Stran: 1 [2] 3 4
  Tisk  
Autor Téma: Kozlíkování  (Přečteno 7776 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
kozlík
Host
2 0
« Odpověď #15 kdy: 18. Září, 2014, 07:58:51 »

Rozvod po 13 letech.
Zaznamenáno
kozlík
Host
1 0
« Odpověď #16 kdy: 18. Září, 2014, 09:16:49 »

Ten palec nahoru je docela vtipnej, jako že konečně nebo jakože dobrý rozhodnutí nebo jak?  Smiley Nebo že by jakože podpora? No každopádně zjišťuji že v dlouhodobém horizontu uspokojit ženu (myšleno obecně jako pohlaví) není žádná sranda. Akorát teď nevím jestli mám skočit pod vlak (kecy že si poškodím karmu  mě nezajímají, stejně tomu nevěřím a i kdyby, tak je mi to jedno) nebo jak to dát.

Začínám mít pocit, že nejlepší je žít sám, člověk si vše udělá jak chce, jak potřebuje, jak mu to vyhovuje, riziko že ho někdo opustí je nulové a když už by člověk nutně musel, tak nějaké to noční dobrodružství se dá vždy nějak domluvit, zařídit. Mezilidsky, citově se člověk může realizovat u známých, kamarádů, přátel, kolegů. Jenže ta blbka příroda chce abysme se množili takže nás vydechnout samozřejmě nenechá, ovšem my troubové jsme vynalezli antikoncepci a tak se v tom mácháme dál....
« Poslední změna: 18. Září, 2014, 09:29:15 od kozlík » Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
2 0
« Odpověď #17 kdy: 18. Září, 2014, 09:56:03 »

Chápu tvoje úvahy, že je lepší být sám... a taky chápu, že jakmile si to protrpíš, tak zas bude dobře (na chvíli) Smiley

Příroda chce cokoli, co se zrovna děje. Máš dvě volby - odporovat nebo přijímat - paradoxně lze přijímat i odporování a to je podle mě nejlepší řešení, které teď můžeš udělat.

Prostě si těma sračkama prolez bez posuzování, přílišných závěrů co a jak by mělo být. Jedině tyto závěry dělají problém - když máme představu, jak by věci měly být. Jak víš, že to není naprosto v pořádku? Co tě po tom, jestli budeš sám nebo s někým, jaká je tvoje budoucnost. Myslíš, že to máš tak v rukách, že to promyslíš? Veškeré tvoje úvahy jsou jen jedna možnost z miliardy dalších, které je možné vymyslet. Jsi v subjektivním pohledu... ten objektivní vězí v příjmutí toho "co je", co se zrovna děje (buď Pozorovatel, buď Vědomí a zjistíš, že trpí tvoje ego díky těm smyšleným představám o životě).

Život nám bude neustále házet těžkosti, dokud je nepříjmem bez posuzování. Neznám jiné řešení. Do té doby všichni trpíme.
Zaznamenáno
kozlík
Host
1 1
« Odpověď #18 kdy: 18. Září, 2014, 10:31:11 »

Nechceš si mě vzít? Já tě totiž žeru víš a to si nedělám prču  Wink Jasně že víš, co si myslím, protože jsme si v něčem podobní,  jasně že mě štve, že je miliarda možností, takže nepromyslím nic a nezbývá než to s pokorou a s obdivem ke světu přijmout. Jasně že do mě vidíš, jako do hubené kozy a jasně, že přesně to co píšeš, sedí jako zadek na záchodové prkýnko.

Jenže moje chování ovlivňuje strach, takže co říká jeden z největších milovníků co znám? Že chlap je se ženou ze tří důvodů,
servis, společný světonázor, fyzická přitažlivost (plus láska). Proč moje chování ovlivňuje strach? Klidně na tomto feminím fóru natvrdo přiznám, že mě napadají myšlenky typu, že jsem jí měl udělat dítě i když nechtěla, abych si jí pojistil a ona by pak se mnou zůstala, to vím, ale nějak jsem na to neměl, použít dítě jako rukojmí.

Podle mě lepší ženská na světě neběhá. Jasně, vše co má rub má i líc, čím větší je líc, tím větší je rub, to si budu myslet když budu v pohodě, ale když ne, tak na to seru.

Moje masérka perlí, mi napsala:

Každý si nese zodpovědnost za svoje štěstí sám - závislost na jiné osobě je známka nedospěloti, postav si konstelaci.

Lepí se na mě akorát holky který se mi nelíbí a potom maminky s dětma, které jsou, Bůhví proč, jak každý muž ví, nejvíce k mání a nejsnadnější "kořistí", pravděpodobně proto, že mají omezenější výběr nebo potřebují tatínka a sponzora. Takže se přesmyčkou vracím k tomu, že dobrá žena se nejlépe pojistí dítětem. Takže nejvíce k mání jsou méně pohledné, postarší ženy s dětma. Napadá mě, že nejlepší ženská je chlap s prsama a vagínou.
« Poslední změna: 18. Září, 2014, 12:42:06 od kozlík » Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
1 0
« Odpověď #19 kdy: 18. Září, 2014, 12:40:21 »

No vidíš.. a já se klasicky obával to odeslat, že to bude zkritizováno. Tím chci jen říct, že jsem nevěděl, že bych do tebe viděl. Ale jo, jak tak píšeš, tak máme samozřejmě dost společného. Otázka je, jestli to nejsou obecné mužské rysy, které sdílíme všichni. Ale proč vlastně jen mužské. Princip mysli je pořád stejný, ať je to muž/žena. Chceme jistotu, příjemné pocity.

Já na všechno poslední dobou mám meditace.. prostě nějak to do mě vrůstá jako jediné možné řešení, ale mění se mi spíš chápání toho "co to vlastně meditativní život je", "život v přítomnosti". Vím, že plno lidí je v iluzi o meditacích, o přítomnosti. Alespoň z toho pohledu co mám teď.

Tím chci jen říct, že jsem napsal obecný "kec" o tom, ať nehodnotíš a přijímáš.. citátů o tom je plný net, facebook. Mě to přišlo až trapné to posílat právě.

No.. ale k tvým úvahám ohledně "udělání dítěte". Já bych si tipl, že tě nenapadlo nic šíleného, špatného, vzhledem k situaci ve které jsi. Podle mě taková myšlenka napadne spoustu chlapů - prostě ztrácíš super ženu, obecně ztrácíš něco moc důležitého pro tebe. A jo, souhlasím s "masérkou", je to nedospělost, když jsme závislí na komkoli, čemkoli. Štěstí je v nás (ale to štěstí není pocit, potěcha jen tak na okraj.. nemá to žádnou charakteristiku.. to Štěstí jsme my sami, náše Podstata, bytí).

Já na tom byl v zimě podobně jak ty... zatím nejhorší období co jsem v životě měl. 8 měsíců to trvalo, než jsem přešel do veselejšího módu. Poslední 2 měsíce celkem dost pohoda a zpětně viděno - nechtěl bych to nikdy jinak! Dalo mi to obrovskou lekci, jak se vrátit sám k sobě, jak nebýt závislý. Jasně, přišel jsem o ženu, o pohodlí, jistotu... ale byla to závislost a dřív nebo pozděj by to stejně bouchlo. Skrze bolest rostem, není jiné cesty podle mě.

Od začátku jsem ale vše přijímal (teda většinu času to bylo to "přijímání nepřijímání"). A čím dál víc se utvrzuju, že není žádné dobro/zlo - naopak ty těžkosti tak posunou, že to snad nejde než oslavovat postupně. Já jsem si prostě řekl "seru na všechno, ať si příjde co chce, tak to chci, nebudu sračka a přijímám tě realito fakt bez posuzování, dělej si se mnou co chceš, já to zvládnu a nebo zkapu". No a pak jsem jen pozoroval, co život skrze toto tělo dělá. A dělám to tak doteď a je to celkem prdel. Mizí mi hodnocení situací. Dřív bych něco pokládal za špatné a teď si jen řeknu "ok, jsem zvědavý co to přinese".

Fakt v tom je OBROVSKÁ úžasná lekce, co se ti stalo. Já to pomalu i lidem přeju. Závislosti musí být roztrhány, jinak jsme opravdu děcka ve školce, které se sebou manipulují.
« Poslední změna: 18. Září, 2014, 12:47:46 od neon » Zaznamenáno
kozlík
Host
1 1
« Odpověď #20 kdy: 18. Září, 2014, 12:46:58 »

Dobře a citová závislost na našich dětech, citová závislost na našich rodičích? Musí být tyhle závislosti roztrhány? A není nakonec v našem životě plytkost? Papat, kakat, makat a co dál, toť vše? Hmmmm, tak jestli jo, tak já jdu na ten vlak, ať mě to hodí do jiné dimenze, protože co  jako jinak tady, že ano. Na lekci já kašlu, já se chci mít v životě jako prase v žitě, servis, lásku, společný světonázor, rodinu, děti.
« Poslední změna: 18. Září, 2014, 12:49:16 od kozlík » Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3465


Zobrazit profil WWW
1 0
« Odpověď #21 kdy: 18. Září, 2014, 12:59:54 »

Není problém v našich emocích, lásce k někomu, starosti o někoho, ale v té přílišné závislosti na někom. Všechno si můžeš užívat, ale nemusíš být na tom závislý. Když to/on/ona nebude, tak se ti nic hrozného nestane (respektive budeš prožívat lítost klidně, nepříjemné emoce ztráty, ale v moment, kdy je neodmítáš, tak se člověk chová jinak, než když je odmítá, utíká od nich a pak zautočí na druhého a manipuluje ho pro svůj dobrý pocit). To není o nihilismu, apatii. Ale prostě jen nevytváříš psychologickou smyčku, kde je někdo ("TY"), který hodnotí emoce/myšlenky. Budou tebou přirozeně téct podle své potřeby (ne podle tvé). Budeš ji milovat stále stejně, mínus všechny manipulace, které jste si dělali. Takže to bude ve výsledku nádhernější čistší láska Smiley Což jsou samozřejmě nejvyšší teorie, ke kterým vede cesta trnitá Smiley

Ale toto co popisuju, tak by se dalo označit, že je "řeč/slovník" advaity, neduality. Ono se slovama těžko popisuje, jak všechno spontánně přirozeně funguje, když "my" nejsme. Je to asi na delší povídání, vysvětlování, jak to z pohledu neduality jde vidět. Ale jak to tak sleduju, tak tento směr zažívá obrovský boom, je prostě in. Mooji, Osho, Tolle, všechno je to na jedno brdo... pořád dokola. Ztrať se, ztrať svoje ego a vše bude v pořádku.. nebude tu nikdo, kdo by do toho kecal. Budeš milovat ženu a když ne, tak ne.. když příjde dítě, tak se raduješ, když zemře, tak máš lítost.. prostě zen. Sedíš a jíš, jak prosté.. a tak dokola Smiley
« Poslední změna: 18. Září, 2014, 13:01:31 od neon » Zaznamenáno
Tykev obecná
Full Member
***
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 181



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #22 kdy: 18. Září, 2014, 14:08:25 »

Moc pěkně si tu povídáte.

Zaujalo mě, jak píšeš o tom, že po světě neběhá lepší ženská. Na začátku jsi psal o těžkosti uspokojit ženu dlouhodobě a pak něco o antikoncepci. Chápu dobře, že je to myšleno sexuálně? Že manželství jako v pohádce, že to vypadalo Žili šťastně až na věky, ale že sis postupem času začal připadat otrokem sexuální Bohyně? Že ona by to nejradši každou chvíli a všude a to už na Tebe bylo moc? ... Nebo je v tom něco jiného? Třeba že ona nechtěla děti, ale Ty podvědomě jo? To mě jen tak napadlo po přečtení těch příspěvků. Na závěr mě napadá jedna věta z knihy Labyrint světa a ráj srdce od Komenského z kapitoly o manželství - Ikdyž se nejlép zdaří, sladké s hořkým se mísí.
Zaznamenáno
El
Jr. Member
**
Příspěvků: 63


Zobrazit profil Email
1 0
« Odpověď #23 kdy: 18. Září, 2014, 18:38:15 »

Kozliku,
situaci Ti vubec nezavidim, ale uvidis, ze nakonec ti to prinese velikanskou zivotni zkusenost a az prekonas strach, beznadej a podobne, tak pujdes dal mnohem silnejsi.
Ja si prosla taky problemy, bylo to opravdu hrozne a zamotane obdobi.. byla jsem hodne zavisla a nestastna z toho, ze to neni jak si predstavuju, neustale jsem do vesmiru vysilala, co chci- a ten Dusek mel sakra pravdu-vesmir mi to splnil, ale nejak jinak, nez jsem chtela a motala se v tom dal...az na dno... hruza, hnus... udelala jsem to, co jsem vzdy odsuzovala... ale jdu dal... uz nejsem zavisla, uz vim ze zvladnu zit i sama, uz vim ze stesti a laska musi vychazet ze me a ze tam nekde v hloubi je.. I po tom vsem jsme vztah uchranili, ma sramy...ale cas je zahoji... Bylo to jeste slozitejsi prave o to dite...
Drzim pesti...
Zaznamenáno
pozorovatel
Sr. Member
****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 420


Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #24 kdy: 18. Září, 2014, 19:04:30 »

kozlík: No tenhle rok je náročnej na vztahy, taky bojuju na ostří nože.

Takže přidám několik neesoterických přízemních rad od starého kozáka, které nebudou ničím jiným, než to, co už tu zaznělo asi, ale ber to jako chlapskou podporu.
 
Ze své zkušenosti ti můžu říct:

- "lepší ženská na světě neběhá" jsem si říkal po každém rozchodu, a pár jich bylo, a vždycky jsem pak s odstupem byl překvapen, že to nebyla pravda, že ta další žena byla vlastně vždycky lepší, než ta předchozí. Tím samozřejmě nenabádám k honbě za fatou morgánou, vlastně jsem vždycky záviděl těm, co to dali na poprvé a jsou spolu doteď. Jen chci říct, že pokud zůstaneš otevřený možnosti mít vztah, tak tě život jen málokdy nechá na holičkách.

- je dobré mít vždycky plán B, eventuálně C. Ok, rozešli jsme se, tak konečně můžu zbalit fidlátka a vyrazit do toho buddhistického kláštera a chvíli pobýt, jak jsem vždycky chtěl, třeba, atd. Prostě člověk vždycky touží zkusit a dělat víc věcí, než momentálně může, takže ty další miliardy možností jsou vždycky fajn, pokud ti na ně v hlavě zbyde místo.

- zásadní věc je umět být sám se sebou. Vždycky jsem trpěl, když nějaký kamarád po rozchodu v dlouholetém vztahu rychle hledal nějakou náhradu, záplatu na prasklou duši tomu říkám. Myslím, že teď máš možnost se nadechnout, ano bude to bolestivé zpočátku, a v klidu si ujasnit, jestli všechno bylo, jak jsi si představoval a některé věci začít dělat (konečně- protože každý vztah je i o spoustě kompromisů) po svém. A uvidíš, že tohle tě začne bavit velmi brzo.

- neboj se mít děti! Rozhodně to nefunguje jako lepidlo na nefunkční vztah, nebo nějaká jistota, jak si někoho k sobě připoutat, ale je to VELKÝ ŽIVOTNÍ POSUN. Já sám se stydím za to, jak dlouho to trvalo mě, než jsem se odhodlal a můžu jen vřele doporučit všem váhavcům. Láska rodičovská je prostě něco, co byste si něměli nechat ujít.



Zaznamenáno
kozlík
Host
1 0
« Odpověď #25 kdy: 18. Září, 2014, 23:43:20 »

Je to horší a horší cítím se hůř a hůř, tak vám nakonec dítě pomohlo......Já osobně velmi vážně uvažuju o tom, že se dobrovolně přesunu do další dimenze, tady už mě nic nedrží, ženu svých snů, životní, osudovou jsem ztratil. Každopádně díky za příspěvky.
« Poslední změna: 18. Září, 2014, 23:46:36 od kozlík » Zaznamenáno
El
Jr. Member
**
Příspěvků: 63


Zobrazit profil Email
1 0
« Odpověď #26 kdy: 19. Září, 2014, 10:03:59 »

Kozliku, ty mas teda blby napady a jeste to sem takhle psat. Co vlastne chces?-aby tu vsichni meli obavy co s tebou je?
Ta tvoje osudova zena asi neni tak osudova, kdyz se to po 13ti letech zmenilo.
Zaznamenáno
Tykev obecná
Full Member
***
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 181



Zobrazit profil
1 0
« Odpověď #27 kdy: 20. Září, 2014, 11:12:14 »

Jó, klidně skoč z mostu, jenom pokud budeš mít svázané nohy (bungee). To Ti vyčistí hlavu...
Zaznamenáno
kozlík
Host
0 0
« Odpověď #28 kdy: 27. Září, 2014, 00:06:37 »

Je to divný být sám, bez ženy.
Zaznamenáno
dvorjar
Hero Member
*****
Příspěvků: 1148


Zobrazit profil Email
0 0
« Odpověď #29 kdy: 27. Září, 2014, 09:18:25 »

Ahoj Kozlíku,
Zrovna tak bych mohla napsat, že je divné žena bez muže. Ale lidé jsou různí, někdo třeba nechce hledat, někdo zase nemůže někoho najít. Lidé, kteří jsou nějakým způsobem postižení, to mají těžké, mamka mi pořád říkala, že holky jsou obětavější, že třeba si vezmou muže, který nevidí/neslyší/je na vozíku. Můj přítel je ke mně velmi hodný a nevadí mu, že nevidím a špatně slyším a rád mi pomáhá. Je pravda, že je tiché povahy, moc toho nenamluví, ale podporujeme se navzájem to je důležité, také tolerance. Tak uvidíme, jak dlouho nám to spolu vydrží.
Jarka

Zaznamenáno
Stran: 1 [2] 3 4
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení