Stran: 1 [2]
  Tisk  
Autor Téma: miminko nechovat?  (Přečteno 3547 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
Jany
Newbie
*
Příspěvků: 3


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #15 kdy: 24. Listopad, 2010, 18:47:23 »

El, spíš jde o to, že s tím co bylo, už teď nic neudělám, takže bych si to opravdu neměla vyčítat, tím si to celé jen zhoršuju, teď jen nekazit to dál :-)
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #16 kdy: 24. Listopad, 2010, 19:17:42 »


Výčitky jsou zbytečné, čas se nevrátí. Jediné co se dá dělat je, vynahradit to dítěti nějak jinak, doplnit mu co mu chybělo..  Wink
Zaznamenáno
rakwička
Sr. Member
****
Příspěvků: 378



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #17 kdy: 25. Listopad, 2010, 22:20:11 »

El:
Je pravda, že i mladí lidé, kteří nemají žádné problémy z minulosti (snažně prosím, abych takového člověka jednou porodila a vychovala), které musí pochopit mohou mít snadnější start v duchovním růstu..
ale na druhou stranu, když se podíváš na děcka kolem 16 (nebo si jen vzpomeneš na sebe v pubertě), které z nich je tak samo od sebe začne přemýšlet nad svým zdravím bez toho, aniž by mělo nějaké potíže? Nemají k tomu důvod..(nechci tím říct, že nikdo takový není..)
Ono zamyslet se nad sebou, svou minulostí..to je docela těžký úkol pro mladého člověka, puberťáka..já nevím, možná jsem byla jen jiná než ostatní, ale pořád si myslím, že k rozvoji své budoucnosti musím znát a chápat svou minulost..
nemoc tě upozorní na to místo, které máš řešit..když někdo nemá žádné potíže, nic ho neupozorňuje, tak se třeba, já nevím, hůř dostává do hloubky sebe sama..

asi melu, co?nevadí, to já občas dělávám..
El:
Ne že bych si nepřála být od malička zdravá, jen se mi to nepoštěstilo...a teď si myslím, že vše, co se mi stalo, bylo pro moje dobro..
( i když tehdy jsem to nenáviděla k zalknutí..jojo, s věkem člověk dostává rozum, heh)
Zaznamenáno
El
Host
1 0
« Odpověď #18 kdy: 25. Listopad, 2010, 23:38:43 »


ahoj Rakwí,

jsou to pořád jen teorie.. neznám žádné dítě, které by od miminka dostalo to co potřebuje. Kolem mě se pohybují lidi, kteří se narodili v nemocnici, od své matky byli většinou hned odnešeni, protože miminka ještě nebyla po porodu s matkou, o kojení nemluvím vůbec, většinu času strávili v kočárku a postýlce a zabalené v několika vrstvách oblečení, o nějakém nošení nebo kontaktu kůže na kůži se jim mohlo zdát. A to mluvím jen o tom miminkovském období...a ještě k tomu zmiňuju jen to co mě te´d napadlo, takže je to jen minumum z toho...   Některým z nich je 80 a ještě pořád nemají vyřešenou minulost a nežijí tady a teď. Jiným je mnohem míň a snaží se to změnit..  Někteří z nich neřeší svoji minulost a problémy vůbec a jen je zastírají- novými věcmi, parádními zážitky za peníze... Všichni maj jedno společné- problémů mají hodně, a přesto je řeší jen někteří. Neřekla bych, že je řeší víc ti lidi, kteří maj víc problémů.

Takže já svoje problémy nevnímám tak, že díky nim se můžu posunovat dál. Jsem si jistá, že kdybych je neměla, tak už dávno řeším jiné věci. například - kdyby mi moje máma řekla všechno o jejích zkušenostech s kojením a péčí o miminko, kdyby mi tahle společnost ukazovala tu správnou cestu, tak bych ji nemusela hledat sama a věnovat tomu čas. Mohlo to být pro mě jasné, stejně tak jako že ráno vyjde slunce.. Teď už mi to jasné je, ale času a energie na to padlo hodně. Dovedeš si představit, jak jinak se dá čas využít než k hledání odpovědí na něco, co je dávno jasné ? Já mám jen matnou představu, ale vím že dávné zaniklé civilizace to věděly..

Promiň Rakwi, že jsem se tak rozepsala, vím že nerda čteš dlouhé příspěvky Smiley .. ale nějak mě napadlo se rozepsat..
Zaznamenáno
rakwička
Sr. Member
****
Příspěvků: 378



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #19 kdy: 26. Listopad, 2010, 07:12:47 »

tenhle jsem dočetla až do konce, hihi

každý to vnímáme jinak a to mě na světě baví, ta různorodost..
Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #20 kdy: 10. Srpen, 2013, 21:22:33 »

Ahoj,
no to je tedy něco o té paní, co nchovala děti. Já si občas pochovám děti od sestry a když některá chce, může kdykoli. A když si hrajeme, válí se po mě a nevadí mi to.
Prosím, napište mi někdo, kdo napsal tu knížku Koncept Kontinua? Nedala by se najít na internetu? Pokud byste někdo našel, písněte prosím, odkaz. Ráda bych si to přečetla.
Jarka
Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #21 kdy: 11. Srpen, 2013, 13:31:50 »

Ahoj,
tak jsem si anotaci dohledala, uvádím i pro ostatní, dala jsem to do vlákna "Co právě čtu", ale tady se hodí daleko líp, protože se týká dětí a sem do vlákna mi prostě zapadá. El, promiň, že jsem ji žádala ve vláknu o dětech.

“Koncept kontinua” s českým podtitulem “hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti” se jmenuje kniha americké psychoterapeutky Jean Liedloff, která poprvé vyšla r. 1975 v USA.
Pro vysvětlení, o co se v knize jedná, si vypomůžu výstižným shrnutím z amerických stránek:
Koncept kontinua je založen na myšlence, že abychom se mohli optimálně fyzicky, psychicky i emocionálně vyvíjet, potřebujeme my lidé – a zvláště miminka – zážitky, na které se náš druh adaptoval během svého dlouhého vývoje a tudíž je očekává. Pro nemluvně tyto zážitky zahrnují především:
od narození neustálý fyzický kontakt s matkou (nebo jiným rodinným příslušníkem dle potřeby), v náručí nebo jinou formou, dokud se dítě samo nezačne plazit či lézt a neopustí náruč z vlastního podnětu (obvykle ve stáří šesti až osmi měsíců); v noci spánek v posteli rodičů, opět v kontaktu a opět do doby, než dítě z postele o své vůli odejde
okamžitou odpověď nosící osoby na jeho signály (např. vrnění, pláč)
nosící osoba však dítěti nevěnuje přehnanou či dokonce neustálou pozornost a péči – zatímco dítě v náruči pozoruje či spí, “nosič” žije svůj dospělý, smysluplný život
kojení a stejně tak uspokojování ostatních potřeb dítěte se uskutečňuje v reakci na signály dítěte (nikoliv podle časového plánu apod.), bez odsuzování, nelibosti či popírání oněch potřeb
rodiče očekávají, že dítě je tvor sociální a spolupracující, se silným pudem sebezáchovy, a dítě tato jejich očekávání cítí a naplňuje, stejně jako cítí, že je vítané a má svou hodnotu
Pokud tyto zážitky v životě člověka chybí a jeho vrozená očekávání nejsou v dětství naplněna, vznikají různé deprivace a dochází k neustálému, neúspěšnému hledání čehosi, co člověku chybí, onoho “ztraceného štěstí”…

Stránky, kde jsem stahla anotaci:

kontinualne.wordpress.com/koncept.../co-je-koncept-kontinua/

Je tady i o autorce a KK a porod. Určitě se na stránku koukněte. Kdyby vám to nešlo otevřít, stránku vykopírujte do adresního políčka a pak by to mělo jít.
Jarka

Zaznamenáno
Stran: 1 [2]
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení