Stran: 1 ... 4 5 [6] 7 8 ... 15
  Tisk  
Autor Téma: Můj Občasník  (Přečteno 30832 krát)
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #75 kdy: 28. Leden, 2010, 11:28:51 »

No to vypada, ze jsi v te subjektivni realite az po usi. Ale psat o tom nemam. Taky nemuzu pouzivat urcity vyrazy. Patrne je to tvuj zpusob, jak si tu subjektivni realitu vytvaret a zavrit se v ni. Obrana? Muzu to sem psat? Vim, ze do toho muzu bud dat hodne energie, anebo te odbyt s liberalni hlaskou.

Jelikoz zrovna klasicky chcipam hlady a taky od abscesu, tak se musim snazit nezkolabovat cestou k doktorovi, shromadit ten kousek energie a muzu ti rict jedine: Promin za to, ze Ti pisu do denicku tak, jak veci vidim. Protoze to je Tvuj denicek. Tvoje realita. Zadnej makroorganismus/kmen neni. Jen Ty. Kdyby te zde prudily nektery vyrazy, napis mi PM, smazu uplne presne to co Ty budes chtit. Popripade to prepisu jak si budes prat.

Vidis se, Lehu?  Eek

Jinak k tem lidem. Kazdej, kdo mi zatim rekl, ze se s nemym nebavi, protoze se lidi zmenili etc. si zatim neco lakoval. Plati to i o partnerskych rozchodech. Lidi se s nekym prestanou bavit ne kvuli tomu ze se nekdo zmenil, ale proto, ze se bud nekdo zmenil v idiota nebo nekomu doslo, ze ten druhy idiot je. Prupovidky o tom, ze se nekdo zmenil a vse je harmonicke, hlavne zadny konflikt, kazdy ma svou cestu - tak to neni nic jinyho nez pruhledny samolzi. Neni prijemny si totiz myslet, ze ziju ve svete plnem idiotu. A jeste min prijemny je zjisteni, ze si to ostatni mysli o me. Oboje je vsak pro kazdeho pravda. Jen moje zkusenost (pripadne zedituju, jak jsem navrhl).
Zaznamenáno

lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #76 kdy: 28. Leden, 2010, 13:18:14 »

Vzhledem k tomu, že si nic nepředstavím pod pojmem "subjektivní realita", tak je možné, že jsem v ní až po uši a opravdu se nevidím. Taky je pravda, že se v posledních dnech více méně stahuju do sebe, dřív by mě nějak třeba zajímalo, kdo,co okolo mě dělá, řeší, o co se zajímá ..., ale teď to nechávám jim, starám se opravdu jen o sebe a naprosto mě to vytížilo.

Asi ti tak nějak celkově přestávám rozumět (kdo ví, třeba začíná být propast mezi tím, co ty tady píšeš a tím, co já tady  čtu?? Je úplně možné, že jsem úplně mimo.). A celkem je to škoda, já jsem ráda za tvoje názory - je to obohacující, protože je to tak odlišné od těch mých  (jen mi tu a tam vadí některý z výrazů,co používáš, ale zase nechci ti diktovat, co sem máš psát, to bych si to tu rovnou mohla psát všechno sama. Přitom myslím, že ty bys dokázal volit jiné výrazivo sám.).

K těm lidem, tak třeba jsem si něco lakovala / lakuji, ale když jsme třeba několik let byly s tehdejšíma kamarádkama (nyní už spíš známýma) v kontaktu, pak najednou nikde nemá chuť nějaký sraz zorganizovat, tak to nehrotím (a trávím čas s lidmi, se kterými si máme co říct). A když se po čase sejdeme (protože aspoň na ty Vánoce, že?), tak najednou zjistíme, že už si nemáme o čem povídat. A o to víc pak nemám chuť další srazy organizovat (a ostatní asi taky ne). Tak to vidím tak, že prostě během studia jsme byly všechny na stejné lodi, trávily jsme spoustu času spolu a bylo o čem se bavit. Ale pak během času, kdy jsme v kontaktu byly jen dost omezeně,  jsme se každá vydala nějakým směrem a už to začíná být moc nesourodé a najednou není skoro nic společného, o čem bychom se mohly bavit. Samozřejmě by každá mohla vyprávět o tom, kam se za tu dobu dostala, jenže faktem je, že to ty ostatní moc nezajímá (když to některá zkusí, hovor se zadrhne). Ale mohla jsem se jen změnit já, je to možné. Není to tak ,že bych se já rozhodla s někým nebavit, jen prostě netrvám na tom, že se bavit musíme, když už není zájem.

Držím palce, ať nezkolabuješ cestou k doktorovi a ať je ti brzy líp.

P.S.: představa, že žiješ ve světě plném idiotů je ale zase jen tvoje "subjektivní realita"  Wink
« Poslední změna: 28. Leden, 2010, 14:37:43 od lehu » Zaznamenáno
Nena
Host
0 0
« Odpověď #77 kdy: 28. Leden, 2010, 13:44:41 »

ahoj,

myslím, že všichni procházíme podobnými příběhy - kamarádi/známí přicházejí a odcházejí. Je to vývoj. Když jsme na nějaké úrovni, tak je nám s někým podobným dobře, když se posuneme o kus dál, tak přijde zase někdo nový. Je to přirozený vývoj. Někdy se se starými kamarády potkáme po letech nekomunikace a zjistíme třeba, že si zase máme co říct a můžeme v kamarádství pokračovat.
Zaznamenáno
Nena
Host
0 0
« Odpověď #78 kdy: 30. Leden, 2010, 19:09:48 »

Jsem jedna z těch, co nemá odvahu cokoliv dát o sobě na veřejnosti vědět, natož to ještě někam veřejně napsat. O to víc tě Lehu obdivuji a děkuji ti, že to s námi sdílíš, možná ani netušíš jak "nám" tím pomáháš...
Zaznamenáno
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #79 kdy: 30. Leden, 2010, 19:36:02 »

I kdyz te jini lide nezajimaji jak pises (a podle me je to prave ta zakladni vec, ten zasadni ulet, kteremu jsem se snazil oponovat - ackoliv opacny extrem - projektovat sam sebe do ostatnich lidi, zit jejich trable atd, to taky neni ono).. tak presto bych zde dal pribeh jednoho cloveka, kterej vypada, ze je ti uplne vzdalenej, ale prijde mi ze je ti fakt blizko v te sve uzavrenosti.

Je to formalne uspesny pan podnikatel, ktery se zavrel ve sve realite pana podnikatele. Neprizna ani to, ze vydelava na cizim nestesti (na gamblerech). Proste je pan podnikatel se svymi trably a svoji firmou a ty jsi lehu se svymi trably a se svymi kamaradkami, dnes znamymi. Prave ta neuprimnost ci polouprimnost je to, co cloveka zavrtava do te subjektivni reality a ta subjektivni realita zase zpusobuje dalsi neuprimnost, protoze si clovek rika, ze neni nutne si vztahy cistit, posilat lidi do haje a to uzce souvisi i s tim, ze clovek zacne rezignovat na svoje vlastni pravidla a od tamtud uz je jen jedna cesta a hezka neni.

Kdyby te to zajimalo..ten clovek se jmenuje Mart, diskuze je zde, tema se dost promenuje, neni taky jasny jak se v tom vyznat, ale treba to na jinych lidech uvidis lip nez na sobe. http://sazkar.net/forum/novinky-zpravy-sazeni/oddsportal-vs-bonushunteri-t2463-15.html

Upozornuju, ze jsem mozna uplne mimo, ale ty analogie mi tu prijdou docela zjevny. Takze to jako svuj nazor pisu.
Zaznamenáno

neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3467


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #80 kdy: 30. Leden, 2010, 19:54:52 »

Mám nějaké nutkání vyvážit La Tiborův příspěvek Smiley

Lehu, bojuj dál, mě přijdě že ti to jde výborně a ušla jsi pořádný kus cesty.. někdy netřeba na cestě nic měnit, jen prostě jít dál a občas si nezapomenou odpočinout Smiley
Zaznamenáno
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #81 kdy: 30. Leden, 2010, 20:29:22 »

Mám nějaké nutkání vyvážit La Tiborův příspěvek Smiley

Lehu, bojuj dál, mě přijdě že ti to jde výborně a ušla jsi pořádný kus cesty.. někdy netřeba na cestě nic měnit, jen prostě jít dál a občas si nezapomenou odpočinout Smiley
diky; samozrejme souhlasim
Zaznamenáno

lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #82 kdy: 31. Leden, 2010, 21:40:08 »

no tak děkuju  všem za podporu.

Neno, ty ani netušíš, jak jsem měla chuť skoro utéct, když jsem se dnes s vámi setkala na té sambě. Ono je snadné napsat něco někam na internet (pořád si říkám, že se to tu nějak ztratí), ale pak se s těmi lidmi sejít v tváří tvář (a ještě když pár z nich prohlásí "hele, co že bychom si někdy promluvili"). Znervózňuje mě to. Je to asi u mě právě tím, že po několika letech izolování se jsem se věhem studia na vejšce dostala do druhého extrému - hrání určité role "průměru, co tak lidi chtějí slyšet", protože pak jsem byla neustále obklopena davem "kamarádek". Ono je snadnější mlžit - protože pak je pořád možnost pro obě varianty (že lidi zůstanou i odejdou), v okamžiku, kdy se mlha zvedne a je jasný obraz, tak prostě už se to rozlouskne a jde o to to ustát. A to jsem si myslela, že za těch 5 let po škole už mám tohle víc za sebou. Ale jak řekl jeden kamarád: "čeho se bojíš? Že tě lidi nepřijmou a nepochopí? Ale jak tě mají chápat v něčem, co ukrýváš někde ve věžích, když k nim mluvíš z hradeb?". Takže to má asi co do činění se sebedůvěrou a to prostě nejde hned, ale snad postupně to půjde. A přitom to není tak těžké, prostě si říkám, že už jsem ochotna nechat lidi, ať si udělají na mě svůj názor a nevázat je na sebe, protože pak vím, že ti co zůstanou (a z okruhu tehdejších "kamarádek" je to teda pěkně zredukovaný počet), tak se mnou jsou kvůli mě a pak už to je o přátelství.

A pak je v tom ještě jeden aspekt, a popravdě řečeno jsem myslela, jestli na něj náhodou La Tibor nenaráží v těch komentářích typu "nadiktuj mi, co a jak mám napsat". Protože to je ono. Já jsem to svoje "hraní průměrné role" dotáhla asi tak k dokonalosti, že jsem se naučila určitým způsobem s lidmi manipulovat, aby mi řekli /napsali to, co moje nízké sebevědomí chtělo slyšet. A naopak dokázala jsem (dnes ostatně taky) lidi odmanévrovat pryč od tématu, co jsem nechtěla slyšet, nebo když jsem měla pocit že "oooh hrůza, teď už se to dostává moc ke mě a musela bych o sobě něco říct". Přitom to byl normálně projevený zájem o to, jak se mám a co dělám (a mě to zase vyděsilo, nechápu to, proč?) Ale ono se to časem srovná, věřím tomu, jen se asi budu ještě nějakou dobu chovat divně, když vás někde potkám.

Tak a ještě odpovím La Tiborovi - nepročítala jsem ten odkaz na to sázkařské fórum (dnes nestíhám). Ale můžu ti říct jedno, u mně s jednalo o uzavřenost z důvodu obrany. Začalo to asi tím, že jsem tak zuby nehty skrývala makrobiotiku a pak už se to jen tak táhlo. Každopádně ta předstíraná "dokonalá průměrnost, co tak lidi chtějí slyšet", i ta "kamenná tvář, co je jí naprosto všechno fuk" (jakože co si okolí myslí a tak), to byly jen masky skrývající zranitelnost. A pak už si člověk asi zákonitě vytvoří svůj vlastní svět, protože tím předstíráním se skutečně čím dál tím víc vzdaluje tomu skutečnému, to mohu potvrdit.
Zaznamenáno
rakwička
Sr. Member
****
Příspěvků: 378



Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #83 kdy: 31. Leden, 2010, 21:53:08 »

jsi velice zvláštní dívka..

být zvláštní je hrozně fajn! mám ráda zvláštní věci a lidi, tak tě prosím, nesnaž se být "normovanou" osobností, hrozně by mě mrzelo, kdyby se tvá jemná duše ztratila někde ve víru obvyklosti a tím pádem i nudnosti..

(tajně jsem si tě zařadila do seznamu zvláštností, které se mi líbí..neon už tam má oko, je tam taky sousedčin pes, parfém nejlepší kamarádky, červánky atd..ne že tě budu muset vyškrtnout,hihi)
Zaznamenáno
neon
Administrator
Hero Member
*****
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 3467


Zobrazit profil WWW
0 0
« Odpověď #84 kdy: 31. Leden, 2010, 22:04:35 »

Mě se líbí jedna pointa z tohoto odstavce:

Citace
Ask yourself from time to time, during their day, "What do I really want now? What do I really feel now? What's true for me? What's real for me? If I stop wanting to be what I'm not, who would I be? If I stop living up to other people's standards, who would I be?" If I stop pretending to be the person I've been playing, what would I be doing differently? The feeling may have been that the real person would not be accepted in the environment, by the environment in which the person finds himself or herself. Then, find out whether the feeling is real, by discontinuing the role, and being you. Either you will discover that the feeling was a misperception, and the role was unnecessary, or that the feeling was real, in which case you would then be able to migrate to an environment in which you can be yourself, and be accepted. Either way, the effect would be a greater sense of ease in being you.

Ta pointa je pro mě v tom, že člověk i když neví, tak může vždycky zkusit a sledovat výsledek. Problém je, že se bojíme vůbec zkusit zachovat jinak, protože si myslíme, že by to mělo dlouhodobý dopad, snad po celý život. Že by nás druzí odepsali navždycky. A přitom, statisticky, realisticky, nikdy se nic takového nestane! Tohle je super úleva, když si člověk dovolí přemýšlet reálně, objektivně. Ať zkusíš udělat sebevětší kravinu, prozradit o sobě maximální hloupost, napsat do blogu uplnou debilitu, tak stejně tě lidi budou brát a akceptovat. To jenom v naší makovici si neustále dělamé svět, ve kterém trpíme strachem o tom co si ostatní pomyslí.
Zaznamenáno
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #85 kdy: 31. Leden, 2010, 23:08:02 »

To jenom v naší makovici si neustále dělamé svět, ve kterém trpíme strachem o tom co si ostatní pomyslí.

Zacal jsem tohle brat dusledne a kupodivu NEMAS PRAVDU. Lidi si o tobe, pokud se projevis v nahote, casto vazne pomysli hodne divne veci. Akorat to nejsi ty, nebo to nejsi uplne ty, nebot celek nepopises. Jakykoliv tvuj popis neda dohromady vse. Ale lidi se opravdu mohou citit a citi byt dotceni tim, co napises, zvlast kdyz je to neco, s cim se sami potykaji bez uspechu. Obvykle do tebe jen nekopnou, kdyz jsi na dne, ale to zas jen aby si to zapamatovali a mohli pouzit jako podpasovku v argumentaci. Samozrejme takovi nejsou vsichni.

A pak je v tom ještě jeden aspekt, a popravdě řečeno jsem myslela, jestli na něj náhodou La Tibor nenaráží v těch komentářích typu "nadiktuj mi, co a jak mám napsat". Protože to je ono. Já jsem to svoje "hraní průměrné role" dotáhla asi tak k dokonalosti, že jsem se naučila určitým způsobem s lidmi manipulovat, aby mi řekli /napsali to, co moje nízké sebevědomí chtělo slyšet. A naopak dokázala jsem (dnes ostatně taky) lidi odmanévrovat pryč od tématu, co jsem nechtěla slyšet, nebo když jsem měla pocit že "oooh hrůza, teď už se to dostává moc ke mě a musela bych o sobě něco říct". Přitom to byl normálně projevený zájem o to, jak se mám a co dělám (a mě to zase vyděsilo, nechápu to, proč?) Ale ono se to časem srovná, věřím tomu, jen se asi budu ještě nějakou dobu chovat divně, když vás někde potkám.

Tak a ještě odpovím La Tiborovi - nepročítala jsem ten odkaz na to sázkařské fórum (dnes nestíhám). Ale můžu ti říct jedno, u mně s jednalo o uzavřenost z důvodu obrany. Začalo to asi tím, že jsem tak zuby nehty skrývala makrobiotiku a pak už se to jen tak táhlo. Každopádně ta předstíraná "dokonalá průměrnost, co tak lidi chtějí slyšet", i ta "kamenná tvář, co je jí naprosto všechno fuk" (jakože co si okolí myslí a tak), to byly jen masky skrývající zranitelnost. A pak už si člověk asi zákonitě vytvoří svůj vlastní svět, protože tím předstíráním se skutečně čím dál tím víc vzdaluje tomu skutečnému, to mohu potvrdit.
To si pis, Lehu, ze na to narazim! Ja s tebou nemuzu bojovat a posunout to nekam jinam jinak, nez ze ti zopakuju to, do ceho me nutis. Stejny, jako kdyz jsem se po 10 letech zucastnil Vanoc a mel jsem tam hrat roli jakehosi inventare. Rekl jsem mati to samy, co tobe "nadiktuj mi kam si mam stoupnout a co rozbalit za darek" - narozdil od tebe to nepochopila a skutecne mi rekla kam si stoupnout, co delat a tvarila se pak stastne. To je naprosto desive, jsem rad, ze ty jsi zabrala.

Na tom foru neni nic jineho, nez ze pan podnikatel podobne jako ty manipuluje jine lidi do podrizenych roli. Ale bez kontextu, co mam ja v hlave to asi neuvidis. Bojuju s timhle strasne moc u jinych lidi a vybral jsem priklad pana podnikatele naschval, abych ukazal, ze nejde jen o zenske. Presne o tom je film Memento. Lehu - podivej se na nej. Jak zmanipulovat okoli a predevsim sebe a pak na to zapomenout, delat ze nic a jeste z toho byt prekvapen. Prave proto se ten film jmenuje MEMENTo (=varovani) a prave proto je originalni.

Je tam i pointa a ja ji prozradim. Clovek ma svetle chvilky v zivote, kdy vidi sam sebe i s manipulacema. A v nich se zhrozi sebe sama tak strasne, ze nevi jak dal a  rozhodne se manipulovat dal a vic. Odpovez si sama, jestli te to priblizovani a oddalovani, skryvani sebe sama a odkryvani, na blogu i jinde.... taky tak trochu nezamestnava natolik, ze nemusis resit existencialni prazdno. Rikam jen to, co jsem videl. A pokud mam pravdu, tak to rozhodne nechces slyset. Mam to holt blbej dzob. Very Happy
« Poslední změna: 31. Leden, 2010, 23:09:39 od La Tibor » Zaznamenáno

Nena
Host
0 0
« Odpověď #86 kdy: 01. Únor, 2010, 06:40:09 »

Lehu, mne to taky napadlo, kdyz jsem te objala na privitani - hned mi doslo cos mi rikala o objimani atd... Neboj, v tom hrani nejsi sama. Ja tady pred celym svetem hraju snad tu nejvetsi roli, takze Oskara ziskavam ja, mas smulu  Grin Grin Grin Ale masku ted zkousim odkladat, tak uvidime  Wink
Zaznamenáno
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #87 kdy: 02. Únor, 2010, 11:44:35 »

No Neone, tak já si na to, že efekt je vždycky dobrý, zkusím vzpomenout, až zase budu nerovozní a budu mít chuť hupsnout do nějaké své prověřené role.

La Tibor já s tebou ale nechci bojovat (že by to byla jen tvoje subjektivní realita si myslet opak?), ten film, třeba někdy.

Stejně si myslím, že tohle manipulování se zase točí kolem nízké sebedůvěry a obecně poskytované rady typu "musíš si víc věřit" mi připadají celkem na nic, pokud nenásleduje doporučení, jak toho dosáhnout. Přemýšlela jsem o tom a zdá se mi, že to souvisí s řekněme "dospělostí" (jako 1. důvěrou, že já i ostatní zvládnou, 2. mám / máš / má právo dělat, co považujeme za správné, 3. nevázat a nebýt svázána, 4. ono mě třeba ještě časem něco napadne). Ty body jsou provázané, a tak já si je postupně, někdy trochu víc rozepíšu.
Zaznamenáno
lehu
Full Member
***
Příspěvků: 233


Zobrazit profil
0 0
« Odpověď #88 kdy: 02. Únor, 2010, 11:46:57 »

Dospělost (1) – Důvěra, že se cesta najde .... aneb zvládám já i ty

Včera ráno (pondělí po víkendu u rodičů) , když jsem opět lehce nestíhala (chtěla jsem uvařit snídani pro všechny, jídlo s sebou do práce, vyluxovat a pak se ještě zastvit v jednom obchodě a na devátou přijít do práce – a stihla jsem všechno kromě toho příchodu na devátou), tak se zase vynořily obavy a nejistota, jestli je mb životní styl slučitelný s běžným životem – např. klasickým pracovním úvazkem, koníčky a tak. Protože jen toho času, co věnujeme přípravě jídla (ne, že by se běžné jídlo připravovalo v celkovém úhrnu kratší dobu, jen značnou část té práce a času nese někdo jiný – pekárny, mlékárny, potravinářské podniky ...). A zase jsem cítila takový ten strach / stres, že tohle MB vaření  zabírá veškerý volný čas a pokud stíhám tak pořád na úkor něčeho a nakonec jsem uštvaná. Já jsem tyhle strachy měla už dřív – mimo jiné jeden z důvodů (vedle ekonomických – chtěla  - nemusela jsem - přispívat rodičům na náklady na rodinný domek) proč jsem až do 28 let bydlela u rodičů. To bytí u rodičů dávalo možnost, si s mámou rozdělit vaření a vše ostatní – což stejně moc nefungovalo – akorát spousta hádek. Když se podívám zpět, tak když převážila moje potřeba samostatnosti a dělání si věcí po svém nad těmito obavami a rozhodla jsem se to prostě zkusit a najít si podnájem, tak se to do značné míry vyřešilo samo, bydlím s MB spolubydlící a je super, že občas já udělám větší snídaně a pak přijdu domů a je tam uvařená večeře. Takže se to zvládá. Jenže ty obavy tady pořád jsou ,obavy, že sice zvládám dokud se starám jen o sebe, ale  zvládala bych i kdybych už měla vlastní rodinu a měla se o ně postarat? A možná, že v rámci toho „dospění“ člověk má sebrat odvahu a důvěru a věřit tomu, že se to vždycky nějak zvládne, že se řešení najde, i když je většinou úplně jiné, než si dokážu představit. Prostě řešit přítomnost a budoucnost nechat vyplynout. Tak snad se mi to postupně povede, protože tenhle strach z nezvládání mě hodně stresuje. Navíc  jsem zjistila, že když mě ovládne tento strach z nezvládání, tak jakoby odmítám tu svoji dospělou roli roli a snažím se být zase ta malá, chráněná. A ono se to pak v reálném životě dost odráží, mimo jiné jsem si všimla toho, že to má vliv na bránění se partnerskému vztahu.  A věřím, že tohle podvědomé odmítání vztahu není ve své podstatě špatné, je to taková ochrana, která mi dává čas si „dospět“ svojí rychlosti, až se odstraní ty příčiny viz výše, tak on sám zmizí. Tak tolik k tématu „já zvládám“.

Ohledně „ty zvádáš“ – třeba je to úhybný manévr od řešení vlastních obav, ta tendence lidem okolo sebe nevyžádaně radit a směrovat je (manipulovat??) směrem, který je pro ně „zaručeně ten pravý“. Ono když mi na někom záleží, tak je samozřejmě těžké dívat se, jak si třeba (podle mého názoru) ubližuje a nechat je jít si vlastní cestou. Ale věřím, že za tím poskytováním  nevyžádaných rad  a „zachraňováním“ je i určitá potřeba dokázat si vlastní důležitost. Dotkly jsme se tohoto tématu i v rámci večeru z cyklu Matky a dcery (věnovat do hloubky se tomu mají za měsíc), ostatně já jsem s tímhle raděním / zachraňováním taky začala vůči mámě a pak to začala praktikovat nebo se o to snažit  i vůči okolí. Rada ze semináře zní: „pokus se vypátrat, jak to ta tvoje maminka vůbec zvládla, že vůbec přežila těch 30 let, než ses jí narodila, abys jí mohla radit.“ Což člověka rozesměje a pomůže si uvědomit nesmyslnost tohohle chování. A podobný úhel pohledu lze použít na kohokoli, komu najednou chci radit / „zachraňovat“.

Takže upřímně řečeno, teď si vlastně nejsem tak jistá, proč chci u rodičů vždycky tak vařit, když k nim přijedu. A podívám se na ten motiv, fajn je chtít si v líp vybavené kuchyni připravit něco pracnějšího a neobvyklejšího – aby byla změna. A důvěřuju rodičům, protože oni by si přeci zvládli výbornou  snídani / oběd udělat i sami.
Zaznamenáno
La Tibor
Sr. Member
****
Příspěvků: 294



Zobrazit profil WWW Email
0 0
« Odpověď #89 kdy: 02. Únor, 2010, 18:26:03 »

No Neone, tak já si na to, že efekt je vždycky dobrý, zkusím vzpomenout, až zase budu nerovozní a budu mít chuť hupsnout do nějaké své prověřené role.

La Tibor já s tebou ale nechci bojovat (že by to byla jen tvoje subjektivní realita si myslet opak?), ten film, třeba někdy.

Stejně si myslím, že tohle manipulování se zase točí kolem nízké sebedůvěry a obecně poskytované rady typu "musíš si víc věřit" mi připadají celkem na nic, pokud nenásleduje doporučení, jak toho dosáhnout. Přemýšlela jsem o tom a zdá se mi, že to souvisí s řekněme "dospělostí" (jako 1. důvěrou, že já i ostatní zvládnou, 2. mám / máš / má právo dělat, co považujeme za správné, 3. nevázat a nebýt svázána, 4. ono mě třeba ještě časem něco napadne). Ty body jsou provázané, a tak já si je postupně, někdy trochu víc rozepíšu.

Tak ja zas neco pridam, abych si pridal na vlastni dulezitosti (mimochodem to je ta dobra vec na internetu, ze clovek muze mit dulezitost jakou chce, ale kdyz se nekde objevi anonymne, tak je proste jen Nick).
Citace
obecně poskytované rady typu "musíš si víc věřit" mi připadají celkem na nic, pokud nenásleduje doporučení, jak toho dosáhnout

Presne tak, to je jako kdyz jsem ve stresu a nekdo mi rekne, musis vic odpocivat... rada k nicemu a kdo tohle rika, rika jen, no jsem s tebou angazovan, ale kdyz na to prijde, tak pro tebe udelam uplny houby (nepouzivam ti tady sprosta slova, dle prani); kdo rika, ze si musis vic verit, tak te pouziva jen asi jako postavicku z oblibeneho komixu, precte si tu u chroupani mrkve coze ta lehce psychoticka Lehu zase vyvedla, dokonce to s tebou citi a odbyde to nejakou obecnou vetou o podpore, ktera ti nepomuze a je vlastne jen alibismus [tady mi dovolte podotknout, ze uz jsem to zde jednou psal, nemam energii ti Lehu pomahat a delat to nebudu, jen tu rozebiram, oc zde jde].

Jenze: Ono to souvisi s dalsim omylem (samozrejme je to jen moje subjektivni realita, kde to povazuju za omyl) a tys ho zde primo napsala:
Citace
2. mám / máš / má právo dělat, co považujeme za správné, 3. nevázat a nebýt svázána

Clovek je svazan a nemuze si delat, co chce. Jen dite si muze myslet, ze az dospeje, bude si moc delat, co chce, ale je prave dospelost to, priznat si, ze jde o omyl. Ta vecna frustrace dospelodeti, ze si nemohou delat co chteji je znat vsude kolem nas. "Nevaz se" v reklame na Sprite. Zavideni bohatym lidem, ze "si mohou delat, co chteji". Vzhlizeni k "lidem nahore" nikoliv pro moralni kvality (primo jsme si vedomi, ze jsou to gauneri), ale proto, ze jsou to oni, kdo si mohou delat co chteji atd atd.

Takze ja dam nakonec i jednu konkretni radu. Prijmi fakt, ze si nikdy nebudes moct delat, co chces. Nikdo, ani ti lide, o kterych si myslime, ze si mohou delat, co chteji, to delat nemohou. Btw. jen oni sami siri tu lez, protoze se nechteji citit frustrovani svou vlastni lidskou omezenosti, ale ani oni nejsou pro tebe duleziti. Svoboda neni ani omylem ta svoboda, se kterou je spojena treba svoboda spotrebitele. Svoboda je jen o tom, ze si muzes vybrat cestu "otroctvi", svou roli, a v kazde roli bude neco fajn a neco hodne tezkeho. Bud budes u rodicu v pohodli a budes jim muset ustupovat, nebo budes sama v diskomfortu s nedostatecnou MB stravou, nebo budes mit partnera, o kteryho se budes moct oprit a budes MUSET v jinych vecech ustupovat.

Vim, ze to vypada ponekud depresivne, ale bud si budes hrat na malou holcicku, co uz ji bude brzo 15 a ma pred sebou tu svobodu, anebo prijmes lidskou omezenost - to ze nejsi Buh, zvolis si cestu a po ni budes kracet s tim, ze odmena prijde, ale uplne z jine strany, nez bys to cekala.
Zaznamenáno

Stran: 1 ... 4 5 [6] 7 8 ... 15
  Tisk  
 
Skočit na:  



Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení