Stran: 1 ... 3 4 [5] 6 7
  Tisk  
Autor Téma: Co právě čtu  (Přečteno 18075 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
agarek
Host
2 0
« Odpověď #60 kdy: 14. Leden, 2013, 11:15:01 »

Ta diskuze pod tím článkem dává tušit, že se v hlavním proudu na mb lidé většinově asi zatím ještě nechystají, ale je dobře, že se to nenápadně prosazuje, nakonec ženy matky mají v tomhle asi docela velký vliv na děti a na to, co se doma jí, takže tudy asi vede jedna z cest a i ženy propagátorky jsou asi méně snadným terčem, protože se to tak nějak u žen všeobecně lépe přijímají sklony k alternativám k jinému životnímu stylu, zájmu o to jaké se jí potraviny atp., než u muže který nepije alkohol, pivo (to už je skoro trestný čin), nejí maso atp., takový chlap je prostě v hlavním proudu pořád ještě považovaný za divného a za příznivce nějaké tajné sekty, alespoň taková je moje většinová zkušenost.

Co funguje výborně je zmínit se o horším zdravotním stavu, na to u nás lidi slyší a potom takového člověka nechají být. Mě se docela líbí, jak se ženy věnují pohybu (aerobic, zumba a další kolektivní cvičení), chvíli jsem s ženami na aerobic s kamarádem chodil, ale nějak jsme měli pocit, že trochu narušujeme většinové ženské osazenstvo, tak jsme toho nechali, byla to docela makačka, což je fajn.

Článek o porodu doma jedné ekonomky, diskuze pod takovými články mě vrací zpátky do reality a osobně bych si hodně rozmýšlel, pokud by žena rodila doma, zda bych se s tím svěřoval ve svém okolí.
http://ona.idnes.cz/marketa-sichtarova-0a9-/spolecnost.aspx?c=A130109_133644_spolecnost_job

Pro mě je mb stále ještě jakýsi underground a já osobně obdivuju lidi, kteří mají odvahu a jsou natolik silné osobnosti, že se s tím, že jsou mb ve svém okolí netají, já to tajím skoro podobně jako homosexuálové svou orientaci před třiceti lety u nás, protože jsem v minulosti několikrát přiznal barvu a nikdy to nebylo o.k a bez silných, dlouhodobých, negativních reakcí, zřejmě xenofobních lidí nebo lidí bojících se o můj zdravotní stav atp.

Moje zkušenost je taková, že pro většinovou společnost je dobrovolný mb zkrátka minimálně někdo divný, případně blázen, hlupák, člen sekty atp. Ale když zmíním  zdravotní stav, alergie, tak mě každý nechá žít a být v klídku. Je zajímavé jak je společnost o poznání tolerantnější k ženám pokud se věnují odlišnému životnímu stylu než je hlavní prud například pokud jde o stravování. Ženy zkrátka obecně většinově často drží různé diety atp., tak se to u nich tak nějak asi lépe  přijímá pokud se stravují jinak.
« Poslední změna: 14. Leden, 2013, 11:34:30 od agarek » Zaznamenáno
Petronila
Newbie
*
Příspěvků: 46


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #61 kdy: 14. Leden, 2013, 16:08:40 »

Máš pravdu, ženy jsou vůbec s tématikou stravování u nás spojovány snáze, než muži. Mého přítele taky každou chvíli někdo z jeho okolí komentuje, zejména kvůli údajné hubenosti - což se mi ale nezdá pravda: má 191/83-84, spoustu svalů, jen prostě ne ten standardní český pivní mozol, který se považuje za normu. On si ale krabičky s mojí nebo jeho vlastní mb stravou hrdě nosí do práce dál a vysvětluje případné dotazy těch, kteří si nosí nebo v kantýně dávají vepřo-knedlo se šesti.

Zajímavý je, co píšeš o cvičení. Dřív jsem chodila na aqua-aerobik (jako klasické hopsání, ale po ramena v bazénu - vynikající protahování i posilování, pod vodou je to docela dřina) a v plném bazénu žen byl vždy jeden pán, ne úplně nejmladší, ale s neuvěřitelnou kondicí i postavou. Byl tam snad denně, rozhodně pokaždé, když jsem byla já. Smiley

Jinak fakt, že zrovna někdo jako ekonomka M. Šichtařová veřejně mluví o porodu doma jasně, přesvědčivě, inteligentně a na úrovni vidím jako nadmíru přínosný. Snad přejde doba, kdy je toto přání u nás spojováno s ženami většinovou společností vnímanými jako nezodpovědné, podivínské osoby, nejlépe oblečené ve stylu Sanu-Babu a se zájmem jedině o východní náboženství. A dopracujeme se k podobnému nezmedikalizovanému přístupu jaký už je daleko rozšířenější i v záp. Evropě.
Zaznamenáno
pozorovatel
Sr. Member
****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 420


Zobrazit profil
2 0
« Odpověď #62 kdy: 15. Leden, 2013, 18:03:04 »

Citace
Pro mě je mb stále ještě jakýsi underground a já osobně obdivuju lidi, kteří mají odvahu a jsou natolik silné osobnosti, že se s tím, že jsou mb ve svém okolí netají, já to tajím skoro podobně jako homosexuálové svou orientaci před třiceti lety u nás, protože jsem v minulosti několikrát přiznal barvu a nikdy to nebylo o.k a bez silných, dlouhodobých, negativních reakcí, zřejmě xenofobních lidí nebo lidí bojících se o můj zdravotní stav atp.
Článek o porodu doma jedné ekonomky, diskuze pod takovými články mě vrací zpátky do reality a osobně bych si hodně rozmýšlel, pokud by žena rodila doma, zda bych se s tím svěřoval ve svém okolí.

agarek: Z toho cos napsal je mi trochu smutno. Myslím, že jestli budeme mít pocit, že je lepší před okolím tajit, tak základní věci jací jsme- co jíme, jestli jsme rodili doma, atd., že se okolí nenaučí akceptovat rozmanitost. Samozřejmě je to základní lidský pud- strach z neznáma (taky s tím bojuju), který se může projevovat odporem, posměchem, nepochopením, ale jiná cesta, než to překonávat a zároveň to učit okolí, dle mého, není.

Druhým extrémem je ovšem postmoderní rozbředlost, kdy je dovoleno vše a nic nikoho nepřekvapí a vlastně ani už nezajímá. Je těžké najít balanc mezi těmito extrémy.

Sám mám své strachy, fóbie a místa, která nerad odkrývám, ale že bych před okolím tajil, jak jím a že jsem hrdý na svou přítelkyni, která odrodila doma, to ne. To může vést jen k jednomu- k schizofrenii. Uznávám ale že jsou věci, které jsou na hraně- očkování třeba.

Sám se snažím být otevřený a neodmávnu hned věci, které mi u ostatních připadají zvláštní, snažím se ale taky nebát otevřeně mluvit o věcech, které jsou důležité naopak pro mne.

Např. Šichtářová je ve své upřímnosti někdy až naschvál drsně provokativní, někomu to nemusí sedět, ale stojí si za svým a neváhá to dát najevo.  A že na to lidé koukají skrz prsty? Tak ať, třeba se alespoň někteří časem chytí za nos a začnou nad ekonomikou, nebo domácími porody přemýšlet jinak.
Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 801



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #63 kdy: 19. Leden, 2013, 16:06:39 »

Agarku, když si všichni strčíme hlavu do písku, a budeme se bát, že si o nás bude někdo myslet, že jsme divný, tak podle toho to taky bude vypadat. Lidi nebudou provozovat weby jako tenhle a mnoho jiných, protože je příliš jednoduché zjistit, kdo za tím stojí. Nebude se mluvit o alternativě v médiích, protože by někdo, chraňbůh, musel ukázat svoji tvář a přihlásit se k tomu názoru.
Pokud si lidé v mém okolí myslí, že jsem magor nebo podivín, tak je čas změnit okruh přátel, ne? Rodinu nezměníš, no a co? A co má jako bejt, když si někdo myslí, že jsem divná? Ať si to klidně myslí. Pokud se veřejně vyjádřím o tom, co je pro mě důležité a myslím si, že by to někomu mohlo prospět, a přestanu se bát, co si lidi budou myslet, tak přitáhnu do svého života lidi, kteří si nejen nebudou myslet, že jsem magor, ale ještě si s nimi budu dobře rozumět, dobře si popovídáme, a navzájem obohatíme. Chceš se zalíbit pivařům, co nemají jinou náplň života než chodit do fabriky a hospody, nebo přitáhnout do svého života zajímavé a odvážné lidi, kteří se snaží sami se sebou něco dělat a přemýšlet o důsledcích svým činů?

Pokud budu někomu říkat, že něco nejím kvůli špatnému zdravotnímu stavu, a není to pravda, nedosáhnu vůbec ničeho. Jen si budu připadat jako posera, a ten druhý se ode mne nic nenaučí. Pokud řeknu, proč třeba doopravdy nejím maso, určitě ne všichni, ale aspoň tak 1% lidí začnou přemýšlet o tom, jestli jist maso je to právě ořechové.

A za další, mě to tajnůstkářství připadá jako snaha být nějak zvláštní, výlučný. Pravda je taková, že naprostou většinu lidí vůbec nezajímám a moje identita, a co jím, čtu a si myslím, je jim ukradená. Já jsem za odvahu, otevřenost a průhlednou komunikaci, pokud už mám něco zajímavého k sdělení.

A taky je dobře si pamatovat, že okolí vždy jen odráží to, co je už přítomno v nás samotných. Pokud vyjadřují obavy o naše zdraví, za prvé to myslí dobře, i když se třeba mýlí, ale to je celkem od věci - my nejspíše vyzařujeme nějaké pochybnosti, které oni vnímají. My sami nejsme nikdy tak důležití pro druhé jako jsou oni sami pro sebe. Když jsem se stala vegetariánem, tak to pár členů rodiny chvíli řešilo, ale už dlouho jsem o tom nic neslyšela, alespoň ne ve smyslu obav. Když se rozpadlo mé manželství, tak se mě jedna příbuzná pořád ptala, jestli "není nějaká známost na obzoru", ale jen do té doby, než jsem to já sama přestala vidět jako problém. Dneska už jsem sama 6 let a nikoho to nezajímá. Možná nade mnou jen zlomili hůl, ale možná, že jen odráží to, že já jsem s tím v harmonii. To je to, co myslím tím odrážením. Když si ty sám budeš připadat jako že máš právo být makrobiotik a že tě to vůbec nedělá divným, a nosit to hrdě, tak tě lidi nechaj na pokoji.

Když zadáte do googlu moje jméno, které si můžete zjistit když uděláte whois na můj web (kde zjistíte moji adresu a tel číslo), najdete moji fotku. Pravděpodobně vás to natolik nezajímá, a pokud ano, tak se ani nemusíte snažit, klidně ji sem prdnu a řeknu vám své jméno. Ještě se mi to nijak nevymstilo.

Jinak jako žena ti můžu říct, že mě v životě nenapadlo, že když muž chodí třeba na aerobic nebo tanec, kde je většina žen, že by to tam nějak narušoval. Naopak se mi to líbí.
« Poslední změna: 19. Leden, 2013, 22:16:14 od torquiose » Zaznamenáno

PetraSlunce
Newbie
*
Příspěvků: 38


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #64 kdy: 20. Leden, 2013, 19:23:47 »

Napsala jsi to moc pěkně, inspirativně, nejen v tomto příspěvku. Otevřenost, průhlednost, pravdivost prvořadě sama k sobě, tím k druhým, čisté průzračné vztahy v kterých jsem sama sebou, čitelná pro druhé, umět se za sebe se ctí postavit, taková jsem já a jsem na sebe hrdá:)
Zaznamenáno
jesenka
Jr. Member
**
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 85



Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #65 kdy: 23. Leden, 2013, 20:15:38 »

http://www.klausovavelezrada.cz/cs/
Zaznamenáno

Je nutné změnit pohled na člověka.
Protože on není ani pánem světa, ani sebe sama.
Je ovládán energiemi potravy.

GEORGES OHSAWA,
japonský badatel - dietolog a filosof
agarek
Host
1 0
« Odpověď #66 kdy: 23. Leden, 2013, 22:05:22 »

Torq ty mi dáváš, ostatně jako obvykle, nemyslím to zle, no jsem jaký jsem, ono to není o tom, že bych to co píšeš snad nevěděl, v něčem jsem trochu jiný než píšeš, ale to asi není úplně důležité, jsem jaký jsem a je to součást mé osoby a neočekávám, že bych se v nejbližší době nějak zásadně změnil, bude to u mě nadále stejné, byť  to mohou někteří odsuzovat.

Obhajovat se nechci, protože si myslím, že by to bylo zbytečné. Pro mě je už úspěchem to, že tady o sobě napíšu i ty slabší stránky, za které nebudu sklízet pochvalné ovoce i to mě stojí přemáhání. Holt každý na co právě stačí, v tomhle se mi líbí to co píšeš W tak jak ho čtu, že dává šanci a vidí růst i u vraha když přestane zabíjet a už "jenom" krade, prostě na co kdo stačí.

Blahopřeji samozřejmě těm lepším, není  to o tom, že bych nevěděl co je dobré, já už v uvozovkách nezabíjím, jenom kradu, zatímco ty ani nekradeš, takže gratuluju, jsi lepší a nemyslím to ironicky, samozřejmě já ani nekradu ani jsem nikoho nezabil, myslím to jako příměr. Pokud by někdo měl pocit, že je v tomhle příspěvku ironie, sarkasmus a zloba, tak není ani trochu, raději to zdůrazním.

Nečekám ale, že mě po tomhle příspěvku pochopíš více než předtím, protože jsme holt každý někde jinde.

PS: ano tvojí fotku jsem si našel už před časem, moje fotka na webu není, to je fakt a hned tak nebude, pokud vůbec někdy.

Já jsem si sám pro sebe zadal to, abych ukázal i tu svou druhou, slabší tvář a není to pro mě úplně jednoduché.

Citace
Pokud si lidé v mém okolí myslí, že jsem magor nebo podivín, tak je čas změnit okruh přátel, ne? Rodinu nezměníš, no a co? A co má jako bejt, když si někdo myslí, že jsem divná? Ať si to klidně myslí. Pokud se veřejně vyjádřím o tom, co je pro mě důležité a myslím si, že by to někomu mohlo prospět, a přestanu se bát, co si lidi budou myslet, tak přitáhnu do svého života lidi, kteří si nejen nebudou myslet, že jsem magor, ale ještě si s nimi budu dobře rozumět, dobře si popovídáme, a navzájem obohatíme. Chceš se zalíbit pivařům, co nemají jinou náplň života než chodit do fabriky a hospody, nebo přitáhnout do svého života zajímavé a odvážné lidi, kteří se snaží sami se sebou něco dělat a přemýšlet o důsledcích svým činů?

Jj zkusil jsem to a zůstal jsem tehdy na dlouho úplně sám, přišel o lidi s kterýma jsem se cítil dobře a čelil osobním útokům, posměškům, urážkám, ostrakizaci a už to nechci zažít raději mainstreamu zahraju divadlo jako nějakým komoušům a zůstane mi svoboda myšlení, jak říkali političtí do hlavy nám nemůžou a možnost si dělat v osobním volnu co chci mít budu.

Citace
Agarku, když si všichni strčíme hlavu do písku, a budeme se bát, že si o nás bude někdo myslet, že jsme divný, tak podle toho to taky bude vypadat. Lidi nebudou provozovat weby jako tenhle a mnoho jiných, protože je příliš jednoduché zjistit, kdo za tím stojí.
web by mi provozovat nevadilo to se dá zařídit anonymně  Wink

 
Citace
Pokud budu někomu říkat, že něco nejím kvůli špatnému zdravotnímu stavu, a není to pravda, nedosáhnu vůbec ničeho. Jen si budu připadat jako posera, a ten druhý se ode mne nic nenaučí. Pokud řeknu, proč třeba doopravdy nejím maso, určitě ne všichni, ale aspoň tak 1% lidí začnou přemýšlet o tom, jestli jist maso je to právě ořechové.

Tohle je relativní, když dva dělají totéž, není to totéž, neříkám nikomu alene všem, vybírám si komu co o sobě řeknu, ty říkáš o sobě každému všechno?

Citace
A za další, mě to tajnůstkářství připadá jako snaha být nějak zvláštní, výlučný. Pravda je taková, že naprostou většinu lidí vůbec nezajímám a moje identita, a co jím, čtu a si myslím, je jim ukradená. Já jsem za odvahu, otevřenost a průhlednou komunikaci, pokud už mám něco zajímavého k sdělení.

Já vyčníval vždy od dětství a vždy jsem si  přál být spíše jako všichni ostatní, než být něčím jiný, takže to že bych tajnůstkařil abych byl jiný mě osobně přijde dost absurdní. V reálu se snažím splývat s davem a neupozorňovat na sebe.
Takže jen do mě.  Wink

Citace
Nebude se mluvit o alternativě v médiích, protože by někdo, chraňbůh, musel ukázat svoji tvář a přihlásit se k tomu názoru.
Ať to dělají, pokud se na to cítí, každý má ve společnosti v určitý čas nějaký úkol sám pro sebe nebo pro ostatní, nikdo neví, zda zrovna já nebudu za dvacet let mediální tvář něčeho, na co se budu cítit a co budu chtít dělat, já si samozřejmě určitých lidí vážím za to, co dělají.

Citace
Když zadáte do googlu moje jméno, které si můžete zjistit když uděláte whois na můj web (kde zjistíte moji adresu a tel číslo), najdete moji fotku. Pravděpodobně vás to natolik nezajímá, a pokud ano, tak se ani nemusíte snažit, klidně ji sem prdnu a řeknu vám své jméno. Ještě se mi to nijak nevymstilo.

Pro mě je anonymita důležitá k otevřenosti, doma a mezi blízkými anonymitu k otevřenosti nepotřebuju, ale nevidím důvod, proč bych měl psát na otevřeném webu o depresích, sebevraždách, drogách a já nevím čem dalším ještě  a mít u toho adresu, fotku, číslo popisné a když to přeženu tak i telefon na zaměstnavatele a já nevím co ještě.

Zrovna nedávno tady proběhlo něco jako perzekuce Martina Dejdara protože řekl že chce volit Zemana, v téhle zemi plné vyčůránků, intrikářů, jánabráchismů, klientelismu, korupci a já nevím čeho ještě a ve světě kde může za pár let povstat novodobý Hitler, chtít nás čipovat a perzekuovat za názory, vyznání já do téhle sítě z které nic nejde smazat svoje identifikační údaje prostě dávat nebudu. V tomhle, což je jedna z mála věcí, se shoduju s La Tiborem, ten si své soukromí, anonymitu na webu chrání.
Nakonec mi to nedalo a k obhajování jsem sklouznul, je více cest, chápu tu tvou a cením si jí, takových lidí, průkopníků je ve společnosti potřeba, věřím, že i já a můj přístup má ve společnosti své místo.

Ti co se obhajují tím, že jsou v systému a jdou s mainstreamem, aby to někdo změkčoval zevnitř, nesklízí pochvalu, ale možná i těch je třeba. Tohle bych musel sáhodlouze vysvětlovat jak to konkrétně myslím, ale to nemá ted asi cenu. Patrně jsem celý tenhle příspěvek psal zbytečně, ale co už.
Já si myslím, že to o čem píšeš funguje, ale ne každému, mě ne.

Patrně jako žena nevíš, nemáš zkušenost s tím, že někteří pánové jsou schopní po sobě fyzicky jít kvůli rozdílným názorům, už jsem to zažil. Ostatně i tady nedávno Pavel vyhrožoval fyzickou inzultací některým jedincům a to dost nevybíravě. V tomhle smyslu já anonymitu na otevřené síti i z těchto důvodů vítám. Klidně ať jsem označený za paranoidního. On totiž někdy psychopat dokáže pěkně znepříjemnit život, už se mi to stalo, když jsem si jednou někoho hodně pustil dobrácky s dobrým úmyslem a chutí pomáhat k tělu a v tomhle je potom anonymita příjemná a to že každý nemůže zaťukat na moje dveře atp.

Ono to totiž funguje tak, že na jinový dobráky se lepí kdejaký parazit, zatímco na ostrý jangáče si nikdo netroufne, to se pak hezky hlásá o tom, že člověk k sobě některé lidi přitahuje protože a protože. Je to o vnitřním konstitučním, chceš-li genetickém naturelu, já nikdy nebudu sekerník co jednoho vyhodí dveřma a druhého oknem a třetího vykopnu nohou, na mě se vždy budou lepit a lepí všelijací "dobráčci" a "pomocníčci" a já jim to budu žrát i s navijákem než se zase po tisící spálím, tak to prostě je.
« Poslední změna: 23. Leden, 2013, 22:44:05 od agarek » Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 801



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #67 kdy: 25. Leden, 2013, 18:49:16 »

Vyjadrila jsem se k tomu fenomenu, ktery resime nejakym zpusobem vsichni. Jeden ze zpusobu, kterym se svet momentalne meni, je, ze je cim dal vetsi otevrenost ve vsem. A lidi se toho boji, protoze je to veliky rozdil oproti minulosti. Absolutne si nepripadam jako lepsi a neprirovnavala bych to ke kradeni. Jen se ptam, jestli je to prinosne - pro tebe, pro kohokoliv, pro me, protoze i ja to resim (jinak bych o tom asi ani nepsala).

Citace
Jj zkusil jsem to a zůstal jsem tehdy na dlouho úplně sám, přišel o lidi s kterýma jsem se cítil dobře a čelil osobním útokům, posměškům, urážkám, ostrakizaci a už to nechci zažít raději mainstreamu zahraju divadlo jako nějakým komoušům a zůstane mi svoboda myšlení, jak říkali političtí do hlavy nám nemůžou a možnost si dělat v osobním volnu co chci mít budu.
Myslis tim, ze jsi se vic otevrel lidem se kterymi ti bylo dobre, a oni na to reagovali osobnimi utoky, posmesky, urazkami, atd?

Je tezke rict do jake miry lidem rikam vsechno, protoze vsechno, to je hodne veci. Kdyz neco rikam, tak bud proto, ze se nekdo zeptal, nebo to rict chci. A hodne veci ve mne, mozna naprosta vetsina, lezi mimo tyto dve kategorie. Ale kdyz se nekdo zepta, snazim se rikat cim dal vic, protoze jsem s tim pristupem vic v souladu. Kdyz dam nekomu vyhybavou odpoved, protoze si myslim, ze ji lepe stravi, tak me to pak vadi. Nejcasteji to mam s tim masem, na to se me postupne zeptala vetsina pratel a rodiny, a kdyby to udelali ted, misto tehdy, doufam ze bych odpovedela primeji.
Zaznamenáno

beruška
Sr. Member
****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 278



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #68 kdy: 24. Únor, 2013, 16:58:34 »

Thomas Mann - Buddenbrookevi - zase jeden z možných pohledů na velké mysterium:
"Smrt je štěstí, štěstí tak hluboké, že je lze plně změřit jen v omilostněných chvílích. Je to návrat z jakéhosi nevýslovně trapného bloudění, korektura jakési těžké chyby, vysvobození z odporných pout a mezí, - smrt zase jakousi politováníhodnou, nešťastnou příhodu napraví."
Zaznamenáno
kozlík
Host
1 0
« Odpověď #69 kdy: 17. Květen, 2013, 18:23:24 »

Kniha: Osvětim - Nacisté a "konečné řešení"

http://www.kosmas.cz/knihy/125079/osvetim-naciste-a-konecne-reseni/

Pro zájemce psychologie, sociologie, historie, vývoje dějin, myšlení lidí, lidstva, velkých skupin obyvatel, politiky. Tahle kniha má obrovský přesah, jednak jí napsal někdo, kdo se touto problematikou z mnoha úhlů pohledu zabývá mnoho let, vedl rozhovory s tehdejšími vězni i vězniteli, forma je psaná tak, že člověk má pocit, že cestuje skutečně časem a je vtažen do děje, ale přesah je také v analýzách vývoje třicátých a čtyřicátých let, co tomu předcházelo, jaký byl vývoj, přináší řadu skutečností a informací, které nejsou běžně známy a k tomu všemu se na sled událostí dokáže dívat právě ze sociologického i psychologického pohledu a vše zajímavě analyzovat a přinášet různé zajímavé pohledy a názory na zjištěné skutečnosti. To vše z této knihy dělá dle mého názoru jedinečný skvost, který podle mě zkrátka stojí za přečtení, nicméně člověk potom skutečně nějakou dobu žije a prožívá takové zvláštní a ne úplně optimistické pocity, jenže poutavost, zajímavost zpracování zároveň nutí číst dál a dál.

Knihu jsem četl před několika lety a nedávno jsem ji zběžně pročítal a znovu mi to připomnělo to, jak je tato kniha kvalitně zpracovaná. Navštívil jsem nedávno Osvětim, Březinku. Je to i výpověď o tom, čeho všeho je vůbec člověk člověku schopný dělat, je to i pohled o tom, že zkrátka transportovaní lidé nechtěli uvěřit tomu, že by si snad jeli pro smrt a také výpověď o tzv Sonderkommand, vězňů konajících černou, špinavou, zrůdnou činnost za své věznitele za určité výhody.

Druhá světová válka byla velkým zvěrstvem, masových zločinů proti lidskosti, ale je také obrovským studijním materiálem Homo sapiens například v krizových situacích na na jednotlivých lidských příbězích.
Rozhodně nelituji, že jsem Osvětim navštívil.

Na druhou stranu tohle není problematika, kterou by se asi běžný člověk mohl dlouhodobě do hloubky zabývat, aniž by si zachoval klidné spaní.

Tady je anotace z prodejního serveru knih Kosmas,  nicméně se domnívám, že ani v této anotaci není vystihnuto vše, co tato kniha může nabídnout.
Citace
Anotace
V této přesvědčivé nové knize, která vychází k šedesátému výročí osvobození Osvětimi, pojednává Laurence Rees, neobyčejně populární autor a reportér, o historii nejproslulejšího nacistického zařízení. Dozvídáme se, jak se Osvětim vyvinula z koncentračního tábora pro polské politické vězně v místo největší masové vraždy v dějinách -- částečně to byl tábor smrti, částečně koncentrační tábor, kde bylo zahubeno kolem milionu Židů. Rees využívá Osvětim jako prizma, jímž zkoumá holokaust v širším kontextu. Aniž by se odchyloval od tématu, dokazuje, že tento tábor byl v nacistickém státě výjimečný, neboť sehrál rozhodující úlohu v "konečném řešení". Kniha Osvětim zkoumá mentalitu a motivace těch nacistů, kteří činili klíčová rozhodnutí; pachatelé hrůzných zločinů zde poprvé hovoří o svém jednání. Byly objeveny fascinující i znepokojivé skutečnosti -- od zřízení nevěstince až po korupci, rozšířenou po celém táboře. Tato kniha přibližuje velice zajímavý nový dokumentární materiál z ruských archivů, které byly nedávno zpřístupněny, a tím zpochybňuje řadu dříve používaných argumentů. Osvětim je jádrem komplexního systému vyhlazování, rozšířeného po celé nacistické Evropě. Rees klade nepříjemné otázky, například proč tak nepatrný počet zemí okupovaných nacisty chránil své Židy a proč Spojenci udělali tak málo, aby vraždění přímo zabránili, i když o existenci tohoto tábora již věděli. Je to příběh o vraždění, brutalitě, odvaze, útěku a přežití, působivá výpověď o tom, jak k lidské tragédii takového rozměru vůbec mohlo dojít.
Kniha byla předlohou pro šestidílný TV seriál, který uvedla ČT od 28. února


"Ten, kdo nezná svoji historii, riskuje, že si ji bude muset znovu prožít." T.G.Masaryk

Citace
Laurence Rees: Osvětim. Nacisté a " konečné řešení"
Jiří Peňás, TÝDEN, 29.1.2007
(...) Rees je nikoli badatel, ale reportér a špičkový novinář. Jeho styl je britsky konkrétní a výstižný, dokumentaristicky podložený a přehledný. Nese rysy televizního média, pro něž text vznikl, což může vadit trochu náročnějšímu čtenáři. Ale pro jiné je výhoda, že se nepouští do spekulací, nejde mu o nové interpretace a nové pohledy na látku prozkoumanou z tolika stran. Tento zvídavý člověk a odchovanec britských škol pouze znovu sumarizuje fakta, skládá mozaiku a tvoří celkový obraz.


Citace
OTŘESENATereza, Praha, 20.4.2009
Otřesena, ano to by mohlo být to správné slovo k tomu co jsem si přečetla v knize. Nemůžu slovy vylíčit, to co jsem cítila, když jsem četla a snažila se vcítit do osudů různých lidí, kteří přežili hrůzu, která je provázela v různých situacích v zajetí. Obdivuji je jak i přes všechnu hrůzu, kterou zažili, dokázali žít dál.


Mám pocit, že jsem četl, že do Osvětimi zavítá ročně zhruba milion návštěvníků z celého světa. Není to samozřejmě snad nějaká honba za senzací nebo snad dokonce touha po něčem výjmečném, ale spíše chuť pokorně se seznámit s částí temnější historie lidstva, pokusit se pochopit proč k tomu došlo, jak se to stalo a vzít si z toho nějakou informaci na základě poznání, poučení. Průvodci nám říkali, že v areálu Osvětimi je tolik archivů, materiálů, muzeí věnující se této problematice a jednotlivým zemím světa, že řada lidí se tam znovu vrací a studuje a prochází různá muzea i několik dní, protože to prý odpovídá časově tomu, pokud to člověk chce skutečně vše poznat, co se v tomto areálu a zároveň pietním místě nachází.

Kniha přináší i krátký poválečný pohled osudů různých lidí. Byli totiž vězni, kteří přežili koncentrační tábor, aby potom byli vězněni v Gulagu na Sibiři za Stalina. Ne pro každého tedy byl konec druhé světové války optimistickým vkročením do nového a lepšího života. Také například o tom, jak se lidé vrátili do svého rodiště a v jejich domě už bydlel někdo jiný, kdo se nechtěl odstěhovat a oni byli nevítaní nebo zmiňuje znásilňování žen vojáky Rudé armády atp.

Jakoby se válečná krutost přelila i do dalších let viz i u nás tuhá padesátá léta. A jeden despotický režim vystřídal druhý.

Informativní web stránky o některých zmiňovaných pojmech:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rud%C3%A1_arm%C3%A1da
« Poslední změna: 17. Květen, 2013, 18:39:23 od kozlík » Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 801



Zobrazit profil WWW
1 0
« Odpověď #70 kdy: 20. Květen, 2013, 19:14:17 »

Vyborna recenze, Kozliku, laka me si to precist, ale vim, ze me to zase bude dlouho pronasledovat, kdyz to udelam, jako vsechny podobne materialy. Ale klidne bys tenhle text mohl hodit na jakekolive internetove knihkupectvi ktere knihu prodava and udelal tim sluzbu potencialnim zakaznikum.
Zaznamenáno

dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
1 0
« Odpověď #71 kdy: 21. Květen, 2013, 16:10:02 »

Odvážným (ženám) patří svět
Katarina Michel
Anotace
Chcete žít nudně a nesamostatně, nebo se raději vydáte na dobrodružnou pouť životem? Taky se vám občas zdá, že od dob našich babiček se vůbec nic nezměnilo? Že celý váš život je jeden nepřetržitý koloběh, vysilující tanec okolo plotny, dětí, manžela a zaměstnání? Kdy budete mít čas vystrčit hlavu nad hladinu a konečně být taky sama sebou?
Autorka téhle knihy na to dává jasnou a srozumitelnou odpověď: TEĎ! Podíváme se spolu na různé oblasti života, zamyslíme se nad podstatou skutečného partnerství, nad rolí ženy a nad tím, co pravé a niterné ženství vlastně znamená. Nezapomeneme ani na duchovnější oblasti, na energii čaker a moc barev, které na nás nejen ledacos prozrazují, ale také nám mohou výrazně pomoci. A hlavně si budeme stále znovu povídat o odvaze. O odvaze být samy sebou a najít štěstí. Předmluvu napsala populární kartářka a spisovatelka Dagmar Kludská.


Mé hodnocení:
Knížka se mi líbila, máme ji načtenou v KTN , načtená srozumitelně, ta paní, která ji načítala, má hezký hlas. Samotná knížka je velmi poučná, přečetla jsem ji jedním dechem.
Jarka

Zaznamenáno
beruška
Sr. Member
****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 278



Zobrazit profil
2 0
« Odpověď #72 kdy: 21. Květen, 2013, 21:40:18 »

Amos Oz - Černá skříňka
"Obětování soukromého života na oltáři svatého ideálu není nic než zoufalé přimknutí se k ideálu, když umírá soukromý život."
To je, dle mého názoru, velmi výstižné. A tím "svatým" ideálem může být cokoliv. Takže pozor na ty fangle, kterými máváme - může to být signál, že je něco špatně. Ne u těch druhých - u nás!
Zaznamenáno
Tykev obecná
Full Member
***
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 181



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #73 kdy: 08. Červenec, 2013, 20:05:14 »

Eckhart Tolle - Moc přítomného okamžiku

Asi nejlepší kniha kterou jsem kdy měl v ruce.
Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
1 0
« Odpověď #74 kdy: 24. Červenec, 2013, 15:55:34 »

Ahoj,
čtu právě načtenou knížku na CD, půjčila jsem si ji z KTN.
------
Kniha Respektovat a být respektován
Krátká anotace:
respektující přístup v komunikaci a soužití s druhými lidmi. Nabízí pohled na širší souvislosti mocenského a respektujícího pojetí výchovy a mezilidských vztahů a současně postupy a dovednosti okamžitě využitelné v praxi. Přirozeným důsledkem osvojení těchto dovedností je udržení vlivu i dobrých vztahů a vzrůstající pocit vnitřního klidu, sebeúcty a kompetentnosti.
Autoři Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová a Tatjana Kopřivová jsou známí jako lektoři stejnojmenných kurzů, kterými v ČR a na Slovensku prošlo na 30 tisíc účastníků.
------
Knížka se mi moc líbí, kurz by za to stálo asi absolvovat.
Jarka
Zaznamenáno
Stran: 1 ... 3 4 [5] 6 7
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení