Jednoduše řečeno, stačí být vyrovnaný, ...ale co to vlastně je? Dávám zapravdu Milanovi, že člověk někdy může být rád, že ještě žije.
Může se stát, že tě někdo srazí a skončíš na špitále, v horším př.na krchově,- anebo tě srazí, a nic se ti nestane, protože sis to svým přístupem k životu zasloužil(a). Ale spíše bych věřil tomu, že pokud se svým tělem nakládám špatně a přepínám ho, tak mi brzy vyšle nějaký varovný signál,např.v podobě bolesti, nebo třeba i zlomeniny, to říkám ze zkušenosti. Každá fyzická bolest(nemoc, trauma..) má příčinu v duchovní oblasti a funguje jako ukazatel, který nás má navést k nějaké změně. Například v Milarepovi se M.setkal s poustevníkem, který měl léčitelské schopnosti, ale nevyléčil každého. Jednomu člověku na místě zhojil otevřenou zlomeninu, zatímco druhého v tom nechal, protože viděl příčinu. Poznal, že ten člověk opakuje stále stejnou chybu a že se nezmění. Nejdříve bylo potřeba udělal něco s nitrem toho člověka. Podobně přistupuje k nemocem i Ježíš.
Jestli myslíš ty zlomeniny, tak nevím jak Východ, ale Jižani v té věci umí dost. Četla jsi Poselství od Protinožců? To by bylo, umět to vyspravit jako oni
Jestli ale tohle někdo umí u nás, tak to smekám klobouk, jenž nemám. Kdyby to takto funovalo i ve špitálech, tedy - pouhýma rukama, bez narkotik a bezbolestně, tak bych je navštěvoval celkem rád. Ale jinak bych se při takovém akuťáku asi přeci jen nechal "vyspravit"na látacím oddělení; a pak bych se asi pár měsíců "recykloval" makrobiotikou...
