Beruška: Já jsem asi pořád ještě naivní a myslím si, že to časem přejde. Že lidi zkrátka začnou respektovat, že dělám něco jinak a že jim do toho vlastně nic není. Ono na svíčkové se šesti je těžko něco, co bych chtěla sníst. Tam nejde jen o vliv, jaký takové jídlo má na tělo, ale i o to, že už by mi asi ani nechutnalo. Ale je možné, že časem taky budu tyhle věci řešit podobně jako Ty.
A k tomu co napsali El a Giorgino: Já vlastně zatím sama nevím, jak chci vlastně MB dělat. Spíš tak tápu a hledám si tu svojí cestu. Když jsem před necelým rokem úplně začínala, tak jsem si kolem Vánoc řekla, že nebudu nikomu kazit svátky, a udělám pár "kompromisů". Tak jsem si dala tu několik kousků cukroví, tam babiččinu svíčkou a zas jinde řízek s brsalátem. A kdyby nijak jinak, tak se to mi to odrazilo na obličeji, který už se předtím lepšil lepšil, a "najednou" mi zase vyskákalo spousta nových pupínků a fleků. S kterými jsem pak musela existovat dva týdny, než se zahojily - vlastně úpně zbytečně.
Teď už se snažím víc hlídat - ne jen kvůli vzhledu, i když přiznávám, že jde o velký motivátor a taky takovou kontrolku, jestli ujíždím nebo ne. Ale odráží se na něm samozřejmě i jiné věci než strava, třeba předstátnicový stres taky udělal svoje. "Hlídat se" asi taky není to správné slovo - já jsem schopná si dát něco ne-košer, na co mám opravdu chuť, třeba kousek toho dortíku jsem si na svatbě opravu dopřála. A vínko taky. S chutí. Ale na svíčkovou jsem chuť neměla, ani na panáky. Nevím, proč bych je měla jíst/pít jenom kvůli ostatním...
Nevím, co je to vlastně 100% MB. To snad ani neexistuje, nebo jo? Podle kritérií některých MB nejsem
... podle svých jo... podle někoho zas až moc striktní... hledám si svojí cestu, a protože ještě pořád nepoznám po snědení určité potraviny, jak na mě působí, tak se občas řídím i určitými "pravidly". Proto třeba ten pstruh - jasně, že nebyl připraven ideálně, navíc k němu byla ne moc chutná suchá bílá rýže, ale pořád lepší než svíčková. Pro mě. Pro někoho třeba ne. A možná budu za pár týdnů/měsíců/let mluvit jinak. Protože už budu zkušenější. Nebo si třeba budu umět svoje rozhodnutí lépe obhájit. Budu pevnější. Uvidíme.
Každopádně MB dělám (mimo jiné - nebo hlavně?) pro zdraví, a na něm se po určité době "kompromisy" prostě projeví.
Izolovat se určitě nechci. S MB lidmi je mi dobře, ale nechci okruh svých přátel omezit jenom na ně. Stejně pozoruju hodně rozdílné reakce u různých lidí, řekla bych, že hodně záleží na jejich celkové otevřenosti a ochotě podívat se na svět očima druhého. Věřím, že časem budu s MB mezi různými lidmi fungovat čím dál líp a líp.
Pro tuto chvíli vše
Ale jde o téma, o kterém v poslední době přemýšlím fakt hodně. Už se těším, až mi do sbírky názorů přibude ještě názor autora knihy o ortorexii -očekávám, že se v ní dost najdu...
