Stran: 1 [2] 3 4 ... 6
  Tisk  
Autor Téma: Sdílení mb těhotenství  (Přečteno 13399 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
Kaminek
Jr. Member
**
Příspěvků: 60


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #15 kdy: 03. Srpen, 2011, 15:42:25 »

Holky. moc krásně se čte vaše povídání..kéž bych i já mohla brzy přispět k tomuto tématu..  47

Hodně zdravým mimísků všem!  Wink
Zaznamenáno
Niki
Jr. Member
**
Příspěvků: 50


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #16 kdy: 03. Srpen, 2011, 15:54:21 »

Holky, dekuju za vsechny tyhle informace, vase zkusenosti jsou pro me nesmirne prinosne. I kdyz jeste nejsem tehotna, cim dal vic jsem presvedcena, ze bych chtela prirozeny porod, sice nevim do jake miry, ale je to proste neco, co citim u srdicka a dela mi dobre na to myslet.

Kazdopadne jsem rada, ze az to prijde tak to budu mit s kym konzultovat Smiley
Zaznamenáno
Nufka
Jr. Member
**
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 76


353888642
Zobrazit profil Email
2 0
« Odpověď #17 kdy: 03. Srpen, 2011, 16:12:19 »

Holky. moc krásně se čte vaše povídání..kéž bych i já mohla brzy přispět k tomuto tématu..  47

Hodně zdravým mimísků všem!  Wink

Kamínku, přesně to takhle cítím.....snad se taky brzy dočkáme Wink
Zaznamenáno
Marky
Newbie
*
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 41


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #18 kdy: 04. Srpen, 2011, 13:55:09 »

Ahojky,

Jitřenko, chápu to dobře, že jsi také v očekávání? Pokud ano, tak gratuluji :-) Tím CAPem myslíš porodnici v Praze na Bulovce? Slyšela jsem, že už to dávno není to, co to bývalo. Původní porodní asistentky, které se tam snažily o přirozené porody, už tam prý nejsou. A i jedna moje známá, která zastává konvenční přístup, šla radši s druhým porodem do menší mimopražské porodnice. JInak byla jsem na na konzultaci i v PD U Čápa a moc se mi tam líbilo. P. Strommerovou mohu doporučit :-)

El, moc nechápu, kdy jsi vlastně podstoupila ten tripple test. Podle mých informací se dělá buď volitelně v 11. tt nebo pak v 16. tt a je založen na rozboru krve + UZ. Ty ale píšeš, že jsi byla na UZ až ve 21. tt.

Jsem ráda, že toto téma vzbudilo zájem i u dalších :-) Držím vám palce, holky, ať se brzy dočkáte! Ani já to neměla jednoduché a musela jsem si počkat... Ale během té doby jsem přišla na důležité věci, které mě posunuly v myšlení, a myslím, že takto budu lepší máma, než bych byla, kdyby se to bývalo povedlo hned :-)
Zaznamenáno
Jitřenka
Full Member
***
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 183



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #19 kdy: 04. Srpen, 2011, 15:45:57 »

Děkuji, jsem v samém počátku, Marky, původně jsem o tom zatím nechtěla ani mluvit "nahlas", ale tvému tématu jsem neodolala. Mám na mysli CAP v Kadani, zatím jsem o něm slyšela jen dobré reference, uvidíme.
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #20 kdy: 04. Srpen, 2011, 15:58:33 »

Každej Mudr to dělá jinak  Wink Mě vzala v 17tt krev a UZ byl až ve 21tt.. 
Zaznamenáno
Marky
Newbie
*
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 41


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #21 kdy: 05. Srpen, 2011, 19:29:57 »

To naprosto chápu, Jitřenko, taky jsme si to nechali víc jak 3 měsíce pro sebe. Držím palce, ať se všechno vydaří!

Dneska jsem si koupila knížečku "Prenatální komunikace", tak se na ni těším :-) A zítra odjíždím na 2 týdny na dovolenou, nejdřív s Makrobioklubem na Rusavu a pak na Vysočinu, takže se na chvíli odmlčím. Mějte se všichni hezky, ať se daří!
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #22 kdy: 05. Srpen, 2011, 20:29:21 »

Tahle knížka mě moc neoslovila:( čekala jsem tak nějak víc..

Užij si dovču !  Wink
Zaznamenáno
Marky
Newbie
*
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 41


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #23 kdy: 23. Srpen, 2011, 11:55:13 »

Ahoj,

tak jsem zpátky z dovolené, bylo to moc fajn, hlavně ten druhý týden, kdy jsem měla spoustu času být sama jen s miminkem. Začala jsem v té době také cítit pohyby, tak se teď spolu každý den mazlíme :-)

Prenatální komunikaci jsem přečetla a opravdu nic moc nového jsem v ní nenašla, ale zaujala mého manžela a přivedla ho na myšlenku, že by se měl tomuto tématu (tím myslím těhotenství a rodičovství obecně) více věnovat, za což jsem moc ráda. Jinak jsem si také pořídila knihu "Zdravé těhotenství, přirozený porod" od Ingeborg Stadelmann a vřele doporučuji. Má široký záběr - od početí, přes těhotenství, porod až po šestinedělí a kojení - a je velmi čtivá. Nejsou tam jen informace týkající se tělesných změn a nejčastějších problémů, ale najdou se i pasáže věnované psychice a duševnímu rozpoložení. Zajímavě se také píše o ultrazvuku a dalších prenatálních vyšetřeních. Střídám ji se skripty "Aby porod nebolel" od Groverových, ta mě také hladí po duši :-)

Hezký slunečný den všem :-)
Zaznamenáno
Marky
Newbie
*
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 41


Zobrazit profil
2 0
« Odpověď #24 kdy: 13. Září, 2011, 10:11:48 »

Ahoj všem,

chci se s vámi podělit o včerejší moc pěkný zážitek. Byla jsem na semináři "Aby porod nebolel" Lucie Groverové v Maitrea. Je moc příjemné setkat se s jinými lidmi, kteří objevili jiný než konvenční přístup k těhotenství a porodu, a moci s nimi sdílet. Zaujalo mě tam mimo jiné toto:

- čistit psychiku a podstupovat různé terapie je možné i v těhotenství. Miminku to neublíží, naopak mu to ukáže, že problém se dá řešit.
- miminko je zhmotněná láska jeho rodičů :-)
- to, co mě mrzí, je dobré si s miminkem vyříkat a klidně se mu i omluvit.
- nejlepší předporodní příprava je jít do přírody a pozorovat ji. Porod pak lze přirovnat k situaci, kdy přichází bouřka.
- v porodnici rozum ženu zradí, protože jejím úkolem je vypnout levou hemisféru a soustředit se na sebe a miminko. Pak nemůže argumentovat ve prospěch dodržení porodního plánu. A  pokud argumentuje, levá hemisféra je stále zapojená a porod nemůže běžet přirozeně.
- porod má obdobný charakter jako početí - jde o intimní vztah jen a pouze dvou lidí, akorát ty dvojice jsou různé. Pokud by někdo chtěl asistovat u přirozeného početí, nic z toho nebude. Stejné je to s přirozeným porodem.
- při přirozeném porodu vyjde miminko z těla matky stejně přirozeně jako vycházejí z mužova těla spermie, z prsu mléko, či ze zdravého těla stolice.
- každý ví, že najde-li v přírodě čerstvě narozené mládě, nemá se ho dotýkat, jinak o něj jeho matka ztratí zájem. Ale málokdo toto pravidlo aplikuje na lidi, u kterých to platí zrovna tak. Odnesením dítěte se narušuje vztah mezi ním a matkou a dítě si pak odnáší do života pocity strachu, samoty a nebezpečí, které ho pak provázejí celý život.
- dříve sice u porodu umíralo více žen než dnes, ale nikdo se už nezajímá o okolnosti - zda se vdávaly z lásky a žily v lásce, zda byly děti chtěné, jaké byly rodinné vztahy...
- a jeden pozitivní postřeh na závěr: s limbickým otiskem se dá pracovat :-)

Hezký den!

Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #25 kdy: 13. Září, 2011, 11:57:32 »

Ahoj Marky,

moc krásně napsané :-) Přemýšlím, že až budu někdy v budoucnu čekat druhé miminko, tak za Groverovými taky zajedu  Wink Můj porod byl přirozený se vším všudy, ale pořád mám v mysli, že jsem ho něčím blokovala a proto hodně bolel .. jenže ani tři měsíce po něm nevím přesně čím a určitě je potřeba abych to zjistila :-)

Byly tam i maminky, které už mají porod za sebou?
Zaznamenáno
Willow
Newbie
*
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 10



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #26 kdy: 14. Září, 2011, 17:57:33 »

Je to fakt...Čekám druhé miminko do dvou či tří týdnů a také jsem  na to moc zvědavá. První porod v porodnici dost bolel, nechtěla jsem žádnou medikaci a tak jsem si to "užila", ale na to se rychle zapomene. Na to, na co se nezapomíná, je právě to, jak byl člověk v porodnici zcela sevřen vším cizím a neznámým, že se pak vůbec nedokázal uvolnit a nechat věcem volný průběh. Alespoň já jsem byla tak v křeči, že jsem se nemohla stažením ani hnout z místa a určitě i proto to tak bolelo. Ale těžko se člověk uvolní při tak soukromé záležitosti před cizími lidmi v cizím prostředí...Porodní plán mi nebyl vůbec respektován, a šíleně mě vytáčel pan doktor, který si v závěru nakráčel a tak dlouho mě přemlouval, aby si mohl střihnout (k ničemu jinému by tam totiž nebyl platný), až jsem mu to povolila, jen abych měla od něj pokoj. Protože to už se v tu dobu zdál příjemnější nástřih, než něčí kecy... A to jsem chtěla rodit doma i prvně, ale že bydlím u rodičů, ti by zešedivěli:-( Nyní bych chtěla zase rodit doma a prožít si to dokonale přirozeně, ale opět jsou tu mí rodiče, tak to nejspíš nepůjde...celé těhotenství se před spaním modlím, aby mi to nakonec doma vyšlo, nechávám tomu volný průběh a uvidím, jak se věci nakonec semelou...

Lucie G. je skvělá, naprosto ji obdivuju. Znám ji hlavně díky tématice (ne)očkování a nedávno jsem taky byla na jejím semináři, i když o porodu doma. Chtěla jsem tam načerpat nějaké informace, ale nakonec si moc faktů ani nepamatuju, spíš tam jde vždycky hlavně o to sdílení a to je nenahraditelné a nevypověditelné:-) Co mi třeba utkvělo v hlavě byla zmínka o tom, že nějaká porodní asistentka prý rodičce povídala, že ženy už jsou dnes tak degenerované, že neumí rodit sami a proto musí do porodnice. Ve skutečnosti je pravda ale zcela opačná - ženy jsou naopak i přes to stále ještě natolik silné, že zvládnout porodit své dítě i přes to, že rodí v porodnici, kde se jim do porodu neustále někdo vměšuje. Že je třeba spíš obdivovat ty, které se rozhodnou porodit dítě tam, neb je to mnohem náročnější než doma...
A také mi utkvělo, že ve slovníku je Příroda uvedená jako místo, kde se rodí vše živé a Porodnice jako místo, kde se rodí lidé...jakobychom snad ani nebyli součástí přírody...

A mě přijde od odpůrců naprosto neseriózní všude srovnávat fakt, že dřív ženy u porodu víc umíraly a vzdávat hold porodnicím, "díky" kterým teď přežíváme, když to ve skutečnosti bylo prvně naopak a přesunem rodiček do porodnic jejich úmrtnost výrazně vzrostla, než se doktoři naučili mýt si ruce! Krom výše zmíněných důvodů jakoby nikomu nedocházel fakt, že dneska už je všechno dávno jinak a nelze míchat jabka s hruškama...dnes téměř nad každou těhotnou dlí dohled gynekologa nebo PA a většina komplikací se dá odhadovat dopředu, kdežto dřív rodily prostě doma všechny ženy, ať už bylo těhu fyziologické nebo tam problém byl - třeba mimi v příčné poloze, nějaká vážnější nemoc miminka či maminky,  a pod. To je spíš třeba obdivovat, že ženy měly často i deset dvanáct dětí a k takovému číslu se vůbec živé dopracovaly!

Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1144


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #27 kdy: 20. Říjen, 2011, 14:44:40 »

Ahoj,
čtu vaše příspěvky a moc hezky se to čte. Nemám zatím děti. Mám radost, když MB děti prospívají. Mám ale otázky: Proč myslíte, že je dobré, aby miminko spalo s rodiči v posteli? Občas určitě může, ale mělo by si zvyknout, že má svoji postýlku a své pohodlí. Pak by se mohlo stát, že bude na spaní u rodičů zvyklé a nebude do postýlky chtít. Pak myslím, že se tam bude těžko učit. Dále píšete o nošení v šátku. Nemyslíte, že kdybyste třeba někam odešli - samozřejmě, až by dítě bylo starší, třeba půl roku - např. nakoupit a nefchali byste ho např. babičce, a ono by bylo zvyklé jen, že ho nosíte vy, že by neplakalo? Prostě, že bude na vás závislé, že se vás nebude chtít pustit a tak. Moje sestra není MB, tak ta má kočárek a v šátku nenosí. Proč nemáte kočárek, co je na tom špatně?  Tak to jsou mé otázky. A navíc, matku z nošení určitě bolí záda, nebo vás nebolely?
Jarka
Zaznamenáno
Jitřenka
Full Member
***
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 183



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #28 kdy: 20. Říjen, 2011, 17:01:32 »

Ahoj dvorjar, odpovídám zatím jen čistě teoreticky, takže je možné, že s praxí se některé mé postoje drobně změní či upraví, ale zatím to vnímám z principu "konceptu kontinua" (viz stejnojmenná knížka) tak, že když si maličké mimino prožije naplno tu fázi, kdy je i po příchodu na svět se svou maminkou v hřejivém a těsném fyzickém kontaktu, nemá pak paradoxně potřebu se na ni v pozdějším věku zafixovat. Protože to, co potřebovalo (a věřím, že to takový malý tvoreček ze své podstaty opravdu potřebuje), dostalo. V čase, kdy bylo nesamostatné a odkázané na druhé. Takhle to cítím já - se společným spaním i šátkem. Bolestí zad bych se nebála, žena je zase od přírody k nošení dítěte zpravidla dobře vybavena, a to údajně i bez ohledu na její vlastní proporce nebo fyzičku. Kamarádka každopádně nosí dnes již 4,5měsíční mimi, a ač se jí každý (včetně mě Very Happy) ptá, zda už ji z toho třeba nebolí záda, s úsměvem mu to vyvrátí (no jo, jasně, je to El... Grin). A ohledně toho společného spaní ti určitě sama napíše, jak to u nich proběhlo.

Sluší se asi podotknout, že osobně plánuji takové "polospolečné" spaní, viz http://www.rothwell.cz/images/large/shop/srubar/sposteli-prirodni.jpg , prostě to vyzkoušíme a uvidíme. Každé dítě zase může být jiné. Chce to hodně s ním komunikovat...

A ten kočárek si asi k šátku pořídíme, ale i tak bych ráda upřednostnila šátek, kdykoliv to půjde. Nebudu nosit jenom já, ale samozřejmě i manžel, možná i babičky, takže tím vlastně odpovídám na otázku, jak bych si počínala, kdybych potřebovala odejít někam, kam si s sebou dítko nevezmu (upřímně, když vidím El, začínám pochybovat, že vůbec existuje něco, co se nedá absolvovat i s mimčem, ale samozřejmě chápu, jak to myslíš...). Zvažovali jsme, zda kočár vůbec kupovat, a možná bychom se rozhodli jinak, kdybychom bydleli jinak a jinde, než bydlíme, ale patrně to s ním přece jen zkusíme. A znovu říkám, dítě už nám dá vědět samo, co je mu pohodlné a příjemné...

Závislých dětí na matce znám hodně, i z rodiny, ale každopádně žádné z nich ani nespalo s rodiči v posteli, ani nebylo pořádně "mazleno", ani šátkováno atd. Proto si říkám, že v tomhle to třeba tak úplně nebude, a dokonce to někdy může být i přesně naopak... Bažíme po tom, čeho se nám nedostalo, co nám bylo odepřeno...

Jedna příznivkyně společného spaní s dítětem známým na všetečnou otázku, co udělá, až se děcku nebude z rodičovské postele chtít, zpravidla odpovídá něco jako: "No jo, no, tak až si holt jednou přivede slečnu, trochu se budeme muset smrsknout..." Docela výstižný, ne? Smiley
« Poslední změna: 20. Říjen, 2011, 17:03:32 od Jitřenka » Zaznamenáno
El
Host
1 0
« Odpověď #29 kdy: 22. Říjen, 2011, 03:04:04 »

Ahoj Dvorjar :-)

Jitřenka Ti to popsala naprosto správně a já můžu jen dodat svoje zkušenosti.

Mám miminko narozené přirozeně v přírodě, po porodu jsem ji držela jen já a můj partner, nikdo ji od nás nedělil, nikdo jí nic bolestivého nedělal... kojená byla hned jak o to projevila zájem(cca 15min po narození) a od té doby dostala vždy, když chtěla.
Hned druhý den po narození už byla nošená v šátku, bylo léto a tak se mnou "pracovala! i na zahradě. Nebylo nic co by se tak nedalo zvládnout.
Od narození se mnou spala v posteli. Až do doby než se začala budit v noci co půl hodiny na kojení,ale ne hladem, chtěla si jen cucnout a spala.. to jí byly 3měsíce.. řekla si o to přirozeně sama a mě to bylo až líto..
Kočárek nemáme, vůbec nevím k čemu by mi byl.. jsou jí 4 měsíce pryč, před třemi týdny měla 7kg, teď má možná 7,5 možná k 8..když ji nesu jentak v ruce, tak je to tíha..ale v šátku její váhu vůbec necítím. Ani dnes není nic co by s ní v šátku nešlo dělat. A že pak bude chtít být jen v šátku? vůbec.. Krystinka je velice samostatné miminko, kam ji dám tam si hraje-se svými ručičkami, s oblečení, dekou..  Když ji hlídá někdo cizí (například když jsem si v obchodě zkoušela kalhoty hlídala ji prodavačka), tak ani nepípne, směje se a vůbec ji netrápí že s ní nejsem..  Takových situací je hodně moc.. bylo by to na hodně stránek.
Dakší věcím kterou nechápe třeba partnera maminka je , že ki kojím při prvním kníknutí-a to už o tom, že má hlad vím nejmíň čtvrt hodiny.. Jeho maminka mi vždycky říká, proč ji kojíš, vždyt nepláče, že má hlad... ale já moc dobře vím, že to hlad je a nemusí kvůli tomu plakat..
Není nic co by si musela pláčem vymáhat. Pláče jen v případech, kdy opravdu nemůžu-například práce, která se nedá přerušit.

Znám hodně miminek, stejně jak píše Jitřenka, jejichž rodiče ani nevědí co šátek je a spaní s nimi v posteli je pro ně nemyslitelné a přesto mají malé "závisláčky" , kteří si musí všechno vynucovat pláčem..


willow- já neznám to sevření z nemocnice, jak píšeš.. sama si to ani neumím představit,jaký to je.. já měla 100% soukromí... přesto se v ženské mysli můžou objevit různé bloky, kterými si sama porod brzdí..
Včera mi přišla knížka od L Groverové-Aby porod nebolel..  jsem teprv na začátku, ale už teď po přečtení jejich porodních příběhů se mi  moc líbí.. a vím, že mi pomůže pochopit to jak jsem rodila já. Vlastně jedno už mi je jasné- proběhlo to přesně tak,aby to pro nás obě(nebo pro nás tři) bylo nejlepší ( a nejlepší nemusí znamenat -nejjednodušší,ale třeba nejpřínosnější..)
Zaznamenáno
Stran: 1 [2] 3 4 ... 6
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení