Stran: [1]
  Tisk  
Autor Téma: Rozdil mezi taoismem a dualismem  (Přečteno 2028 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3448


Zobrazit profil WWW
0 0
« kdy: 22. Leden, 2013, 13:30:46 »

Zkousim si ujasnit veci.

Jestli to dobre chapu, tak dualismus, dejme tomu takove krestanstvi, vnima veci na "dobro a zlo".
Spravna cesta, je vybirat si to dobro.

Zatimco taoismus se tvari, ze nerozlisuje na dobro, zlo, ze zivot obnasi oboje.

Myslel jsem si, ze krestanstvi a dalsi dualitni smery, ktere v sobe maji zahrnuto to, ze mame konat to dobre, tak jsou vlastne idealisticke - je vnich jasne receno co je dobre a co je zle.

Myslel jsem si, ze taoismus se nad toto povznasi a idealismus nezavadi a doporucuje cloveku prijmou veci tak jak jsou.
Prijmout, ze diky valce ocenime mir, diky nemoci zdravi a i ty "zle" veci jsou potreba.

Pak mi ale prestava sedet, proc by se vubec melo o neco usilovat.
Takze musim vzit v potaz, ze dejme tomu taoisticka makrobiotika ma jasne dany smer - a tim je byt zdravy.

Z toho vyplyva, ze je jasne dana cesta, ta dobra cesta a tim se dostavam k idealismu.

Prijde mi, ze taoismus vlastne jen jinak popisuje svet, jinak zduvodni proc tu mame i to "zlo", ale to co ma clovek delat je ve finale to, ze ma konat to dobro.
Pokud chceme byt v makrobiotice zdravi, tak mame pochopit ze dobro zlou jsou prirozene, ale cim vice vychylime zlo, ci dobro, tim vice se vychyli protipol.
Takze reseni jak dospet ke zdravi je: prestat se vychylovat k extremum, ubrat extremy a tim se cele to vlneni ustali, ta houpacka prestane tak houpat.

V praxi to znamena, ze kdyz budu jist tohle a tohle, delat tohle a tohle (chodit ven, cvicit, nosit prirodni obleceni apod.), tak budu zdravi a pujdu tou dobrou, vesmirem nalajnovanou, prirozenou cestou.
To je vlastne idealismus jak vysity.
Jen mi to nedochazelo.

Myslel jsem si, ze taoismus neni idealismus a krestanstvi je.
Tedka si to prestavam myslet.

Taoismus proste jen jinak zduvodnuje to, co se kolem nas deje.
Ale oba (krest., tao) vlastne navrhuji velice podobne idealni reseni - budte zdravi, jezte zdrave, budte laskavi, hodni, sporadani, dosahnete toho tim, ze budete delat to a to a vlastne se v mnohem shoduji.

Jasna cesta je tedy neustale dana. Jedni to nazvou Zakony Bozi, druzi Zakony Vesmiru.

Sympatictejsi mi je samozrejme taoismus, ktery ve neocernuje zlo jako zlo, jako dabla a nevidi svet tak nejak temne, konspiracne, ale s laskou, positivne - zlo je proste nase volba, nutnost, pokud se vychylujem.
Krestanstvi je takove vnitrne moc prisne, idealisticke, za vse si nesu vinu a tezko se clovek zbavi pocitu vycitek.

Toto me prave pritahlo k taoismu, ze jsem mel pocit, ze chci byt taoista - takova ta vlna pohody, zlo je v poradku.

Ale ted mi prijde, ze to jsou jen popisy, pribehy jak si vysvetlit to co tu je.

Ale praxe, cesta je jina vec - a v te praxi mam pocit, ze se shoduji - je idealni cesta a tou jdi.

Kdyz premyslim co nam vlastne priroda kaze, nehlede na nabozenstvi. Jestli je priroda od podstaty idealisticka.
Tak mi vychazi, ze ano.

Kdyz vezmu priklad - zviratka, ktere se stravuji bez ega, kdyz jsou najezene, tak prestanou, maji adekvatni pohyb, chci tim jen naznacit, ze mame skupinu, ktera je ve vsem temer stejna.. ale temer. Protoze prijde nejaky vir a jedno, dve, tri ze zviratek zemrou. Kdo podle nas zemre? Asi si vsichni pomyslime, ze holt to slabsi.
A jak se pozna slabsi? Ja bych si treba rekl - no to, ktere se treba o trosicku vic prezralo, nebo bylo o trochu vic line a neubehlo tolik kilometru, nebo se tak dobre nevyspalo - tohle se da prevest asi lip na lidi.
Ale pointa pro me je - ze zemre podle me to, ktere neudelalo vsechny kroky podle nejakeho idealu.

A ten ideal podle me makrobiotika a krestanstvi a dalsi popisuji, ctou ho z prirody.
Ale ta priroda je ve sve podstate idealisticka.
Slabsi zemre, silnejsi preziva.
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3448


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #1 kdy: 22. Leden, 2013, 14:50:42 »

Blbe jsem to popsal.

Dosel mi dulezity rozdil.

Taoismus tu cestu od zleho nehleda tim, ze se primkne k dobru.
Je v taoismu brano, ze cim vice bude dobreho, tim vice to musi vyvazit zleho.

Ale taoismus se vlastne snazi zmensit tu houpacku... ale jak vlastne?
Podle me tou stredni cestou - tech strednich energii.
Ideal taoismu podle me vede k tomu stredu, vyvazenosti a te nedosahnu tim, ze vyvazim velice velke zlo s velkym dobrem, jako napr. ze muzu hodne solit, ale musim to dostatecne doladit cukrem, ale celkove tihne ke zmenseni tech vykyvu - ani moc nesolit, ani moc nesladit - a ted se nebavim jen o jidle, ale uplne o vsem.

A co krestan se snazi delat?
Tomu je razeno, aby se drzel toho dobreho.
Ale pro taoistu to muze vyznivat jako rada "drz se treba cukru (kdyz ho vezmu jako to dobre pro priklad)".
Taoista si tedy rekne - ne, tudy cesta nevede.

Ale ja si myslim, ze v krestanstvi je nepochopeno (respektive ve velice siroke mire nepochopeno), co je tim dobrem mysleno.

Podle me to dobro, by se klidne mohlo pro odlisnost psat s velkym D, tedy Dobro a je tim myslena presne ta stredova cesta, kterou hodla jit taoismus.

A tato stredova cesta, toto Dobro ma pak spoustu synonym, treba Laska a jsou o ni citaty jakoze spojuje vsechny protiklady.

Podle me proste krestan casto pojme svet tak, ze se priklani k tomu malemu dobru, ze je tak zaveden mimo tu cestu Dobra.
Napriklad v jidle - mysli si, ze na cokolade nic neni, je to totiz dobre, mame to vsichni radi, takze ji bude jist a davat detem.

Ale podle me, podle radu vesmiru, prirody, tak ten, kdo bude jist cokoladu, tak bude oslaben, protoze nejde tim radem Dobra.

A tak je to v mnoha vecech - napr. krestan nebude videt nic moc hrozneho na bydleni ve meste, piti vody z kohoutku, on se totiz snazi konat to dobro na duchovni urovni, hledi si pomahat druhym napriklad.

Coz ted nechci vubec znevazovat, to by jiste mel kazdy - ale podle me taoismus navic resi i to Dobro fyzicke, tak i dusevni.
Taoismus podle me logicky vidi, ze nejde rozhoupavat tu houpacku priklonenim se k libivemu, pohodlnemu dobru.
Ale priklani se casto k paradoxnimu dobru nepohodlnemu, prisnemu, ale spravedlivemu - jist dobre, byt v prirode, pomahat.

Ale treba ta relativni pomoc - treba krestan bude videt jako pomoc to, ze pojede do Afriky na misi a bude pomahat deti lecit - idealne vystuduje nejakou zdravotni skolu a bude se snazit pomoci leku, injekci uchranit tamni deti od smrti.
Pritom ho ale malokdy napadne, ze tam vsichni, vcetne jeho popijeji cocacolu, dzusy, jedi provianty z armadnich zasob, ktere pro taoistu (a dalsi mnohe, mozna i pro nejake krestany?) jsou tou pricinou.
Pro ne je proste to konani dobra takove pocitove, konat lidem hezky na dusi.

Ale paradoxy jsou o tom, ze nemocnemu pomuze pristup zmeny stravy vice, nez kdyz s nim soucitim a lituju, ze prasky mu nepomohly a pomodlim se k bohu.

Coz me jeste dovedlo k otazce pocitu - Abdrushin o tomto perfektne popisuje - rozlisuje pocity a cit.
A jeho rozdeleni je mi cim dal blizsi a srozumitelnejsi.

Do kategorie pocitu hazi to co je nam velmi blizke, takove ty emoce.
A kategorie cit, jsem si zacal vykladat pod me blizsim slovem "intuice".
Pocit je vykladany jako milny, zavadejici, nebezpecno se jim ridit.
Napriklad - kdyz se budu v jidle ridit pocitem, tak si klidne snim na co mam chut a budu si myslet, ze telo to tak citilo, tak je to spravne.
Ale Abdrushin nabada, at se smeruje k citu, tedy k intuici.
Ale intuice je zas jenom jinym slovem Laska, jakozto vyciteni toho, co je v dany moment nejvice harmonicke, neco co me nevychyli na te houpacce do extremu. Tzn. nedam si jidlo na ktere mam pocitove nejvice chut, protoze to se muze jevit jako to male dobro, ale dam si to velke Dobro, tedy neco, co je nejvice vyvazene.

Stejne tak je pak zavadejici ridit se pocitama pri pomoci treba v te Africe, protoze je fakt velice mrzute, ze deti tam umiraji, litovat a videt jedine mozne prvni reseni, ze jim podam prasky.. to je cesta pocitu.
Cesta vyssi, intuice je ta cesta Dobra.

Stejne tak je v Abdrushinovi popsane, ze to, cemu rikame laska, po staleti, to co vetsina zna, tak je jen prachobycejny pocit zamilovanosti.
Po tom vetsinou touzime, tim se ridime.
Zatimco vyssi cit, intuice, by nas dovedla k prave lasce, i te partnerske.
« Poslední změna: 22. Leden, 2013, 14:55:48 od neon » Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 800



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #2 kdy: 23. Leden, 2013, 00:13:38 »

Já si myslím, že křesťanství je přímo škodlivé. Nepodporuje logiku, ale slepou víru, podporuje pocit provinění (za naprosto nesmyslné věci), je přímo misogynní, a nevidím ho jako idealistické, ale jako nástroj kontroly. Křesťanství nemá absolutně nic společného s tím, co učil Ježíš (protože s tím bys těžko někoho kontroloval). V Čechách se to tolik nevidí, díky historii komunistického ateismu, ale když vidím jak jsou některý lidí třeba v Americe vylízaný (třeba procento lidí co věří, že Země je 6000 let stará), tak z toho nevěřím. Slovo ateista je tam leckde téměř nadávkou. Někdy se ptám, jestli tohle je fakt rok 2013 nebo 1213.
Já neříkám, že není možné Bibli prosít přes síto a najít tam nějaké drahokamy. Ale proč budu prosívat pytel písku abych našla 5 drahokamů, když mužů jít přímo k těm drahokamům jinde.

Nejsem ani taoista, ani makrobiotik a nestudovala jsem nijak dopodrobna jejich historii, ale snad se moc nepletu, když řeknu, že taoismus je daleko starší než makrobiotika. Můj dojem je, že tvůrci makrobiotiky a její teorie se rozhodli, že je v souladu s taoismem, a podle toho si Taoismus interpretovali, aby to pasovalo. To je zcela laický a nestudovaný dojem, klidně mě opravte. Já chápu ten přístup, že všechno prostě JE. Dobro a zlo jsou koncepty, a ne vesmírné zákony. Je realita, a já ji můžu pojmenovávat jak chci, ale to tu realitu nemění (i když to mění moji subjektivní realitu).

Zvířátka a lidi jsou dvě odlišné formy vědomí. Lidi tuhle realitu prozkoumávají jinak než zvířata. A kromě běhání a žraní existuje taky: náhoda, genetika, psychika, karma, životní plány apod. Někdo může umřít mladý protože už je prostě hotov, už dosáhl čeho potřeboval.

A ještě bych dodala, že místo dobra a zla, či pozitivity a negativity to vidím tak, že existuje omezená a rozšířená (celostní) perspektiva. Všechno začíná v perspektivě omezené a vyvíjí se do perspektivy rozšířené, celostnější, více obsahující.

Ono dávat příklad, že křesťan bude například vidět čokoládu, město a vodu z kohoutku jako okay, je zavádějící, vem si například Amish.

Já to vidím asi tak, že když budeš pít vodu z kohoutku, tak to má nějaké důsledky, zrovna tak jako cukr a léky atd atd. Buď si můžeš před těma důsledkama zavírat oči, chodit k doktorovi a žádat ať tě uzdraví práškama (což je apriori nesmysl) = omezena perspektiva. Nebo na opačném pólu (pól není dobré slovo, vidím to spíš jako širší kruh okolo toho menšího bodu omezené perspektivy) si uvědomuješ co nejpřesněji co děláš a bereš si za to zodpovědnost (a tím pádem si nestěžuješ) = rozšířená perspektiva.

Ale na rozdíl od toho, když něco dělám/nedělám z důvodů náboženských (kde si nechávám diktovat, co dělat a do značně míry se zodpovědnosti vzdávám), v tomto celostním případě si to volím s plným uvědoměním. A samozřejmě, že toto jsou nějaké body škály (kruhové), a já se můžu nacházet v různém stavu, a ten můj osobní kruh může být více či méně omezený či rozšířený.

S tou intuicí a jedení to vidím tak, že když se zbavíš těch extrémů, tak už na ně nemáš chuť, a pak jsi schopný opravdu správně vycítit, co tělo potřebuje (nebo aspoň rozlišíš co si žádá tělo pro výživu a co si žádají emoce pro komfort).

O lásce mi dělá smysl něco, co jsem někde četla - že to není cit, ale rozhodnutí.
« Poslední změna: 23. Leden, 2013, 00:17:04 od torquiose » Zaznamenáno

neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3448


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #3 kdy: 23. Leden, 2013, 11:54:07 »

Děkuju za myslenky, momentalne me nejvice laka zareagovat na to, ze prijimas nahodu, jako soucast kolobehu sveta.

Fakt mysli, ze je neco nahoda?

Protoze ja v to asi neverim - myslim si, ze nahoda je jen moje neschopnost videt souvislosti, ze za vsim je presny rad, kdy se proc co stane.

Ze napriklad znasilnena Indka nemela proste jen nestesti, ale nejakym zpusobem se to "melo, muselo" stat.

Obecny zakon je podle me to, ze vesmir udrzuje harmonii a konkretni zakony, jak to dela uz uplne nechapu, ale ze bych mel prijmout treba takove znasilneni, neci smrt.. proste vsechno, jako to, ze tak bylo potreba, protoze vesmir se tam nejak zahojil, zharmonizoval.

Ze krestane ty vyssi principy pojmenuji jako "Dej se vule bozi, buh to tak chtel a ma sve plany", kdyz se treba nekomu stane neco spatneho co nechapem.

Ale nahoda, ze neexistuje.
Zaznamenáno
Melkorka
Newbie
*
Příspěvků: 35


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #4 kdy: 23. Leden, 2013, 11:57:22 »

Já ti zkusím nabídnou trošku jiný pohled:

V samotném základu přírody neexistuje něco jako dobré či zlé chování/věci/děje/energie.... Existují jen přirozené pochody a přirozené důsledky jednání a uspokojování životních potřeb.
Pokud si člověk uvědomí, že jeho mysl a tělo (jeho fyzická a duchovní stránka) jedno jsou, ztratí potřebu analyzovat se z hlediska dobro/zlo. Hlavně dualistická náboženství nás nutí myslet si, že naše duchovní stránka je dobrá a fyzická špatná a je třeba proti fyzickému bojovat a rozvíjet duchovní (nebo kapitalismus naopak). To je, dle mého názoru, naprosto chybné smýšlení. Všechno je nakonec jen energie (což je v podstatě věc uznávaná i vědci, vše se skládá z vlnění - záležitost kvantové fyziky) a není tedy rozdílu mezi stránkou duchovní a fyzickou. Je třeba přijmout sebe samotného jako celistvou bytost, která není tvořená z částí bojujícími proti sobě navzájem. Pokud člověk nalezne harmonii v sobě, najde jí i kolem sebe, pochopí, že jako se buňky skládají v jeden celek Já, tak se těla různých organismů skládají v další velký celek (například ekosystém) a ten v další. Pojem Já je potom velice nedokonalým a zavádějícím označením. Ať chceme nebo ne, ovlivňujeme své okolí a nelze si tedy myslet, že nejsem součástí Všeho.

Když však do systému vstoupí nepřirozené chování či smýšlení, objeví se dobro a zlo, jejichž definice je čistě subjektivní (a obecně definována dle názoru většiny či autority). Pak následují nepřirozené pocity viny a potřeba chovat se nepřirozeně, aby byla uspokojena touha po tom být dobrý. Ovšem jelikož jde o uměle vytvořené a hlavně nepřirozené stavy, nelze být čistě jen dobrým a dosáhnout tímto způsobem vnitřního klidu a pohody - harmonie.
Harmonie je náš přirozený stav, není třeba léta studií, meditací či kdoví čeho, od narození jsme tohoto stavu přirozeně schopni, jen tu schopnost odsouváme do pozadí vlivem okolního nepřirozeného světa.

Tak nevím, jak moc srozumitelně jsem to napsala  Embarrassed
Zaznamenáno

Kořenem všeho zla je nedostatek poznání.
Buddha
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3448


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #5 kdy: 23. Leden, 2013, 12:43:52 »

Melkorko, pro me jsi to napsala velice srozumitelne, protoze to vidim snad do puntiku stejne.
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3448


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #6 kdy: 23. Leden, 2013, 13:17:06 »

Melkorko, k tomu me napada...

Jak ty sama vidis to hledani prirozenosti cloveka, navraceni se k ni.
Jako neco, co muze clovek udelat individualne, sam pro sebe a o vic neni potreba usilovat?
Jde vubec byt individualne v puvodni prirozenosti, kdyz nic neni oddeleno od niceho, vse je jedna masa energie.
Muze si podle tebe ten individualni clovek rozjet vsechny potrebne energie k tomu, aby byl on sam v zharmonizovane prirozenosti, i kdyz okoli neni?

Nebo jeste jinak - davas v sobe sanci vnitrne tomu, ze nekdy je mozny na Zemi onen prirozeny Raj, ze toho je lidstvo schopno?
Myslis, ze to je neco, k cemu by mel clovek smerovat?
Nebo ma byt spokojeny se vsim jak je a usilovat jen o sve "vysvobozeni"?
A co po smrti, co nas ceka? Budem se vracet, bude raj, peklo, harmonie? Smiley

Nemusis odpovidat.. ja jen zkoumam, jak kdo resi svoji viru v idealy.
Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 800



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #7 kdy: 23. Leden, 2013, 14:14:40 »

S tou nahodou nevim. Myslim si, ze urcita davka nahodnosti existuje, ze to je soucast pozemskeho "balicku". S tou znasilnenou Indkou mam silny pocit, ze je to symbol, a ze je dost mozne, ze ona si to mohla na nejake nevedome urovni vybrat, ale jista si tim nejsem. Priklanim se spis k tomu, ze ano. Symbolem se to stalo tak jako tak a zvedlo to velkym zpusobem povedomi a pozornost lidi k problematice znasilneni, zachazeni se zenami, atd. To je vlastne perfektni pripad toho, jak se udalost jasne da interpretovat jako zlo, ale zaroven mit nejakou ulohu, ktera lidstvo nejakym zpusobem (i kdyz velmi bolestivym) posouva.

S Melkorkou taky souhlasim, vidim to stejne, i kdyz se vyjadruju jinymi slovy.

Jeste me pozdeji napadlo, ze to rozvijeni vedomi od bodu do stale vetsiho kruhu by se dalo lepe symbolizovat spiralou, mozna Fibonacci spiralou.

Ja vim, ze jsi se ptal nekolik otazek Melkorky, ale holt se k tomu vyjadrim bez pozvani taky Smiley
Kdyz ty vidis neco jako spravnou cestu, tak se po ni vydej. Pokud si myslis, ze by prospelo i ostatnim, tak to pouzij k tomu, aby jsi jim tu cestu ukazal vlastnim prikladem, ne aby si cekal az se k tobe pridaji.

Z tvych prispevku vnimam, ze jsi idealista, a soucasti idealismu je mit predstavu, jak by veci "mely" byt. A chut vzdat snazeni, kdyz vim, ze vysledek nemuze byt perfektni. Zkus se na chvili vzit do toho, jake by to bylo byt pragmatik, ktery hleda zpusoby, jak neco udelat, i kdyby mely byt jen castecnym resenim (prozatim).
Nevim, co myslis tim vysvobozenim. Jestli smrt, tak to tak urcite nevidim. Tak jak budem veci prozivat tady na zemi v okamziku smrti, takovy postoj si preneseme i do astralu. Jinak tim vysvobozenim muze byt cokoliv. Napriklad prestat hledat reseni ve vnejsim svete a zacit ho hledat v sobe.

Citace
Jde vubec byt individualne v puvodni prirozenosti, kdyz nic neni oddeleno od niceho, vse je jedna masa energie.
Muze si podle tebe ten individualni clovek rozjet vsechny potrebne energie k tomu, aby byl on sam v zharmonizovane prirozenosti, i kdyz okoli neni?
Melkorka vlastne uz na tohle odpovedela:
Citace
Pokud člověk nalezne harmonii v sobě, najde jí i kolem sebe
A soucasti toho by pak treba mohlo byt, ze konecne najdes lidi kteri ti pomuzou to realizovat - ja jsem presvedcena, ze existujou, ale pokud si budes chovat postoj, ze to nejde, tak tim vytvaris blok k realizaci a nalezeni techto lidi, nebo cokoliv to je co potrebujes nalezt.

Jinak lidstvo jako celek v soucasne podobe neni nejakeho "Raje" schopno. Ale ja v zadny konecny raj stejne neverim. Vsechno se neustale vyviji. I lidstvo. Takze si myslim ze za stovky ci tisice let by na zemi mohlo byt v sirsim meritku neco, co by z pohledu dneska vypadalo jako "raj". Ale nevidim to jako nejakou konecnou ani jako neco co je a muze byt smysluplnym ustrednim bodem meho soucasneho zivota. Ja muzu jen delat veci nejlepe jak umim ted. A nic ti nebrani si zit podle svych prestav treba v meritku komunity.

Me fakt koncept stari dusi hodne v tomhle pomohl, protoze mi to pomohlo akceptovat, ze lidi si potrebujou resit veci na te urovni na jake jsou. To neznamena, ze je necham at znicej planetu (asi jako nenecham 5-tilete dite delat si cokoliv co chce, ale zaroven to neznamena, ze od nich muzu ocekavat vic, nez ceho jsou ted schopni. Cili prijmout co je, a zit s tim jak to je, a hledat reseni v ramci toho jak to je, ne jak ja si myslim, ze by to "melo byt", protoze "melo byt" je vzdycky lez (proste to tak neni), zatimco "je" je pravda.
Zaznamenáno

Melkorka
Newbie
*
Příspěvků: 35


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #8 kdy: 23. Leden, 2013, 16:31:55 »

Začínám litovat, že jsem vůbec něco psala. Formulovat své pocity do jiným srozumitelných slov bude trošku obtížné … zkusím to.

Nenazývala bych to hledání přirozenosti, ale rozpomenutí si na svou přirozenost. Člověk především musí udělat toto: Uvědomit si rozdíl mezi Chronos a Kairos, zastavit se, oprostit se od panujícího diktátu spěchu a začít se pohybovat v cyklech, které jsou pro nás přirozené – nemusíme se na ně soustředit, jen je přestaneme potlačovat. Ovšem uvědomit si rozdíl neznamená jen rozumově odůvodnit, ale nechat to vědomí prostoupit celou svou bytostí – a to je pro mě osobně hodně obtížné.
Ano, je to něco, co může člověk udělat individuálně. Nebo abych byla přesnější, musí to udělat individuálně, jiní lidé nás mohou inspirovat či nabídnou jiný pohled, ale poznat svou vlastní přirozenost musíme nejdříve sami, teprve poté ji mohou pochopit i ostatní. O co víc by pak bylo třeba usilovat? Svou vlastní změnou pak , jak jsem psala v minulém příspěvku, změníme i své okolí a touto změnou na něj budeme působit i nadále.
Myslím, že být individuálně v původní přirozenosti je možné. Není třeba se izolovat, ani není potřeba zahodit hodinky či diáře (pokud je potřebujete ke své práci atd. – ať z nutnosti, nebo protože vás baví), není třeba vyhýbat se kontaktu s lidmi. Když jsme sami se sebou v harmonii, máme na věci jiný pohled a dokážeme přirozeně zpracovat i nepřirozené vlivy okolí.
Nechápu, na co se ptáš otázkou o „rozjetí všech potřebných energií“, zkus tu otázku položit jinými slovy.

Nebo jeste jinak - davas v sobe sanci vnitrne tomu, ze nekdy je mozny na Zemi onen prirozeny Raj, ze toho je lidstvo schopno?

To je trošku složitá otázka, protože já jsem vlastně ateistka. Odpověděla bych asi takto – Ráj či Peklo na zemi je stav „a na to nemám slovo“ (toho, co běžně označujeme za Já nepřesně asi mysl + tělo + to, co mnozí nazývají duší). Najdi harmonii v sobě a uvidíš kolem sebe svůj Ráj. Protože je-li Ráj původní přirozenost, pak Ráj nikdy nezmizel, jen jsme se na něj přestali dívat a snažíme se žít mimo něj.

Myslíš, ze to je něco, k čemu by mel člověk směřovat?

Člověk by si měl dávat jen takové cíle, kterých je schopen a ochoten dosáhnout. Nakonec každý z nás zřejmě spěje do toho samého stavu – stavu přirozenosti. Ale jen přes takové cíle, kterých jsme momentálně schopni dosáhnout, proto se může zdát, že každý člověk má jiný cíl. Nutno dodat, že ne každý si vybere tu nejpřímější cestu, může se stát, že k přirozenosti může jít i přes nepřirozené cíle (například kariéra v reklamě).

Nebo má být spokojený se vším jak je a usilovat jen o své "vysvobozeni"?

Na to už jsem odpověděla výše, nelze měnit sebe bez toho, abychom tím neměnili i své okolí.

A co po smrti, co nas ceka? Budem se vracet, bude raj, peklo, harmonie?

Slovo duše používám proto, aby mi druzí rozuměli. Já osobně ji nechápu jako něco oddělitelného od těla, je to vědomí celého mého Já komunikující s okolím do té míre, jak moc je člověk otevřený (jak moc si připustil sou sounáležitost se Vším). Obesně souhlasím s Empedoklésem: „Smrt je společná tělu i duši.“
Co se tedy stane po smrti? Jelikož ctím zákon zachování energie, vysvětluji si to asi takto: Protože má energie už nadále nemůže sloužit k udržování života mého Já, musí se transformovat na energie jiné. Původní vědomí jakožto energie tak nemůže zaniknou, ale transformuje se na vědomí jiné. Tak a teď to vypadá jako bych popisovala reinkarnaci, ale tak to vůbec nemyslím. Vědomí dle mého, neobsahuje vzpomínky či nějaký záznam o zkušenostech, které byly již získány a které je třeba získat, vinny, co je třeba odčinit atd. Je to spíše jako by krabička dostala nový nátěr a už nebyla na uložení čaje, ale přesídlil se do kmín (ale to je jen moc zjednodušené).
Zaznamenáno

Kořenem všeho zla je nedostatek poznání.
Buddha
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3448


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #9 kdy: 23. Leden, 2013, 17:43:26 »

Mozna chapu to, ze zacinas litovat, ze jsi neco psala Smiley Nepotrebujes se v tom asi tak babrat jak ja a ja te do toho taham, promin.
A dekuju za zajimavy pohled, necham si to prohnat "hlavou"

Jo, a to same tobe Torquiose, dekuju zatim Smiley
Zaznamenáno
Melkorka
Newbie
*
Příspěvků: 35


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #10 kdy: 24. Leden, 2013, 12:12:56 »

Sice mi zabralo dlouhou dobu zformulovat  své myšlenky, takže jsem v konečném důsledku včera večer kapku nestíhala, ale nakonec jsem usoudila, že přetransformovat své pocity do slov pomohlo i mě. Takže díky za otázky :-)
Zaznamenáno

Kořenem všeho zla je nedostatek poznání.
Buddha
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3448


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #11 kdy: 24. Leden, 2013, 14:59:11 »

Me to taky tak funguje.. proto se vypisuju, sic si za to pak nadavam a je me trapně, ale pak si zas rikam proc to tak resim a neco napisu Smiley
Ale ten strach z prijeti je se mnou stale a stve me to prirozene.. ale asi je taky potreba, aby neco nejak vyvazoval, asi kdybych/kdybysme ho nemeli vubec, tak to bude mit nejake negativni aspekty... I kdyz jisty si moc nejsem - spis me prijde, ze strachu z vyjadrovani, z delani chyb mam/mame nadbytek a brzdi nas ve vetsim prozivani svobody.
Zaznamenáno
Stran: [1]
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení