Stran: 1 ... 13 14 [15]
  Tisk  
Autor Téma: Můj Občasník  (Přečteno 28394 krát)
0 uživatelů a 2 Hostů prohlíží toto téma.
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #210 kdy: 17. Duben, 2010, 20:19:42 »

Po Sahaře - pokračování
Protože jsme na Sahaře řešili i tu moji vyděšenou reakci, když se ke mně pokusí někdo přiblížit a já to zrovna nečekám ... v odpočinkovém dnu, kdy se mě Charles s Terezou snažili "naučit objímat", no prostě přišla řeč na to, že mám trénovat "kuscheln", neznala jsem tohle německé slovo a Charles tak nadhodil, "tak jí to někdo objasněte" a jeden Němec se toho, nic netušíc, ujal - jenže jak mě pokusil obejmnout (kuscheln znamená mazlit), tak já jsem nahodila tak vyděšenou zpanikařenou reakci, že on chudák z toho měl šok až do konce pobytu (neustále se mě chodil omlouvat) a naopak jeden z Čechů občas přišel a už z dálky volal "nechci ti ublížit, neublížím ti" a třeba mě objal. No, myslím, že Charles tam tuhle situaci vyvolal úmyslně (více lidem tam ten den "vyprovokoval" situaci, kdy se museli začít - sami nebo za pomoci nás ostatních - vypořádávat se svými hluboko uloženými problémy). Proč to sem píšu, ve čtvrtek (15.4.) jsem hledala lístky do divadla, které by byly vhodné jako dárek a narazila jsem na následující popis jedné hry Divadla na Jezerce (a protože se mi při čtení toho popisu udělalo skoro špatně, tak se to asi trefilo do černého):
"Dotýkání, kontrastující s anonymním internetem, je totiž ujišťování o vlastní existenci, ale i o existenci blízkého člověka. Dotýkáme se těch, které máme rádi. Ale zároveň se bojíme, aby nás ten druhý nezranil… Možná proto se utíkáme tak rádi do fantazií virtuálního světa! Jenomže tam, před obrazovkou počítače zůstáváme osamoceni, odcizeni. Touha po skutečném citu však zůstává…"

Přitom myslím, že u mně je zakopaný pes trochu jinde. To zraňování teda má určitý význam, ale hlavně, při té blízkosti se odkrývá to, co člověk skrývá. A to mě napadlo v pátek v metru v souvislosti s batohem, musela jsem se tomu smát (a tak si to sem taky poznamenám, když už je to můj deníček - občasníček). Ten batoh - já jsem vždycky špatně nesla poznámky kolegů, proč jako chodím do práce s batohem, no ale faktem je, že když si nesu krabičku s obědem a termosku s polévkou a láhev s vodou (to, co teče na Praze  mi tak odporně smrdí chlorem i po převaření, že to nepolknu, zkrátka nejsem původem pražák ...), tak kdo to má tahat v tašce v ruce. Tak chodím s batůžkem. No a já jsem se při té poznámce vždycky cítila blbě, prostě podobně jako při oslovení "tak co, makrobiotičko, jak jde život?" - no div že jsem se nesnažila, aby ten batoh, nebo to moje mb jídlo bylo v tom okamžiku neviditelné. A skrývat a skrývat. A v pátek mi to najednou přišlo tak legrační, prostě proč pořád přebíhat z jednoho břehu řeky na druhý? A tvářit se, "vždyť kolegové, já jsem jako vy, jen to jídlo mám jiné". Zkrátka od pátku to vnímám opačně, já jsem zkrátka jiná, jen jsme se sešli v jedné firmě. Nevím, jak to  vyjádřit, ale je to pro mě jako kdybych přehodila se konečně ukotvila na jednom břehu. A hlavně, v tom metru přišel pocit, že se mi ta moje odlišnost opravdu líbí.

Zaznamenáno
rakwička
Sr. Member
****
Příspěvků: 378



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #211 kdy: 18. Duben, 2010, 13:01:41 »

Ahoj Lehu!
S tím, jak jsi změnila svůj pohled na věc jsem si vzpomněla na to, jací babička s dědou jsou škarohlídi..včera jsme u nich byli na obědě a zrovna ten den se jim ztratil kocour..a babička pořád říkala: ba ne, ten už je někde přejetej, ale byla to taková hodná kočička, tohle se ještě nestalo, aby nepřišel, ba ne, to už je někde snědenej anebo přejetej atd.
prostě už ho div nepohřbívali a pořád opakovali, že už je mrtvej..
Mě to docela rozčílilo, tak jsem si představila, že Jonáš běží domů a že tu za chvilku bude a pak že dostane masíčko a bude mazlen..no a za deset minut děda odchází a Jonáš sedí přede dveřmi..
Netvrdím, že je to moje zásluha, to ne, ale třeba se Jonášovi nechtělo domů pro přemíru negativních emocí a negativní energie..třeba to dokáže kočka vycítit!nevím, ale vysvětlili jsme babičce, aby myslela pozitivně, že se potom snáž něco povede a že myšlenkami na smrt nikomu nepomůže a babička říkala, že to zkusí..
doufám, že ona taky změní svůj pohled..
Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 797



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #212 kdy: 18. Duben, 2010, 15:34:51 »

ahoj lehu.

Bude takovy mensi prispevecek. Otestujeme jak dlouhy post se sem da dat.

Dnes jsem si teprve precetla tvuj velmi zajimavy obcasnik. V hodne vecech co pises vidim i sama sebe. Takze zareaguju i na nejake starsi prispevky, protoze me hodne zaujaly. Zaujalo me jak pises o tech hradbach. Ja ted ctu posledni knizku z tzv knihovnicky Medunky. Nevim jestli Medunku ctes nebo znas Marii Hlavkovou - ja ji znala jen z jejich medunkovych clanku. Tady jsem vygooglovala jeji site: http://www.astro-psychoterapie.cz/ Knizka o ktere pisu je popsana pod Moje Knihy. Jmenuje se Hvezdy a Duse. Miluju jeji clanky v Medunce, ale jeste lepsi je ta kniha protoze tam toho jeste vic vysvetluje. Popisuje tam ruzne klienty a co spolu rozkryli a jak to pak bylo dal. Jeste to nemam ani doctene ale uz clovek muze dost jasne videt paralely na lidi co zna - a co je zdaleka nejdulezitejsi - u sebe. Treba by te to taky zajimalo. O to vic me napada tahle kniha kdyz ctu tvuj denicek, ze zminujes jakesi problemy ve vztahu s matkou. Ja kdybych bydlela v jeji blizkosti tak vubec nevaham a objednam se k ni nejdriv na rozbor horoskopu a pak na psychoterapii, ale takhle to nejde, clovek musi chodit treba tydne takze to vubec nehrozi.

Citace
Našly se dvě odvážné paní, které žádaly o rozebrání vztahových problémů, jako že druhá čakra. Jenže přednášející jim položil několik otázek a konstatoval, že tohle je problém vztahu sama k sobě, malé sebelásky a sebepřijetí

Tohle prave ta astrolozka (a nejen ona samozrejme) prave casto, pokud ne snad vzdycky, odhali. Coz pro tebe jiste neni nic noveho. Pak to jeste vetsinou miva zaklad v destvi. Opet nic noveho, jen snad jak o tom pise je strasne zajimave. Neni to jen takove suche teorieticke, ale konkretni, velmi konkretni priklady klientu a jak na co prisli drive nebo pozdeji. Krome toho ze je to velmi ctive a vseobecne zajimave (ja se o astrologii sama zajimam), me tam velice zaujalo to, kolik lidi si vubec neni vedomych ze chovani jejich rodicu bylo mene nez idealni. Prehnane kritizujici, dominantni, ponizujici rodic jaksi v tom cloveku zustane a tryzni ho dal i v dospelosti. A protoze naprosta vetsina rodicu ma take svetlou, pecujici a milujici stranku, tak hodne lidi proste ty horsi veci vyblokuje z pameti. Nekteri si to i uvedomuji, ze matka/otec ho nejak trapili, ale uz si neuvedomi souvislost se soucasnymi problemy. Resenim pak samozrejme neni se uveznit v roli obeti - z te jsme utekli v prvni rade uz temito obrannymi mechanismy - nekdo se stal sam agresorem, jiny vytlacil tyto vzpominky z pameti nebo jejich podobu/obsah/vyznam nejak zmodifikoval, nekdo uveril ze si to proste zaslouzi a tak se dal tryzni sam pomoci toho internalizovaneho rodice. Jde spis o to si pomalounku polehounku 1) uvedomit ze se stalo to a to a neni to normalni a nejak se to na me podepsalo, 2) byt schopen citit soucit sam se sebou jako ditetem tyranizovanym rodicem, 3) totez jako bod 2 ale sam se sebou jako dospelym tyranizovanym internalizovanym rodicem, 4) vypestovat si v sobe rodice laskyplneho a prijimajiciho, byt k sobe cim dal hodnejsi. Pak se zacnou menit i vztahy s ostatnimi, neb jak dobre znamo, vztahy jsou zrcadla. Jen ten koho nechame at nam ublizuje a jeste ho k tomu podvedome vyzyvame, nam ublizovat muze. A pokud je to pripad kdy clovek si od detstvi naopak vypestoval jako ochranny mechanismus arroganci/agresivitu/dominanci/perfekcionismus, pak s tim ze se zacne zmekcovat sam k sobe, zacne mit i vic soucitu s jinymi, zacne verit ze ho nekdo muze mit rad pro to jaky je vevnitr, ne proto jak vypada, kolik vydelava a jak perfektne vse dela. Jak tu knihu ctu, jsem schopna citit soucit s nekterymi jejimi klienty ve kterych castecne rozpoznavam sama sebe.

Citace
To je právě to kouzlo hor, že když člověk stojí někde vysoko, rozhlíží se  do dálky, kde už se ostatní hory nezdají tak velké, a když takhle naoranžověle svítí slunce, tak najednou jsou všechny problémy a starosti malé a řešitelné, a nebo se to prostě nechá být, protože, „život jde dál.“

Tak ty sis zalyzovala na zacatku sezony a ja na jejim uplnem konci. Ja to teda mela aspon fajn s tou teplotou. Pro me hory udelaly neco jineho. Kdyz jsem se jednoho rana ocitla na pres noc zrolbovane a pomrzle a jeste vubec nerozjezdene cervene, po te co lyzarsky schopnejsi sestra mi ujela, dostala jsem docela paradni strach. Byla to takova ta sjezdovka jeste se srazem po strane. Sundala jsem lyze a zkusila to sjet po zadku. Jenze ono to jelo jak po masle a bylo to jeste mene kontrolovatelne nez lyze. Tak jsem se opet vyskrabala do stoje a rozhodla se to pomalinku sejit. I to desne klouzalo, snih byl uplne tvrdy, zkompktovany a ledovaty. Nebylo to jen tohle samo o sobe, ale najednou se vynorilo vic veci ktere ve me "lezely" a ja se eventualne tise rozbrecela. Ne nejak napadne, jen potichoucku, aby to nikdo nevidel. Presto si me vsimly jakesi dobre vily v podobe dvou hodnych rakouskych pani a velmi mile se nabidly ze mi pomuzou. Jejich vlidnost ve me pak vyvolala primo vodopad slz. Citila jsem se pekne pitome ze rvu (to az potom), ale v tu chvili spis vdecne, velmi vdecne. Pani me vedly tim ze me navrhly at jedu v jejich stope (teda kdyby se na takove ledovce stopa delat dala) az jsme dojely k vleku. Moc jsem jim podekovala a zavolala sestre. Nahore jsem si pak dala zcela neMB kakao s rumem a v tu chvili to byl ten nejlahodnejsi napoj na celem svete, a to pri uplne prekrasne vyhlidce na hory. Muj problem na sjezdovce nebyl ani tak o tom ze bych neumela lyzovat - to umim - bylo to proste psychologicke - strach, nevira v sebe, sebelitovani. Tak jsem si rikala ze to kakao s rumem v tomhle helfne. No a potom kdykoliv jsem se bala, vzpomela jsem si na kakao s rumem a jak jsem se po nem citila a na ty hodne pani a predstavila jsem si jak by me vedly kdyby tam byly. Super to pracovalo.

Citace
Už minulý víkend jsem se dala do docela radikálního úklidu, to, co začalo akutní potřebou vyhodit stará skripta z dob studia (jestli to nějak souvisí s tou stále probíhající eliminací z čelních dutin ??) přerostlo v úklid a přeorganizovávání skoro všech polic. A dnes jsem už to tolik chtěla mít hotové a vyčištěné a přeorganizované a uklizené - a asi jsem si naložila moc velkou dávku, když ještě ve 21h vypadal pokoj jak po výbuchu bomby, což je teda dost demotivující (centrum emocí vyhodnotilo situaci jako ohrožení a začalo velet k útěku),  tak jsem usoudila, že je potřeba uplatnit Kaizen. Ještě, že nám to ti manažeři vymysleli   Zkrátka mám "vědecky podložené", že se to prostě nedá uklidit najednou a mám radši  co nejrychleji dodělat rozdělané a smířit se s tím, že nezvládnu všechny poličky a že tohle přeorganizování zřejmě není definitivní verze, ale bude se to muset doladit za provozu. Prostě to nějak zkusit a netrvat na tom, že tohle musí být ta definitivní a dokonalá verze ve stylu "z jedné vody na čisto".

Tohle je taky me velice blizke tema. Ono se to proste musi delat policku po policce, suplik po supliku. Ja mam ted velkou motivaci zredukovat dve skrine na jednu a pak jednu darovat, protoze mi za tejden privezou klavir. O tom ze na nej musim udelat misto mluvim uz dlouho a i jsem neco v tom smeru uz udelala, ale ted uz to proste musim udelat, protoze za tejden je klavir tady a je potreba ho nekam dat. Tohle je skrin ve ktere mam papiry tak stare ze se divim ze jeste nesfosilizovaly.
Citace
Ono je to někdy náročné pohnout věcma, kterýma se roky téměř nehýbalo. A tahle malá poslední zbývající polička mi dává dost zabrat, už jen když se tím směrem podívám. Jsou v ní různá fotoalba, nějaké sešity, nevím, ale hlavně několik knih, co jsem si nakoupila a něco i načetla během střední školy a ty mi dávají nejvíc zabrat. Cítím se divně už jen tehdy, když je mám vzít do ruky.

To mi povidej. Opet mi neda nez doporucit dalsi dle meho nazoru skvelou knihu Clear You Clutter With FengShuei od Karen Kingston. Ona ma na declutterovani jednoduche pravidlo - jak clovek prochazi jednu vec po druhe - ma si dat dve otazky: 1) Do I love it? 2) Do I genuinely use it? Pokud nemuzes jasne rict ano na ani jednu, tak to nema v tvem byte/dome co delat. I u veci kde clovek odpovi ano na 1. otazku, je jeste treba se zamyslet nad tim, jake pocity ta vec v tobe vyvolava - pokud napriklad vinu, tak to tam taky nema co delat, protoze pak to to porad stahuje energeticky dolu, a k cemu to je? Navic hodne veci ktere se nam doma povaluji neocenene, nemilovane mohou nekoho jineho vyslovene potesit nebo pomoci - a takove darovani je dobra energeticka vymena.

Citace
Byli jsme zvláštní třída, ještě školou tlačení do role "humanitních intelektuálů", a jak už to tak v pubertálním věku bývá, jasně že my jsme věděli všechno nejlíp a  všichni okolo dělali všechno nemožně blbě. Ještě navíc třída s třídní učitelkou (současně učila literaturu), která standardním osnovám navzdory se s námi celý prvák rozhodla rozebírat starověkou literaturu - indickou, perskou a nevím co ještě. Takže se asi nelze divit, že prvák jsme zahájili hitovkou Třetí oko a dalšími knihami od Lobsanga Rampy (jo, Tibet byl taky v kurzu, celé ty 4 roky) a pak už to jen jelo, zatímco pár spolužáků se zabývalo náladami existencialismu (s patřičně sladěným image), jiné spolužačky už tenkrát na to šly skrz Luis Hay a milování svých životů, ale výjimkou nebyla ani diskuse nad knihami o čakrách nebo Celestinským proroctvím.

Pani - to jste meli teda zajimavy! Ale nevim jestli v tomhle veku by mi Miluj svuj zivot dalo tolik co mi to muze dat treba dnes. Neco urcite asi jo, ale pak by bylo asi dobry to precist jeste po letech.
Citace
Asi je v "náctiletém" věku normální, že se hledají nové směry a všechno netradiční, jenomže asi by motivem toho hledání neměla být snaha jen držet krok se spolužáky nebo dokonce se je snažit trumfnout a v něčem předhonit.

No ono to tak nejak k tomu veku taky patri, dulezite je aby pak z toho clovek vyrost Smiley Myslim z toho soutezeni.
Citace
minulý týden jsem oslavila třicátiny

Pani ty jsi dobry skladovatel! A ja myslela jak nehorduju kdyz mam veci ktere jsou treba 8 let stare. Ale zase na druhou stranu - tohle jsou veci tve osobni, zatimco neco z toho meho jsou vylozene kramy ktere mi bud ani nepatri (proste je tu nechal odejivsi manzel) nebo totalni odpadky (pytel plny igelitek od stehovani pred 9 roky). Hahaha, musim se sama sobe smat.
Citace
Ale co teď se těma knížkama? Vždycky jsem byla vedená k úctě ke knihám, takže jen tak vyhodit něco i třeba naprosto nečteného se mi příčí, na druhou stranu si nejsem úplně jistá, jestli je v tom pokoji chci mít. A maskovat je fotoalby už taky nehodlám.

Definitivne darovat. Pokud je muzes prodat, to je taky dobre, aspon z nich neco dostanes, ale pokud je to prilis slozite/nemas cas - daruj je a oni jeste nekoho potesi. Tobe jen sedi na polici a to jim uctu stejne nedava. Byly napsany aby se cetly. Pokud mas vedome nebo nevedome obavy ze je jeste nekdy budes chtit a potrebovat, tak te zase odkazu na Karen Kingston - ver vesmiru ze ti v pravou chvili posle co budes potrebovat. Podle ni jakekoliv hordeni je vyjadrenim neviry v tento princip.
Citace
další doporučení pro milé dámy - moje zkušenost z poslední doby- nečekat, až se objeví partner, prostě když chci do divadla a dlouholetý kamarád taky, tak drapnout kamaráda, protože proč bychom měli jeden nebo druhý sedět doma jen kvůli své nezadanosti?

To rozhodne neni treba a lze drapnout i sestry, matky, dcery, kamaradky a nebo jit sama. Ted co jsem sama tak toho delam vic nez s manzelem protoze jeho spousta veci co bavi me nebavily a ja jsem je kvuli tomu nedelala.
Citace
Na začátku je 13letá holka, co po asi 7 letech MB s využíváním každé příležitosti k úletu na sladké zjistí, že má bulku v prsu.

To jako zhoubnou?
Citace
Vážně velká poklona za maximální otevřenost tady - možná to vypisování se veřejně do deníčku vnímáš tak jako já - odbourání strachů o tom co si kdo o nás pomyslí, nakonec záleží jen na nás -  a čím víc je člověk otevřenější světu, tím méně se určitých věcí bojí. Nemusí to být formou deníčku tady, ale aplikovat tento princip otevřenosti obecně, ve vztahu s partnerem, s rodičema, s kamarády.
Kdo nezkusí nepochopí.  Pro mě je z nynějšího pohledu ten předchozí stav, kdy člověk řeší jestli to říct/neříct napsat/nenapsat, protožě kalkukuje co si o něm pomyslí druzí, stavem strachu a slabosti a je mnohem méně zábavný/uspokojivý, než stav, kdy je mi fuk co si kdo řekne a žiju pro sebe.

To jen taková vsuvka, kam může vést sdílení názoru s veřejností - je to určitá forma seberozvíjení, alespoň pro mě.

S tim totalne souhlasim.
Citace
Prostě když jsem byla včera u kamarádky a s její dvou a čtvrt letou dcerou koukala na Rákosníčka, tak to bylo na moje momentální rozpoložení tak akorát, a ty tu na mě vyrukuješ  s morfickým polem 

Hahaha Very Happy
Citace
K těm lidem, tak třeba jsem si něco lakovala / lakuji, ale když jsme třeba několik let byly s tehdejšíma kamarádkama (nyní už spíš známýma) v kontaktu, pak najednou nikde nemá chuť nějaký sraz zorganizovat, tak to nehrotím (a trávím čas s lidmi, se kterými si máme co říct). A když se po čase sejdeme (protože aspoň na ty Vánoce, že?), tak najednou zjistíme, že už si nemáme o čem povídat.

Lehu, to je uplne normalni. Clovek se behem zivota meni. Jak by se mohl nemenit? Vidim to stejne jako ty. Proste v minulosti jste byly na stejne frekvenci, ale ted uz nejste. Ja i souhlasim s La Tiborem v tom jak on rika ze je treba si vztahy cistit, ale ono se to vetsinou deje samo - kdyz uz si nemate co rict, tak se prestanete zvat. Nekdy je to takhle jednoduche. Nekdy je to o dost tezsi a komplikovanejsi - treba s partnerem s kterym mas deti. A nekdy clovek zustava ze setrvacnosti, ze strachu se toho druheho vzdat i kdyz uz je vztah mrtvy a ten clovek te treba i energeticky vysava. Tam pak uz potrebuje, pravda nastat cisteni vedomejsi, ktere muze dost bolet.
Zaznamenáno

torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 797



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #213 kdy: 18. Duben, 2010, 15:35:59 »

Citace
Ask yourself from time to time, during their day, "What do I really want now? What do I really feel now? What's true for me? What's real for me? If I stop wanting to be what I'm not, who would I be? If I stop living up to other people's standards, who would I be?" If I stop pretending to be the person I've been playing, what would I be doing differently? The feeling may have been that the real person would not be accepted in the environment, by the environment in which the person finds himself or herself. Then, find out whether the feeling is real, by discontinuing the role, and being you. Either you will discover that the feeling was a misperception, and the role was unnecessary, or that the feeling was real, in which case you would then be able to migrate to an environment in which you can be yourself, and be accepted. Either way, the effect would be a greater sense of ease in being you.
To je jiste pravda, ale napada me, zejmena cerstve po precteni te Marie Hlavkove - kolik lidi vlastne vi kdo jsou? Kolik lidi si tak privlastnilo falesnou personalitu (v obrane na sve detske prostredi) ze vubec jeste vedome vi jaci jsou? Ona tam ma spoustu prikladu a vsechny maji jedno spolecne - tzv prevraceny temperament. Ona tam diagnostikuje vrozenou konstelaci zivlu (ohen, voda, zeme, vzduch) a jejich respektivnich temperamentu a pak to porovna s tim jak ten clovek se chova na venek. Jeden priklad z jejich klientu za mnohe - arogantni prubojna businessmanka. A ono ji z horoskopu vyjde ze jeji nejsilnejsi prvek je voda - tedy citlivost. To je prave bod (kdyz ji to sdeli) kdy Marie ma obavu ze snad schyta facku nebo to ta dama neprezije. Pak se ji diky jeji skvele intuici na to jak s kym pracovat podari onu klientku zavest do jejiho detstvi. Klientku to nijak moc nezajima a jen tak prohodi ze otec s matkou se obcas porvali a otec na celou rodinu hodne rval. Marie pak zacina byt doma - Milada (ta klientka) si musela kolem sebe postavit image nekoho kdo takove drsne podminky prezije. Navic jeste sama sebe presvedcila a rekla marii ze ji to "otuzilo". Eventualne se Marii podari ji dovest k tomu ze to zacne videt a klientka nahle priznava ze je to tak a slzy z ni tryskaji na vsechny strany. Ono to bylo o dost delsi, ja to tu znacne zjednodusuji. Jde o to abych vysvetlila ze neni ani tomu cloveku jasne kdo vlastne sam autenticky je. Jsou tam jeste dalsi zajimave priklady.
Citace
Ta pointa je pro mě v tom, že člověk i když neví, tak může vždycky zkusit a sledovat výsledek.
Ja si neumim predstavit ze ta pani z toho prikladu by byla schopna zkusit ci jen na vterinku zvazit cokoliv jineho nez ze ona je ohnivy cholerik ktereho se lide boji a ze to je jeji prava mentalita. To aby zkusila kym je doopravdy, k tomu v tomto pripade potrebovala pomoc zvenci. Nekoho kdo by na to kapnul a postrcil ji spravnym smerem. Takze ono je to slozitejsi nez "clovek muze vzdycky zkusit"
Citace
Problém je, že se bojíme vůbec zkusit zachovat jinak, protože si myslíme, že by to mělo dlouhodobý dopad, snad po celý život.
Ano to skutecne je ten problem. Tahle pani byla diky svemu detskemu zakodovani presvedcena, ze projeveni jakekoliv citlivosti ma za nasledek ze bude roznesena na kopytech. A tech variant je tam vic, jini lide to maji jinak. A takova vira ti jen tak neumozni proste jen tak neco zkusit - je to prilis silne. Resit je to mozne, to ano, jak vidno, ale je to slozitejsi.
Citace
Že by nás druzí odepsali navždycky. A přitom, statisticky, realisticky, nikdy se nic takového nestane! Tohle je super úleva, když si člověk dovolí přemýšlet reálně, objektivně. Ať zkusíš udělat sebevětší kravinu, prozradit o sobě maximální hloupost, napsat do blogu uplnou debilitu, tak stejně tě lidi budou brát a akceptovat. To jenom v naší makovici si neustále dělamé svět, ve kterém trpíme strachem o tom co si ostatní pomyslí.
To ze by te nekteri lide odepsali navzdycky, to se stat muze a me se to stalo po te co jsem jim rekla neco co nechteli slyset. Ale zdaleka to nejsou vsichni lide, to ne. Nerekla bych ze te automaticky bude kazdy brat a akceptovat, ono jde ale hlavne o to zacit akceptovat sam sebe, ze? Pak prestanes resit jak moc te akceptuji ostatni.
Citace
Včera ráno (pondělí po víkendu u rodičů) , když jsem opět lehce nestíhala (chtěla jsem uvařit snídani pro všechny, jídlo s sebou do práce, vyluxovat a pak se ještě zastvit v jednom obchodě a na devátou přijít do práce – a stihla jsem všechno kromě toho příchodu na devátou), tak se zase vynořily obavy a nejistota, jestli je mb životní styl slučitelný s běžným životem – např. klasickým pracovním úvazkem, koníčky a tak.
To si umim zive predstavit. Taky s tim zapasim.
Citace
Jenže ty obavy tady pořád jsou ,obavy, že sice zvládám dokud se starám jen o sebe, ale  zvládala bych i kdybych už měla vlastní rodinu a měla se o ně postarat?
Pak zase ale dokud jsou deti male tak je opravdu dobre aby s nimi nekdo zustal doma. A pak ten cas je (ale clovek musi bejt zorganizovanej aby ho nepromrhal kdyz nad nim nestoji sef). Jinak jit do prace, mit mimino a jeste resit MB, to by bylo asi fakt nad lidske sily.
Citace
Udělám si misovku, dám si nohy na stůl a chytnu si tabulku jin/jang a najdu si tam, kterým směrem jsem se vychýlil.
Misovku nemuzu vybec pozrit. No asi muzu ale je to jak za trest. A nechapu jak by takova rada pomohla nekomu koho treba cele detstvi tyranizovala matka nebo otec a on ted ma utkvelou predstavu ze za nic nestoji a trpi upornym existencialnim strachem ze udela chybu, na cez ho vyhodi z prace, na cez skonci pod mostem, coz neprezije, protoze neveri ze sam o sobe za neco stoji, tudiz bez penez se muze rovnou odprasknout. Navic vubec nechape co jsou opravdove vztahy, opacnemu pohlavi neveri a boji se ho a kazdeho ponizuje a ovlada a zamerne zranuje, jen aby oni neudelali to same oni jemu prvni. A tragicky - takovych lidi jsou MRAKY. To jde trosku hloubs nez misovka. Na druhou stranu jsou taci kteri to prekonaji, ale asi ne pomoci misovky, ze? Ja vim, rikas ze to neni jen o jidle, okay. Ale je to zcela zjednodusene. Ano lecba vede pres mysleni, uvedomeni a sebelasku. Coz neni zadny rychly fix, je to treba na roky prace na sobe.
Citace
La Tibor : Nemohl jsem to tady spustit, ale něco mi říkalo, že bude stát za to najít si ten klip na You Tube.
Me taky. Nevim jestli se smat nebo zvracet.

Jo ted jsem skoukla ten Had Gadia, a uplne me to fascinovalo jak ona tam breci a ta posledni cast pisnicky.

Citace
Za sebe můžu říct, že jsem fyziologicky chlap a mám to tak taky.. já tušil, že se mnou něco není v pořádku
No a ja zas umim cist mapy. Nojo no, jak uz jsem jinde rikala - uvazuju jako chlap Wink

Citace
jsem totiž rebelantka a chtěla bych si nechat obě ňadra..což by mě ale omezovalo ve střelbě lukem, takže bych stejně dříve nebo později skončila s useknutou hlavou
Ono nejak nejde strilet z luku kdyz mas prsa?
Citace
Koneckonců moderní amazonky střílejí ostrými a trefnými názory na netu.
No to je taky pravda a u toho prsa nevadej.

Citace
Disclaimer: Tento post neutoci na nikoho. Obzvlaste ne na Lehu, Rakew, Pozorovatele, La Tibora. Pokud se Vam zda ze utoci, doporucujeme pridat jinovou slozku do Vaseho jidelnicku a konzultaci s terapeutem. Samozrejme se muzeme mylit, v tom pripade prectenim vyse uvedeneho postu souhlasite s tim, ze veskerou odpovednost spojenou se ctenim vyse uvedeneho postu nesete Vy, zhruba jako v pripade, ze si kupujete (nebo kradete) software. Tento clanek muze byt dale upravovan autorem a prectenim clanku s tim souhlasite. Tento post je dle zaznamenane IP adresy psan z Brazilie a spada pod Brazilskou jurisdikci, avsak jeho autor, zcela dobrovolne a z dobre vule, Vas upozornuje, ze pred organy cinnymi v trestnim rizeni v jakemkoliv statu bude prchat do konce svych dnu, takze Vase jedina moznost je
(i) najit si ho
(ia) s kusi
(ib) s lukem, pokud jste muz
(ic) v pripade ze jste zena* podstoupit nevratnou plastickou operaci prsu stranove korespondujici s vasi preferencni rukou a v tom pripade se na Vas tez vztahuje (ib); diclaimer pri (ic): autor tohoto postu v zadnem pripade nenese odpovednost za vedlejsi ucinky platicke operace, a to jak zdravotni, tak i psychicke, prectenim tohoto postu jste si vedom/a, ze operaci se vase sexualni pritazlivost snizi v prumeru o 97% (u muzu vzroste o 23%) a riziko infekce a trombozy je 1.54% (udaje WHO, ktere jsou prevzaty z internetu, takze disclaimer: autor nenese odpovednost za udaje WHO, nebo udaje subjektu za WHO se vydavajici)
(ii) pouzit hlavu a argumenty a jit s nim do konfrontace/Sokratovskeho dialogu


*do teto kategorie spadaji i nevyhranene typy stylu "Sotomayor" a tez muzi s pokrocilym stadiem gynekomastie
Teda kluku s tebou je sranda Very Happy
Citace
Pak jsem tu zaregistrovala jakousi diskusi o Amazonkách a střílení z luku, co se proporcí týče, tak bych se mezi ně mohla asi rekruitovat bez problémů, ale proč? Třeba někdy, až si zase budu chtít utéct od reality (teď si dělám legraci, La Tibore !), tak na La Tiborovi půjde dobře trénovat liberální přístup "on není strašnej, je to jen jeho cesta, je to jeho život, tak ať si dělá co chce, dokud se tím nikomu neubližuje." (a něco mi říká, že tímhle postupem by Amazonky La Tibora odrovnaly s větší pravděpodobností, než snahou o oboj, soudě prodle jeho výroků by z amazonek asi vylétl z kůže).
S tebou taky holka Very Happy

Citace
Zostávať na zemi znamené ...
Pro me to znamena tohle: Potrebuju mit sny (vzduch - mysleni), ale potrebuju byt take prakticka (zeme - fyzicka plan) abych ty sny mohla uskutecnit. Nejde o tom ze je spatne mit vysoke sny. Ale pokud nemam v sobe schopnost je zrealizovat, zustanou vzdy jen sny. Takove sny mohou vest k frustraci/nenaplnenosti/prazdnote, ale nerekla bych ze problem je nutne v tom snu (hlava prilis v oblacich), ale treba i v te neprakticnosti (slaba zeme). Sen je sen - podle me sen nema "realny zaklad" - myslis tim "realisticky"?
Dale to znamena i byt v kontaktu s prirodou, uzivat si fyzickou existenci (jidlo, sex, pohyb) atd, atd. Vsechny prvky jsou dulezite - zeme (fyzikalita), voda (city), vzduch (mysleni), ohen (vasen, jiskra).

Citace
ono rozbíjet si realitu - znervózňuje mě to, co bude za ní?
Ty? Ve sve nefalsovane autenticite.

Citace
dejme tomu napriklad zivot v mirove komunite, kde jsou vsichni silni a pracuji na tom, aby se resila podstata vsech problemu.. dejme tomu.. ale nic takoveho neni
A jses si jistej ze tohle je co tvoje vyssi ja opravdu chce? Protoze to neni jen cil pro tebe, to zahrnuje ze nekdo jiny to pro tebe uz nejak pripravi - tj "nic takoveho neni" - nedavalo by vetsi smysl treba ze ty mas najit jak ty konkretne jako jedinec k tomu muzes prispet?

Citace
Já nevím, jsem z toho zmatená. Ale pokud se někdo rozhodne pro takový alternativní způsob života, měl by to podle mě udělat proto, že si vyzkoušel obojí, ale to alternativní se mu zdá lepší. Ne jako útěk od nezvládání žití mezi lidmi žijícími "standardizovaně".

A tak se mi zdá přijatelnější najít si někde nějakou skulinku a způsob, jak si žít po svém (žít, ne přežívat nebo živořit), mezi lidmi, které neoodsuzuji proto, že žijí "standardizovaným" způsobem života. Neutíkat nikam pryč. A současně se od nich nenechat převálcovat. Já nevím, třeba to je utopie, ale třeba nějaká cestička existuje. I když přiznávám, že mě to někdy ubíjí, a tak řešní hledám.
Pokud si tady nekdo mysli ze je nejak nezavisly a mimo system, tak bych rekla ze tezko, leda ze ji korinky, nema vubec zadne doklady a beha nekde po lese s vlkama. Jelikoz tu vsichni mame minimalne pocitac, tak tomu asi tak nebude - ledaze by si dotycny vzdy jen z lesa odskocila zainternetit do mesta do kavarny.

Podle me ta snaha o to byt za kazdou cenu mimo system je taky znacny sebeklam a arogance. Proc proste nezacit tam kde zrovna jsem - zvysovat uvedomeni toho co delam na te urovni na ktere jsem - a tim nemyslim nejakou hierarchickou uroven, spis zkusenost. A taky prichut - nekdo je treba umelec (a ani to nevi a je to skoda) a jiny je zas lecitel (a treba to taky nevi a je to skoda) a nekdo je spisovatel (atd). Podle me jde o tom nalezt sam sebe, ano shodit masky a byt sam sebou a mozna pro nekoho to bude i obnaset to zahazeni dokladu a utek do lesa, ale vetsina to asi nebude. A taky se to zcela dozajista bude cely zivot jeste menit a vyvijet.

Citace
Ale všichni co zde jen čtou a nic se sebou nedělají.. jděte do sebe taky.. a nebavte se tady nad příběhem někoho jiného, často tady celé forum funguje jako bulvár.. musí nám být vnitřně trapně, pokud roky/měsíce jen konzumujem a nic nenapíšem
Tot vskutku pravda.
Zaznamenáno

torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 797



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #214 kdy: 18. Duben, 2010, 15:37:16 »

Citace
tím, že ses jakoby přiznala k manipulaci s námi, čtenáři, mi najednou tvá předchozí slova přijdou neupřímná..jako lež
pokud jsi vždycky chtěla jen pofoukat bolístku a politovat..proč si to neřekla rovnou?
Ja to chapu. Protoze si to lehu neuvedomovala. Kolik z nas tohle nedela? Ja ji obdivuju za uprimnost.

Citace
Když se nad sebou zamyslím, tak jsem se vždycky dopovala z ostatních, z té jejich pozornosti, zájmu, ocenění, starostlivosti - no prostě dávali mi energii. Možná jsem to otevřeně nedělala jako malá holka, protože tam to šlo samo (lidé dávají péči dětem už z titulu toho, že to jsou děti. Možná v tom je i to, proč se pořád ještě tak bráním převzetí té dospělé role?).
Davali ti tohle rodice? At ano ci ne, Proste to chapu, parkrat jsem to taky zkusila, vlastne jeste vickrat a nebylo to nejak davno. Je to prirozene. Chceme byt prijimani. V detstvi jsme na tom primo zaviseli a to je silny program. Nakonec jde i o to ze si kazdy do vetsi ci mensi miry neseme nejake rany na dusi a zdravem sebevedomi. A tohleto povrchni prijeti je takova naplast na to, ktera samozrejme nic neresi. Ale stejne je prijemna. Ono taky zalezi na tom, jestli te nekdo jen tam mechanicky zaobdivuje, polituje, pochvali, nebo jestli te proste doopravdy pochopi a prijima te v tve cele lidske nedokonalosti - coz muze byt terapeuticke, pokud tomu zacneme sami verit - o coz jde predevsim - sam sebe prestat mrskat nebo utlacovat a mit se rad a prijmout se. Pak uz to clovek tak nejak nepotrebuje slyset od druhych.

Citace
Tohle je podle mě náš problém - nedáme na svůj názor
Ba ba a nekdy taky ignorujeme svuj vnitrni hlas. A pritom ten vzdycky ma pravdu. Jen ho poslouchat.

Citace
Problém je, že společnost je mimo tento Řád a i většina soudobé duchovní literatury, přednášek - takže je velice kontraproduktivní vůbec někoho poslouchat.
Opet jde o to - poslouchat ten vnirtni hlas. Vse prehodnotit jak rozumem tak intuici.

Citace
přehnané emocionální duchovní literatury - vše je láska, nic nemusíme měnit - jsou podle mě dost mimo
Mas pro zajimavost nejaky priklad takove literatury? Ja teda vse co jsem cetla vzdy vyzadovalo praci a zmeny na sobe. Vubec si nejsem vedoma zadneho duchovniho smeru/knihy ktery by ti proste rikal ze nic neni treba menit. Spis tak nak s cim jsem se setkala, tak rika ze pokud je ve vesmiru jen jeden zakon, tak to je ze vse se musi stale menit, plynout vyvijet.

Citace
Pak se poušť změnila, pididuny a keře, některé kvetoucí. Jeden byl ovzvlášť nádherný, pozorovala jsem ho, vzdušně pohladila, pak objala. Bylo to krásné. Pak jsem zaslechla v dáli hlasy, lekla jsem se, že mě někdo uvidí objímat keř a odešla jsem. Bohužel.
Lehu tohle taky znam. Nekdy bych se mohla podepsat pod to co pises. Zkusim nad tim popremyslet. Co by se stalo kdyby me nekdo videl objimat ker? Mysleli by si ze jsem magor/tree hugger/hippy. Co by se stalo kdyby si nekdo myslel ze jsem magor/tree hugger/hippy? Hmmm. Nic? Bylo by mi trapne? Tohle prece "normalni" lidi nedelaj. A co by se stalo kdyby mi bylo trapne a nekdo si myslel ze nejsem normalni?
V tomhle okamziku nechci dal odpovidat.Prestava me to bavit. Ale jdu dal. Tak co by se stalo? Ztratila bych tvar. Lidi by me prestali brat vazne jako rozumnou a inteligentni holku, ktera ja prece jsem, ze? Vzdyt se logikou primo zivim. A co by se stalo kdybych ztratila tvar a lidi me prestali brat jako rozumnou inteligentni holku? Ztratila bych identitu. Nevim co bych pak byla. Asi proste ja - takova jaka autenticky jsem. A co je na tom spatneho? Ze by to lidi neprijali. Takze je lepsi jim ukazat masku kterou prijmou? Je to mene nepohodlne. Bezpecnejsi. Vic lidi to prijme. Predlozim jim takovou vanilkovou prichut ktera nikomu nevadi. A ty si myslis ze te lidi momentalne prijimaji? Ne. Hmm. Uz me to fakt nebavi, nevim co se dal ptat a nebo se dal moc ptat nechci, je to moc prace.

Jinak te Lehu moc obdivuju za tu cestu Saharou - to je tedy odvaha a umim si predstavit ze si tam clovek leccos uvedomi.

Citace
Zdá se mi, že tu všichni ( i já) moc tlačíme na pilu, ž moc chceme / hledáme odpovědi na své životy. Nedáváme tomu spontánnost, tlačíme se do těch prožitků, chováme se nelidsky a umrtveně. Já to dělám taky, umrtvuju se se už tolik let, ž teď nedokážu říct, jestli i tohle je upřímné.
Ja si to umim predstavit. Clovek chce citit neco zvlastniho, neobycejneho a to i za cenu ze by si to mel nalhat. Ale zase si umim predstavit ze nejake autenticke prokouknuti tam urcite tu a tam bylo. Treba spolehani na vlastni usudek - vereni sama sobe - to me napadlo kdyz ses rozhodovala jestli jit spatne podle nemce nebo tak jak ty myslis ze je to dobre. Neni to treba uplne svetoborne, ale je to dulezite! Tohle ja si ted porad overuju, i kdyz ne na Sahare, spis na daleko vsednejsich vecech. Ale vis co? Clovek nepotrebuje jet na Saharu aby se duchovne vyvijel. Nemyslim tim ani nahodou ze to bylo zbytecne - spis chci rict - vyvijet se muzeme uplne kdekoliv. To je v nas a jakykoliv i bezny zivot nam dava dost podnetu.

Citace
Třeba musím nejdřív uvidět a přijmout tuhle CELOU svoji temnou stránku
O tomhle prave taky zase ted premyslim diky te knize od M Hlavkove. A co jsem si ji jednou takhle pred par dnemi do noci cetla, slysela jsem zvuk z pohadky Beauty and the Beast co mely holky pustenou na spani a jasne jsem si uvedomila jak symbolicka ta pohadka je, jak moc je o tom stejnem o cem ctu v te knizce, specialne kdyz jsem slysela ten zacatek:
Citace
Once upon a time, in a far away land, a young prince lived in a shining castle. Although he had everything his heart desired, the prince was spoiled, selfish, and unkind. But then, one winter's night, an old beggar woman came to the castle and offered him a single rose in return for shelter from the bitter cold. Repulsed by her haggard appearance, the prince sneered at the gift and turned the old woman away. But she warned him not to be deceived by appearances, for beauty is found within. And when he dismissed her again, the old woman's ugliness melted away to reveal a beautiful enchantress. The prince tried to apologize, but it was too late, for she had seen that there was no love in his heart. And as punishment she transformed him into a hideous beast and placed a powerful spell on the castle and all who lived there. Ashamed of his monstrous form, the beast concealed himself inside his castle, with a magic mirror as his only window to the outside world. The rose she had offered was truly an enchanted rose which would bloom until his 21st year. If he could learn to love another and earn her love in return by the time the last petal fell, then the spell would be broken. If not, he would be doomed to remain a beast for all time. As the years passed he fell into despair and lost all hope. For who could ever learn to love a beast?
Love it!
A zatimco mi do usi znela tato slova, v knizce jsem cetla:
Citace
Dle moji zkusenosti je pouze zhruba 20 procent lidi schopno vytvorit hezky rovnocenny vztah, ktery funguje na vsech urovnich a je postaveny na lasce a duvere. Zbylych 80 % partneskych vztahu je podle mne vice ci mene narusenych, nerovnocennych, postavenych na spatnych zakladech a vlastne na nejake urovni nefunkcnich. V dusi techto lidi se vzdy skryva vetsi ci mensi zraneni, ltere pokud neni zvedomeno a leceno, zmeni se v neschopnost blizkosti, citu a v neduveru.
Jestlize vsak clovek uchopi toto vztahove napeti jako vychodisko k praci na sobe a vyuzije energii zdraveho Pluta k rozsahle transformaci sebe sama, odmenou mu bude posleze vztah naopak velmi kvalitni, silny a hluboky. Nebot Pluto/Hades prinasi velkou odmenu pro odvazlivce, kteri se neboji ponorit do temnych vod emocionalni promeny a projit jeho lecebnou vztahovou kurou. Takovi se pak osvobodi ze zajeti vztahoveho sado-masochistickeho modelu a zaziji poprve v zivote pronikavy cit velke bezpodminecne lasky a citove blizkosti, ktera neboli, ale hladi. To je onen poklad, nejvetsi citove bohatstvi, ktere cloveku Buh podsveti prinasi jako dar za odvahu podivat se do kralovstvi temnot.
Neni to krasa?

Citace
V Radikálním odpuštění bylo něco jako, že člověk tuhle stinnou stránku sebe přijme, dá jí lásku a nechá to jít. Ale já nevím, jestli je dobré nechat to jít. Jestli to není jen mírnější varianta toho umrtvování části své osobnosti, které nejde, protože se tím umrtví čelek, osobnost nelze dělit. A tak jestli nemáme prostě přijmout všechno na sobě, vše si ponechat, ale jen vědomě určitou část sebe nepoužívat? Take dát pryč / vzdát se / už nepoužívat ty moje schovávací a manipulovací hry, ale nechat je je u sebe jako celek? Ptala jsem se na to pak i Charlese - šamana, řekl mi, že tím přijetím to pak nade mnou ztratí moc a přestane mě to ovládat. Ovládá nás to jen tehdy, když to popíráme.
Ja bych taky nerekla ze je to o tom to nechat jit. Neni to spis transformace? Kdyz Belle zacala Beast milovat, on se transformoval.

Citace
How could I ever tell me,
I am anything less than beautiful
How could I ever tell me
I am anything less than whole
How could I fail to notice
that my loving is a miracle
how deeply I am connected to my soul
To je krasne. Abych se ti priznala, moje prvni reakce byla: Airy fairy hippy shit cliche. Ale to je jen ten tvrdas ve mne, ta ochrana krusta. Je to krasne.

Citace
Beduíni používají místo toaletního papíru písek
Tak to je drsny.

Citace
A že byl vedlejší efekt to, že jsem si při tom uvědomila, jak mylný byl ten můj pocit, že mě odmítá a vadím jí, pocit, který jsem v soě od mala nosila a který stál v pozadí tolika mých manipulačních her a rozhodnutí (radši k sobě nikoho nepustit a odmítnout dřív, než budu odmítnuta).
Kdyz ctu tohleto tak mam prave pocit ze je tu mirne nebezpeci ze si zacnes neco nalhavat o tomhle. Strilim tady tak trochu od boku, je mozne ze jsem uplne vedle. Mama te muze mit moc rada a zaroven nakrasne muze byt pravda ze te v nejakem bode odmitala, nechapala, byla prilis ponorena do vlastnich problemu, prekonceptu a nevedomosti. Pokud jsi jako mala se naucila hrat hry o pozornost - proc bys to delala kdybys ji dostavala dost?

Citace
tak jsem přemýšlela o té mojí odtažitosti. Já vlastně toužím po lidské blízkosti, tak proč ten strach? Je to proto, že se bojím, že si na to zvyknu, a pak mi to bude chybět?
Cim je to u tebe to budes vedet ty sama nejlip. Ja ted taky uz delsi dobu mirne poustevnicim. Pred 3 roky rozchod 11 leteho manzelstvi, pak hrr rebound vztah, ten skoncil pred 2 roky ve zlem. Pak povrchnich kamaradek, ale neustaly pocit ze me lide jen chteji zneuzit a vyuzit (coz se i delo v praxi, ale ja je samozrejme nechala). Jedna blizsi kamaradka, ktera mi leze na nervy stalym fnukanim a zaseknutosti a podrizenosti despotickemu manzilkovi. Ruzne kratke randeni, ale hlavne samota. Vubec ne neprijemna, ale uz docela dlouha, zacinam citit ze je cas se zase zapojit, ze uz jsem se izolovala dost. Tak se ted snazim navazat nova pratelstvi - tedy ne ze bych nejak tlacila, proste jen se s lidma ve spolecnosti vic bavim, neizoluji se pokud mozno. Spolecenske usili mi prijde nekdy jako docela drina. Ale pak kdyz se s nekym sblizim a je legrace nebo jeden druheho nejak ohohatime tak si pripomenu ze to stoji za to. No uvidime jak dlouho mi to vydrzi. Vcera mel nas sbor koncert a bylo tam od zkousky do vystopeni hodiny cekani a ja zvladla byt znacnou cast te doby spolecenska a konverzativni. Mam taky problem si pamatovat jmena a co mi lidi o sobe reknou, pokud se seznamim s vetsi skupinou najednou. Musim si ty jmena v duchu opakovat abych si je zapamvatovala a taky strucne charakteristiky co mi lidi o sobe rekli. Ale uz se nestydim jako driv tak moc priznat "Promin ja mam blbou pamet, zapomela jsem tvoje jmeno". Jednou jsem v nejake pitome prirucce spolecenskeho chovani cetla jake je to faux pas. Kaslu na to. Radsi se zeptam jeste jednou, no a co ma byt? Lepsi nez se pak zamerne stydet neco rict protoze nevim jak toho cloveka adresovat. To prilisne dbani na pravidla a image atd, je soucasti meho patologickeho perfekcionismu, ktery se snazim odbouravat. Je to takovej ten model "kdyz budu perfektni tak me nikdo nemuze kritizovat, ranit a odmitnout". Je to samozrejme blbost, protoze lidi to prohlidnou (aspon hodne z nich).

Citace
v odpočinkovém dnu, kdy se mě Charles s Terezou snažili "naučit objímat", no prostě přišla řeč na to, že mám trénovat "kuscheln", neznala jsem tohle německé slovo a Charles tak nadhodil, "tak jí to někdo objasněte" a jeden Němec se toho, nic netušíc, ujal - jenže jak mě pokusil obejmnout (kuscheln znamená mazlit), tak já jsem nahodila tak vyděšenou zpanikařenou reakci, že on chudák z toho měl šok až do konce pobytu (neustále se mě chodil omlouvat)
Ja taky na nejaky velky mazleni nejsem, to je tak jedine vyhrazeno pro osoby zcela nejblizsi - deti a nebo pritel/manzel. obejmou to muzu leckoho. Krome moji originalni rodiny teda. Tam se to proste nepestovalo.

Citace
"Dotýkání, kontrastující s anonymním internetem, je totiž ujišťování o vlastní existenci, ale i o existenci blízkého člověka. Dotýkáme se těch, které máme rádi. Ale zároveň se bojíme, aby nás ten druhý nezranil… Možná proto se utíkáme tak rádi do fantazií virtuálního světa! Jenomže tam, před obrazovkou počítače zůstáváme osamoceni, odcizeni. Touha po skutečném citu však zůstává…"
Tak to uz bych hned bookovala bejt tebou.
Zaznamenáno

rakwička
Sr. Member
****
Příspěvků: 378



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #215 kdy: 18. Duben, 2010, 21:58:45 »

Jo, tak tohle je rekord..takhle dlouhý příspěvek nedá ani neon..hihi
akorát se mi to nechce číst..
Zaznamenáno
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #216 kdy: 21. Duben, 2010, 16:05:46 »

Ahoj Torquiose, díky za rekordní příspěvek, bylo tam několik hodně zajímavých postřehů. Já jsem to jen v rychlosti pročetla, asi to chce trochu časový odstup než mi dojde, co vlastně tím bylo řečeno (nojono, je u mě  zkrátka něco jiného si něco přečíst /vědět, něco jiného je si to něco  uvědomit "aha" a pak něco jiného je to dělat). Každopádně, je to všechno o minulosti, která už je uzavřená, neautální (jako ty moje starší příspěvky tady), teď už pracuju na tom, jak to řešit, aby se to dále už nepřenášelo.
Zaznamenáno
giorgino
Host
0 0
« Odpověď #217 kdy: 21. Duben, 2010, 16:33:28 »

To jsou monster příspěvky, to se nedá číst!  Že by se někdo mega zjinoval? Very Happy
Zaznamenáno
torquiose
Hero Member
*****
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 797



Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #218 kdy: 22. Duben, 2010, 01:27:16 »

Hahaha asi jo - to budou ty dorty a kafe
Zaznamenáno

lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #219 kdy: 25. Duben, 2010, 22:02:00 »

Vymezení se a konfrontace
V rychlosti si sem poznamenám to, s čím se v posledních dnech ve všech možných formách setkávám - s nutností umět se vymezit (říct ne, nesouhlasit, nepřijímat, co nechci), ale zvládnout to bez (silové) konfrontace. V sobotu byl sraz s pouštníkama - bylo to úžasné - ty lidi jsou mi tak blízcí a kupodivu bych řekla, že se vzájemně ještě více otevíráme - možná proto i promluvil jeden člověk, kterého jsem před tím brala za takového bačkoru (maska?). No každopádně, když nám teď vyprávěl, čím prochází, co skrýval - klobouk dolu, obdiv k síle, co v sobě má, a věřím, že vše ustojí. Nicméně je to další zářivý příklad toho, že je sice krásné být milující a všechápající, ale bez umění se přiměřeně ozvat a vymezit je to docela malér, jak dokazuje příběh tohoto bývalého misonáře, který tu psát nebudu. Každopádně když už se tedy ze zcela láskyplných důvodů rozhodl jednat, aby decentním způsobem učinil přítrž něčemu, co považoval za špatné  (a vůbec nemohl tušit, co spustí a v jakém stadiu už v té době věc byla), protistrana vyvolala takovou odvetnou reakci, že když to poslouchám, dochází mi, že silou (fyzickou - umět chvaty na sebeobranu, nebo argumentací, nebo soudními spory) se to prostě stejně nemůže vyřešit, resp. že takováhle konfrontace může sama o sobě být pro člověka zničující. A asi konfrontace v čemkoli vždycky lidi akorát vyčerpává, i když "vyhraju". On to vlastně taky říkal (prý se to naučil díky Sahaře), že prý cítí, že kdykoli cokoli dělá, musí si být hodně vědom sebe a té síly, co má v sobě. Spíš než se soustředit na výpady, tak si prý rozvíjet tuhle sílu v sobě (no i když jednat se musí i v tom fyzickém hmotném světě). A prý to funguje, okolí reaguje na to, co vysílá - to vědomí si vlastní hodnoty a své síly. Jojo, zní mi to stále hodně teoreticky, také, když už se rozhodnu ozvat / vymezit, tak skouzávám buď k silovému jednání (hádky, styl argumentace) nebo k odsuzování. Tak si přeju / doufám, že se to naučím i jinak, a jsem životu moc vděčná za to, že se to mám možnost učit na mnohem menších věcech. A vůbec hodně věcí ve svém životě, které jsem dřív vnímala jako smůlu teď vidím jako ochranu (za kterou děkuju), prostě byla jsem "zastavena", abych se nejdřív naučila vážit si sebe, přijímat sebe i ostatní.
« Poslední změna: 25. Duben, 2010, 22:10:08 od lehu » Zaznamenáno
Iren
Sr. Member
****
Příspěvků: 429


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #220 kdy: 25. Duben, 2010, 23:51:09 »

Lehu, podnětné zamyšlení, dík
Citace
vědomí si vlastní hodnoty a své síly

Někdy mi připadá, že příliš mnoho přemýšlíš a myslíš na efekt své "zpovědi", na to, jak zapůsobíš na druhé (takže mi to nepřipadá opravdové, autentické) - a proto mě to neponouká k reakcím.
(I když ne že bych sama k neustálému přemítání taky neměla sklony.)
Ale občas se tu pro mě zaskví nějaká myšlenka nebo postoj, zkušenost, které mě osloví, protože jdou do hloubky vod, kde se taky pohybuju. Takže dík za inspiraci a přeju ti ve všem hodně štěstí.
« Poslední změna: 25. Duben, 2010, 23:54:45 od Iren » Zaznamenáno
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #221 kdy: 02. Květen, 2010, 20:34:22 »

Iren, jo jo, záleží mi na tom, jaký dojem dělám na lidi. A řekla  bych, že (při srovnání např. s kolegyněmi v práci), o co míň mi na tom záleží v kategorii "když se načančám", o to víc si to kompenzuju v kategorii "když někde něco písemně vypotím".

A přitom si sem chci zapsat poznatek, který tak zruinuje moje makrobiotické image. Takže na úvod zdůrazňuju, že se jednalo o můj experiment, který jde proti tomu, co jsem kdy slyšela od jakýchkoli makrobiotických lektorů, které jsem v životě potkala (to, abych ruinovala jen své image a ne i ostatních lidí - bohužel vím, jak rychle se šíří v mb kruzích pomluvy....).

Takže o víkendu jsem prvně v životě ochutnala kefír z kozího mléka. Teda asi 4 loky a musím říct, že mi to nechutnalo, takže jestli bude někdy nějaké příště, tak už tu nabídku ochutnávky domácího kozího kefíru odmítnu. Ale odmítnu to proto, že mi to nechutná, ne kvůli nějakým důrazným doporučením, co jsem kdy v životě slyšela. A bylo zajímavé zjištění, že po 4 locích kozího kefíru se fakt neumírá ani špatně neudělá. A taky si sem poznamenám, že jsem asi hodinu rozmýšlela, jestli ochutnat či neochutnat (ačkoli to bylo čerstvé od chovatele-souseda, přímo od zdroje, tak přeci jen po tolika letech makrobiotiky to byl trochu vnitřní boj a zdůvodňování typu - pro přechod na mb se těm, co se neobejdou bez mléka kdysi doporučovalo trochu toho kozího mléka a zakysané věci jsou lepší než mléko jen tak). Tak tolik k mému experimentu z oblasti, jak / jestli dokážu vystoupit z pravidel, která jsem léta brala dost dogmaticky, a experimentu na téma jak chutná čertvý kozí kefír.

A ještě typicky hloubavý závěr  Wink stejně si říkám, jestli těch pravidel nemám v životě až moc a kolik z nich je opravdu potřebných / přínosných (teď už to není o jídle, nemám v úmyslu od mb odejít, naopak, vážím si tohohle systému).
Zaznamenáno
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #222 kdy: 09. Květen, 2010, 14:16:29 »

1. kvetou jabloně (teda už víc jak týden, nejsem zrovna aktuální), je to nádhera ! Z mého pohledu nejkrásnější období v roce.

2. podle toho krásného nekonečného kalendáře, co prodávají ve zdravých výživách (a nebo tuším šlo objednat skrz makrobiotika.aspone) jsem vyzkoušela uvařit pučálku a bylo to docela dobré. Stejně tak se mi osvědčili sedmikrásky v umeoctu (nebo počesku v jablečném octu se solí) na dochucování, námět opět z tohohle kalendáře. Visí nám ten kalendář v kuchyni už několikátý měsíc, ale až v těchto dnech nějak registruji, jaké všechny recepty a popisy starých českých tradic tam jsou zpracovány.

3. už povícté jsem narazila na něco / někoho, kdo /co mi připoměl/o Esejce. (kdysi - prvák střední školy, mě docela oslovil pořad o nich, pak jsem i něco o nich četla, ale pak jsem to nějak pustila z hlavy). Když nebudu líná (což momentálně jsem), tak asi po nějakých informacích o nich zapátrám.
Zaznamenáno
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #223 kdy: 09. Květen, 2010, 14:38:37 »

Svoboda, jaro a element Stromu

Když jsem loni v létě začala psát tenhle Občasník, tak jedním z prvních zápisů bylo, jak na mě působí element Ohně. Pak jsem tak nějak pokračovala přes Zemi, Kov a Vodu. Takže jakási "komplexně systematická" část mého já usoudila, že by bylo vhodné dopsat sem i ten Strom (jaro) a tím ten cyklus jakoby dokončit. Trochu paradox, protože zrovna jaro -Strom symbolizují nový začátek. Kov (podzim) vytěsil to přebytečné, Voda (zima) to odplavila, takže vznikl prostor pro to, aby ze semínka začalo růst něco nového a teď to úplně bují, síla to tahá nahoru.

Pro mě je jaro vždycky spojené s tím, že mám chuť někam odjet, ale většinou nevím kam, a pak to přejde. Letos jsem na přelomu zimy a jara byla na Sahaře, kde jsem si připadala úžasně volně, svobodně a přitom bezpečně, i když jsem si tam docela hodně uvědomovala zodpovědnost za každý svůj krok (ve druhém týdnu doslovně - začali vylézat štíři a protože bylo teplo, tak jsem "po tábořišti" a někdy i do dun ráda chodila bosa a musela koukat, kam šlapu). Pak jsem se vrátila a postupně se vracela taková nechuť a pocit svázanosti. Jakoby to bylo oddělené - TAM svoboda, TADY svázanost. A ten pocit svázanosti pak vede ke vzteku (pozn. vztek má být projev stagnace na úrovni elementu Stromu, tak se to přeci učí) a chuti odjet jen pro to odjetí, bez konkrétního cíle, jen abych byla někde v nějaké končině TAM, kde jakože je ta volnost . V posledních dnech mi připadá, že ono to není vůbec oddělené na nějaké TAM a nějaké TADY, že je to propojené a že je zbytečné si nalhávat, že tady jsem nějak svázaná. Já vlastně vůbec nejsem, naopak, teď si připadám krásně volná i tady, pravda trochu jsem na tom musela zapracovat, dostavilo se to jako vedlejší efekt afirmačních cvičení od jedné psychoterapeutky.

Když to teda shrnu, tak je to prostě o nějakém rozpoložení uvnitř mě, zkrátka, když se budu cítit svázaná, tak můžu odjet třeba až na Jupiter a budu se tam cítit svázaně. A když se vnitřně nastavím na pocit svobody, resp. nebudu si vymýšlet neexistující omezení té svobody, tak můžu být kdekoli, i TADY, a jsem /budu svobodná.

Dokončeno.
Zaznamenáno
rakwička
Sr. Member
****
Příspěvků: 378



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #224 kdy: 26. Červenec, 2010, 11:49:39 »

Zdravím tě, lehu!

Já když chci někam odjet a nemám zrovna čas, peníze a podobně, vezmu si nějakou knihu..ta mě vezme do jiného světa a přitom se nemusím hnout z baráku..hihi, je to trošku alibistické jednání, ale já miluju knížky a jiné světy, občas je fajn, podívat se jinam..
Zaznamenáno
Stran: 1 ... 13 14 [15]
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení