Stran: 1 2 [3] 4 5 6
  Tisk  
Autor Téma: Sdílení mb těhotenství  (Přečteno 14343 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
El
Host
0 0
« Odpověď #30 kdy: 22. Říjen, 2011, 20:06:30 »


Tak mi to nedalo a koupila jsem si skripta od L. Groverové-Aby porod nebolel.. jsem teprv na začátku, ale i tak můžu říct, že to nádherně popsala..při čtení se mi vybavuje můj porod a co jsem při něm dělala.. uvědumuju si jeho fáze a celej proces..
Takže doporučuju!!!  Srdce
Zaznamenáno
Willow
Newbie
*
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 10



Zobrazit profil
2 0
« Odpověď #31 kdy: 23. Říjen, 2011, 22:06:41 »

Přesně před 14 dny se mi narodilo druhé miminko, chlapeček. Musím říct, že porod doma se mi bohužel nesplnil, ale i tak se mi podařilo porodit krásně přirozeně, v autě před porodnicí:-) Už jsem si myslela, že v tak maličkém prostoru budu chytat malého, který se ve tři ráno ohlásil odtokem plodovky a ještě před čtvrtou byl na světě, sama, ale stihla do auta proskočit sestřička a nastavit ruce:-) První porod trval 4 hodiny a tento ani ne jednu. Bylo to tak rychlé, že jsem nestačila s bolestí v autě cestou do porodnice ani pracovat, takže bolel a moc a řekla bych že ještě víc než ten první, kdy jsem si na pozvolné zvyšování bolesti zvykala "pomalu". Tentokrát to byl nájezd navrdo, bolesti začaly jakmile odtekla voda a tak za sedm stahů byl malý na světě.  Do porodky jsme vyrazili skoro hned a stejně jsme to nestíhali...Sestřička na mě sice křičela "tlačte", ale nemusela jsem se skoro snažit, úplně jsem cítila, jak šel sám...Bylo krásné držet to teplé mazlavé tělíčko v dlaních, ten pocit asi nikdy nezapomenu:-)), to se mi prvně nepoštěstilo... Jen mě mrzí, že zbytek už pak tak dobře nedopadl a dokonale jsme si s malým užili nemocniční péče, byť v té porodce, která je prý u nás v republice nakloněná přirozeným porodům nejvíc...přišli jsme s malým o bonding, neb byl z té zimy venku podchlazený a nechtěli mi ho nechat na břiše...pupečník ustřihli v autě nesterilními nůžkami a odnesli mi ho pryč, a já pak ještě docela dobu čekala na převoz dovnitř,  byť nás mohli vzít spolu a dřív. Malý by se u mě zahřál taky a  zřejmě by díky tomu ani nedostal infekci, neb by se do něj neměla kudy dostat...Na takovou situaci nebyly ani trochu připraveni, zmatkovali a tak nasekali pár chyb, které mě nyní hodně mrzí...a já si v tu dobu ani neuvědomovala, co se kolem mě děje, abych se mohla líp bránit...na takovýhle průběh jsem připravená nebyla...díky infekci, jsme si týden poleželi na pokoji, byť jsem chtěla původně porod ambulatní, abych mohla být s prvorozenou co nejdřív doma a první dva dny byl napojený na infůzi, takže abych mohla být s ním jsem je proseděla na tvrdé židli na novorozenckém pokoji a bolela mě z toho šíleně prdel...Bylo to náročné, malý musel snášet odloučení od maminky, injekce antibiotik, odběry krve, hnusné kapičky do pusy a další procedůry a já trpěla psychicky s ním. Bůh ví, proč musel tolik zkusit, jen přišel na svět a k čemu nám to má být dobré - věřím, že se věci dějí, jak se dít mají, ale tohle mě docela dostalo...Po tak krásném a hladkém porodě tak zmařené dny další...  Všichni se mě pak ptali, jestli jsem se při produ nebála - docela mě jejich reakce překvapila, protože jsem absolutně nechápala čeho??? Naopak! Přesně jsem věděla, co mám dělat, resp. moje tělo si dělalo samo, co potřebovalo a vše šlo jako po másle...Z toho mi pak došlo, jak se lidé kolem vlastně strašně bojí něčeho tak přirozeného, jako je porod a dokonce i moje mamka, která odrodila tři děti! Já jsem si spíš nadávala za to, že jsem opět podlehla jinému strachu - strachu rodit doma navzdory nesouhlasu rodičů a díky tomu se pak na nás stihla "nemocnice vyřádit"...kdyby mi vklouzl do dlaní v teple mé ložnice, žádné zahřívání ani infekce by se nekonala:-(....No ale po třetí to snad vyjde, neb půjde-li to takhle dál, do porodnice to už nebudeme stíhat vůbec:-)

Co se mých zkušeností týče, moje prvorozená je nošená, spí se mnou v posteli... Dlouho jsem si říkala, že nechápu, kde je ta její samostatnost, o které všude píší, když je tak nošená, neb se mi na mě pořád zdála hodně závislá, ale když na ni koukám dnes, co jsou jí tři roky, vidím, že se z ní stala hodně samostatná bytost, která mě často skoro ani nepotřebuje. Je společenská a hodně živá. A nikdy jsem neměla problém ji nechat třeba u babičky na hlídání...Dva a půl roku jsem jí kojila a v posteli jí měla celou tu dobu u sebe - ani si neumím představit, že bych k ní v noci musela vstávat abych ji nakrmila. Bohužel mi celou noc nespala a začala až co jsem jí kojit přestala, ale vůbec mi to do té doby nevadilo. Moc ráda se s ní v noci tulím:-) Malému jsem nyní přistavila k posteli malou postýlku a také spinká vedle nás. Mě osobně tedy záda z nošení na břiše bolela a docela dost, ale možná to bude tím, že mám 154cm a 42 kilo, takže to na mě byl trochu nápor, s přibývajícími kily miminka. Když povyrostla a přehodila jsem si ji na záda, bylo to o dost lepší. Bolely mnohem míň a navíc jsem toho mohla ještě víc udělat, neb se mi vepředu nic nepletlo:-) Šátek se mi tam ale vázat nedařil, tak jsem mamku zaúkolovala, aby mi ušila mei tai a od té doby jsem nepoužívala nic jiného. Na větší dítě bych ho určitě doporučila i víc jak šátek, neb se nikde nic nemusí dlouho složitě vázat a je to fakt rychlovka...Kočárek jsme tedy používali, jednou denně jsem vozila malou na procházku do lesa a sama jsem si tak odpočla právě od bolavých zad z nošení...podle mě má oboje něco do sebe a netřeba zavrhovat ani jedno ani druhé, když se to vyváží...Do města jsem kočár nikdy neměla, náruč nebo šátek vždycky mnohem víc posloužily...Tedy až pak ke konci jsem ještě používala golfky, když už jsem malou v těhu nemohla nosit. Malá je neočkovaná a samovolně se otužuje tím, že všechno, co jí doma obleču do pěti minut zase rychle vslékne, i v zimě a po ránu, když se netopí...Jen mezi lidi chodí oblečená:-)))...Venku by mohla lítat nahá i při patnácti stupních a vůbec by jí to nevadilo...za celé tři roky nebyla skoro vůbec nemocná a nikdy nebrala ATB...Nevím, nakolik se tohle všechno na ní odrazilo, třeba by i bez toho všeho byla samostatná, zdravá a silná osobnost, ale třeba taky ne, když se podívám kolem na všechny ty věčně nemocné děti kamarádek......A řekla bych, že víc než nesamostatnost dětí to tedy u nás doma spíš způsobuje závislost maminky, které se najednou po mrňatech stýská, když je u sebe nemá a v posteli by jí bez nich bylo smutno:-)...
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #32 kdy: 23. Říjen, 2011, 22:30:27 »


Gratuluju k narození miminečka  Srdce

Ty jsi jela rodit do Vrchlabí?

Když jsem začala číst ta skripta od Lucie G. , tak mě došlo (aniž bych si to přečetla) , co bylo příčinou těch mých bolestí-  bolela mě otvírací fáze, vystřelovalo mi to do třísel a byla to jediná bolest, kterou jsem cítila a uvědomila jsem si, že od dětství mám problémy s vazy, které se v tříslech upínají. Neudělala jsem ani v dětsví roštěp nebo provaz a když to cvičím, tak to hrozně bolí..
Takže do příštího porodu(pokud nějaký bude) mám co dělat a měla bych to pořádbě rozhýbat.

A tak se tě chci zeptat, která fáze porodu bolela tebe?
Zaznamenáno
kopul
Newbie
*
Příspěvků: 26


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #33 kdy: 24. Říjen, 2011, 14:08:02 »

Zdravím všechny a Willow gratuluji! Zároveň se umím dobře vcítit do zklamání, které ti nemocnice připravila. Bohužel to asi čeká i mně a kdykoli čtu nějakou knížku, příspěvek nebo vidím film o porodu doma, předem cítím, co mi vezme nemocniční porod. Teď jsem viděla film "orgasmický porod" a bylo mi to hrozně líto, protože můj muž se prostě hrozně bojí, že by se něco mohlo stát a s takovým vkladem já do toho prostě nemůžu jít. Má pravdu, že nebydlíme ve městě a do nemocnice anebo pro sanitku je to 40 minut cesty.. U filmu jsem se doháněla k pláči, protože přesně takhle bych porod chtěla mít, na všechno potřebuji klid a soustředění, nesnáším doktory a nemocnice a odjakživa nesnesu, když někdo rozhoduje za mě a když jsem v oslabení před doktory v jejich "revíru". V nemocnici, která platí za asi nejbenevolentnější po Vrchlabské mi přesto bylo řečeno, že dítě jde po porodu na vyhřívané lůžko na pokoji s maminkou a netolerují, že si ho rodiče budou z lůžka brát. Prý můžu rodit jinde, jestli se mi to nelíbí a že za dítě odpovídají ONI!! To zní úplně neuvěřitelně! Snažila jsem se manželovi nastínit, jak by prožíval sex, kdyby ho měl pod dozorem cizích lidí v nemocnici a někdo ho vyrušoval a ještě by se necítil bezpečně :-) chápe to, ale strach zaž paniku z něj cítím tak velkou, že to prostě nepůjde. Tím by mě zablokoval ještě víc, i kdybych si pozvala dulu.
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #34 kdy: 24. Říjen, 2011, 15:49:21 »

Kopul,
tady těžko radit, ale  já osobně bych si stála za svým. Porod je jen a jen tvoje a miminka věc.. měla by ses řídit tím co cítíš. Rozhodně bych vědomě nešla rodit někam, kde vím, že mi to vyhovovat nebude-to je mnohem větší riziko než domácí porod.
Tvůj muž by měl věřit v tvojí ženskou sílu.

Pokud poslechneš a budeš rodit tak jak nechceš, tak tvůj muž bude rád, že vás vlastně zachránili a ty budeš mít jen a jen trauma a samozřejmě krásné miminko, které stojí za všechny porodní trable, které se v nemocnici dají zažít..

Nedovedu si představit, co probíhá hlavou ženám, které rodily tak jak nechtěli, já sama jsem rodila přesně podle svých představ a přesto jsem tři měsíce měla potřebu to řešit, ujasňovat si a pochopit to..

Přeju, a´t u Vás proběhne všechno jak má, jak si přeješ..

Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #35 kdy: 24. Říjen, 2011, 19:12:35 »

Ahoj,
teda El, nechápu, jak vlastně můžeš poznat, že má Kristinka hlad, když nepláče. Já osobně nevím, zda bych to poznala. Když dítě pláče, ak mu většinou něco je, aspoň unás tomu je tak. Jinak ty vaše příspěvky je radost číst. To jste odvážné, že rodíte doma. K tomu se musí asi žena odvážit a to je málokterá.
Jarka
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #36 kdy: 24. Říjen, 2011, 19:17:25 »

Dvorjar, prostě to na ní vidím, cítím... jsou určité náznaky, které miminko dělá než se ohlásí pláčem a pro hlad jsou charakteristické stejně jako např pro čůrání..
Zaznamenáno
kopul
Newbie
*
Příspěvků: 26


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #37 kdy: 24. Říjen, 2011, 20:37:58 »

Zdravím, El. Já nečkala radu :-) to si musím sama přebrat a je to tak, jak jsem napsala. Nemůžu rodit doma, když nemám podporu. Chápu Willow dobře a připravuji se, že to taky nebude asi růžové, i když jsem si vybrala porodnici, která je "nejmenším zlem". Stejně mě ale jejich výroky opravdu zaráží. Stačilo by málo, aby tam bylo člověku lépe - prostě respektovat moje přání. Jinak mě napadlo se zeptat, pod čím necháváte spát miminko (zvlášť v zimě)?
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #38 kdy: 24. Říjen, 2011, 21:07:06 »


U nás klesá v noci teplota k 17st  a malá spinká ve fleesovým overálku, rukávy se dají překlopit přes ručičky jako rukavička a pak má fusak z pravýho beránka a navrch už jen tenkou deku.. a je celou noc teploučká.   Wink

Zaznamenáno
kopul
Newbie
*
Příspěvků: 26


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #39 kdy: 25. Říjen, 2011, 21:30:06 »

Taky jsem pořídila fusak s beránkem. Akorát se mi nelíbí na později ty různé přikrývky s dutým vláknem apod.
Zaznamenáno
Willow
Newbie
*
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 10



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #40 kdy: 25. Říjen, 2011, 22:18:11 »

El, díky:-)...Ano, do Vrchlabí...úplně nejvíc mě bolela ta fáze, kdy se hlavička protlačovala ven, kdy má člověk pocit, že se rozletí na milion kousků. To jsem totiž s prvním dítkem vůbec nepoznala, neb mě dr. nastřihl a malá vyjela aniž bych to snad vůbec zaznamenala, zatímco teď jsem kluka cítila opravdu fest a vůbec jsem to nečekala!!! A byl to mazec...Za to určitě daleko větší prožitek...

Kopul: Přestože jsem měla oba porody přirozené, v porodnici jsem rodila jednou a zařekla se, že už tam nikdy nepůjdu. Měla jsem dojem, že už při druhém dítku nebudu bydlet u našich a nebudu to tedy muset řešit, ale život se vyvinul jinak, stále bydlím s rodiči a tak mě jejich tlak a hlavně strach taky donutil jít opět sama proti sobě, neb jak sama píšeš, jsem se bála, že by mě jejich strach zablokoval ještě víc...Rodit v porodnici už jsem sice nemusela, ale užila jsem si jí i tak snad ještě víc jak prve:-(...Přítele nyní nemám, ale když jsme spolu ještě byli, také nechápal moje rozhodnutí a měl i docela nemístné poznámky, které mě hodně mrzely a bolely. Pak chápu, že je velmi těžké ustát tlak okolí a všechno dělat po svém...ale na druhou stranu, cítí-li to člověk nějak a někam ho to žene, mám pocit, že když pak jde proti sobě, stane se něco, co ho donutí k tomu, aby se za sebe příště naučil víc postavit...Možná i proto jsem si pak sama musela odžít tuto zkušenost, která mi přinese jen a jen to, že sebou tolik manipulovat nenechám...Porod doma jsem si prakticky představit neuměla, ale teď už dokážu a musí to být nádhera...i já cítím ze svého porodu radost a klid, ne vztek a úlevu jako prve...Třeba budeš mít v porodnici porod i pobyt krásný, i to jde, chce to hodně pozitivní víry:-) Já si celé těhotenství představovala že budu mít překotný, rychlý a hladký porod a krásně se mi to splnilo...jen jsem při tom snění nejspíš vynechala období po porodu, a takhle to dopadlo...Takže doporučuju vizualizovat i šestinedělí:-D... a pokud se rozhodneš pro porodnici, vizualizovat si přirozený porod tam, ne se zaobírat strachy, které nic dobrého nepřinesou...Ve skriptech L-G. se píše, že jedna paní si tolik přála rodit doma, byť tomu její manžel nebyl vůbec nakloněný, že nakonec porodila doma před termínem v době, kdy byl na služební cestě:-), takže víra hory přenáší a Vesmír umí někdy napsat krásné scénáře:-)

Dvojnar: Podle zkušeností s příchodem miminka přichází i mateřská intuice a většina maminek spolehlivě pozná, kdy má mimčo hlad, ještě než zabrečí...stejně tak, jako pozná v porodnici i na dálku mezi řevem dvaceti novorozenců pláč toho svého. Já jen malý kníknul, už jsem letěla chodbou za ním, a to ještě ani nebrečel...A když má hlad nemusí plakat, vydává jasné signály i bez toho:-)

El: A když takhle Kristinka spinká "nabalená", daří se vám bezplenkovat i v noci, nebo to zatím zkoušíte jen přes den? Já bych taky ráda s malým bezplenkovala, ale zatím mám pocit, že se dvěma dětma toho moc nestíhám, tak čekám, jestli to trochu neopadne...a ta zima mi v tom právě taky vadí...malý drkotá bradičkou i přes den při přebalování, asi bude zimomřivější...

Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #41 kdy: 28. Říjen, 2011, 20:55:25 »

Ahoj,
jak jste si vybírali pro dítě lékaře/lékařku? Nebo chodíte všichni k paní Strnadelové? Většina lékařů léčí klasicky léky, ne všichni, ale většina ještě ano.
Jarka
Zaznamenáno
Niki
Jr. Member
**
Příspěvků: 50


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #42 kdy: 29. Říjen, 2011, 10:12:08 »

Tah damou na CT1 o novele zakona o zdravotnictvi, ktera znemoznuje porodnim asistentkam byt u domacich porodu... Celkove zajimava diskuze ve prospech prirozenych porodu.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10315089302-tah-damou/
Zaznamenáno
kopul
Newbie
*
Příspěvků: 26


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #43 kdy: 29. Říjen, 2011, 20:11:47 »

Willow, díky za odpověď, moc mě potěšila!
Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 801



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #44 kdy: 29. Říjen, 2011, 23:37:43 »

Kopul - ze si ho rodice nebudou z luzka brat? To mi pripada predpotopni. Ja rodila v klasicke porodnici v Praze Krci a miminko jsem mela na pokoji a mohla jsem ji chovat jak moc jsem chtela nebo s ni i spat v posteli, a po porodu mi ji dali na bricho (zeptali se jestli jsem to chtela).
Citace
Tah damou na CT1 o novele zakona o zdravotnictvi, ktera znemoznuje porodnim asistentkam byt u domacich porodu...
^ Proboha proc? Tady v Anglii je to naprosto normalni.

Jinak ja chapu ze je mozno poznat hlad pred tim nez se dite naplno rozplace. Je to tak jak popisuje El, miminko nejde vzdy z naprosteho ticha do revu na plno, je mezi tim cela skala projevu. Dnes jsem sedela s dcerou na pohotovosti a byla tam zena s asi tak rocnim nemocnym miminkem. Miminko plakalo a ja jsem ho pozorovala a bylo zajimave jak rozmanite projevy tak maly tvorecek ma. Jednak se matce sapalo na prsa, takze asi chtelo kojit, at uz z hladu nebo pro komfort. Ruzne se prohybalo a chytalo za hlavu a pripadalo mi unavene a jako ze ma nejakou bolistku, ale ne moc silnou. Plac nebyl silny, spise rozmrzely a unaveny, a jako ze uz nevedelo co se sebou delat. Matka vypadalo klidne a nekolikrat si holcicku pritulila na hrudnik a mala za chvilku spala.

El, zajimalo by me jak poznas to curani?
Zaznamenáno

Stran: 1 2 [3] 4 5 6
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení