Stran: 1 ... 3 4 [5] 6 7 ... 15
  Tisk  
Autor Téma: Můj Občasník  (Přečteno 31000 krát)
0 uživatelů a 4 Hostů prohlíží toto téma.
rakwička
Sr. Member
****
Příspěvků: 378



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #60 kdy: 20. Leden, 2010, 19:30:04 »

lehu?
jsem hrozně ráda, že se ti tvůj zdravotní i duševní stav zlepšuje..
a co láska? nemyslím tím třeba nějakého muže, ale co láska k sobě a rodině, přátelé..je všechno ok?už i s maminkou?

já jsem měla velký problém s mamkou, v zásadě z toho pramenily všechny moje nemoci..pak jsem se odstěhovala do Prahy a domů jezdím jednou za 14 dní..ekzém se mi zredukoval na polovinu, celá rodina s mým odchodem omládla..hihi, zlepšily se vztahy i choroby..
(obě jsme měly jiný pohled na svět a já se nikdy nechtěla podřídit autoritám..a mamka se mě furt snažila měnit a vytvořit mi nějaký režim..a já měla svou hlavu..narušovala mi soukromí, lezla do věcí..je šílená do uklízení a nutila mě pořád uklízet a já z toho byla šílená taky ale vzteky..prostě takové pubertální stavy nenávisti a tak..)

a teď?všichni se na mě těší, když mám přijet, uklízení mých věcí a pokoje si vzala pod křídla mamka sama (takže mi konečně může udělat ve věcech systém..a já už se nehádám, protože vím, že to nemá cenu a jen se vždycky zeptám:mami, kam jsi mi uklidila tohle a tamto..a aspoň mám pokaždé jinak uspořádaný pokoj, takže aspoň změna..)
ekzém se s mb ztratil úplně..(a bylo to fakt zlý, ruce jsem měla tak napuchlé, že jsem neudržela tašku s nákupem, běžně mi tekla z rukou krev, jen tak..stojíš si na zastávce a najednou se vedle tebe vyděsí nějaká babka..to niic, to mi jen zase praskla kůže a odkapává mi krev na zem..měla jsem na nich kůži tak nemocno a slabou, že když jsem zvedla ruku, bylo vidět, jak mi klesá krev a když jsem jí dala dolů, jak do ní zase krev natéká..zajímavý ale děsivý, v noci jsem se jen škrabala a rvala si kůži do krve..bylo lepší, když mě to bolelo než svědilo..takže tělo samej strup..btw. když jsem si chtěla oholit nohy, tak jsem pak musela počkat ve vaně, než ze mě přestane crčet krev)
no jo, když vás jako mimi krmili umělou stravou,myli dvakrát denně, cpali cukrem, očkovali, jednou týdně návštěva lékaře, každý den se gruntuje samou chemií a saponáty..
nedávám jí to za vinu, jsem první dítě..mamka neměla moc informací..nebo jo, ale špatnejch..pak jsem byla nemocná asi na just, aby její snaha vyšla naprázdno, asi jsem se jí tak mstila za to uklízení..nevím, důležité je to, že dnes jsem spokojená, šťastná a hlavně zdravá(téměř, rozhodně oproti dřívějšku rozhodně)..taky si můžu konečně říct, že mám svou mámu fakt ráda (a to mi trvalo 20let..)
Zaznamenáno
El
Host
0 0
« Odpověď #61 kdy: 20. Leden, 2010, 19:56:22 »

Je fakt, že mě hodně moc psychicky pomohlo, když jsem se stěhovala od rodiny. Byla jsem teda dost mladá, bylo mi necelých 17..  vztahy se zlepšili o 100%, no není nad to jet k rodičům jen na návštěvu a jinak si řídit svůj život. Já jsem zas naopak dítě třetí a už se na mě nekladly takové nároky... určitě jsem měla větší volnost než bráchové a máma už neřešila malichernosti, přesto jsem problémů měla dost..  Jinak mimochodem taky nekojená na umělé výživě... od mala alergie, astma... teď nic Smiley a vím, že velká část je právě díky tomu, že s rodiči nebydlím.. až takhle na "dálku" jsem byla schopná opravdu cítit, že jí nic nevyčítám... Smiley

Jen na čtení deníčku Lehu nějak nemám energii Smiley až te´d že mě zaujal příspěvek rakwičky Smiley
Zaznamenáno
Nena
Host
0 0
« Odpověď #62 kdy: 20. Leden, 2010, 22:57:26 »

Citace
Íro, já to opravdu mazat nechci. Důvod je ten, že snad právě tenhle uragán s názvem svěží vánek mi konečně pomohl vyvětrat něco starého, čím by skutečný vánek nehnul. Já už jsem párkrát zažila, že člověk, kterého jsem považovala za naprosto děsného, neurvalého, nemožného a hrozného současně - zřejmě proto, že byl natolik odlišný ode mě, mi přinesl docela obohacení, když jsem se aspoň na chvíli dokázala podívat na svět jeho očima. Nebo někdy ten člověk poukáže na něco, co ještě není dořešené.

Přesně takto jsem to myslela. Nejdřív jsem byla neuvěřitelně vytočená všema možnýma příspěvkama La Tibora, nechci zde ani psát, co mě napadalo. Až mi po nějaké době došlo, že je to jako zrcadlo, že mi ten člověk něco ukazuje, něco říká. Nakonec jsem se tomu myšlenkovému pochodu musela zasmát. Přinutil mě i podívat se do encyklopedie a přečíst si něco o svastice... díky  Wink Původně jsem chtěla místo slova vánek použít něco jako bouře či uragán, ale pak jsem to přepsala na vánek, chtěla jsem vidět, jaké budou reakce, zda někdo dojde k podobným myšlenkovým pochodům...

Lehu: k dnešnímu příspěvku - smekám klobouk. Jak jsem ti již řekla několikrát, vždy si něco svého najdu v tvých příspěvcích. Díky, že mi pomáháš uvědomit si věci, které nejsou vždy příjemné a člověk je tedy potlačuje. A gratuluji k tvému posunu, jsi úplně někdo jiný než koho jsem poznala na první víkendovce a pak více na prvním Zrnobraní...
Zaznamenáno
ira
Host
0 0
« Odpověď #63 kdy: 20. Leden, 2010, 23:00:29 »

Tak se zdá, že všechno je jak má být...  Grin
Neno, jsem moc ráda, že jsi to vše napsala sem.
Mám z toho všeho nakonec fakt hodně dobrý pocit!
Zaznamenáno
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #64 kdy: 21. Leden, 2010, 18:20:26 »

Tak jen pro doplnění dodám, že snad už je to i za mnou. Doufám. Tohle je snad poslední příspěvek na dané téma, víc se v tom patlat nechci.

Ještě včera odpoledne v práci jsem nějak po jednom rozhovoru skrz skype začala brečet a brečela ... nešlo to zastavit, ještě, že jsem byla sama v kanceláři. A pak večer už jsem chtěla jet domů, ale ono to nešlo zastavit. Nakonec jsem tu byla v práci ještě o 20min dýl, ale pak jsem to vzdala a prostě nechala ty slzy téct. V metru, v autobuse cestou domů, bylo mi to nějak jedno. Mám spoustu kamarádek, co by řeklo třeba "prosím tě, takový idiot", nebo něco podobného (tohle není narážka na nikoho z vás, já mluvím o minulosti), a ono by to ten proud slz hned zastavilo. Jenže by se tím nevyplavilo to něco, na co jen někdo upozornil. A tak jsem si pořád jen v duchu říkala, že jsem ochotná si tím jakoby znovu projít.  A dívat se na to. A v duchu se snažit i poděkovat a odpouštět. S názory, co mám teď a naštěstí bez jakýchkoli negativních emocí vůči jakémukoli z herců té situace (naštěstí tam opravdu nejsou). A nechat ty slzy téct. A dnes ráno najednou přišla taková úleva, už po probuzení jsem si najednou nebyla jistá, kde je rozdíl mezi realitou a snem, to, co jsem tu psala mi najednou přišlo tak vzdálené, jako nějaký sen. A tak já to nechám jako sen, třeba postupně sám odejde někam v zapomnění.

Ještě jednou díky za všechny ty příspěvky. Na jednu stranu je to legrační, spousta lidí v mém okolí chodí na různé semináře s konstelacemi. Přitom nám ty konstelace lidi v okolí sehrávají samovolně, stačí se jen dívat. A dovedu si docela představit, jak kdybych to včera utla a jednou vyrazila na konstelace, tak by mi tam třeba vyšlo cosi ve smyslu "vidíš, ten někdo ti to už tenkrát ukazoval, ale cos udělala, označila ho za idiota a odkráčela středem".

Jen si trochu říkám, když tohle všechno, tolik let, byla vlastně hra, kde jsem skutečně já? Že jsem to tak nějak zapomněla. Tak sama jsem na to zvědavá.

Uuuuffff, konec depresivních témat. Doufám.
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3467


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #65 kdy: 21. Leden, 2010, 18:39:12 »

Citace
..kde jsem skutečně já?


Kde jsi nebo kdo jsi?
Pokud kdo, tak z mého pohledu seš obrovsky vnitřně silná a odvážná a to je pořádná výhra, s tímhle můžeš být vysmátá až do konce svých životů Smiley
Vážně velká poklona za maximální otevřenost tady - možná to vypisování se veřejně do deníčku vnímáš tak jako já - odbourání strachů o tom co si kdo o nás pomyslí, nakonec záleží jen na nás -  a čím víc je člověk otevřenější světu, tím méně se určitých věcí bojí. Nemusí to být formou deníčku tady, ale aplikovat tento princip otevřenosti obecně, ve vztahu s partnerem, s rodičema, s kamarády.
Kdo nezkusí nepochopí.  Pro mě je z nynějšího pohledu ten předchozí stav, kdy člověk řeší jestli to říct/neříct napsat/nenapsat, protožě kalkukuje co si o něm pomyslí druzí, stavem strachu a slabosti a je mnohem méně zábavný/uspokojivý, než stav, kdy je mi fuk co si kdo řekne a žiju pro sebe.

To jen taková vsuvka, kam může vést sdílení názoru s veřejností - je to určitá forma seberozvíjení, alespoň pro mě.
Zaznamenáno
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #66 kdy: 23. Leden, 2010, 20:46:07 »

Kniha Krabat - Otfield Preussler

Tak jsem si zase vzpomněla na jednu knížku, v němčině název Krabat, česky tuším Čarodějův učeň. Je to sepsaná lužická legenda, dá se to vnímat jako taková pohádka.

Ale mě tam fascinuje (a na to jsem si právě vzpomněla) jeden moment. Krabat se snaží uniknout z mlýna, kde je ve službě, když si uvědomí, že tam toho hodně není v pořádku. Teoreticky mu nic nebrání - dveře otevřené, mistr nikde, nikdo ho nehlídá. Ale ať běží třeba celý den a vydá se na jakoukoli světovou stranu, vždycky večer stojí před mlýnem, kde na něj čeká nenáviděný jednooký mistr a vysměje se mu. A navíc po cestě neustále potkává tvory, kteří mu mistra připomínají - jednooký havran, jednooký zajíc nebo co já vím jaká všechna zvířata. On snad i kdyby se zahrabal metr pod zem, tak tam na něj mrkne jednooký krtek. A tak pozná, že utéct nemůže. Tak se rozhodne jít na to silově, jakože bude studovat a bude chytřejší než mistr a přemůže ho. A protože je ambice sama, tak okolí náležitě ukazuje, jak mu to myslí. Jenomže včas je varovaný, že tudy cesta nevede a navíc se tím machrováním na sebe zbytečně přitáhl nežádoucí pozornost mistra. A už neohrožuje jen sebe. Že naopak není moc dobré, dát najevo, co chce dosáhnout, lepší je připravovat se skrytě. Je to pohádka, tak to musí být zamilované a spolupráce a láska těch dvou vlastně zachrání je samotné i všechny učně v mlýnu, ale zajímavé je, že cesta vede skrz to, že on se naučí dokonale ovládat své myšlenky. A že pak nesmírně silné kouzlo lze zdolat ne nějakým přesložitým kouzlením, ale naprosto přirozenými liskými city. Prostě řešit věci jinak, než silově (ať už ve smyslu síly fyzické nebo intelektální).

Nojo, já se zase odhodlávám k tomu uklízení, a pořád to oddaluju ... Sad
Zaznamenáno
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #67 kdy: 24. Leden, 2010, 00:44:44 »

No ten zacatek pripomina Tri stigmata Palmera Eldritche od P.K. Dicka. Tam se takhle skrz symboly zobrazuje Buh a k tomu falesnej (nejsem si uplne jist). A konci to o dost hur. Tusim, ze jedno ze stigmat je taky prave neco s ocima - mozna prave ta jednookost. Skoro to vypada jak vykradacka, ale hodne veci je ve vzduchu, morficke pole se tomu tusim rika.
Zaznamenáno

lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #68 kdy: 25. Leden, 2010, 14:04:08 »

jéje, La Tibor, tak teď jsi mě celkem dostal, morfické pole ... hmmm (to je jako to, že několik lidí na různém místě napadne to samé, protože si ten nápad neuvědoměle myšlenkově "stáhnou" od někud, kde je to uložené a víc jich tam má přístup???).

Já jsem od minulého čtvrtka (to moje brečení minulý týden) tak nějak dezorientovaná, jako že si nemůžu vzpomenout na některé úplně základní věci - jako třeba hledám na zastávce autobusovou linku, která k nám už několik měsíců nejezdí, a nechápu, co tam na sloupku dělá to číslo s jinou linkou, co jezící místo ní, nějak těžce doluje některé datumy různých akcí, u kterých jsem si byla ještě na začátku minulého týdne jistá, že si pamatovat budu  Embarrassed ... Prostě když jsem byla včera u kamarádky a s její dvou a čtvrt letou dcerou koukala na Rákosníčka, tak to bylo na moje momentální rozpoložení tak akorát, a ty tu na mě vyrukuješ  s morfickým polem  Smiley

Takže se asi přece jen trochu inspiruju tou lužickosrbskou pohádkou, protože tam se doporučovala ovládnout své myšlenky v tom smyslu, že se maximálně člověk soustředí na přítomnost, na to co právě dělá, vždy jen na tu jednu činnost a nepřeskakuje myšlenkama k ostatním nápadům. Myslím, že by to od té dezorientace mohlo pomoct.
Zaznamenáno
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #69 kdy: 25. Leden, 2010, 17:06:24 »

S morfickym polem myslim prisel Terrence McKenna. Velky uzivatel hub, co mj. dokazoval jejich zdravotni nezavadnost a pak umrel docela mlad na rakovinu mozku - no to jen pro zasmani. Takovej vedatorskej saman to byl. Jo je to to co pises, nebo jsem to aspon myslel.

To, co pises je snad i zenovy ideal krom luzickosrbska, tak snad na tom neco bude, kdyz je to ze dvou zdroju. Ledaze by Srbove a zenovi sikmoocci frceli na stejnym morfickym poli Grin Btw. luzickosrbsko je podle me krajina, kde fakt nejaka magicnost zustala. Projizdel jsem tam rad na kole cestou do Berlina a z tech napisu dvojjazycnych jakoby byla citit historie ceskyho kralovstvi. Hejkalove, divozenky a spol. Je to tam ospale a v upadku, takze tam mozna neco preziva Smiley

Lehu, ja te neznam, ale myslim ze musis vydrzet. Snazis se delat veci dost podstive, takze to nemuze byt spatne Smiley Pokracuj - a az do extremu Smiley Tam se myslim vse rozplyne. Na kamaradky a spol se vybodni, vis moc dobre, ze vedi uplny kulovy. My sice vime taky kulovy, ale to neznamena, ze bychom meli poslouchat nebo jen prihlizet k radam nekoho, kdo vi prokazatelne prdlajz a celej zivot zavecuje tomu, aby se vzajemne s podobnymi tvory utvrzoval v tom, ze maji pravdu, byt vlastne nic netvrdi a nedelaji.

Myslim, ze mas na hodne. Holt zijeme v blazinci a tak je potreba to brat.
Zaznamenáno

lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #70 kdy: 27. Leden, 2010, 12:58:00 »

ne, já se nehodlám "vybodnout" na kamarádky, vážím si jich, jsem ráda za společně trávený čas - ať už na běžkách, na výletech nebo třeba jen na pokec.  Ale už odděluju kamarádky, se kterými můžu mluvit otevřeně, od "jakože kamarádek", se kterými volně mluvit a chovat se nemůžu, jenže tahle druhá kategorie nese spíše označení "známé". Po všech těch letech, kdy jsem se izolovala, si té sítě kamarádek vybudované v poslední době hodně vážím. A i když jak konstatuješ všichni víme kulový, tak je to dobré si poslechnout názor někoho jiného. Řídit se tím přeci nemusím.

Já naopak chci mít v životě víc radosti, hravosti, spontánnosti, už se nechci izolovat jak poustevník. Asi více pestrosti ve všem, od náušnic a oblékání přes různé akce a koníčky až po to jídlo (no jo, my makrobiotici na všechno koukáme skrz jídlo). A když už teda  máme my makrobiotici ve zvyku na všechno koukat skrz jídlo, je to asi i potřeba ještě víc dát do toho vaření. Jakože ještě víc změny a obměny ve všem, i třeba v čajích (- nepít pořád jen banchu) v olejích (víc než jen v zimě sezamový + slunečnicový, v létě slunečnicový + olivový, ale schválně bych chtěla zkusit třeba lněný), víc variant v pickles (vždycky jsme na zimu nakládali sud zelí a pak se to pořád jedlo, jen občas s obměnou na vodní např.daikonové pickles, přitom si s tím lze také vyhrát), no prostě variantnost všude. A asi ještě míň rýže a ještě víc jiného obilí (já jsem po loňském jaru a létu na podzim rýži zase přidala, ale teď to zase uberu). Postupně. Japonec by asi řekl "kaizen", klasik (už si teda nevzpomenu který) konstatoval: "guta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo".

Dnes je poslední seminář z cyklu Matky a dcery, na který bych chtěla jít. A pak už jen víc žít a míň seminářů, i když tahle řada mi hodně pomohla. A pak mám dnes ještě v plánu další věc, už dýl uvažuju o tom, že bych asi měla napsat email jednomu člověku (kterého jsem loni v červnu sama žádala, aby mi už nepsal), že měl ve spoustě věcí pravdu. Nic tím nesleduju a je mi vlastně jedno, jestli ten mail dojde nebo ne (jestli ta adresa je ještě funkční), jen chci říct, že měl pravdu a že si docela často vzpomenu, co k tématu hrady a hradby říkal, a že mi to docela pomohlo otevřít oči (i když mi teda docela dlouho trvalo, než mi došlo, co mi vlastně říkal). A že mu za to děkuju.
« Poslední změna: 28. Leden, 2010, 09:31:06 od lehu » Zaznamenáno
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #71 kdy: 28. Leden, 2010, 00:28:00 »

no, dost si to odporuje... jak si muze pravidelna pece o zvanec ladit se spontannosti? Nekritizuju, jen upozornuju. Rozpory jsou vsude. A to je to dulezity si uvedomit. Zadnej system nefunguje. Pokud ho hledas, tak budes jen zklamana, protoze ZADNEJ SYSTEM NEFUNGUJE i kdyby se neonova Pavlina se 100% subjektivni realitou na hlavu stavela a pomahali ti vsichni svaty sektari, kteri se prave z te hruzy z nefuncnosti systemu snazi vybudovat jakousi uzavrenou realitku. Takovou LEGO vesnicku.

Holt zijeme uz ve veku, kdy kvantova fyzika pronikla do filozofie a tyhle pokusy by mely byt diskvalifikovany. Bojim se, ze dokud neprijmes to, ze se uchopit neda nic (lhal bych kdybych rikal ze na 100% to umim ja), tak se v tom budes placat krute.

Ten email je super napad.

"A i když jak konstatuješ všichni víme kulový, tak je to dobré si poslechnout názor někoho jiného. Řídit se tím přeci nemusím." Abych se zase pekne poprel, tak ti tu dam nazor pozorovatele a ten je, ze se stavas tim, s cim prijdes do styku. Rozhodne bych nebyl tak lehkovaznej a byl presvedcenej o tom, ze muzu poslouchat jakykoliv zvasty a nedotkne se me to. V zivote jsem videl opak. Taky byli lidi, co si mysleli ze muzou nastoupit na jakoukoliv skolu nebo do jakekoliv prace a nedotkne se jich to. Taky byli lidi, co si mysleli, ze muzou sukat s kym chteji a nedotkne se jich to. Opatrne s timhle. "Znami" by se meli vyskrtavat. Je to strasne narocny (je o tom jedna super scena v Human trafficu), parkrat jsem to sam zkusil na osoby, co uz jsem je nechtel videt a ony se na mne vrhly s tim falesnym usmevem nekde v bazenu nebo v kavarne. Opravdu je to husta atmosfera, kdyz nekomu, s kym se znas treba par let reknes do oci, ze proste uz se s nim bavit nechces a tecka. Ale to je ta ocista IMHO.


Zaznamenáno

neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3467


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #72 kdy: 28. Leden, 2010, 00:39:12 »

La Tibor:
Na čem stavíš svůj myšlenkový názor ve svět, ve kterém nic nefunguje?
Něčemu věříš, ale proč zrovna tomu, když se nabízí nekonečné množství variant?
A tím, že nic nefunguje myslíš, že na 100% nic nefunguje, ale třeba na 90 jo? Nebo vůbec nic nefunguje?
Respektive, jsou nějaké objektivní pravidla?
Nebo je to subjektivní pro každého?
Nebo uplný chaos, náhoda?
Zaznamenáno
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #73 kdy: 28. Leden, 2010, 00:54:51 »

Jednoduse proto, ze se mi to zda se, osvedcilo.
Kdyz prijmes nazor, ze do kazdy lodky trochu tece, tak vidis nejvic. Proste verifikovano zivotem, doporucuje 3 z 5 La Tiboru Smiley
Interval je <0;100) zapasno matematicky - je to jak kdybys chtel ted se dostat do Rima.

Muzes si myslet, ze se tam dostanes silou myslenky. Mno..necham bez komentare. Muzes tam jit pesky, opuchnou ti nohy u Benesova. Muzes zkusit jet lodickou po labi, ale zjistis, ze ti do ni tece a na jezu v Decine se zaseknes. Odvezou te na psychinu. Muzes jet rolbou, v Udine zapadnes do blata na poli, vypadnes z rolby primo na celist svyho pradedecka, co tam bojoval na Some a ta ti propichne oko. V nemocnici potkas krasnou holku, ale kdyz ji zacnes sukat bude to transvestita. Z nestastny lasky se das ke gangu vyhanejicicm emigranty a zastreli te v Sudanu. Muzes tohle vsechno videt jasne nebo se me zeptat a zkusis to pres Ruzyn. Doletis do Rima v poradku hotel bude levnej a cistej, budes sedet na balkone, dostal jsi se tam. A budes si rikat, jooo jsem tady. Ale budes si to jen rikat, ale nebudes nic citit. Bude si prat to citit, ale budes prazdnej jak s holkou, co sis s ni neco predstavoval a pak jen trapne sedite v putyce a rikas si jak je blba.

Fakt nevim, jak to maji jini, resp. vim a je to tak trapny, ze to nebudu opakovat. Dnes jsem shledl v baru brazilskou telenovelu..asi tak to maji jini.
Zaznamenáno

lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #74 kdy: 28. Leden, 2010, 11:00:30 »

Teda La Tibor. opět bych tě ráda požádala, abys volil jiné výrazy (určitě uhodneš, které slovo z tvých příspěvků mi vadí). Jestli se chcete s Neonem předhánět, kdo bude mluvit drsněji, prosím, ale někde jinde. Jo?

Neonovu Pavlínu neznám, Neonův deníček už nějakou dobu nečtu a ohledně subjektivní reality - sama jsem měla minulý týden potíž rozeznat, co byl sen a co realita, resp. to, co jsem (ve své interpretaci) skutečně prožila mi najednou připadalo jako sen. Takže rovnou říkám, že se v té vaší debatě už nechytám.

K té, jak říkáš, pravidelné péči o žvanec - no, tak co mi také zbývá, když mám pravidelně hlad (což je super, beru to jako projev zdravého metabolismu)? Vážně, myslím si, že když mám hlad, tak se mám pořádně najíst, a pak se můžu s klidem věnovat jiným věcem. Protože když se pořádně nenajím (nebo to jídlo odkládám, až po dokončení něčeho), tak stejně určitá část mozku o tom jídle neustále přemýšlí, takže se pak 100% nesoustředí na to, co chci dodělat a trvá mi to pak dýl a ještě jsem protivná.

Ohledně systému, co nefunguje na 100%, to nefunguje asi nic, ale to je na tom právě to pěkné, že vždycky je prostor pro moment překvapení (a nebo šance, že i když někdo něco podle pravidel toho systému voře, tak stejně má šanci, že to dopadne dobře a to hezké). A nebo třeba ten systém funguje a funguje na 100%, jenomže my třeba nevidíme všechny určující parametry, a tak když zohledňujeme jen část těch parametrů, tak se nám pak zdá, že to spolehlivě nefunguje.

A ještě k těm lidem. Mám zkušenost, že lidi, kteří mi někdy byli hodně blízcí se najednou odcizí. A myslím, že je to projev toho, že se všichni neustále vyvíjíme. A naopak, když mi někdo něco říká a v tom okamžiku mi připadá jak ufon, tak se mi může stát, že po nějaké době si na něj vzpomenu a řeknu si, že měl pravdu. Určitě postupně vyloučím ty "známé", u kterých cítím, že mě "cpou" do role, kde jsem byla, ale  kde už být nechci. Na druhou stranu tyto známe byly dříve kamarádkami, se kterými jsme si dost rozuměly. Tak asi jen jsme se postupně každá dostaly někam jinam.

Připadá mi to jako puzzle a jako mobily. Jako že každý jsme dílek s určitými hrankami a záhyby a podle těchto našich záhybů a hranek k nám jiné dílky pasují. A ty hranky nejsou celý život neměnné, neustále se mění, každý názor, co přijmeme, vše, co uděláme ty hranky postupně o kousíček změní. A až pak ty kousíčky dají dohromady určité kvantum  Wink tak najednou už k nám původní dílky skládanky nepasují a do života nám vstoupí jiný dílek, co pasuje. A ten dílek se k nám dostane tím, že jako mobily neustále vysíláme do svého okolí signál. A co vysíláme, to k nám přijde. (potíž ale je, pokud jsem svým založením např. Vodafone, ale z nějakého důvodu předstírám, že jsme např. T-Mobile. A předstírám to tak dokonale, že třeba nakonec mi přijde i sms pro T-Mobile, a já jsem z toho pak vyplesklá, protože coby Vodafone nakonec nevím, jak s tou sms naložit) .  Ale když si na nic  nehraju, tak mi přijde odpovídající a vhodný dílek. I když někdy mi  ten dílek - někdo připadá jako ufon, ono se časem může ukázat, že to byl ten pravý člověk pro ten okamžik, kterého jsem měla potkat, protože mi měl něco sdělit, co jsem se  v tom okamžiku potřebovala dozvědět. A je to jen na mě, jestli ho vyslechnu a jak s tou informací naložím. Třeba pro člověka, co se má do Říma dostat tam všechny cesty nakonec vedou, akorát si někdy může tu cestu pěkně prodloužit a zkomplikovat.
Zaznamenáno
Stran: 1 ... 3 4 [5] 6 7 ... 15
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení