tohle) - já mám názor Kushiho, Oty apod. Smiley
Osobně je to moje droga, někdy denně, většinou obden jím jeden krajíc, odřezávám kůrku, napařuju (ten upečený) - Otova pekárna by byla v tomto ohledu super.
Ideální je pro mě napařovaný chleba.
O chlebu padlo slovo ještě zde..
Zaznamenáno
ryntintin
Newbie
*
Příspěvků: 14


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #4 kdy: 27. Květen, 2010, 17:01:56 »

Dobre, ale nikde nebolo spomenuté, že by si niekto robil chlieb z múky, ktorú si doma vyrobí mletím obilia, čo je tiež hodnota navyše. (na zmyslenie je, že cca 0,5kg bio zrna = 1kg múky)

Ešte by ma zujímalo v čom chlieb skladujete (utierka...),
keďže chlieb tiež pečiem a parím už s mi stalo, že po cca 3 dňoch chytal pleseň.       
Zaznamenáno
agarek
Host
5 0
« Odpověď #5 kdy: 27. Květen, 2010, 20:09:26 »

     Přidám svůj názor na chleba. Na mě pečený chléb působí stahujícím účinkem. Vnímám to tak, že mám potom sklony jednat tvrdším, razantnějším, vznětlivějším, podrážděnějším způsobem a podobné to mám i u seitanu. Protože chci být na své blízké hodný, spíše je hýčkat, rozmazlovat něhou atd., tak raději pečený chléb a seitan nejím nebo jen velmi málo.
     
     Samozřejmě se může lecos v průběhu let měnit, tak jak se můžou má játra uvolňovat, pročišťovat. Z těch stahujících potravin to ještě podobně vnímám u pohanky a jangovějších ryb s modrou kůží nebo červeným masem.
     Modrá kůže je s otazníkem, i když se to někde uvádí, nejsem si jistý, že všechny ryby s modrou kůží působí na organiznus výrazněji větším stahujícím účinkem oproti jiným rybám.
     
     Další co mi na pečení mouky vadí, že je pečivo vysušené. Řekl bych až nefyziologicky pro organizmus. Řešení na způsob dát si pečený chléb a pak se napít nepovažuju za ideální.
     Asi nejvhodnější alternativou kváskového chleba je chléb napařovaný, protože nemá stahující účinek na tělo a není vysušený.
     
     Ovšem z hlediska stravitelnosti pro organizmus není mouka příliš vhodná. Jednak nutí organizmus ke zvýšené tvorbě hlenu oproti většině celých zrn snad vyjma ovsa, který z obilovin působí hlenotvorně nejvíce a potom z energetického hlediska je, podle mého názoru, lepší celé zrno, než moučný výrobek.
     
     Já jsem měl v minulosti problémy se záněty z diagnostického hlediska i ve střevech a moučné výrobky tedy příliš pozitivně nevnímám. Za určitých okolností, pokud zkonzumuju větší množství moučných výrobků, se u mě mohou dostavit bolesti, nepříjemné pocity až křeče v oblasti břicha, střev.
     
     Asi nejvhodnější kompromisem je tedy mlýnek na obilí, rozemlít si zrno doma před přípravou moučných výrobků, aby mouka byla co nejčerstvější a tedy nedocházelo tolik ke ztrátě energie z celého zrna a případné oxidaci, použít kvásek a napařovat. I tak si myslím, že to nemůže nahradit kvalitu celých zrn a přistupoval bych k moučným výrobkům spíše jako k zákusku, moučníku.
     
     Pravda je, že řada obilovin se konzumuje v nějaké upravené například obroušené nebo jinak zpracované formě (kerneto, bulghur, kuskus, kroupy, jáhly, kukuřičná krupice, bílá rýže, slyšel jsem, že ani rýže u nás prodávaná není celozrnná jak název napovídá, ale hodilo by se spíše označení pololoupaná, nemám to ověřené).
     
     Každopádně bych řekl, že tyto úpravy celých zrn jsou k jejich prospěchu.
     Z historického hlediska je to otázka, nakolik přesně se dá rekonstruovat to, co lidé v minulosti jedli a v jaké úpravě a také to, o jaké době se bavíme. Zda máme na mysli historii 50-100 let zpět nebo 500 či 5000.
     Myslím si, že když je člověk určitým způsobem pročištěný a vnímavý, dokáže rozpoznat, které potraviny jsou vhodnější a které méně. 
   
     Nemyslím si, že je nutné vždy konzumovat některé výše zmíněné dovážené potraviny, ale mají své výhody a jsou důvody, proč je konzumovat a to zejména v prvních letech přechodu na mb, kdy se tělo regeneruje, čistí, zbavuje závislostí na některých potravinách, doplňuje minerály atd.
     
     Výhodu Shoyu a Umeocta vidím v tom, že obsahují, pokud se nepletu, určitým způsobem už zpracovanou, zřejmě by se dalo napsat i fermentovanou sůl, jejíž stahující účinek na organizmus je jemnější než při používání klasické soli.
     
     Tuto výhodu ocení zejména lidé z minulosti stažení přesolováním, nemluvě o určité specifické, pro někoho příjemné chuti, těchto potravin, doplňků, kondimentů nebo jak to nazvat. Podobně to platí o misu. V úvahu pak přichází jistá enzymatická bohatost eventuelně i minerálová a vitamínová u těchto potravin.
     
     Jinak si myslím, že miso už je z hlediska soli o dost koncentrovanější oproti například sojovce.
     Stejně tak příznivý účinek řas v podobě dodání minerálů, vitamínů je zřejmý. Přeci jenom lidé v minulosti dýchali jiný vzduch, žili jiným fyzicky aktivnější způsobem života, více času trávili veňku, přijímali zřejmě tedy více a lépe kosmickou energii, kterou nebrzdily betonové budovy, smog, obuv a nedostatek přímého kontaktu se zemí.
     
     Potraviny v minulosti byly na jiné kvalitativní úrovni z hlediska složení látek a jejich energetické síly a využitelnosti pro organizmus. Absence všelijakých "icidů", kouře z výfuků aut, továren, spaloven odpadu, pracích prášku ve vodě.
     
     Všecho co produkuje chemický průmysl, antibiotika, léčiva pro lidi i hospodářská zvířata, hormony, hormonální antikoncepce, odpadní, špatně, pokud vůbec rozložitelné produkty, mycí prostředky, konzumace výrazněji oslabujících nebo zahleňujících látek pro organizmus (cukr, mléčné výrobky, častá konzumace masa, chemické, umělě vyrobené látky v potravinách atd.)
     
     Je logické, že když člověk nebo zvíře přijme chemické, uměle vytvořené látky v potravinách nebo v lécích, tak tyto látky v určité podobě vyloučí a ty se pak dostanou do koloběhu.
     Těžko si myslet, že lze tyto látky nějak izolovat, ohraničit jejich účinky v domácnostech nebo továrnách.
     
     Záření televizních obrazovek, mobilních telefonů, lcd panelů, elektrických vedení atd.
     To vše pro mě znamená, že je složité a může to být zavádějící se nějak srovnávat s lidmi z minulosti. Doba ve které žijeme je z hlediska lidského zdraví, podle mě, o kompromisu i při makrobiotice.
     
     Osobně si myslím, že považovat moučné výrobky za léčivé je spíše zavádějící. Při léčebné makrobiotice se příliš nedoporučují z důvodu vyšší tvorby hlenu v organizmu a horší stravitelnosti, vyšší zátěži pro organizmus při trávení.
     
     Celé zrno bych řekl, že je schopné dodat do těla více energie. Navíc teplé potraviny dodávají do těla více energie a pečivo je, podle mě, o něco více problematičtěší ohřívat, než například vařené obiloviny.
     O chlebu se hovoří i v tom smyslu, že je poměrně snadné si na něm vytvořit závislost a těžší udržet si přijatelnou míru jeho konzumace. 
     
     Z pohledu léčivých a neléčivých potravin bych si vypůjčil to, co napsal Honza Jícha do časopisu Zrnění a to bylo něco ve smyslu, že nás neléčí tolik potraviny, které jíme, jako spíš potraviny, které nejíme. Smiley To mi přijde trefné.
     Podobně bych si dovedl představit vyjádření, že nás v makrobiotice neuvolňují tolik potraviny uvolňující jako spíš potraviny, kterými se nestahujeme. Smiley
     
     Samozřejmě mají smysl uvolňující potraviny, ale pokud se budu stahovat některými extrémnějšími potravinami co do účinku na organizmus, tak se mi bude těžko tato stahující energie vyvažovat potravinami v jakémsi pásmu zdraví.
     
     Kdybych se vrátil ke zmíněným potravinám, které rostou u nás, neznamená to tedy, že všechny potraviny rostoucí u nás jsou z energetického pohledu, nebo z pohledu složení látek vhodné pro častou konzumaci viz rajčata, brambory, okurky, papriky atd.
     
     Z hlediska vyvažování energií mi přijde, že pokud bych si dal například řízek a vyvážil ho sladkou limonádou s cukrem, že by se rozjel koloběh vyvažování extrémními potravinami z jedné strany na druhou.
     
    Respektive mi přijde vhodnější zmíněný řízek vyvážit něčím jemnějším z mb surovin postupně v průběhu dní a čekat na snižování jangu v těle, než se z jednoho extrému hodit do druhého a pak mít tendenci jít zase do extrému dalšího.
     
     Čerstvost potravin je též důležitá. Více než tři dny staré jídlo v tom smyslu, kdy bylo tepelně upravené, není příliš dobré. Energeticky i zdravotně je asi nejlepší jídlo právě uvařené.
     Staršímu jídlu chybí svěžest a má o něco více stahující účinek a dodá méně energie. Na druhou stranu některá jídla mohou chuťově vyniknout po určitém "uležení".

     V literatuře se zmiňuje, že v průběhu let je u makrobiotiků zvýšená pravděpodobnost, že se při makrobiotice dostanou do extrémního jangu. Důvod vidím v tom, že zatímco cukr a další jiny jsou poměrně jasné, jangové působení některých potravin a technologických úprav je více skryté.
     
     Když tedy připomenu, co má určitou důležitost, abychom se nestahovali. Nepřehánět vaření v papiňáku, nicméně občasné vaření v papiňáku má svou energetickou důležitost
     Jíst jídla co nejčerstvější, dostatek lisovaných salátů a kratšeji tepelně upravené, případně syrové zeleniny, blanšírované zeleniny, dostatek zelených zelenin, troubu používat spíše méně než více, pokud vůbec, totéž platí o pohance, nepřesolovat.
     Doporučoval bych opatrnost i u konzumace seitanu, případně smažených, fritovaných jídel, protože i tato úprava působí na tělo o něco výraznějším stahujícím účinkem.
     
     Jídla tzv. z jednoho hrnce mají také o něco více stahující účinek. Samozřejmě dodají zase jinou chuťovou variabilitu a energii. Tedy pochopitelně dlouho vařená nebo dušená jídla mají též své opodstatnění například v závislosti na počasí nebo aktuální kondici člověka.
 
     Z hlediska vzdálenosti a konzumovaných potravin se uvádí, že potraviny s největším obsahem vody by se měly konzumovat vyrostlé v co nejmenší vzdálenosti od místa pobytu.
     Tedy např. u mořské soli tolik nevadí, že je z velké vzdalenosti, na rozdíl od tropického a subtropického ovoce a zeleniny.   

     Z potravin které mohu skutečně konzumovat často, denně a v poměrně velkém množství aniž bych se musel nějak výrazně omezovat bych v podstatě zmínil pouze obiloviny (nemluvím o mouce) a zeleninu.
     
     Vše ostatní už u mě bude zřejmě o určitém kompromisu a i tak si občas rád dopřeju půst, protože podle mě, každá potravina může být pro tělo určitou zátěží, zvlášť když v minulosti člověk neměl zrovna pevné zdraví. 
     Asi málokdo se nikdy nepřejí, nejí nikdy v pozdních večerních hodinách nebo nejí nikdy potraviny, které organizmus zatěžují ve větší míře a vždy dostatečně kousá a jí v klidu atd.

     Vzhledem k tomu, kolik chleba poskytuje energie, mi přijde, že výroba je poměrně pracná, zdlouhavá. Udržovat kvásek, čekat až chléb vykyne a pak napařovat. Nakonec je z toho středně velký bochník, který jsem schopný spořádat téměř na posezení, tzv. si tím zalepit střeva a ještě nemít pocit, že jsem dobře, na delší dobu, zasycený.

     S trochou nadsázky by se moučné výrobky daly označit za mrtvou hmotu, ale nemám nic proti tomu, zpestřovat si jimi jídelníček.
     U nás má chléb určitou tradici a lidé jsou na něj zvyklí a chtějí ho. Vidím to například na kurzech, že když se udělá chléb, tak se všichni rozzáří. Pro mě je ale skutečná hodnota v celých zrnech.
     
     U celých zrn vnímám větší nasycenost na delší dobu, koncentraci energie v každém zrnu, jakousi větší poctivost v takových jídlech.
     Chápu ale tu nostalgii vyrobit si nějakou luštěninovou pomazánku, paštičku, namazat na chleba a vzpomínat na chlebovou minulost. Smiley
     Nebo osmahnout kostičky chleba na oleji a dát je do polévky. Smiley
   
« Poslední změna: 28. Květen, 2010, 15:51:40 od agarek » Zaznamenáno
paulina
Hero Member
*****
Příspěvků: 615



Zobrazit profil
2 0
« Odpověď #6 kdy: 27. Květen, 2010, 20:38:25 »

Agarku, ty to umíš tak pěkně říct, tvé příspěvky se prostě čtou samy a díky za rady a zkušenosti v nich obsažené. Něco jsem věděla, něco jsem si osvěžila, něco je pro mne nové.. 

Co se týče chleba, tak já jak si jednou odvykla, tak mi vůbec nechybí, ale máš pravdu v tom, že se na něj velmi rychle vytvoří závislost.. Zrovna nedávno jsem tak nějak začala přítelovi ujídat bílý kváskový pečený z místního obchodu - ne, že by mi tolik chutnal, ale těšilo mě, že je "vždy připraven" a nemusí se vařit.. prostě v momentu, kdy jsem dostala hlad, byl po ruce.. což při MB jídlech trošku postrádám (je třeba předvídat hlad dopředu) a když jsem hladová, tak je to se mnou dost k nevydržení.  Žel. Zatím nevím, jak na to nebo co s tím. Sad 

Ale abych se dostala k výsledku toho "chlebojezení": okamžitě jsem nabrala váhu (stačily dva dny), začala jsem se cítit (i vypadat) taková oplácaná, nemluvě o výrazném a znatelném zahlenění, překyselení a podrážděnosti a vyšší vznětlivosti.
Takže útrum, šmytec, konec. Nebylo snadné opět odvyknout, ale je mi líp.

A kdyby mi před pár lety někdo řekl, že pocítím na vlastním těle, kůži i náladě efekt pár plátků chleba, asi bych se mu vysmála... A to je na tom to úžasné, člověk stále objevuje nové věci. 
« Poslední změna: 27. Květen, 2010, 20:40:53 od paulina » Zaznamenáno
agarek
Host
0 0
« Odpověď #7 kdy: 27. Květen, 2010, 21:09:27 »

     Děkuju za pochvalu, vážím si toho a samozřejmě i od ostatních i když se k tomu vždy nevyjadřuju. Smiley
     
     Já jsem vyrůstal na venkově a u nás se vždy hodně jedlo, takže ti rozumím. Smiley Já to řeším tak, že mám vždy něco navařené v lednici pro případ potřeby. Tedy respektive vaříme toho doma více, než hned sníme i když vaříme denně.
     
     Takže když na mě přijde hlad nebo chuť mám po ruce vždy nějakou obilovinu, luštěninu, zeleninu... Ráno se vaří obilí, polévka, nějaká zelenina, případně luštěnina. Co zbyde, tak uklízíme většinou do lednice až večer. Takže v létě občas zasednu k jídlu a ani si ho neohřeju, když mám chuť na jídlo pokojové teploty. Pořád je to podle mě lepší, než si dát pečivo. Smiley
     
     A jinak si jídlo buďto po příchodu domů ohřeju, protože je na sporáku polévka v hrnci, napařená nebo jinak dělaná zelenina v hrnci a případně nějaké obilí dám třeba na pařáček s trochou luštěnin. Anebo si něco vyndám z lednice a ohřeju to.
     
     Kaši zase vaříme večer a necháváme jí na sporáku do rána. Takže ráno na snídani je případně jídlo hotové, tedy obilí, jen je potřeba ho ohřát a mezitím se vaří jídlo na celý den než odejdeme každý za svými denními povinnostmi. A po příchodu na nás jídlo už čeká, jen ohřát. Smiley

     Jistě, vyplývá z toho, že sice máme většinou denně, případně obden čerstvě vařené jídlo, ale i tak ohříváme. Jednoduše kompromisy, ale zatím nám to tak vyhovuje. Znám rodinu co uchovává obilí, zeleninu, luštěniny několik hodin v hrncích v peřinách, kvůli teplotě, ale já tomu zatím na chuť nepřišel.   
Zaznamenáno
ryntintin
Newbie
*
Příspěvků: 14


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #8 kdy: 28. Květen, 2010, 08:59:43 »


 Agarek - pekný referát, teraz ma napadlo mlieť zrno na hrubšie, respektíve pridávať do cesta naklíčené zrno, aby sa
               zvýšila hodnota chleba 
 
 Paulína - pozor je veľký rozdiel chlieb z obchodu a doma robený - kvalitou sa to nedá vôbec porovnávať,
                skús si spraviť doma kváskový chlieb (ja ho pečiem aj parím) a potom uvidíš ten rozdiel,
                asi si tiež nekupuješ hotové jedlá v obchode
         
   Ja napríklad skoro vôbec nekonzumujem jednoduchý cukor a myslím, že je lepšie byť "závislý! na chlebe "domácom" ako na cukre a čo tu čítam, tak veľa ľudí tu má s tým problém. Je jasné, že všetko s mierou. 
               
 Čo sa mi, ale dosť vadí na MB je, že človek zabije veľa času prípravou jedla, v tejto dobe keď sú minúty pomaly vypočítané.....tak je to dosť náročné.....nuž, ale čo narobíme keď chceme byť zdravý.
     
Zaznamenáno
paulina
Hero Member
*****
Příspěvků: 615



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #9 kdy: 28. Květen, 2010, 11:01:05 »

hihi.. ryntintine, ja se o kvaskovy domaci chleb snazim uz dlouho, mam za sebou desitku pokusu o kvasek, ale fakt, ze ani jednou mi to nevyslo, pripisuju tomu, ze ho asi vazne nemam jist. Smiley
Ale jak se jeste trochu vic otepli, tak to mozna opet zkusim.. i kdyz jak rikas o tom "zabitem" casu pripravou jidla - zrovna u chleba to taky neni az zas tak malo a prihlidneme-li k jeho stahujicim vlastnostem, tak mi nakonec asi vychazi jednodussi a rychlejsi uvarit si to zrni.  Smiley

Co myslis jednoduchym cukrem? Ovoce? Med? Trtinovy cukr? Ja nevim, jak moc lidi tady s tim problem ma, ale oddelila bych chut na sladke a konzumaci jednoducheho cukru..
Kazdopadne neni lepsi nebyt zavisly (tedy být nezávislý) na nicem? Wink
Zaznamenáno
Wl
Host
4 0
« Odpověď #10 kdy: 29. Květen, 2010, 13:44:39 »

Paulina: To máš úplnou pravdu (o té závislosti na ničem a nezávislosti na všem) a až budeš mít někdy čas, napiš mi třeba pár jednoduchých rad, jak toho dosáhnout : ).
Agarek: Výborný článek.

a k tomu chlebu... Já bych se nebál říct, že je to taková až trošku "záludná" potravina (pro "skalní" makrobiotiky velmi). Dá se totiž udělat čerstvý doma z kvásku, z kvalitních surovin (vlastnoručně namletá mouka, k tomu celá zrna), plus třeba semínka, nějaké to koření a samozřejmě i s minimem soli... Je to navíc tradiční pokrm, jedl se skoro ve všech starých kulturách, kde pěstovali obilí... Je to prostě taková základní, přirozená a poctivá potravina.  Provází člověka opravdu hodně dlouho, jsou na ní odkazy v Bibli, vyskytuje se v příslovích, rčeních...  Chléb náš vezdejší/chleba o dvou kůrkách/lámání chleba/koho chleba jíš/nejen chlebem živ... A chutná! Jenomže co se dá dělat, když prostě stahuje a vysušuje (a zahleňuje). Jenže tyhle věci se někdy projeví až po delším čase. Navíc čím poctivěji a čím delší dobu se MB dělá, tím je jezení chleba pro dotyčného "horší". Protože prostě na tuhletu silnou jangovou energii, kterou právě chleba má je dotyčný citlivější. (u volnější MB se to třeba projeví později?)
Možná by stálo za to si i říct, co vlastně to stažení znamená... Takže se projevuje třeba tak, jak napsal Agarek, v těch "náladách" ale pak taky, když ten proces pokračuje dál, je např. dotyčnému zima (stažený krevní oběh), hubne i když přitom jí hodně až se přejídá (stažená trávicí soustava) a při ještě větším stažení, může mít problémy i s dýcháním (až třeba buzení se uprostřed noci s pocitem, že se dusí), různé křeče a asi určitě může nastat řada dalších "zajímavých" stavů.
Ještě bych dodal, že během dostatečně dlouhé doby se dá makrobiotikou stáhnout i bez toho, že by člověk chleba jedl. Stačí jenom, když se jí příliš obilí vůči zelenině ( takové čerstvě uvařené obilí přece také náramně chutná:) )a používají se jangovější úpravy jídel.
Prostě jestli chleba jíst či nejíst,rozhodně stojí za úvahu: ).
Za uvážení pak stojí také to, že z příliš jinového stavu se dostává o dost rychleji, než naopak. Uvolnit se jídlem je prostě těžší a pomalejší.
Zaznamenáno
agarek
Host
0 0
« Odpověď #11 kdy: 29. Květen, 2010, 18:59:37 »

     Pokud jde o nezávislost na ničem, tak si myslím, že není příliš možné docílit nezávislost na dýchání vzduchu, potřebě jídla, vody, tepla, spánku, mezilidských vztahů, seberealizace, pohybu, odpočinku atd.
     Na druhou stranu asi chápu, jak to bylo myšlené. Trochu jiná závislost bude na drogách, alkoholu, tabáku, lécích, cukru, mléčných výrobcích, časté konzumaci masa atd. Oproti například závislosti, potřebě obilovin, zeleniny.
     
« Poslední změna: 29. Květen, 2010, 20:58:56 od agarek » Zaznamenáno
agarek
Host
1 0
« Odpověď #12 kdy: 30. Květen, 2010, 01:18:36 »

WL: Děkuji, též čtu tvé příspěvky s chutí. Smiley
Zaznamenáno
paulina
Hero Member
*****
Příspěvků: 615



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #13 kdy: 30. Květen, 2010, 16:12:55 »

jéje, kéž bych byla někým, kdo by ti, Wl, mohl v této oblasti radit! Wink

Samozřejmě to bylo myšleno jako reakce na ryntintinovu větu "že je lepšie byť "závislý! na chlebe "domácom" ako na cukre"... podle mě není lepší a horší závislost, je to prostě závislost. I když ono i to srovnání chleba s cukrem je jako jablka se švestkama...

Otázkou by snad bylo kde končí potřeba a začíná závislost.. Když jsme u toho jídla - opravdu ho potřebujeme tolik nebo jsme na něm jen "závislí"? Wink


Zaznamenáno
agarek
Host
2 0
« Odpověď #14 kdy: 30. Květen, 2010, 17:43:06 »

     Ještě k té závislosti. Já chápu závislost tak, že když nemám to, na čem bych mohl být závislý, můžu se cítit podrážděný, nervozní, neuspokojený, nesvůj, případně se mohou projevovat nějaké další abstinenčí příznaky podle toho, o co konkrétně se jedná.
    
     Přijde mi, že i na potravinách používaných v makrobiotice si lze vytvořit určitou závislost, návyk. Např. slad, ovoce, moučné výrobky, tofu, tempeh, seitan, sůl, sojovka, ořechy, olej, smažené potraviny, ryby atd.
     Přesto mi přijde, že zbavit se návyku na tyto potraviny není tak obtížné, jako se zbavit návyku např. na cukr nebo u někoho na maso nebo mléčné výrobky a v podstatě, pokud se to nepřehání s množstvím, není to ani potřeba.
    
     Chápu to tak, že se to bude vyznačovat určitou nutkavou potřebou, touhou, eventuelně zvyšováním dávek, možná neschopností kontrolovat přijímané množství, neschopností si něco z toho odříct atd.
     Z tohoto pohledu mi stále vychází obiloviny a zelenina, že vykazují jakousi nejnižší návykovost, ve smyslu silné neodolatelnosti, nekontrolovatelnosti, nutkavé potřeby, potřeby zvyšovat přijímané množství atd.
     Vařené luštěniny stojí, podle mě, s návykovostí někde mezi a závislost na nich mi přijde, že nevzniká tak výrazně.
  
     Tak jak to pozoruju ve svém okolí v průběhu let, tak mi přijde, že schopnost vytvářet si na něco návyk, neschopnost si něco odříct, nedokázat kontrolovat množství nejen různých jídel, je u různých lidí různá.
     Domnívám se, že to souvisí, ostatně asi jako vše, se stavem vnitřních orgánů. Něco mi říká, že by to mohlo souviset s krevním cukrem. Tedy náchylností k hypoglykémii, případně hyperglykémii. A tedy se stavem slinivky břišní.
     Respektive předpoklady stávat se závislými na jinech by mohli mít lidé jangovější a naopak. Ovšem je otázka, zda lidé jinovější nemají obecně předpoklady podléhat snáze jakýmkoli závislostem, nebo je to naopak?  Wink

     Zatímco někteří lidé mají mnohem nižší schopnost propadat čemukoli a stávat se závislí na čemkoli, u jiných je to poměrně snadné. A těžko se takových návyků vzdávají. Ta souvislost především s konstitucí orgánů, eventuelně i kondicí je zřejmá.
    
     Lze to možná chápat jako určitou nespravedlnost. Vnímám to tak, že každý z nás dostane do života určité karty (konstituce). Můžeme si ještě v průběhu života nějakou kartu dolíznout (životní partner, vzdělání, zaměstnání, to jaké aktivity v průběhu dní, týdnů, měsíců, let děláme, čemu se věnujeme, to nás ovlivňuje, známosti, lidé s kterými se stýkáme, kteří nás ovlivňují, formují ať už chceme nebo ne, někoho více někoho méně viz naše konstituce a kondice, kontakty, přátele, rodiče, výchova, vypracování se, změna životního stylu.
     Např. díky makrobiotice lze v průběhu let ovlivňovat stav našich orgánů a tím i naší povahu, to jak se cítíme, vnímáme svět kolem sebe atd.), tedy ovlivňovat především naší kondici.
    
     Něco se může překrývat, konstituce, kondice, podle toho, dokdy si určíme, že vzniká konstituce. Mám pocit, že někde se uvádělo u mužů až do 24 let a u žen do 21 let. Případně brát v úvahu i to malé procento konstituce, které můžeme ovlivnit i po dosažení tohoto věku.
     Nebo o nějakou kartu přijít (rozvod, rozchod, ztráta majetku, výpověď ze zaměstnání, nemoc, úmrtí blízkého člověka, různé jiné komplikace), ale celkově musí každý z nás hrát z určitými kartami (konstituce), které jsme dostaly.
    
     Pokud někdo v něčem vyniká, co společnost požaduje, je žádán a vede se mu dobře ve smyslu uznání i například finančně.
Naopak bude jaksi frustrující, pokud někdo bude mít pocit, že je v různých oblastech, které společnost požaduje spíše pod průměrem a bude mít tedy horší schopnosti, možnosti se uplatnit, zařadit do společnosti.
    
     A to nemusí být jen schopnosti obecně, ale jaksi i celková chuť například pracovat, odolnost organizmu atd.
     Vzpomínám si na jeden případ českého hokejisty před několika lety, který měl malé děti, ženu, kariéru. Zjistili mu únavový syndrom a ten člověk spáchal sebevraždu.
     Zřejmě tedy neunesl to, že najednou přestal v něčem vynikat proti ostatním a naopak klesl hluboko pod průměr. Jistě tam mohly sehrát úlohu i jiné okolnosti, které nemusí být známé, deprese atd., což s tím mohlo souviset.
    
     Chci tím říct, že bude kategorie lidí se sklony k lenosti, které je možné motivovat určitou přísností, ale i kategorie lidí, kteří by rádi podávali vyšší výkony, pracovali na sobě, ale nemohou, nemají na to síly.
     A bohužel i tyto lidi společnost zařadí do kategorie lenochů. Ono tedy už lenost sama o sobě je jistá nemoc, nechuť pracovat, degenerace organizmu.
     Každý z nás začal s makrobiotikou z jiné startovní pozice (konstituce, kondice) a bude tak mít trochu jiné výsledky v průběhu let i v závislosti na tom, jak se bude dařit každému z nás přizpůsobovat tento systém naší aktuální kondici nebo i konstituci.
    
     Jinak k tomu množství jídla, ono se to tady někde už asi probíralo. Celkově jedna z hlavních příčin přejídání by mohla být hypoglykémie (stah organizmu, špatná funčnost některých orgánů například souvisejících s hormonálním systémem v organismu, nadledvinky, slinivka, eventuelně játra atd. a nedostatek polysacharidů z obilovin a zeleniny).
    
     Případně ještě určitá "nenaučenost" těla polysacharidy z obilovin a zeleniny využívat, zpracovávat. Určitou souvislost by to mohlo mít se zásobami glykogenu v játrech a jeho využívání při nedostatku jídla a z toho všeho i pramenící nervozita, podrážděnost při nedostatku jídla a tedy opět se stavem orgánů s tím souvisejících.
    
     Respektive když přidám svou zkušenost, tak tendence přejídat se před makrobiotikou nebo v začátcích mb u mě byla o dost vyšší než teď, tedy i určitá nervozita, podrážděnost, třes, slabost při nedostatku jídla atd., související s tím vším co jsem popsal výše.
    
     Výborná kniha na tohle vše je Cukr a sůl, dva bílé jedy od Kushiho, kde se to podrobně popisuje. Částečně je to ještě zpracované v knize Dvě nové hrozby pro každého, diabetes, hypoglykemie od Jarmily Průchové. Ale nevím, zda tak podrobně, jasně a výstižně.
     Každopádně ta kniha od Průchové je, mimo jiné, celkem slušně zpracovaná kuchařka při problémech hypo a hyperglykemie. Což se v podstatě může opravdu týkat každého z nás, jak uvádí název, protože je to buď o jangové kondici v extrému hypoglykemie nebo jinové kondici v extrému hyperglykémie.  Wink 
« Poslední změna: 30. Květen, 2010, 18:22:14 od agarek » Zaznamenáno
Stran: [1] 2
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení