Můj Občasník

[neon]

Díky Rakwi, poněvadž to, že mi píšeš znamená, že máš zájem, a neberu si to osobně jako negativní (samozřejmě nad tím přemýšlím)

Je mi jasné, že to vyznívá, že jsem někde v nebi.. ale v reálu by to bylo asi v pohodě - moc bych si nedělal závěry o tom, kde kdo je, jaký je, z toho jak píše. Kdybych měl psát normální věci, které samozřejmě tvoří velkou část mé osoby, tak bych sem tak často nepsal. Holt píšu o tom, o co se zrovna zajímám a zajímám se o dost jiné pohledy na realitu. Ale můžu ti říct, že tyto jiné pohledy jsou základem makrobiotiky mnohem víc, než ten pohled, kterým žije nynější většina - tenhle stav mysli, který se nám děje, je totiž un-natural (nepřirozený) a je to umělý konstrukt, kterým se lidstvo ohlupuje po staletí - makrobiotika tě postupně povede k vyššímu úsudku (judgment), což je taky chápáno jako vědomí - všechno je to zakódováno podle stejného vesmírného zákona - dokud jsme jedli nepřirozeně, tak naše tělo (tělo = i mysl/duchovní tělo) nemohlo následovat přírodní harmonii - makrobiotika ti má vrátit přírodní řád do myšlení/chování.. já cítím vnitřně, že jdu velice dobrou cestou a nepokládám to za egoismus, že si moc věřím.. snažím se poslední dny velice kousat, jím jednoduše, medituju a užívám si, kam mě to vede.. a vede mě to k boření celého snu, který mám o světě - až dokud zbyde jen to podstatné, to co mi nebrání prožívat odvahu a lásku.

Proto Tibor taky tak zdánlivě "ryje" do Lehu, vidí, že je krůček od toho zboření si reality a ono je moc lákavé ji tam nepostrkovat, když člověk cítí, že je to pro její dobro (jestli je nebo není, to je už na každém, pointa je, že z Tiborova pohledu to pro ni dobré je.. jen může zůstat nepochopen z tvého pohledu) - tady je totiž základní zádrhel všech duchovních/spirituálních pokroků, že pokud chceš na další level, tak to bude nepříjemné, plné strachů a přestání si vysvětlovat dalšíma umělýma konstruktama, že vlastně ten krok nemusím udělat, protože ta a ta teorie (new age duchovní kniha) mě uklidňuje, že stačí myslet pozitivně a vše bude ok.. nebo něco podobného. V dnešní době je velice těžké oddělit zrno od plev a poznat, které duchovní praktiky jsou tu jen proto, abysme se vyhnuli čelit pravdě a vzali za sebe zodpovědnost (aspoň já osobně jsem naletěl na spoustu z nich a často proto, že kniha sama o sobě nebyla špatná, ale já jsem ji viděl/chápal z uplně blbého úhlu).

Taky jeden, řekl bych z přírodních zákonů (dá se vysvětlit opravdu vědecky), je to, že co dělá většina, tak je vždycky špatně - většinově totiž podlehneme mozku a ten nás ovládá.. zatímco vědomí/judgment má být ten velitel, mozeček má sklopit hlavu a uznat jeho vládu a nebýt z tohoto nijak naštvaný, ponížený.. on má sklopit hlavu a uvědomit si, že se z tohoto faktu hrozně raduje.. tohle je ta Nirvana, Osvícení.
Kdykoli máme strach, tak je to un-natural.. tohle je dobré si uvědomit.

A to že nějak píšu (už jsem to psal u sebe v deníčku), tak cokoli píšu, tak to píšu nakonec pro sebe (když jdu uplně do podstaty, což je ale obecné pravidlo a platí na každého z nás).. vy jste spouštěč, příčina.. moje psaní je symptom, ale často je ten symptom nejdůležitější pro mě samotného, to si uvědomuju.. "přesvědčuju" sám sebe, třídím si to sám v sobě. Pak už je otázka jestli tím někoho nenudím.. ale to aby pak člověk nic nepsal. A tato otázka může vzniknout jen pokud má člověk strach o tom co si řeknou ostatní.. tudíž je dobré proti ní bojovat a psát svobodně co si myslím a říkat co si myslím

A díky La Tibore, mám stejný názor a něco podobného jsem chtěl napsat tobě včera, poněvadž jsem tušil, jestli tě tu taky trochu víc nezdrbli a protože jsi u mě v deníčku napsal "že už máš obavy sem něco psát"

[Mili]

Ľudia ktorí nohami zostávajú na zemi, nemajú v sebe strach. Majú kľud . To neznamená žeby nevnímali jemné duchovné energie.

[neon]

To bys první musela vysvětlit co to je zůstávat nohama na zemi - je to moc zjednodušující pojem, který se tváří velice poučně a uklidňuje, ale může to být právě jedna z těch frází, která má říkat: "hlavně nic neřeš, všechno je v pořádku tak jak je a budeš za blázna"

[neon]

Mimochodem, není tohle ukázkový rozkol mezi mužským a ženským myšlením?
Kushi popisoval, jak muž tím, že je v jangu, tak přitahuje intelektuální hledání/zkoumání světa.
Žena se realizuje více materiálně, prostřednictví rození dětí.
Muž sbírá ideje, myšlenky, názory.
Žena si více potrpí na jistoty, domácnost, zázemí.

Poznámka pro ty co berou vše doslova: tohle je zobecnění podle přirozeného chodu vesmíru, vyjímky v dnešní době potvrzují pravidlo.

[Mili]

Zostávať na zemi znamené nenechať sa unášať myšlienkami, ktoré nemajú ani trochu reálny základ,  ktoré do nás vnášajú nepokoj,  pretože sú nerealizovateľné. Už vidím, ako mi vyčítaš, že nemám ideály, MÁM IDEÁLY. V duchu si budujem svet, v ktorom by som chcela niekedy v budúcnosti žiť.   Tento svet je moja vízia, ku ktorej kráčam malými krôčkami a tieto krôčky ma napĺňajú šťastím. Ak sa mi tieto sny splnia, v mojej mysli už budú zase nové sny, to je nekonečná, krásna cesta, ale    nevyhodí ma z koľají.[/i]

Čokoľvek robím, robím s tým, že pred sebou mám vidinu ideálneho výsledku.

Na jednej prednáške dávnejšie som počula, že žena je nositeľkou ideí a muž ich realizátorom. Prednášajúci povedal, že muži nemajú tak vyvinutú intuíciu ako ženy. 
V praxi som potom manželovi začala častejšie rozprávať o svojom videní vzťahov, a o spôsoboch riešenia a ono to funguje.

Myslím, že všeobecne to platí, ale poznám dosť mužov so silne vyvinutou intuíciou, a naopak ženy s mechanickým myslením. Sú to ženy, ktoré jedávajú veľa mäsa.

[neon]

Zostávať na zemi znamené nenechať sa unášať myšlienkami, ktoré nemajú ani trochu reálny základ

Jo a jsme u toho, kdo ti určuje co je to "reálný základ"?

[Mili]

Tebe to niekto určuje
Mne nie.
Narážaš na tú prednášku ?  Nebola to makrobiotická prednáška, v Trenčíne také nebývajú.  Riadim sa len svojim názorom, ak dám niekom za pravdu, tak len po vlastnom uvážení.

[neon]

Super, a v čem je tedy "problém", že podle tvého reálného světa já nestojím na reálných základech a já podle svého stojím?
Jasný, vím že jsi nevyzdvihovala nějaký problém, že jsi jen tak komentovala situaci.
Já si jen zjišťuju, jestli to bereš tak, že to je všechno tvoje realita a tvoje koleje a základy, neplatné pro realitu někoho jiného - nebo věříš v objektivní realitu?

Ale kdybysme šli do hloubky, tak by stejně bylo zajímavé zjistit, kdo seš podle tebe TY, která si tu realitu určuje a na základě čeho (seš svoje názory? svoje dosud poznané/naučené myšlenky? nebo můžeš mít realitu z dosud lidstvu nepoznaného?)?
Možná dojdeš na to, že tvoje realita je položená na tom, co tě učí společnost, toho co čteš, sleduješ v TV, přednášek... tudíž názory ostatních lidí.
A nebo se učíš z jiných zdrojů?
Připouštíš, že je třeba možné levitovat, komunikovat telepaticky (atd.).. a nebo to je nereálné, protože tomu nevěříš?
Jak vyhodnotíš co je pro tebe reálne.. tohle stále nechápu.

[Mili]

Hranice reality môžu byť u každého iné, každý máme iné schopnosti.  Tu môže byť dobrým merítkom čas. napr. ak nie som schopná uskutočniť svoj sen do niekoľkých rokov, je to fantazmagória. 
Samozrejme, môžem mať sen, o ktorom viem, že sa nikdy neuskutoční, napr. aby všetci v mojom okolí rozumeli makrobiotike. Napriek tomu sa môžem usilovať o to, aby som sa k nemu čo najviac priblížila. Ak sa neuskutoční, nebudem sklamaná, pretože som vedela reálne zhodnotiť situáciu.

[lehu]

uuuuups, nestíhám číst (resp. pochopit, co je tu vlastně napsáno)  vlastní deníček, a to sem teď místo občas chodím téměř každý den.

no, tak na chvíli přeruším snahu o finsko - maďarský překlad toho, co tu psal La Tibor včera (i když přiznávám, že možná i podvědomě chci,aby se v tom překladu něco ztratilo, ono rozbíjet si realitu - znervózňuje mě to, co bude za ní?) a zareaguji na to stání nohama na zemi. Já totiž chci stát nohama pevně na zemi, podle mého názoru je to nutné proto, abych mohla mít hlavu v oblacích. A ještě definice mého pohledu na stání nohama na zemi - to je nějaká ta jistota. Jenomže moje DLOUHODOBÁ jistota je asi jen ve mně, najdu svoji jistotu tím, že se víc poznám (co dokážu, co vlastně chci, atd.) a získám důvěru v to, že jakoukoli situaci zvládnu, a tak nechám věci s klidem plynout. Pro mně je třeba těžké si tohle připustit (doufám, že se jen zase nešroubuju do nějakého omezujícího omylu), ale nějak se tohle ve mně v posledních měsících klube. Přitom já jsem vždycky tolik chtěla jistoty typu zázemí, bydlení, práce ... ale už jenom pohled na moje CV a la fluktuant - kamkoli jsem nastoupila do práce, tak ani ne do roka firma fúzovala, propouštěla, stěhovala se pryč z Čech nebo byl problém, že jsem radši šla sama - to mě nějak přesvědčilo o opaku. Na druhou stranu si ale užívám i ty "krátkodobé jistoty", co mám teď, v tomto okamžiku (ale nestresovat se myšlenkou, že to tak v budoucnu být nemusí, co já vím, kam mě život zavane) asi je to buď ženským mozkem nebo že bych byla ve věku, kdy na člověka přichází hnízdění?? - nevím, ale třeba si užívám být aspoň jeden večer v týdnu u sebe v podnájmu a uklidit si tam a opražit si dýňová semínka a udělat si velkou večeři se svíčkama - takový pocit budování zázemí domova.

[neon]

Mili, tohle ale podle mě nepopisuješ jak vnímáš realitu/možnosti vesmíru.
To jestli se nějaký sen uskutečnil za nějakou dobu, vypovídá jen o tom jestli se ten daný sen uskutečnil a nebo ne. Ne o tom nakolik je to možné/reálné.
Ty se bavíš spíše o pravěpodobnosti, než realitě/možnosti.
To, že se všichni stanou makrobiotici je velice málo pravděpodobné, ale že by to bylo nereálné?
Pokud teda děláš závěry na základě předchozích pravděpodobností, tak to aby ses nesnažila zachránit holý krk, když třeba máš nejhorší stav nemoci a víš, že na 80% to nedáš.. vzdáš to? Nevzdáš, budeš na sobě makat ze všech sil. Bojovat i kdyby ta bitva měla být předem prohraná.
Takhle bysme se měli ideálně chovat nejenom, když nám jde o holý život, ale z pohledu celku/makroorganizmu. A nebo myslíš, že bysme to měli vyhodnotit jakože nestojíme na pevných základech a uvažovat omezeně z hlediska toho co se už někomu někdy povedlo dokázat?
To by žádný vědec nic neobjevil.

No prostě.. svoje omezení/realitu si děláme každý sám.. a kdo mi řekne, že se neomezuje, tak si myslím, že kecá a nebo je osvícený

[La Tibor]

uuuuups, nestíhám číst (resp. pochopit, co je tu vlastně napsáno)  vlastní deníček, a to sem teď místo občas chodím téměř každý den.

no, tak na chvíli přeruším snahu o finsko - maďarský překlad toho, co tu psal La Tibor včera (i když přiznávám, že možná i podvědomě chci,aby se v tom překladu něco ztratilo, ono rozbíjet si realitu - znervózňuje mě to, co bude za ní?) a zareaguji na to stání nohama na zemi. Já totiž chci stát nohama pevně na zemi, podle mého názoru je to nutné proto, abych mohla mít hlavu v oblacích. A ještě definice mého pohledu na stání nohama na zemi - to je nějaká ta jistota. Jenomže moje DLOUHODOBÁ jistota je asi jen ve mně, najdu svoji jistotu tím, že se víc poznám (co dokážu, co vlastně chci, atd.) a získám důvěru v to, že jakoukoli situaci zvládnu, a tak nechám věci s klidem plynout. Pro mně je třeba těžké si tohle připustit (doufám, že se jen zase nešroubuju do nějakého omezujícího omylu), ale nějak se tohle ve mně v posledních měsících klube. Přitom já jsem vždycky tolik chtěla jistoty typu zázemí, bydlení, práce ... ale už jenom pohled na moje CV a la fluktuant - kamkoli jsem nastoupila do práce, tak ani ne do roka firma fúzovala, propouštěla, stěhovala se pryč z Čech nebo byl problém, že jsem radši šla sama - to mě nějak přesvědčilo o opaku. Na druhou stranu si ale užívám i ty "krátkodobé jistoty", co mám teď, v tomto okamžiku (ale nestresovat se myšlenkou, že to tak v budoucnu být nemusí, co já vím, kam mě život zavane) asi je to buď ženským mozkem nebo že bych byla ve věku, kdy na člověka přichází hnízdění?? - nevím, ale třeba si užívám být aspoň jeden večer v týdnu u sebe v podnájmu a uklidit si tam a opražit si dýňová semínka a udělat si velkou večeři se svíčkama - takový pocit budování zázemí domova.

hrozne se mi libi jak tam cpes tu uprimnost, to nemuze skoncit spatne 

avsak tohle je vsechno fake; prazit si dynova seminka v podnajmu, snit o tom, ze mas na neco narok... cim vic chces byt nohama na zemi, tak tim vic se ta realita rozpada; podle me mas v sobe neco moudrejsiho nez ty sama (ja to mam taky myslim) a to ti dela ze zivota ten chaos, kterej te tak stve a pritom je to to, co je podle my zkusenosti hodno nasledovani

kdyz se ti kazdy zamestnani rozpada pod rukama, proc to nevzit jako navod reality, ze zadny zamestnani pro tebe neni atd atd

stat nohama na zemi a hlavou v oblacich, to je zas ta princezna kolobezka; fakt je to hrozna nepokora, chces od zivota ty veci lacino nebo zadarmo; proste dokud se nepustis, tak to nedostanes... jo budu sem asi furt psat to samy, budu premejslet jak to psat jinak, ale tohle je sileny

jsi lehu jen kousicek malinkej od toho, mas vsechny indicie, stojis primo na hrane ty propasti a mas udelat jedinej malej krucek

myslim, ze ho sama neudelas a budes/m muset pockat na nejaky "vnejsi" zazrak, patrne nejakou katastrofu, ta te konecne rozhodi a bude to

jinak finstina a madarstina patri do stejne jazykove skupiny, nevim kdo to tu vybral, jel jsem tu v brazil autobusem s chlapikem, co byl nejakej silenec, na me mluvil rusky a umel jak finsky, tak madarsky..tuhle paralelu o jazycich tu nekdo pouzil nevedome tak, ze je v tom zakodovany nase vzajemny porozumeni na archetypalni rovine

ja ti lehu rozumim, byl jsem jako ty, bal jsem se toho, co ty a kdyby mi nekdo rikal to, co rikam ja, tak tomu taky rozumet nebudu a desil bych se tech rad nejvic na svete, ale ver mi, rozhodne to neni tak strasny, je to prave naopak - neco jako kdyz jde clovek na operaci v nemocnici a nakonec si to cele skvele uzije a odpocine si

[neon]

La Tibor:
Ale co je podle tebe nakonec mozne reseni pro Lehu?
Zkus psat vic konkretnej, please. Podle me to je to, co i ostatni mate. Teoreticky chapu na co utocis.
Zhroutit iluzi o svete a objevit nase mnohem energetictejsi ziti, zalozene na jinych hodnotach, nez ktere si myslime, ze jsou platne.

Ale rozlisujes treba to, kdyz radis chlapovi a holce?
Co kdyz by Lehu zjistila, ze normalni zamestnani pro ni neni?
Co kdyz to vi spousta holek a kluku.. ale jak se divas na jejich pozici?
Ze by meli zacit makat a najit si tu svoji cestu?
Neni to nekdy v tomto systemu uz tak komplikovane, ze na to proste kazdy nema?
Nebo neni to spis cesta pro chlapi, tento boj? Vidis v tom nejaky rozdil mezi muzem/zenou?
Co kdyz vim co vsechno bych chtel (to moje moudrejsi neco to vi) - dejme tomu napriklad zivot v mirove komunite, kde jsou vsichni silni a pracuji na tom, aby se resila podstata vsech problemu.. dejme tomu.. ale nic takoveho neni. Co je teda cesta? Nekompromisne za timhle jit?

Ja v tom cestu prave vidim. V tom ze zahodim vsechny iluze, tak mam prave energii jit do veci naplno. Ponevadz vsechny ty iluze me obiraly o energii.. to je jejich energeticka podstata. Cokoli co vychazi ze strachu (a podstata vsech iluzi je strach), tak nam krade energii. Kdyz je zahodime (v Tiborove analogii, kdyz jdeme na operaci mozku), muzem se tomu vyhybat a je logicke, ze se vyhybame, protoze je to jako droga, nas mozek se jich jen tak nevzda.. ale kdyz je zahodime, tak najednou prijde naval energie, vnitrni sily.
Takhle chapu svoje psani a takhle si dekoduju i to tvoje.

Ale je mi jasne, ze spousta lidi v tom ma uplny zmatek. Hlavne v te prakticke strance tech teorii.
V tom mam zmatek porad.. co delat.. sam pro sebe vim.. proste jdu tu Cestu a neresim budoucnost, je to o tom tady&ted.
Ale ostatni? Nevim

[lehu]

<dělám si legraci />
Cože, psát makrobiotičce, jak by si UŽILA operaci? O jé, makrobiotická noční můra
< /dělám si legraci>

<myslím to vážně />
. .. ale bez ohledu na to, já mám někdy takovou chuť poslat tě do háje !!!

Ale to bych si moc nepomohla, jen voda na tvůj mlýn, takže se spíš pokusím sepsat, proč nechápu ten tvůj včerejší příspěvek (jen na okraj, tyhle "systémové otázky" jsem dost řešila loni a předloni a je to zvláštní, jen co jsem si přiznala, že už teda pro změnu dobrovolně půjdu určitým životním stylem, našlo se jak bydlení s mb spolubydlící tak práce - já jsem to jen vyslovila nahlas a než jsem se nadála, zařídilo se to tak nějak samo a jinak, než bych si dovedla představit- v obou případech jsem já byla kontaktovaná a nemusela nic hledat - takže děkuji, ale mám pocit, že jsem tam, kde mám být).
Radši budu používat tagy, aby bylo jasnější, co jak myslím a nebrals to jako frontální útok na tebe  
< /myslím to vážně>

<čistě můj názor / >

Liberální přístupy

1. Boj / rezignace
Vůbec tě, La Tibore nechápu, v tom příspěvku z 8.2., 13:50, resp. to, jak se čertíš, když někdo použije podle tebe "liberální přístup", prostě to, že respektuju něčí cestu, i když ji nechápu. A vnímáš to jako rezignaci? To je ale v rozporu s tím Castendou (to jméno jsem musela zkopírovat, nic mi neříká), mně se zdá, že je v tomhle přístupu hodně boje se sebelítostí. Protože by bylo o hodně snadnější říct si, jak je ten někdo strašnej, ukažme si na něj, vytyčme si milé amazonky společného nepřítele, pak ho zasypeme střelami. Protože já jsem ta chudinka, do které on ryje a ještě k tomu finsky. Jenže když tenhle amazonský přístup nepoužiju a podle tebe tím rezignuji ??, když se tě pokusím akceptovat, že jsi, jaký jsi a jdeš si po svojí cestě, tak vlastně připouštím, že na  všem hrozném (jak se mi to v daném okamžiku jeví)  je něco dobrého, jen být ochotna to vidět, tak mi to sebere vítr z plachet chudinkování. Ale tohle asi vnímáme opět každý jinak.

2. Liberalismus - přání?
A nebo to může být také moje makrobiotické přání, abych já nechala ostatní jít si jejich cestou a oni nechali mě (bez komentářů) jít si tou svojí. Protože jsem víckrát zažila, jak divně třeba lidi koukají, když si člověk někde vybalí svoji krabičku s jídlem (a to nemluvím o ZŠ a SŠ, kdy to bylo jak z jiné planety, jíst to, co makrobiotici jedí), prostě si říkám, proč lidi nemůžou akceptovat to, že se někdo v něčem liší, jednom aspektu, a nutně se ho distancují i ve všech ostatních aspektech. Zajímavé je, že s hodně (někdy až nepřirozeně) leberálním aspektem se často setkávám u makrobiotiků, skoro si říkám, jestli to není také projev současně práce na sobě a setkáváním se s odmítavými reakcemi okolí. Hele, já nejsem bojovník, co by si hledal potěšení v tom, chtít jim to natřít. Ale ani nejsem ta, co by chtěla od okolních lidí utéct někam do izolace (to jsem dělala dost dlouho a už nechci).

3. rodové osady a podobně, útěk?
navazuji na bod 2., o té izolaci. Když tedy makrobiotici žijí tak jinak a hodně z nich si hledá i alternativní způsob života v ostatních aspektech života, tak se přímo nabízí kouknout po nějakých rodových osadách a podobně. Ostatně jednou jsem v rámci MB kurzu absolvovala i prezentaci jakési rodové osady (ta komunita se nazývala jinak, od někud z Francie) - děsně ekologické a alternativní a v sepětí s přírodou ... Jenomže když jsem se podívala na ty lidi, oni (kluci něco lehce nad 30) působili dojmem seschlých starců (jakkkoli si myslím, že to byli v jádru nesmírně hodní lidé), rozhodně nesršeli jiskrou, kterou bych u takhle žijících lidí čekala. A když jsem se podívala na fotky těch domků, kde žijí, byly zanedbané a vůbec, celé to působilo tak špinavě. Možná házím neprávem všechny do jednoho pytle, tohle nechci. I když současně mě štve taková ta standardizace, do které jsou lidé ve společnosti tlačeni - všichni se oblékají zhruba stejně (móda), vypadají zhruba stejně, bydlí zhruba stejně, mají podobné životy ... Já nevím, jsem z toho zmatená. Ale pokud se někdo rozhodne pro takový alternativní způsob života, měl by to podle mě udělat proto, že si vyzkoušel obojí, ale to alternativní se mu zdá lepší. Ne jako útěk od nezvládání žití mezi lidmi žijícími "standardizovaně".

A tak se mi zdá přijatelnější najít si někde nějakou skulinku a způsob, jak si žít po svém (žít, ne přežívat nebo živořit), mezi lidmi, které neoodsuzuji proto, že žijí "standardizovaným" způsobem života. Neutíkat nikam pryč. A současně se od nich nenechat převálcovat. Já nevím, třeba to je utopie, ale třeba nějaká cestička existuje. I když přiznávám, že mě to někdy ubíjí, a tak řešní hledám.

Možná sem píšu dost zmateně, je to hodně v rychlosti.

< / čistě můj názor>

[paulina]

Já tu vaši rozpravu pozorně sleduju, i když se nevyjadřuju.
Zrovna před chvílí jsem narazila na úryvek z knížky Hermanna Hesse Demian, který se (podle mě) točí kolem zde řešených věcí.
PS:Celou knihu jsem ještě nečetla, tak se omlouvám za případné vytržení z kontextu či za úplně off topic.

Bylo mou věcí vyrovnat se sám se sebou a najít svou cestu, a tuto věc jsem dělal špatně jako většina těch, jimž se dostalo dobrého vychování.
Každý člověk prožívá tuto nesnáz. Pro člověka průměrného je v jeho životě toto bodem, kde požadavek vlastního života se dostává do nejtvrdšího střetu s okolím, kde se cesta vpřed musí vybojovávat tím nejurputnějším způsobem. Mnozí to umírání a znovuzrození, jež je naším osudem, prožívají jen jedinkrát v životě právě v tomto období, kdy se dětství rozpadá a pozvolna hroutí, kdy všechno, co jsme si zamilovali, nás chce opustit a my náhle kolem sebe cítíme samotu a smrtelný chlad vesmíru. Velmi mnoho lidí na tomto útesu uvízne a po celý život bolestně lpí na tom, co neodvolatelně minulo, ve snu o ztraceném ráji, na tom nejhorším a nejvražednějším ze všech snů.

„Věci, které vidíme," řekl Pistorius tiše, „jsou tytéž věci, které jsou v nás. Není jiná skutečnost než ta, kterou máme v sobě. Proto žije většina lidí tak neskutečně, považují totiž vnější obrazy za skutečnost a svůj vlastní svět vůbec nepustí ke slovu. I přitom se dá žít šťastně. Ale ví-li člověk jednou už o tom druhém, pak už nemá volbu, už nemůže jít cestou většiny.