Stran: [1] 2 3 4
  Tisk  
Autor Téma: Kozlíkování  (Přečteno 7208 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
kozlík
Host
1 0
« kdy: 06. Květen, 2014, 09:23:00 »

Dnes odpoledne k první části státních zkoušek. Je mi zle.  Roll Eyes Huh? Shocked Sad

PS:
Dnes telefonáty nepřijímám.
Zaznamenáno
kozlík
Host
1 0
« Odpověď #1 kdy: 07. Květen, 2014, 02:05:47 »

.....nesedí nám do tabulek, na tvé levé tváři ďůlek, tudíž máš talent na déčko, neplakej dcérečko, snad silou vůle vydržíš.....

Tak jo  Wink

https://www.youtube.com/watch?v=lCcBjRvgC_s
Zaznamenáno
kozlík
Host
0 0
« Odpověď #2 kdy: 12. Květen, 2014, 21:11:52 »

Unavenej, ale šťastnej. My work is my life.  Wink

Zaznamenáno
kozlík
Host
1 0
« Odpověď #3 kdy: 19. Květen, 2014, 01:10:24 »

Stovky kolegů, tisíce zákazníků, mnoho životních příběhů...... Život na max a ještě kousek dál..... a do toho jedna jediná královna všech královen.

Nejlépe je mi s lidmi, kterým nemusím nic dokazovat, které nemusím o ničem přesvědčovat, kteří mě mají rádi jenom za to, že jsem a takových je zatraceně málo.
« Poslední změna: 19. Květen, 2014, 08:17:08 od kozlík » Zaznamenáno
kozlík
Host
3 0
« Odpověď #4 kdy: 24. Květen, 2014, 09:42:53 »

Tak jsem se nechal ukecat a vyrazil po delší době s partou o pátečním večeru do města. Zfetovaní, ožralí, motající se, zvracející lidé v ulicích. Představitelé mého druhu z mně nepochopitelných důvodů vdechují smradlavý kouř, sedí v místnostech, kde se nedá dýchat, něco popíjejí a potom diskutují na úrovni typu kdo má jakou erekci.

Přetrpěl jsem si tedy několik hodin, doufaje v nějaký happy end, ke kterému nedošlo, ve smradlavém - zakouřeném oblečení jsem po kulturním šoku vyrazil taxíkem domů, taxikář mi nabízel sám od sebe možnost jakési slevy ve veřejném domu, kde si dle jeho slov dozajista vyberu tu pravou, vhodnou ženu ke spáření a dle něho tak úspěšně zakončím páteční noc, mluvil o nějakých třech tisících za hodinku rozkoše, tím byly mé choutky poznávat tuto civilizaci o pátečním večeru zase na nějakou dobu ukojeny. Teorie, že jsme jako civilizace v současnosti na nejvyšším stupni vývoje má z mého pohledu vážné trhliny.
Poučením pro příště je nenechat se ukecat a během víkendů se tvářit, že neexistuju.
« Poslední změna: 24. Květen, 2014, 09:55:07 od kozlík » Zaznamenáno
kozlík
Host
0 0
« Odpověď #5 kdy: 04. Červen, 2014, 15:19:47 »

Život jako cesta, nekonečná touha po Svobodě, umění kompromisu, hledání, sny, iluze, přání, štěstěna, smutek, radost, žal......

On the road, ride, hledání....



« Poslední změna: 04. Červen, 2014, 15:26:23 od kozlík » Zaznamenáno
kozlík
Host
0 0
« Odpověď #6 kdy: 05. Červen, 2014, 23:49:11 »

 Znám jeden příběh, kdy se po smrti duše dostane do nebe a ohlídne se za svým životem. Vidí stopy písku své a Boha. Pořád kráčí vedle sebe. Přijde velká životní krize a jedny stopy zmizí. Duše říká:
"Bože kde jsi byl? Když jsem tě nejvíc potřebovala?" Bůh se jen usměje.
"Tenkrát jsem tě nesl."
Zaznamenáno
kozlík
Host
1 0
« Odpověď #7 kdy: 08. Červen, 2014, 13:57:06 »

Nejhorší jsou výčitky, že jsem mohl, měl něco udělat jinak, sebemrskačství, utápění se v tom, potrestávání se formou sebedestrukce, sebezničování, sebetýrání stylem mohlo to být jinak, není, vše je špatně.  Sad Huh? Přitom není správných a špatných cest, rozhodnutí, jenže.... Nevím, čím to je,asi výchovou stylem nikdy se sebou nemůžeš být úplně spokojený, vždy jsi to mohl udělat i jinak, lépe.  Sad Huh?
A tak duše nenalézá klid i když tělo se snaží seč může.  Sad Huh? Je to jako zakódovaná genetická informace, které se nejde zbavit, piha na kráse, která nemizí. Nechápu, kde někteří lidi berou svojí intuici, odhad na budoucnost, na to, co udělat. Nevyčítají si svá rozhodnutí, ničeho nelitují, nebojí se, zatímco mě ovládá STRACH a leckteré své chování, jednání, rozhodnutí dělám pod vlivev svého STRACHU a svých VÝČITEKHuh? Sad Není to momentální pesimismus, vidění černě, je to konstatování posledních 20 let  Sad Huh?
Štve mě to rozdání karet osudu, obrazně řečeno budu na sobě dvacet let pracovat a nesrovnám se s někým, kdo jen tak žije, prostě tak, jak to dostal do vínku.  Sad Huh? Jako kdybych dvacet let trénoval a pak mě předběhne někdo, kdo se ani nerozcvičil a ještě se mi v cíli vysměje, že mu nestačím.  Sad Huh? Proto říkám, není to fér, každý má jiné karty a musí bojovat s jinýma vnitřníma  démonama. Já bojuju seč mi síly stačí,  ale pak mě štve, když se mi v cíli někdo vysmívá, že jsem pomalý, slabý, že mu nestačím a nikdy stačit nebudu, at budu dělat co budu chtít. Proč se musím spoléhat na intuici někoho jiného, když jde omůj život, proč se nemohu spoléhat na svou intuici, věřit své intuici?
Navíc se cítím být loutkou, hříčkou přírody, vše je naprogramované, svým způsobem předurčené.
« Poslední změna: 08. Červen, 2014, 14:27:52 od kozlík » Zaznamenáno
jarda
Jr. Member
**
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 61


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #8 kdy: 08. Červen, 2014, 23:09:17 »

Já bych tu tvoji analogii závodu trochu rozvinul. Ty karty, jaké ti rozdá osud, to je jako to, jaký dostaneš na ten závod dopravní prostředek. Jestliže dostaneš kolo, tak se srovnávej jenom s těmi, kteří mají také kolo. Jestli někdo dostane auto a pak se ti vysmívá, že je autem v cíli dříve, než ty na kole, tak takový člověk si zaslouží ho ignorovat.

Nezáviď ostatním auto, buď vděčný, že máš alespoň kolo. Jiní nedostanou nic a musí jít celou trasu pěšky.
Každý člověk přitahuje situace, které posilují emoce, které vysílá do okolí. Jestli závidíš, budeš přitahovat situace, kdy budeš závidět ještě víc. Pokud vysíláš vděčnost, budeš přitahovat situace, ve kterých bude přirozené být vděčný.
« Poslední změna: 08. Červen, 2014, 23:16:20 od jarda » Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3440


Zobrazit profil WWW
2 0
« Odpověď #9 kdy: 09. Červen, 2014, 00:00:30 »

Mám v sobě taky kus sebemrskačství.

Na ty "rozdané karty" jsem si našel teorii, že nemá cenu porovnávat se v jednom oboru. Holt v něčem jsme slabší, ale v něčem silnější. Pokud se jak osel zaseknu na nějaký obor, kde mi nebylo naděleno, tak se pak nemůžu divit, že se trápím.
Podle mě je život neuvěřitelný paradox. Já jsem začal chápat, že ten, komu se nedaří, kdo nemá naděleno, koho potkávají v životě potíže a problémy, tak ten má šanci vyrůst nejvíc. Ten kdo má naděleno, tak neroste zdaleka tak rychle. Nejde podle mě o ty jednotlivé disciplíny, ale nějaký celkový růst (k dobru).

Tyto porovnávací teorie stejně produkuje jen mysl. Podle mě je realita pochopitelná jen iracionálně. Ale když už se tam ta mysl motá, tak ji krmím tou výše zmíněnou teorií, ať ztichne. Prostě tím, že každý má naděleno v něčem jiném, i když se to někdy nezdá. Jen to chce otevřít oči.

Ale poslední roky mě už nebaví krmit mysl ani těmato teoriema a přijde mi zajímavější vůbec ji neřešit (meditace, "útěk" k vědomí, cesta srdce...).

Podle mě je to časem na zblbnutí (ta sebemrskačská povaha) - ale v tomto zase vidím to kouzlo světa - na jednu stranu se takový člověk jakoby trápí, ale nakonec ten, kdo se moc trápí, tak hledá, skutečně hledá, protože tam je ta nutnost, ta hromada energie se "osvobodit", no a paradoxně je takový člověk blíž k cíli, než někdo, kdo má naděleno a vše je easy.

Těžkosti jsou podle mě cesta Vesmíru, jak nás "tam" dostat. Těžkost je požehnání... a teď jsem si vzpomněl na Ohsawu, který tvrdil, že zdravý člověk se raduje z potíží, překážek, právě proto, že ví, že to je jediná cesta k růstu.
« Poslední změna: 09. Červen, 2014, 00:03:11 od neon » Zaznamenáno
W
Makrobioklub
Hero Member
*****
Příspěvků: 819


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #10 kdy: 15. Červen, 2014, 09:13:33 »

zajímavá myšlenka Wink.
volná citace Wink
Těžkosti jsou podle mě cesta Vesmíru, jak nás dostat.

ještě mě zaujalo v poslední době Hooponopono. je to starší věc, ale já jsem se k němu nachomýtl až teď. podle všeho je docela funkční, ale zaujaly mě hlavně jeho principy. jako např. že vzhledem k tomu, že člověk svými smysly vědomě dokáže pobrat jen mini zlomek informací, který k němu každou vteřinu přichází. řádově je to pár desítek ze stovek milionů jednotek během té vteřiny. tak má vlastně každý jinou - svoji vlastní - realitu. no a tohle havaiské učení vychází z toho, že za tu svojí realitu si je každý 100pro zodpovědný.

např. taková banalita, naštve tě někdo=je to 100% tvůj problém, atd.
no a tohle taky ale znamená, že tyhle věci si je taky každý schopen si řešit. což je dobrá zpráva.

další principy jsou láska, omluva, odpuštění, poděkování

to, že všichni jsme určitým způsobem propojeni (v rámci druhu jako mravenci? nebo třeba jakoby na jedné lodi - jak kdo chce), což funguje i tak, že když někdo něco změní uvnitř sebe, změní se to u jiných lidí taky

no o těch překážkách, zrcadlech atd. je tam samozřejmě taky

ještě mi přijde, že doba je opravdu čím dál rychlejší a děje se i spousta nemateriálních věcí. a tohle myslím jako pozitivně Wink
« Poslední změna: 15. Červen, 2014, 09:19:24 od W » Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3440


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #11 kdy: 15. Červen, 2014, 10:57:21 »

Já si poslední dobou čím dál víc vykládám celý kosmos jako třeba tu Akášu (jednolitou hmotu). Na energetické úrovni to tak prostě je. Hranice určuje jen mysl.

No a pak v kombinaci s nějakým jin/jang pravidly (dualitou obecně - plus mínus se přitahuje apod.) tak vychází, že nejde udělat, aby někdo za něco nemohl.

Jako je to drsný příklad - ale na energetické úrovni, znásilněná vibruje na nějaké frekvenci, násilník taky a holt se spojí, jako dva atomy vodíku a kyslik a je to tam. Že to nemá pro mozek logiku? To je asi fuk. Energeticky se vše děje na základě stejných principů pořád dokola. Mimochodem to rozebírá v knihách hodně i třeba Lazarev - znásilněná není bez viny. Ale já myslím, že to postupně asi všichni i chápem (intuitivně?).

Můžu absolutně za všechno, za to kde jsem se narodil, co se mi děje.. a mám právo to klidně i nechápat, nadávat na to, nesouhlasit, mít deprese.. podle mě ani neexistuje něco jako svobodná vůle, vše se děje a mysl tomu jen připisuje arogantní pozici "já to dělám".

Holt si někdo musí odžít "sračky", aby pak ve zpětném zrcátku viděl, že jinak to nešlo...

Ale tak toto je celé asi shrnuté do jednoho slova "karma".

V učeních o karmě jsou rozebrané i situace jako zemětřesení, tsunami, záplavy, pád letadla.. jako události, které si ti lidi "zasloužili". Fakt jsem četl duchovní karmické rozbory na to, jak někteří lidi v tsunami zónách záhadně přežili... Bůh to tak prostě chce a basta fidli Smiley

« Poslední změna: 15. Červen, 2014, 10:59:56 od neon » Zaznamenáno
kozlík
Host
0 0
« Odpověď #12 kdy: 01. Červenec, 2014, 01:10:00 »

Happy life on the rails.
http://www.listenonrepeat.com/watch/?v=uJ_1HMAGb4k
« Poslední změna: 01. Červenec, 2014, 01:23:47 od kozlík » Zaznamenáno
kozlík
Host
0 0
« Odpověď #13 kdy: 01. Červenec, 2014, 10:51:50 »

Tož dneska by to šlo Big Lebowski, velký šéfe.  Wink Není nad to mít volno, když jsou všichni v práci a čekat ne večerní šichtu a zítra zase. Smiley))))
« Poslední změna: 01. Červenec, 2014, 12:46:43 od kozlík » Zaznamenáno
kozlík
Host
0 0
« Odpověď #14 kdy: 03. Červenec, 2014, 01:41:06 »

Dobré ráno Ameriko, tak dneska bude kozlík po létech univerzitního studia vysvěcen, dobře promován, ať se nerouhám, na pana magistra, ani nevím, jak se na tu slávu připravit. Good bye alma mater. Začíná nová životní etapa.
« Poslední změna: 03. Červenec, 2014, 08:26:25 od kozlík » Zaznamenáno
Stran: [1] 2 3 4
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení