Způsob chůze z hara

[neon]

Konečně jsem si trochu načetl správný způsob chůze a vyzkoušel si aktivní delší procházku lesem a je to obrovský rozdíl. Možná to dávno znáte, ale ten kdo ne, tak malý typ.

Představte si, že střed (těžiště) vašeho těla je v hara (2cm pod pupkem) nebo obecně oblast žaludku. Nevěnujte žádnou pozornost nohám a chůzi začínejte tak jako by vás někdo táhl za provázek přivázaný v hara. Tímhle dojde k mírnému předsazení pánve. Představujte si, že se spíše vznášíte, než že tvrdě dopadáte na nohy. Nohou si nevšímejte a nechejte je ať následují pohyb z hara.
Dech by měl být delší než výdech. Ramena uvolněné. Páteř rovná, brada mírně nahoru (takový trošku pyšný postoj) - aby jste prostě byli celkově narovnaní.
Kushi o tom píše v "Dieta pro silné srdce" (ale bude to asi i v jiných).

Tenhle styl chůze lze dobře vypozorovat třeba ve starých japonských filmech se samurajema, kteří tam takhle často chodí. To mi připomíná, že spoustu jich mají v Levných knihách na DVD, od Kurosawi s hereckou legendou Toshiro Mifune.

[majkl]

Kdo chodíte na horský tůry, tak tohle je vůbc nejlepí způsob chůze. Hlavně z kopce člověka tolik nebolí nohy a minimalizuje se riziko, že si někde rozbije hubu.
To my nafoukaní evropani si myslíme, že máme střed těla v mozku, ale fyzika nás mnohdy přesvědčí o opaku...

[Fiona]

Jak to vypada?
Zvlastni, zrovna dneska jsem premyslela nad tim, o kolik lepsi je chodit "zevnitr", jakoby z osy mezi korenovou a korunni cakrou, nez "venkem", tj kdyz se teziste moc hybe doleva doprava podle kroku. Je to zdravejsi, hezci, nesesmajdaj se pri tom boty...
Pokud je mi znamo, i tibetsky Lung-gom vychazi z podobneho principu, pomyslneho pritahovani nejakym vzdalenym bodem pres hara. Jenze to uz bude nejspis mnohonasobne prepasirovana a preinterpretovana verze, co dorazilo ze vzdaleneho Tibetu az k mym informacnim zdrojum.
Ale co pater? Nemela by byt pokud mozno rovna, bez toho predsazeni panve?