Stran: 1 2 [3]
  Tisk  
Autor Téma: deníček Jarka Dvořáková  (Přečteno 8718 krát)
0 uživatelů a 3 Hostů prohlíží toto téma.
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
1 0
« Odpověď #30 kdy: 31. Březen, 2014, 12:40:55 »

Ahoj deníčku,
jsem tu s dalším výletem.

Výlet do Českého Krumlova

Ve středu 19. března 2014 jsme jeli s Tyflokabinetem na výlet do Krumlova. Poprvé jsem od nás z Vitína jela sama autobusem do Budějovic na nádraží. Věděla jsem, že pojedu na konečnou, ale přesto jsem chtěla vědět, kudy jedeme, tak jsem se ptala paní, která vedle mě seděla. Ta mi řekla, že mi řekne, až budeme na konečné, abych neměla strach. Tak jsme si chvíli povídaly o životě nevidomých a jak jsem byla sama v Brně, jak jsem tam jela poprvé.Užasla, takovou dálku. Na  to jsem odvětila, že přece se mnou mamka nebude pořád jezdit. Student zastávky hlásí. Cesta nám dobře uběhla, paní mi pomohla při vystupování a už mi podávala průvodkyně ruku a šly jsme do vestibulu, kde jsem se přivítala s ostatními. Pak hurá do autobusu, který nás do Krumlova dovezl a tam už na nás čekali místní, jedna paní dokonce sama jen s vodícím psem. Celou cestu pršelo, a to i když jsem vyjížděla z domova já. Tak jsme šli do restaurace, kde jsem si dala čaj, svačinu jsem měla z domova, Krumlov je prý docela drahý. Chleba s tempehem a ředkvičky byla má svačina. No a pak jsme šli do kostelíčka, kde jsme si prohlédli čtyři hlavy, nic víc tam nebylo. Ale v muzeu, tam byla hmatová výstava kachlí, repliky např. Sv. Jiří zabíjí draka, panna Maria s dítětem, kachlová kamna a jiné. No a když jsme odcházeli z muzea a jeli busem do Budějovic, tak svítilo sluníčko. Domů jsem jela plná zážitků, na zastávce u nás mě čekala sestra s autem a pak ještě jela nakoupit. Výlet se mi moc líbil.

Jarka

Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
2 0
« Odpověď #31 kdy: 31. Březen, 2014, 13:09:10 »

Exkurze do Divadla Spejbla a Hurvínka

25. března 2014 jsem jela do Prahy. Moc jsem se těšila, ani angličtina a terapie, nic nebylo. Přece si nenechám ujít tak vzácnou návštěvu, kde uvidím loutky. A možná, že na nás i promluví, ale i kdyby ne, koukneme na ně. Kromě toho jsem potřebovala do Zory, předplatit si časopisy Koření – zábavná příloha, Ema – příloha pro eny, Naše šance – časopis o všem možném ze života nevidomých. Jela jsem Studentem. Jela se mnou i kamarádka Hanka se svou průvodkyní, ona také nevidí a jela se podívat do školy na Hradčany za paní učitelkou Tenglerovou, která jí měla na Hudečku, když tam Hanka chodila. Na mě čekala v Praze paní Pačesová, musela mě hledat, protože stála trochu jinde, než zastavil autobus. Ale vše dopadlo dobře. Pak jsme šly do té Zory, a když jsem si vyřídila, co jsem potřebovala, tak jsme šly na oběd. V restauraci jsem si dala misopolévku, měli tam dva druhy: obě byly s mořskými řasami, jedna s tofu, druhá lososová. Restaurace je na Dejvické a jmenuje se Classic Restaurant. Jedna misopolévka stojí 45, druhá 50 Kč, ale je to moc dobré. Moje průvodkyně si dala lososovou. Potom jsem šla s paní Tarčincovou, která také se svým synem Martinem přijela k Divadlu, paní Pačesová šla ještě pro jednu účastnici. Posadili jsme se s Martinem na lavičku k sochám Spejbla a Hurvínka a pak nás Ota vyfotila. Dokonce jsem Spejbla objala, Hurvínka jsem si jen prohlédla. Jééé, sochy, jak to bylo krásné. Pak náš vyzval pan ředitel, abychom šli. No a v Divadle jsme si sahli na loutky. Na všech pět a pak po návštěvě jsme šli do cukrárny, tím zakončujeme vždy naše putování po výstavě, když někde jsme. Já jsem sidala čaj s mátou. No a pak mě paní Pačesová vedla na Roztyly, odkud mi jel autobus domů. Student to nebyl. V autobuse jsem snědla svačinu, kuskus s oříšky a kokosem. 
 Výlet se mi moc líbil a jsem ráda, že jsem měla možnost vidět Spejbla a Hurvínka, Máničku, paní Kateřinu a Žerďka. Doma  mám vše jen namluvené. Pan ředitel říkal, že hrají představení i pro dospělé. My tyto loutky většinou známe jako pro dětská představení.

Jarka

Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #32 kdy: 25. Duben, 2014, 21:25:14 »


Ahoj deníčku,
10.-11. dubna 2014 jsem byla opět s mamkou v Praze. Přijely jsme Na Knížecí v 9,55. Odtud jsme jely do Adaptechu vyzvednout si nový mobil – navigaci mi tam doinstalují později. Odtud jsme jely do Knihovny a tiskárny – zkrátka do Krakovské – prohlédnout si knížku Perníkovou chaloupku. Nedivím se, když mi paní řekla, že ji neposílají poštou, byla opravdu velká a dost věcí udělané z keramiky. Pak jsem šla do Tyflopomůcek, tam jsem si prohlédla další hmatové knížky např. Zvířátka v lese, Zvířátka v ZOO, Každý pes, jiná ves – tu jsem ale nečetla, protože jsem se bála, že budeme mít málo času a nestihneme Zuzku Terešovou. Koupila jsem si tam hlavolam. Pak ještě jsem chtěla do pátého patra do navigace, kde jsem chtěla poznat pana Maška, který vede časopis Naše šance. Tam jsme poseděli a popovídali také dlouho. Nakonec, když jsme odtud vyšly, zjistila mamka, že máme hodinu čas. Aha, řekla jsem, vědět to, tak jsem tu knížku dočetla. No nevadí, zašly jsme na pizzu, a pak k Zuzce. Nechala nás si u ní sednout a bylo pro mě příjemné poslouchat, jak si připravuje věci na večerní přednášku a moc jsem se těšila, jako vždy přednáška poutavá a pěkná, večeře dobrá. Zuzka to zkrátka umí. U ní mi moc chutná. A myslím, že nejen mě, ale určitě těm, co k ní na obědy mají možnost chodit. Já tu možnost nemám, ale i tak jsem ráda, když aspoň večeři mohu ocenit. Ale když koukám na jídelníčky na jejích stránkách, vždy si na ni vzpomenu a vybavuji si ji v mysli. No a pak jsme jely k sestřenici. Ráno nás čekala poslední cesta, na tu jsem se také moc těšila, projdu se s vodicím psem a snad uvidím i vodicí kobylku. Paní ředitelka Helppesu Zuzana Daušová nás mile přivítala, chvíli jsme si společně povídaly, co lze od vodicího psa očekávat, co dá on mě, ale také, co musím dát já jemu. Je to živý tvor a je potřeba s ním denně chodit ven, dávat mu žrát kvalitní granule, hrát si s ním atd atd. Potom jsme se šly tedy s paní ředitelkou projít, ale ne se psem, ale se cvičným trenažérem. Vypadalo to tak, že paní ředitelka ho vedla a jako ho „povelovala“. Prostě tak, že jsme šly a ona jako dělala, že ten pes zastavil např. před obrubníkem a řekla povel vpřed, já ho zopakovala, abych měla představu, jaké se psovi dávají a hlavně kdy, a pak na ten povel jsme jely dál, až ten cvičný pes – trenažér – vedený paní ředitelkou zareagoval. Nevím, zda to popisuji dost srozumitelně. Pak jsme jely do obchodu. To jsem koukala jak blázen, když jsme vjely do samoobsluhy mezi regály. Pes dostal povel hledej pult a také ho našel, pohladila jsem ho. Paní ředitelce jsem však řekla, že bych psa do obchodu nebrala, že bych ho nechala u pokladny. S pochvalou jsem se nesetkala. „Co když Vám ho někdo ukradne? Pes je drahá pomůcka, stojí okolo 200 tisíc. Tohle není legrace.“ Potom druhý pracovník přivedl kobylku. Paní ředitelka s úsměvem dodává“ „Je to vodící pes, jen má hřívu a kopýtka.“ Musím říci, že kobylka vodila také dobře, ale zatím asi ji pro nikoho necvičí. Je vhodná na zahradu a pro toho, kdo se potřebuje  opřít, je mohutnější než pes, vhodná pro špatně chodící lidi. Mě jí prý nedoporučuje. Byl to moc krásný den, poděkovala jsem a pak jsme se s mamkou rozloučily s pracovníky a vyrazily na autobus. K obědu jsme měly od Zuzkykroupy s uzenýn tofu salát s červené řepy s křenem a nádivku. Cesta domů pěkně uběhla.
Jarka

Zaznamenáno
Stela
Newbie
*
Příspěvků: 25


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #33 kdy: 26. Duben, 2014, 07:30:06 »

Ahoj Jarko,
a ty uvažuješ o pořízení vodícího psa ?
Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #34 kdy: 26. Duben, 2014, 13:32:15 »

Ahoj Stelo,

Ano, pohrávám si s myšlenkou, že bych si pořídila vodicího psa. Ale jak paní ředitelka – a říká to i moje rodina – pes není hůl, kterou, když člověk přijde odněkud např. z města, odloží. Pes potřebuje péči a lásku. No psát to nemusím – prostě živý tvor. Znám plno nevidomých, kteří psa nemají a nechtěli by ho. Inu, záleží na každém.
Jarka

Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #35 kdy: 26. Duben, 2014, 14:08:12 »

Ahoj deníčku,
Máme za sebou Velikonoce. Já jsem je skoro celé proeliminovala. V době, kdy píši tento zápis, tak nejsem ještě z toho venku, ale většina neduhů už povolila a je stále líp. Ve středu 16. dubna přijela mladší sestra s Dominikou a Nelou a byly tady až do Velikonočního pondělí, kdy odpoledne jely domů. 21 dubna. Takže jsme byli pohromadě, starší sestra přivezla i Tadeáše, aby si užil prázdniny s holkama. Já jsem Ve středu seděla s nimi venku na sluníčku. Bylo moc krásně, holky kolem nás poskakovalya všelijak blbly, byla to sranda. Ve čtvrtek jsem se rozhodla uklidit si stůl a den na to už mě pak rozbolelo v krku a možná byla i teplota,neměřila jsem, jen pocítila na sobě. Tělo se asi rozhodlo, že bude také uklízet. Smích. Dělala jsem zázvorový čaj, ale ukázalo se, že starší sestra ho umí líp, ten štípal dost. Protože jsme zázvoru neměli tolik a hlavně to neumím jako paní Terešová, tak zázvor prostě z hrníčku pak sním. Ona nám ukazovala, jak vymačkává šťávu ze zázvoru. Možná, že když dělá miso polévku, kam dává zázvor, tak jedině šťávu. Já bych do polévky dala ty kousky. Není škoda vyhazovat to nastrouhané/na malé kousky nakrájené? No asi za tři dny bolest v krku povolila, ten první den jsem nemohla vůbec polykat. Můžu to klidně přirovnat, když si z dětství pamatujeme náběh na angínu. Já to tak mám tedy spojené. Proležela jsem celý tento týden. Nejhůře se z těla dostává kašel, i když i ten povoluje a rýma. Mám zalehlé uši, ale s ušima to je prostě problém. Myslím, že tam by bylo potřeba při čištění dutin dostat to až hluboko do hlavy, aby to do uší zateklo, zatím se ni to nepodařilo a až tak daleko si sama netroufám jít. Dnes jsem si položila otázku: Co je lepší, rychlá eliminace, nebo pomalá, vleklá? Vzápětí jsem došla k názoru, že každému vyhovuje něco jiného, ale že pro nováčky určitě pomalejší eliminace, rychlá by je mohla odradit. Když už toho má člověk víc za sebou jako už já, klidně by mohla být i rychlejší, protože ty vleklé mě mnohdy otravují a nebaví mě to. Problém je i v tom, že člověk chce vše pokud možno rychle a hned. V každém případě  je potřeba vydržet, tělo si s tím poradí, jednou to přece musí skončit.
Přeji krásné jaro.
Jarka

Zaznamenáno
Stela
Newbie
*
Příspěvků: 25


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #36 kdy: 26. Duben, 2014, 14:42:55 »

Ještě k pejskovi: Je pravda, že pořídit si psa, je závazek na dlouhou dobu, jako dítě jsem doma nikdy zvíře neměla, až  manžel  jednou přinesl domů  štěně kavalíra king charles španěla (je to krásná rasa,která byla oblíbená u anglického dvora, s hedvábnou srstí, dlouhýma ušima, nádhernýma očima,je to "gaučový " pes, ale i sportovní na dlouhé procházky,přizpůsobivý, ve wikipedii se píše "elegantní a dobře vyvážený pes s jemným výrazem a harmonickou stavbou těla" Smiley) ,  od té doby si život bez zvířecího kamaráda nedovedu představit, pejsek se dožil 12 ti let a poslední roky byly těžké, protože jsem na venčení nemocného pejska zůstala sama  (manžel zemřel, děti jsou ve světě) a tak vždycky z práce  jsem letěla honem domů kvůli pejskovi (jednu dobu jsem si brávala přes poledne volno, abych ho mohla vyvenčit, měl už nemocné ledviny),potom jsem chodila ke známým, kteří na svého psa neměli čas (byl hodně času zavřený v kotci) a chodila jsem s ním na delší procházky ( to bylo vděčnosti a lásky, co mi dával ten pejsek najevo  Srdce ), teď mám nalezenou kočku, nejdříve jsem ji jen krmila, pak měla přijít zima tak jsem ji vzala domů a když jsem ji chtěla pouštět ven, nehnula se od venkovních dveří, dokud jsem ji nevzala zpátky  domů, viděla jsem pořad o výcviku vodících psů, je to obdivuhodné, co všechno dokáží, cvičili labradory a retrivry, že pro tuto činnost mají přirozené vlohy, přeji ti, ať uděláš správné rozhodnutí, zdraví Stela
Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #37 kdy: 26. Duben, 2014, 20:15:31 »

Ahoj Stelo,
Mě by se líbilo mít pudla. Pár nevidomých lidí ho má. Pan Dvořák v Brně tuto rasu cvičí. Tato rasa aspoň nelíná. Je pravda, že se s ním musí chodit do psího salonu a ten taky něco stojí.
Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #38 kdy: 05. Květen, 2014, 15:16:22 »

Ahoj deníčku,
jak jsem psala dřív o té eliminaci, tak sestře se to pořád nějak nezdá. Pravila:
„Cím to léčíš, prosím tě, tyť to máš už třetí týden.“
No je pravda, že ten předchozí týden jsem kašlala ještě, ale už jsen nechtěla ležet. Já řekla, že pořád piju ten zázvorek a ona pronesla něco v tom smyslu, že přírodní léčba nefunguje. Nenahlodalo mě to, protože mi už opravdu nic není a obecně vím, že kašel se z těla těžko dostává, ale není to už nic hrozného. Její poznámka mě trochu zamrzela. Já vím, že má strach, aby se mi to nepřeneslo na průdušky, či jinam, ale když jdou hleny snadno vyplivnout, myslím, že není už čeho se obávat. V noci už spím klidně, tak se nestresuju. Lotos bohužel nemáme. Mamka naštěstí neříká nic. Co se jí zdá nebo ne, nevím, neřekla mi to. Když člověk jí s ostatními, tak jsou nemoci snadno na snadě a kor, když jsou oslavy, byť byla pěkná, měli jsme známého, který hezky hrál na harmoniku.
Na výlet do Prahy vím, že musím být v pořádku.
Dnes jsem měla aspoň bulgur s uzeným tofu osmaženém na cibulce a oblanšírovanou mrkev s umeoctem.
Lepší než brambory nebo pečené maso. Bylo i na oslavě podáváno s křenem, kdo chtěl, dostal i chléb, ale ten jsem nechtěla. Ale užili jsme si to všichni, viděla jsem po delší době i babičku, tak si to nevyčítám a i ten výlet do Prahy snad dopadne dobře, jen, aby mě paní Terešová nevykázala s přednášky, abych nenakazila ostatní, ale snad ne. Ono spíš jde o to, při přednášce neprskat, aby se nepřenášely bacily.
Jarka

Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
1 0
« Odpověď #39 kdy: 06. Červen, 2014, 22:06:00 »

Ahoj deníčku,

17. a 18. května jsem s kamarádem Jardou byla na festivalu Miluj svůj život nebo Dny s MB. Opět se mi to moc líbilo. Poprvé jsem se setkala s panem Coblinem, bylo to moc pěkné setkání. Pak jsem se setkala již známými lektory MB Honzou Jíchou, který má napsané další knížky. Byli zde i manželé Ota a Petra Reissovi, kteří také přednášeli, ale nejzajímavější pro mě byla přednáška Nespěchejte do rakve od pana Tomáše Kašpara. Neplánovala jsem ji, ale když mi Jarda přečetl, co je za přednášku, rozhodla jsem se, že tam zůstanu a poslechnu si ji a nelitovala jsem.
Jídlo jako vždy moc báječné. Nakoupila jsem si i některé dezerty a vezla si je domů, abych podělila ty, které mám ráda.

31. května a 1. června se konala pouť ve Vimperku jako každý rok. Kolotoče, houpačky a jiné atrakce. Jeli jsme tedy za Míšou a její rodinou. Na pouti jsem se svezla s Tadeášem a Míšou na lavici, řetízkovém kolotoči a zakoupila si ve stánku kukuřičný klas. Celý víkend byl moc pěkný. Pak nás v neděli Míša s holkama odvezly domů a v úterý jely zpět domů.

Ve čtvrtek 5. června jsem s mamkou byla na další přednášce u Zuzky Terejové. Zuzka opravdu umí povídat, až je to radost poslouchat, klidně bych ji vydržela poslouchat ještě déle a už se mi po přednášce nechce hned spát jako dřív. Ale bohužel mi selhala technika, a doma jsem zjistila, že jsem v rádiu poslouchala nějaký pořad a nechtěně jsem diktafon zapnula. Pak jsem se divila, když mi odmítl přednášku nahrát a já až doma jsem tomu přišla na kloub. Je mi to ještě teď líto, hlavně, že vím, proč se to stalo.
« Poslední změna: 06. Červen, 2014, 22:09:34 od dvorjar » Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
3 0
« Odpověď #40 kdy: 13. Červenec, 2014, 15:09:31 »

Milý deníčku,

9.-13. června jsem byla na Dědině, je to rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé. Otevřeli zde nový obor drátování, tak jsem si ho jela vyzkoušet. Jela jsem v neděli do Prahy na Knížecí, kde si mě kamarád vyzvedl a dovezl mě do střediska, kde se mnou ještě chvíli byl, i jsme spolu povečeřeli. Za tu dobu, co jsem tam nebyla, se tam dost změnilo. Mají novou velkou kuchyň. Byla jsem nucena prohlédnout zásuvky, protože jsem hledala lžíci, nakonec jsem ji našla. V pondělí jsem si prošla středisko, abych věděla, kde jednotlivé dílny jsou, i když částečně jsem si to pamatovala, když jsem zde byla před třemi roky. Tehdy jsem nedoufala, že se to naučím, bylo to pro mě hrozné bludiště zatáček, ale nakonec se to podařilo. První den jsem dostala tři bloky drátování. Na stole ležely samé kleště různých velikostí. Samozřejmě i různé dráty. Ten první den mě bolely prsty. Instruktorka mi říkala, že je to normální a že na to nejsem zvyklá. Další dny jsem měla i jiné bloky jako např. sebeobsluhu, tkaní nebo kartonáž, ale drátování bylo samozřejmostí, od toho jsem tam hlavně byla. Došla jsem k názoru, že bych to dělat nechtěla, hlavně proto, že mám strach ze ztráty hmatu. Nedovedu si představit, kdybych si v bodových knížkách nemohla číst nebo třeba na braillském řádku u počítače. Ve středu jsem šla s panem Grunclem na kuželky, moc se mi to líbilo. Přišla jsem v 11,45 večer a hned jsem si šla umýt hlavu. Přesně v půlnoci jsem šla spát. Ve čtvrtek odpoledne pro mě přijel kamarád a šli jsme do Okamžiku. Chtěla jsem se podívat, jak vypadá haptická mapa. Z Okamžiku jsme jeli k Zuzce Terešové na poslední přednášku před prázdninami. Jako vždy povídání pěkné, večeře dobrá. Téma bylo jak si bez stresu užít dovolenou. Během týdne jsem se zmínila, že jsem si ve středisku nechala stroj a že bych ho ráda zpátky. Pan Gruncl byl ze mě asi div živ. „To snad nemyslíte vážně. Jarko, vy po třech letech sháníte stroj? Co když ho tady už nenajdete? Představte si, kdyby to udělal každý, že by tu něco nechal, to by bylo skladiště. Podívám se, ale nevím. To jste si měla vzpomenout dřív. Proč jste si ho neodvezladomů, když jste odjížděla?“ Namítla jsem, že stroj tu bude určitě, že by ho snad nevyhodili. Bezpečně vím, který to je, poznám ho, vím, jaký má kufr. Vzít domů jsem ho nemohla, měla jsem hodně věcí, neuvezla bych to.
V pátek do kartonážní dílny přišel pan Gruncl třikrát, pokaždé měl nějaký Pichtův stroj. Odpovídala jsem dvakrát, že to není můj a začala si říkat, že asi opravdu tu není. Vtom přišel Pepa potřetí. „Jaruško, naposledy, a pokud to nebude váš, tak máte smůlu.“ Radostí jsem vykřikla, poděkovala a hned jsem si ho dala k židli, až půjdu z hodiny, tak si ho vezmu. Instruktorka v kartonáži to sledovala a řekla mi, abych si ho vzala, ale hlavně, odvezla si ho domů a nezapoměla ho na pokoji. Pak jsem šla na závěrečný pohovor s paní ředitelkou, v němž jsem naznačila, že tento obor pro mě není, a ani z těch, co nabízejí, jsem si nevybrala.
Nevím, co v sobě ‚Dědina má za kouzlo nebo jestli se to někomu z vás v životě stává, že když odcházíte, tak je vám do pláče. Když jsem v jídelně dávala nashledanou, odpověděl mi sbor, mezi hlasy jsem zaslechla pana Gruncla a Pavla Petříčka. Neotočila jsem se, protože bych se neubránila slzám. Po obědě jsem šla k jednomu pánovi na vedlejší pokoj. Protože je později osleplý, a nemá dobrý hmat, nepřečte už bodové písmo. Při snídani mě požádal, zda bych za ním zašla. Půjčil si v KTN kazety a CD a neví, co je to za knížky a nepřečte to. Vyhověla jsem mu a vše mu přečetla. Byla jsem pobalená, tak jsme ještě povídali. V půl čtvrté pro mě kamarád přijel a z Dědiny jsme jeli na Divokou Šárku. Moc se mi výlet líbil, je to pěkné tiché údolí, prohlédla jsem si veliké balvany. Jedna instruktorka z Dědiny v Šárce bydlí.

V sobotu 14.a 15. června jsem byla u kamaráda.
Dopoledne jsme šli se psem a odpoledne jsme se šli podívat na pomník Přemysla Oráče. Socha je pěkná a přečetla jsem i kousek nápisu. Je to vytesané do kamene, jako bývají nápisy na hrobech. Pak jsme jeli Památník bitvy u Chlumce.
V neděli jsme se byli projít kolem vody, kde jsme v sobotu skončili a odpoledne mě kamarád dovezl do Prahy na autobus


22.-25. června jsem byla na pobytě, který pořádala TJ Dukla na tamdemových kolech. Byla jsem tam loni. Byli jsme ubytovaní na stejném místě v hotelu a konalo se to na stejném místě ve Stráži nad  Nežárkou a jeli jsme na stejná místa do Jindřichova Hradce a do Třeboně. Jídlo celkem dobré, naštěstí ne třikrát brambory jako minule. První den bramborová kaše dochucená česnekem a snad koprem. Salší den rizoto a poslední den kuře s bramborem a k tomu ovocný kompot. To bylo na mě už moc a kompot jsem nechala ležet na stole. Na obědy jsme si vždy někam zašli, kdo chtěl. Jinak si brali na cestu rohlíky s máslem. První den jsem měla plněný paprikový lusk s rýží polévka zelná a druhý den v Hradci pizzu – byl na ní hrách kukuřice a sýr. Ta byla v rámci MB nepřijatelnější. Ještě před ní jsme byli v cukrárně a když mi četli, co mají, narazili jsme na koktejly. Ochutnala jsem oříškový. Jen jsem se ho napila, tak se mi zdál studený. Průvodci mi neřekli, že v něm je zmrzlina. Kdybych to věděla, že tam bude, nedala bych si ho a zvolila jiný zákusek např. kremroli. Takto jsem nechtěně po několika letech ochutnala zmrzlinu a musím říci, že mi moc nechutnala, byla moc sladká. Ale jinak pobyt moc fajn, litovala jsem, že kamarád se mnou jet  nemůže, protože neměl dovolenou, ale třeba to vyjde někdy příště.


4.-6. července byl kamarád u nás. Moc jsem se na něj těšila. K večeři byly těstoviny s ofritovaným tempehem a salát z naťové cibulky. Zálivku jsem dělala jen z vody a umeocta.  Moc nám chutnalo. Po večeři jsme se šli projít a došli jsme až do lesa, kde jsem si utrhla několik borůvek, ale bylo jich málo. V sobotu dopoledne jsme se jeli projet na dvojkole,
Jeli jsme do Kolnýho, zde jsme se otočili, jeli do Ševětína a pak domů. Když jsme přijeli, byla u nás starší sestra Renatka se svým manželem Jardou. Po obědě bramborová kaše a řízky – mi kamarád pomohl udělat něco na počítači a pak jsme jeli do ZOO. Moc se mi líbili papoušci, kteří vydávali zvuky. Poté jsme šli do pralesa, kde bylo vlhko, rostly tam rostliny a opice.  Vlezla jsem i ke kozám, jedna měla uražený roh. Krmily jsme také rybičky. Byl zde automat, do kterého s hodily peníze a on dal granule. Pak jsme šli do Národního zemědělského muzea. Nejzajímavější pro mě byl medvěd. Viděla jsem ho jako plyšovou hračku, ale takového obrovského vycpaného medvěda jsem nikdy neviděla, velké tlapy jen mě rozdrtit, kdyby se pohnul a zuby, takže by mě roztrhal. Paní byla velice vstřícná, že mi dovolila medvěda si prohlédnout. Pak mi kamarád koupil n na památku želvičku, která se mnou v posteli spí jako talisman. Rodičům se také líbila. Zašli jsme si na večeři, měla jsem česnekovou polévku se sýrem a opečeným chlebem a šopský salát.
V neděli jsme byli vChýnovské jeskyni, kde jsou  tam hrnky. Bohužel zde jsem byla odkázaná jen na jeho popis, protože nebylo dovoleno si věci prohlédnout hmatem. schody mi však nevaedily, výklad paní průvodkyně byl také poutavý. Slyšela jsem tam i šumět vodu. Líbilo se mi to. Není nad to, když si to člověk nemůže prohlédnout sám, ale to někdy bývá, že není dovoleno dotýkat se. Po obědě pak kamarád jel už domů. Doufám, že ji jemu se líbí u nás, jako mě u něj.

Zaznamenáno
Rolník Pedro
Newbie
*
Příspěvků: 13


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #41 kdy: 16. Červenec, 2014, 09:08:08 »

Jsi skvělá, myslím že si úžíváš život víc, než spousta lidí kteří vidí ...
Jen mě vrtá hlavou jak píšeš a čteš tu na foru, a to je nějaký zařízení nebo ti někdo pomáhá ?
Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
1 0
« Odpověď #42 kdy: 17. Červenec, 2014, 15:42:08 »

Ahoj Rolníku,
Nikdo mi nepomáhá, mám počítač s hlasovým výstupem a ten mi vše čte, obrázky ne.
Jarka

Zaznamenáno
Stran: 1 2 [3]
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení