Můj Občasník

[La Tibor]

paulina wow, to je in-topic
brb, omdlivam hlady, ke zbytku se vyjadrim pozdeji

[neon]

Díky Pauli, super citát, dobrý tip na knihu

[La Tibor]

<dělám si legraci />
Cože, psát makrobiotičce, jak by si UŽILA operaci? O jé, makrobiotická noční můra
< /dělám si legraci>

no nevim jak konkretne si delas legraci, ale obsese vlastnim telem a tim, aby se tam neco nahodou neporouchalo mi pripomina debaty zapalenych chlapcu do autotuningu; ja se operaci samozrejme taky vzdycky bal a nakonec jsou ty zasahy do tela skvely... je to to odevzdani... proste sama sebe das nejakym lidem at v tvem bezvedomi s nim neco vyvedou a vis, ze to zavisi predevsim na tom, jak se chirurg zrovna vyspal

tohle si uzit!!!

. .. ale bez ohledu na to, já mám někdy takovou chuť poslat tě do háje !!!

Jen na to cekam (jak bohuzel vis) !

1. Boj / rezignace
Vůbec tě, La Tibore nechápu, v tom příspěvku z 8.2., 13:50, resp. to, jak se čertíš, když někdo použije podle tebe "liberální přístup", prostě to, že respektuju něčí cestu, i když ji nechápu. A vnímáš to jako rezignaci? To je ale v rozporu s tím Castendou (to jméno jsem musela zkopírovat, nic mi neříká), mně se zdá, že je v tomhle přístupu hodně boje se sebelítostí. Protože by bylo o hodně snadnější říct si, jak je ten někdo strašnej, ukažme si na něj, vytyčme si milé amazonky společného nepřítele, pak ho zasypeme střelami. Protože já jsem ta chudinka, do které on ryje a ještě k tomu finsky. Jenže když tenhle amazonský přístup nepoužiju a podle tebe tím rezignuji ??, když se tě pokusím akceptovat, že jsi, jaký jsi a jdeš si po svojí cestě, tak vlastně připouštím, že na  všem hrozném (jak se mi to v daném okamžiku jeví)  je něco dobrého, jen být ochotna to vidět, tak mi to sebere vítr z plachet chudinkování. Ale tohle asi vnímáme opět každý jinak.

Pojem mocnost nekonecen asi neznas... Liberalnost prinesla puvodne poznani, ze jsou mozne alternativni cesty. Pak to doslo tak daleko, ze tech cest je nekonecno. Potud souhlasim. Problem je, ze i kdyz je nekonecno cest, tak to neznamena, ze VSECHNY cesty jsou spravne. To, ze jedno nekonecno muze byt vetsi nez druhe, se nazyva mocnost nekonecen. A prave timhle stylem to beru ja. Myslim, ze cest k cili je hodne, mozna nekonecno, ale rozhodne to nejsou cesty VSECHNY. Naopak. Mnohem vetsi/mocnejsi nekonecno cest jsou naproste hovadiny. Ja vidim jen jednu cestu a to mlhave, ale o hodne dalsich mam pocit ze jdou nikam. A k tomu vsemu Lehu mam pocit, ze ty jdes po stejny se mnou.

Liberalnost byva proste pouzivana jako zasterka pro vlastni nerozhodnost a preslapovani na miste - vsak jsi to myslim jiz nekolikrat (a moc hezky a uprimne) priznala.

2. Liberalismus - přání?
A nebo to může být také moje makrobiotické přání, abych já nechala ostatní jít si jejich cestou a oni nechali mě (bez komentářů) jít si tou svojí. Protože jsem víckrát zažila, jak divně třeba lidi koukají, když si člověk někde vybalí svoji krabičku s jídlem (a to nemluvím o ZŠ a SŠ, kdy to bylo jak z jiné planety, jíst to, co makrobiotici jedí), prostě si říkám, proč lidi nemůžou akceptovat to, že se někdo v něčem liší, jednom aspektu, a nutně se ho distancují i ve všech ostatních aspektech. Zajímavé je, že s hodně (někdy až nepřirozeně) leberálním aspektem se často setkávám u makrobiotiků, skoro si říkám, jestli to není také projev současně práce na sobě a setkáváním se s odmítavými reakcemi okolí. Hele, já nejsem bojovník, co by si hledal potěšení v tom, chtít jim to natřít. Ale ani nejsem ta, co by chtěla od okolních lidí utéct někam do izolace (to jsem dělala dost dlouho a už nechci).

Hele ja bych si pral letat. A sukat plno holek. A mit zase dve ledviny. A mit kolem sebe stastny lidi. Ja mam narozdil od tebe skromna prani.

A co muzu delat? Vydelat prachy na letadlo a ledvinu. Okouzlovat holky na internetovejch diskuzich. Pomahat lidem. Tvoje prani je super. Svet ti ho ale nevyplni sam. Snaz se! Bud predelej realitu, nebo zjisti, ze to proste nejde. Lidi jsou idioti, kteri proste zijou v unifikovanym svete a budou na tebe koukat at se budes lisit v cemkoliv. Opet: pokora a odevzdani. Svet takovej je. Kdyz do nej das dost energie, tak ho muzes zmenit anebo tu energii muzes vyuzit jinak. Anebo stuj jak mala holcicka a dupej nohou, ze ti koukaji do talire. Muzu te upozornit, ze napriklad v Brazilii se o takovehle kraviny, jako co mas na taliri, nikdo zajimat nebude. Musis to proste porovnat se svyma dalsima prioritama a zvazit kolik mas energie. Nemame ji nikdo nekonecne, takze zbytek veci proste musime nechat existovat a pokud mozno byt na sebe hrdy, ze jsme je zvladli. Asi jako kdyby se me narodil syn a sel delat bankovniho urednika.

3. rodové osady a podobně, útěk?
navazuji na bod 2., o té izolaci. Když tedy makrobiotici žijí tak jinak a hodně z nich si hledá i alternativní způsob života v ostatních aspektech života, tak se přímo nabízí kouknout po nějakých rodových osadách a podobně. Ostatně jednou jsem v rámci MB kurzu absolvovala i prezentaci jakési rodové osady (ta komunita se nazývala jinak, od někud z Francie) - děsně ekologické a alternativní a v sepětí s přírodou ... Jenomže když jsem se podívala na ty lidi, oni (kluci něco lehce nad 30) působili dojmem seschlých starců (jakkkoli si myslím, že to byli v jádru nesmírně hodní lidé), rozhodně nesršeli jiskrou, kterou bych u takhle žijících lidí čekala. A když jsem se podívala na fotky těch domků, kde žijí, byly zanedbané a vůbec, celé to působilo tak špinavě. Možná házím neprávem všechny do jednoho pytle, tohle nechci. I když současně mě štve taková ta standardizace, do které jsou lidé ve společnosti tlačeni - všichni se oblékají zhruba stejně (móda), vypadají zhruba stejně, bydlí zhruba stejně, mají podobné životy ... Já nevím, jsem z toho zmatená. Ale pokud se někdo rozhodne pro takový alternativní způsob života, měl by to podle mě udělat proto, že si vyzkoušel obojí, ale to alternativní se mu zdá lepší. Ne jako útěk od nezvládání žití mezi lidmi žijícími "standardizovaně".

A tak se mi zdá přijatelnější najít si někde nějakou skulinku a způsob, jak si žít po svém (žít, ne přežívat nebo živořit), mezi lidmi, které neoodsuzuji proto, že žijí "standardizovaným" způsobem života. Neutíkat nikam pryč. A současně se od nich nenechat převálcovat. Já nevím, třeba to je utopie, ale třeba nějaká cestička existuje. I když přiznávám, že mě to někdy ubíjí, a tak řešní hledám.

Možná sem píšu dost zmateně, je to hodně v rychlosti.

< / čistě můj názor>

Tohle se mi libi. Jeden nejmenovani clen tohohle fora mi po PM napsal, ze makrobiotici jsou lidi z mainstreamu, co se vetsinou lisi jen tim kusem zvance. Alternativa neni vyfuckovat co se da a cerne zamenit za bile. A obcas to tu na foru tak vypada. Treba to ockovani. Neverim farmaceutickym spolecnostem, verim, ze delaji plno prasaren, ale verim i tomu, ze ockovani za poslednich 200 let drasticky zvysilo kvalitu zivota. Stejne tak banky dnes kradou ve velkem, ale velka zuctovaci centra maji minimalne slusny potencial zlepsit kvalitu zivota. V tomhle je hezky, ze se drzis nejakeho selskeho rozumu. Pro nekoho je mozna soucasti zivotni cesty vsatavat ve 4 rano ke krmeni koz, ale rozhodne to neni pro vsechny a trpet tim neni obecne treba. Ja si taky vybiram lidi podle jiskry nebo drajvu.

Problem je Lehu, ze i ta nase mainstream spolecnost je hodne nemocna, jen ma propracovane metody sebelhani, kdy rika, ze neni a ty je obcas taky pouzijes. Nejsi v ni stastna. Jinak bys o tom zde takhle nepsala. Jak rika Slavoj Zizek: Treti cesta neni. Presto je potreba ji najit.

[Mili]

Neon, nikdy som netvrdila, že sa riadim tým, čo sa už niekomu podarilo dokázať. Riadim sa len  VLASTNÝM VNÍMANÍM SKUTOČNOSTI, aby som ťa upokojila, moje vnímanie je odlišné od mnohých iných a keď mi tvrdia, že sa im už nedá pomôcť, ja im tvrdím, že sa dá.  Nikdy som žiadnu bitku nevidela vopred prehranú.  Nikdy vopred neurčujem svoje sny, vyhodnotím ich až po čase, či sa zrealizovali alebo nie, to je veľký rozdiel oproti tomu čo tvrdíš ty.  Moje sny prichádzajú samy od seba, ne sú to plány, to si nepleť. Mimo reality mi naopak pripadá, keď si niekto vymýšľa cudzie vnímanie reality. 

[neon]

Mili: děkuju za odpověď 
Zdá se mi, že to vnímám podobně. Mít své sny nezávisle na tom co si myslí ostatní.

Ale vzhledem k tomu, že máš subjektivní realitu (pokud to správně chápu), tak nechápu, jak vyhodnotíš, že někdo nestojí nohama na zemi.

Ľudia ktorí nohami zostávajú na zemi, nemajú v sebe strach. Majú kľud . To neznamená žeby nevnímali jemné duchovné energie.

[Mili]

O  strachu to bola reakcia na Tibora.
O nereálnych snoch : Môj známy nechodí nikam, len do práce a domov. Nepozná takmer ani okolie mesta. Zato v kuse číta dobrodružné romány a ukazuje mi donekonečna obrázky nádhernej prírody na Aljaške a vzdialených kútoch zeme. Keď mu hovorím, aby sa vybral na dovolenku do niektorého pekného kúta, tak v okolí sa mu to vraj nevyplatí a do vzdialených končín nemá peniaze. Sníva nerálne sny a vidím, že nie je šťastný, pretože sa mu neplnia. Pre iného by to bola hračka, hranice máme každý svoje.

[lehu]

Teda La Tibore, už zase ujíždíš, hele, jestli máš jeden ze snů okouzlovat holky na internetových fórech, tak ber jako přátelskou radu, že hrubostí je spíš odradíš  To jen, že nějaké výrazy, co jsi opět použil, bych viděla jako vhodné do hospody, až si budete se budete s kamarády předhánět v tom, kdo jako že je větší macho.

No jo, ale do háje tě nepošlu, možná jsem škodolibá (když vím, že na to čekáš), ale možná je to i tím, že už je na to pozdě. Protože když už jsi zase otevřel to, co mi přišlo jako zlý sen, tak už je lepší si vyslechnout zkušenost a názor někoho, kdo si něčím podobným třeba prošel. Takže tuuudle, smůla.

Je to skoro přesně před rokem, na začátku února jsem byla na jedné přednášce o knize Miluj svůj život (já jsem předtím nikdy na žádné podobné přednášky nechodila, ale před rokem jsem objevila knihkupectví U Džoudyho a tam různé alternativní přednášky pořádají, tak jsem to tam šla okouknout). A cestou zpátky se ke mně připojil jeden z účastníků, ať prý si s ním jdu promluvit do čajovny. Ovšemže jsem nešla, strach s někým úplně cizím a mým vědomým vyhodnoceným jako nedůvěryhodným chodit relativně pozdě večer (asi 22h) někde po čajovnách. O on že mi teda doprovodí metrem (i když měl cestu na opačnou stranu) - a celou cestu do mě ryl, jak prý mám na sobě hodně bloků a nedělám, co mám. A jak dlouho že si jako myslím, že mi to Vesmír bude tolerovat, že prý nepřijímám poslání a (stejně jako ty), že ať si dám pozor, aby mě teda nakonec nenasměrovala nějaká pohroma. A že nejhořší je, že nekomunikuju, a že jestli teda nevím, co dělat, ať to zjistím. A nevím, co ještě, mluvil špatně česky, podle přízvuku to vypadalo na Rusa nebo někoho ze zemí bývalého Sovětského svazu. Vůbec bych tomu nevěnovala pozornost, kdyby v tom kázání nezmínil nějaké konkrtétní momenty z mého života, co fakt byly. Ale celkově hodně nepříjemný rozhovor a chtěla jsem ho pustit z hlavy (což ty mi evidentně nenecháš, resp. zase jsi to oživil). Asi týden potom, přes valentinský víkend, jsem byla s kamarády na takovém běžkovacím víkendu, co organizovali věřící (asi evangeličtí?) studenti. A tam večer promítali části z filmu Trosečník (no víš, ten film s Hanksem, jak s ním spadne letadlo a on žije sám na ostrově), a zdůrazňovali na tom jednak potřebu člověka být v nějakém společenství, ale hlavně sebrání odvahy vzdát se nějaké jistoty, co mi nevyhovuje, a vyrazit do nejistoty (ten moment, kdy on se odhodlá a vyrazí na voru na širé moře a nejdřív musí překonat velkou vlnu (skoro ho smete) než se na to volné moře dostane). Přitom ani na tom volném moři vůbec neví, co ho čeká, logická pravděpodobnost, že ho někdo najde je mizivá, přesto to zkusí. Věřící v tom vidí srovnání s tím, že jak oni říkají, odevzdají život Kristu, prostě aby je vedl. Já jsem to moc nechápala. Ale je to asi jinými slovy vyjádřené totéž, co tu psal asi Neon o odevzdání se nějakému vědomí. A co tu asi píšeš ty o tom krůčku do propasti. A nebo (nějak mě to napadlo), co asi řešil Harry Potter, když měl na klasickém nádraží najít nástupiště číslo 9a3/4, když měl prostě věřit, že tam je a jít proti zdi mezi nástupišti 9 a 10 a projít tou zdí a to nástupiště najít (no ale taky si mohl jen natlouct nos). Já tohle odhodlání a důvěru neseberu ze dne na den !!! I když uznávám, že máš pravdu a asi to hodně oddaluju a pořád si hledám důvody, proč to oddálit a proč ještě počkat.

Ale netlač na mě tolik, já si tohle v hlavě nezpracuju ze dne na den. Já si sice přes fórum (mám tu takový krásný pocit anonymity a bytí skrytá) povídám ráda, ale tahle "palba příspěvků" mě nutí  pořád dokola tlachat o tom samém (zbývajícím jednom krůčku?). Začíná to být moc slov a podstata se pomalu vytrácející (aspoň z mé strany). Ale slibuju si sama sobě, že už se na to nevykašlu a opravdu udělám něco proto, abych zjistila, co vlastně doopravdy chci.

[La Tibor]

Teda La Tibore, už zase ujíždíš, hele, jestli máš jeden ze snů okouzlovat holky na internetových fórech, tak ber jako přátelskou radu, že hrubostí je spíš odradíš  To jen, že nějaké výrazy, co jsi opět použil, bych viděla jako vhodné do hospody, až si budete se budete s kamarády předhánět v tom, kdo jako že je větší macho.

Krom toho ze to byl joke, a pokud bych neco chtel, tak hlavne uz zadny zensky... tak je mi lito. Prave ta neomalenost, ktera te tak toci, te bohuzel i zaroven pritahuje. Stejne jako me zenska iracionalita.

Je to skoro přesně před rokem, na začátku února jsem byla na jedné přednášce o knize Miluj svůj život (já jsem předtím nikdy na žádné podobné přednášky nechodila, ale před rokem jsem objevila knihkupectví U Džoudyho a tam různé alternativní přednášky pořádají, tak jsem to tam šla okouknout). A cestou zpátky se ke mně připojil jeden z účastníků, ať prý si s ním jdu promluvit do čajovny. Ovšemže jsem nešla, strach s někým úplně cizím a mým vědomým vyhodnoceným jako nedůvěryhodným chodit relativně pozdě večer (asi 22h) někde po čajovnách.

O on že mi teda doprovodí metrem (i když měl cestu na opačnou stranu) - a celou cestu do mě ryl, jak prý mám na sobě hodně bloků a nedělám, co mám. A jak dlouho že si jako myslím, že mi to Vesmír bude tolerovat, že prý nepřijímám poslání a (stejně jako ty)

hele, me cist nemusis

, že ať si dám pozor, aby mě teda nakonec nenasměrovala nějaká pohroma. A že nejhořší je, že nekomunikuju, a že jestli teda nevím, co dělat, ať to zjistím. A nevím, co ještě, mluvil špatně česky, podle přízvuku to vypadalo na Rusa nebo někoho ze zemí bývalého Sovětského svazu. Vůbec bych tomu nevěnovala pozornost, kdyby v tom kázání nezmínil nějaké konkrtétní momenty z mého života, co fakt byly. Ale celkově hodně nepříjemný rozhovor a chtěla jsem ho pustit z hlavy (což ty mi evidentně nenecháš, resp. zase jsi to oživil). Asi týden potom, přes valentinský víkend, jsem byla s kamarády na takovém běžkovacím víkendu, co organizovali věřící (asi evangeličtí?) studenti. A tam večer promítali části z filmu Trosečník (no víš, ten film s Hanksem, jak s ním spadne letadlo a on žije sám na ostrově), a zdůrazňovali na tom jednak potřebu člověka být v nějakém společenství, ale hlavně sebrání odvahy vzdát se nějaké jistoty, co mi nevyhovuje

, a vyrazit do nejistoty (ten moment, kdy on se odhodlá a vyrazí na voru na širé moře a nejdřív musí překonat velkou vlnu (skoro ho smete) než se na to volné moře dostane). Přitom ani na tom volném moři vůbec neví, co ho čeká, logická pravděpodobnost, že ho někdo najde je mizivá, přesto to zkusí. Věřící v tom vidí srovnání s tím, že jak oni říkají, odevzdají život Kristu, prostě aby je vedl. Já jsem to moc nechápala. Ale je to asi jinými slovy vyjádřené totéž, co tu psal asi Neon o odevzdání se nějakému vědomí. A co tu asi píšeš ty o tom krůčku do propasti.

A nebo (nějak mě to napadlo), co asi řešil Harry Potter, když měl na klasickém nádraží najít nástupiště číslo 9a3/4, když měl prostě věřit, že tam je a jít proti zdi mezi nástupišti 9 a 10 a projít tou zdí a to nástupiště najít (no ale taky si mohl jen natlouct nos). Já tohle odhodlání a důvěru neseberu ze dne na den !!! (I když uznávám, že máš pravdu a asi to hodně oddaluju a pořád si hledám důvody, proč to oddálit a proč ještě počkat.

prave ze to neseberes nikdy, dokud budes hledat jakoukoliv zaminku. Jsi jako Mr. Bean na tom skakacim prkne. A ja mam pocit, ze se tomu jednou srdecne zasmejem. Protoze zasmat se svy vlastni neschopnosti neco udelat, pak to konecne udelat a cely to tak nejak uvidet jak napsanej roman, to je fakt pecka a ma smysl zit i jen pro ten stav.

Ale netlač na mě tolik, já si tohle v hlavě nezpracuju ze dne na den. Já si sice přes fórum (mám tu takový krásný pocit anonymity a bytí skrytá) povídám ráda, ale tahle "palba příspěvků" mě nutí  pořád dokola tlachat o tom samém (zbývajícím jednom krůčku?). Začíná to být moc slov a podstata se pomalu vytrácející (aspoň z mé strany). Ale slibuju si sama sobě, že už se na to nevykašlu a opravdu udělám něco proto, abych zjistila, co vlastně doopravdy chci.

No OK! Navrhuju dohodu. Ja nebudu tlacit a ty se nebudes vymlouvat. Kdyz se budes vymlouvat, tak ti odpovim prispevkem s brokolici a nebudu uz nic psat, abych nepopudil tvuj sexisticky naladenej plazi mozek. Co ty na to?

PS. nezapomen, ze jsem tady jen proto, abych te podporil. Jinej smysl to povidani z my strany nema, anebo ho nevidim. Sektu nezakladam, penize nepotrebuju, nejsme ani v temne nocni ulicce  Jediny, co chci, je nakopat Neona do jeho velecteneho zadku, ze jednoho dne zalinkoval tohle forum a ja sem ted musim psat 

[neon]

[lehu]

A já si myslím, že to pro tebe jiný smysl má - od čeho utíkáš ty, tím že trávíš tolik času na internetových fórech?

Vlastně jsi to na sebe prásknul sám, když jsi mi napsal něco ve smyslu, že "monologama na netu zaplácávám,  zbytek života" (není to doslova, ale nějak tak to tam bylo).

P.S.: A odpovídej si klidně ananasem i když samozřejmě, stejně jako já tě nemusím číst, ty sem přece nemusíš psát (ne že bych se chtěla nějak Neona zastávat, ale za tvoji utkvělou nutnost sem psát nemůže. I když částečně tě chápu, já mám zase děsnou chuť pořádně s ním zatřást vždycky, když pronese něco, co vyznívá jako "dělám to a to, protože to napsal Kushi a řekl Ohsawa" (a ne proto, že "chci to zkusit nebo tohle se mi osvědčilo"). Víc podobných neonových výroků a asi si budu schopna představit, jak se cítí býk když vidí červený hadr. Tak, a teď jsem zvědavá, co z toho o mém, jak žes to napsal, "sexisticky laděném plazím mozku??" vydedukuješ.

[vcelka]

 Tahle diskuze doopravdy stojí za to

[La Tibor]

ja na netu vydelavam love, takze mivam prostoje a v prostojich se vzdycky do neceho zaseknu, tak jako ted do tebe, takze povazuju za svoji povinnost to dal sledovat; jedno konkretni forum mi primo prinasi info k praci, ale i tam se casto debata zvrhne do offtopicu..to je forova klasika

opravdu, jestli mi chces udelat nejvetsi radost a usetrit mi cas i energii, napis mi, at ti sem uz nic nepisu a v duchu ti budu fakt moc vdecnej

neboj se ja pred nicim neutikam: pred par lety me Cesko nasralo natolik, ze jsem se rozhod vydelat balik a emigrovat do tepla, pak bohuzel nastal ten cas (oddaloval jsem to UPLNE STEJNE jako ty) a ja musel odjet, abych se na sebe mohl divat do zrcadla, prozil jsem ted silenej rok v nejistote, nejezeni, zkoumani reality (lital jsem horem dolem po brazil, zkoumal kdo me chce okrast a kdo ne v kulture, kterou neznam, ale ktera je zalozena na okradani turistu atd), musel jsem koupit barak, kde budu travit v budoucnu dost casu a spolu se mnou i blizci lidi a muselo to byt misto, kde si fakt vsichni odpocineme. Ted musim jeste sehnat nabytek, zacit znova makat a uz se sem hrnou lidi. Na dovolenou. Ja vam dam na dovolenou!!! Makat se tady bude.  

Nikam ted neutikam Lehu, jediny, co je blby je, ze nemam dost energie. Je to jak nedostatkem sexu, tak jidla. Myslim ze tak 20 dni z 30ti nejim vubec. Slunce je tu dost, ze bych dokazoval bretharianstvi Tak nejak doufam, ze mi s tim pomuze jedna holcicka, ale ta ted zarizuje nejake papiry v Cesku.

Psat o me je nuda - uz me do toho pls nenut, nebo tady zacnu fnukat jako ty

[La Tibor]

Tahle diskuze doopravdy stojí za to

jo, za kolik? zacina se tady totiz vybirat! mam tu pekny naramek z pernambuca, dam ho do frcu 
chudak Lehu a jeji denicek, radsi uz budu mlcet 

[vcelka]

Dávej bacha, aby se Lehu nakonec nemusela vydat do Brazílie, aby Ti to spočítala:)) Podobné diskuze znám, někdy jsou přínosné a někdy je to ...

[neon]

á mám zase děsnou chuť pořádně s ním zatřást vždycky, když pronese něco, co vyznívá jako "dělám to a to, protože to napsal Kushi a řekl Ohsawa" (a ne proto, že "chci to zkusit nebo tohle se mi osvědčilo")

dobrá zpětná vezba, děkuju